Ať chceš nebo ne! Kapitola 2

Když už pomalu ale jistě mizel otok na Narutově levé tváři a on se konečně přestal tvářit ublíženě, zeptala se ho Sakura:
„Naruto, kam to vlastně jdeme? Neříkal jsi před chvílí, že půjdeme hned teď za mistrem Tsunade?“
„Nejdřív jdeme pro Saie,“ odpověděl klidně a přirozeně Naruto.
Sakura se na něj zkoumavě zahleděla. Naruto vycítil její myšlenky, ale nedal na sobě vůbec nic znát. Šel dál, a jako by nic odpověděl jednoduše na její nevyřčenou otázku:
„Sai je členem týmu Kakashi, je to náš týmový partner a spolubojovník. Jsme jeden tým, takže musíme pracovat dohromady. K Tsunade půjdeme všichni společně.“
Sakura byla zaskočená tím, co právě slyšela. Na chvíli zaváhala, jestli to byl skutečně Naruto, kdo promluvil.
Vybavila si, co tehdy Saiovi řekl: „Nikdy tě neuznám členem týmu Kakashi…“
Podívala se na něj ještě pozorněji. Jeho oči…už to nebyly oči dítěte, ale odhodlaného a hrdého mladého muže. Muže odvážného a ctižádostivého. „Naruto, skutečně jsi vyrostl…“ pomyslela si………………………

„Takže se ještě nezjistilo nic nového ohledně Orochimara?“ ptal se Sai, když už všichni tři směřovali společně k úřadu Hoháge.
„Zatím bohužel o ničem nevíme…“ odpověděla mu Sakura.
„Proto tam přece teď jdeme,“ dodal ještě Naruto, který byl už pěkně netrpělivý, „pospěšte si!“
Za chvíli dorazili na místo. Cestou k Tsunadině kanceláři potkali Shizune, která nesla obrovskou hromadu nějakých dokumentů.
„Shizune, nechceš s tím pomoct?“ zeptala se jí Sakura.
„Děkuju Sakuro, to byste byli hodní.“ odvětila vděčně Shizune, a hned každému naložila plnou náruč spisů.
„Teda Shizune, ty se s bábi Tsunade rozhodně nenudíš.“ zašklebil se Naruto, ovšem humor ho ihned přešel, jakmile na něj Sakura hodila vražedný pohled.
Když došli ke dveřím, tak na ně Shizune s velkými obtížemi zaklepala.
„Tsunade-sama, nesu vám ty informace o misích a - “
„Tsunade! Ještě pořád jste se nedozvěděla nic nového o Sasukem!!???“ skočil jí do řeči Naruto a málem ji porazil, když se řítil dveřmi do místnosti.
„Naruto!!!“ okřikla ho okamžitě Sakura a Shizune se pokoušela udržet si balanc.
„Ne, Naruto. Stále nemáme nic nového.“ řekla Tsunade mírně zvýšeným, přísným tónem, „Skupina ANBU, která na tom pracuje, mi má ale v co nejbližší době poslat zprávu o jejich postupu. Až něco zjistí, budeme to vědět jak nejrychleji to bude možné.“
„A takže to tady máme zase jen tak sedět a čekat?!“ rozčiloval se Naruto.
„Naruto,“ odpověděla Tsunade hlasem, ve kterém už teď bylo pochopení, „rozumím ti a chápu tě, ale teď toho vážně víc udělat nemůžeme.“
„Takže-“
„Ano Naruto. Teď nám skutečně nezbývá nic jiného než čekat.“
Naruto chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec nic neřekl.
„A co Akatsuki?“ zeptala se Sakura, která až do teď pouze potichu sledovala rozhovor.
„Ano, Akatsuki. To je další důvod, proč teď potřebuju mít ve vesnici všechny schopné ninji. Kdykoli na nás můžou zaútočit. Stejně jako o Orochimarovi ani o nich nemáme žádné nové zprávy a nevíme co chystají. Musíme být neustále v pohotovosti.“ Tsunade se odmlčela, „Jestli je to všechno, tak můžete jít. Zavolám vás ihned, jak dostanu tu zprávu.“

Za chvíli už zase na všechny tři dopadaly hřejivé polední paprsky před Budovou Hokáge.
„Aaaaaaaaaaaa!!!!!!!! Co si Tsunade vůbec myslí?! Já nebudu jen tak čekat! Nebudu se tady jen tak poflakovat, mezitím co si Orochimaru připravuje, jak vezme Sasukemu jeho tělo!!!!!!“
„Naruto, uklidni se,“ snažila se Sakura uklidnit Naruta, kterému se vzteky zatmívalo před očima, ale ve skutečnosti jí bylo stejně mizerně, jako jemu, „Tsunade-sama slíbila, že nás zavolá hned jak obdrží od ANBU skupiny zprávu.“
„Ale já chci jít pro Sasukeho hned!“
„Jo?! A kam pro něj chceš vlastně jít??!!“ už se neudržela Sakura.
Naruto se zarazil.
„Copak ty si myslíš, že jsi jedinej, kdo chce Sasukeho přivíst zpátky?! Že jsi jedinej, koho štve tady jen tak čekat?! Tak to seš na omylu!!!“ Sakura už to v sobě nemohla dál držet, muselo to ven…
Potom nastalo trapné ticho, které ale Naruto vzápětí přerušil:
„Sakura-chan, omlouvám se…Choval jsem se sobecky. Já vím, že nejsem jediný, kdo chce Sasukeho zachránit a taky vím, že ty jsi na tom stejně jako já…gomenasai, Sakura.“ omluvil se provinile Naruto.
„To…je dobrý, Naruto. Já se ti taky omlouvám. Přehnala jsem to…“ odpověděla mu se smutným úsměvem Sakura.
„Nebuď smutná, Sakura-chan. My to společně dokážeme!“ prohlásil Naruto povzbudivě.
„Já vím, Naruto. Společně to zvládneme!“
„Neboj se Naruto, já jsem tady s tebou!“ vstoupil Sai do jejich rozhovoru se svým známým milým úsměvem.
Naruto ztuhnul, zašklebil se a s jedním zdviženým obočím se zle podíval na Saie. Tomu se podařilo si svůj úsměv udržet, i když byl mnohem křečovitější než předtím, a horečně uvažoval, kde udělal chybu tentokrát…
„Naruto, pojď, co kdybychom si zašli do Ichiraku ramen!“ snažila se rychle zachránit situaci Sakura.
A to se jí taky velmi dobře povedlo. Naruto na Saie hned zapomněl a šťastně ze sebe dychtivým hlasem vychrlil:
„To jako na rande??“
„No…ehm…tak sem to zrovna nemyslela…“ snažila se z toho Sakura vykroutit, „já nevím, ale rande ve třech mě zrovna moc neláká.“ dodala ještě a začala se smát.
„Eee?? Ty si myslela i Saie?!“ šklebil se zklamaný Naruto.
„A co když ti koupím ramen?“ pošťuchovala ho Sakura.
„No a proč si mi to neřekla hned!!!“ rozzářil se Naruto a už byl na konci ulice plné domů a stánků.
Sakura se znova rozesmála a se Saiem v patách běžela za ním……………..

„Tsunade-sama?“
„Co je??“
„Neměla jste jim to přece jen říct?“ zeptala se nedůvěřivě Shizune, stojící před pracovním stolem Páté Hokáge v její pracovně.
„Shizune, nejsme si jistí, o co vlastně jde a jestli k tomu vůbec dojde nebo ne“ odpověděla jí Tsunade nekompromisním hlasem.
„Já vím, ale stejně-“
„Už jsem se rozhodla Shizune! Pokud se naše obavy potvrdí, budu je o tom informovat. Dřív ne!“
Tsunade vstala z křesla, otočila se k Shizune zády a zadívala se z okna, čímž rázně a definitivně ukončila jejich debatu.