Humor

Šerm

Do šermířských soubojů kishilympijských her byla letos poprvé vedle tolik oblíbené kategorie kunaiové a neméně atraktivní katanové zařazena také kategorie s volitelnou zbraní. Budeme svědky historického okamžiku! K prvnímu šermířskému klání tohoto druhu se teď připravují Momochi s mohutným mečem nespecifikovatelné váhové kategorie zvaným Kubikiri a proti němu Kuriarare s tenoučkým Nuibari zavěšeným na textilním držáku.

4.

„To už jste se zase s Borutem porvali?“ zeptal se s povzdechem Hokage. Ani nezvedl hlavu, dál hleděl do papírů. Tomoe se zarazil na půli cesty k jeho stolu.
„Neřekl bych, že porvali,“ pronesl a pak se rozpačitě poškrábal na hlavě. „jen došlo na menší výměnu názorů.“
„Má přeražený nos,“ zvedl k němu Naruto pohled.
„Jestli vás to uklidní, tak mi pochroumal kotník,“ zazubil se na něj Tomoe.
„Kdo vyhrál?“ zeptal se nakonec.

Dávno, dávno již tomu, co posledně se díval do té milé mírné tváře, co zulíbal to bledé líce, plné vrásků, nahlížel do zlatého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky, dávno tomu, co ho posledně žehnaly staré její ruce! Není více dobré stařenky! Dávno již odpočívá v chladné zemi!

„Není to jedno?“ zeptala se tmavovlasá dívka a popoběhla ke svému společníkovi.
„Ne, není to jedno,“ odpověděl naštvaně a sednul si na schod. „Nesnáším ho a je mi jedno, že musíme být na misi tři. To raději vezmu sestru, než jít s ním.“
„Oni nás, ale ve dvou nepustí a Mitsuki je mimo vesnici.“
„Sarado,“ zaúpěl a tvrdě se posadil na schod.
„Boruto,“ opáčila stejným tónem a posadila se na zábradlí. „chceš tu misi nebo ne?“

„Tak vzhůru!“ zavelel Naruto a energicky vyrazil směrem ke dveřím. Jeho klon jen protočil očima.
„Počkej chvíli, vždyť nemůžeme jít oba jako Naruto, ne?“
„Proč ne?“ zeptal se. „Prostě jim řekneme, že jsi můj klon a šlus.“
„A ty myslíš, že jim to nebude připadat divný?“
Pravda, na to neměl moc Naruto co říct. „Tak půjdeš jako pes, vyřešeno.“
„Ale jak si pak asi zkusím tu postel? Psi tam nesmí.“ Namítl s, bohužel rozumným odůvodněním klon a Naruto si prostě neodpustil protažené: „Bóóóže, s tebou je práce.“

Plavovasá žena procházela uličkami a prohlížela si vystavované zboží. Odolala nutkání koupit si úplné zbytečnosti a zamířila rovnou do knihkupectví. Prohlédla si nové tituly, staré tituly, a prošla i oddělenou sekci, kam měly děti zákaz vstupu. Prolistovala pár knížek, oči jí při tom jiskřily. Rozhodovala se, jestli si má koupit knihu s lechtivou tématikou, kterou právě držela v ruce, když do knihkupectví vešel známý muž s popelavými vlasy.

Už jenom kousek, Yukino, pomyslela si mladá žena s plavými vlasy, když se sunula úzkými prostory větrací šachty. Jenom kousíček a budu na místě.
Dosunula se k mřížce větrací šachty a díky tomu měla velmi dobrý výhled na dění dole. Muži, převážně mladí a pěkně tvarovaní, zrovna vyšli ze sprch s ručníky omotanými kolem pasu. Musela zadržet radostné vyjeknutí, jinak by se prozradila.

[center]Začalo se zase smrákat
a slepice kdákat.
Bylo už hodně hodin,
čas zalézt do peřin.
-
To neplatilo pro naše soupeře,
co setkali se náhodou,
jako samci jiné zvěře,
jeden myslel, že je nad vodou.
-
Strhuje se k lítému boji,
jak ti dva proti sobě stojí,
málem ve válečné zbroji.
„Tos přehnal,“ pravil stařec.
„Stejně mě nechytíš!“ řekl chlapec,
co ještě včera cucal si palec.
-
Hoch se pustí do rychlého běhu,
Oonoki vzdychne, kráčí beze spěchu.
Připomíná to zajíce a želvu,
chce to jen píli a vervu.
-

Večerem se linul zpěv cikád. Konečně se trochu ochladilo a hosté lázní s radostí opustili pokoje, seděli na terase, v zahrádce restaurace a bavili se, doháněli vše, co za celý den neudělali kvůli horku.

„Je mrtvý, Orochimaru-sama,“ ozvalo se v potemnělé místnosti. Kde jediné světlo vrhaly osvětlené nádrže s neurčitým obsahem uvnitř. Na ocelovém stole leželo v nepřirozené poloze zkroucené tělo.
„To vidím i bez tvé úžasné expertizy, Kabuto,“ řekl otráveně Orochimaru a prohlížel si mrtvolu zblízka. „Co se pokazilo?“ zeptal se po chvíli.
„Jeho srdce, to nevydrželo,“ odpověděl prostě Kabuto a dál sledoval záda svého pána.
„Hm, tak to budeme muset zkusit zase s někým jiným. A to jsem si tady už byl jistý.“

Další den přišel tak rychle, že měl Naruto pocit, jako by usnul teprve před pár minutami. Vytrvalé klepání na dveře ho ale donutilo vstát a vydat se otevřít, zatímco šťouchl do svého klona, aby se uráčil zase proměnit v psa.
"Jo! Už jdu!" zívl a otevřel dveře.
"Ahoj, Naruto," řekla růžovláska. Ani nečekala na pozvání a pozvala se sama. Naruto za ní jen bezmocně zavřel. "Tak kde je ten tvůj miláček?"
Zarazil se. "Cože?"
Sakura protočila oči. "TVŮJ PES NE ASI?!" a už tišeji dodala: "Blbče."

Sasuke měl švagra. A ne ledajakého - tenhle švagr nejenže nezemřel během vyvraždění Uchihů ani žádné z mnoha misí a válek, kterých se kdy zúčastnil, ale ještě si z nějakého nepochopitelného důvodu u Sasukeho vysloužil oslovení Onii-san a Aniki. Naruto netušil, jak se k tomu tématu vlastně dostali - nejspíš něco kvůli ramenu, protože ho Naruto právě hltal k večeři, a když ze Sasukeho vypadlo, že existuje poslední stále žijící a ještě k tomu velmi ctěný Uchiha, málem se udusil v omáčce.

[hide= Prečítať ] ehm... takže kde začať... asi začnem videom, ktoré Tanaris uverejnila -> https://www.youtube.com/watch?v=yIV683rUsgI čo je obsahom videa: je to speedwrite dvoch rpg z dielu, ktoré napísala Tanaris. Takéto videá bude Tanaris občas pridávať na jej účet na youtube a samozrejme Vás budeme aj tu informovať chystáme sa spraviť takýto speedwrite na celý 17.diel, takže dúfame, že sa budete tešiť a napíšte nám, čo si o nich myslíte ďalšia vec: Nanabi Nara... povedala som týždeň?

„Tati, proč jste se s matkou zase pohádali?“ zeptal se bělovlasý mladík s tenkými červenými čárkami pod očima a vzhlédl ke svému otci. Ten byl vysoký jako topol, i stejně odolný, a vždycky u něj našel útěchu, když ho matka peskovala. Podědil po něm i zářivě bílé vlasy, které by někoho mohly zmást a označit jej za staršího, než skutečně byl. Na tváři mu rašilo několikadenní strniště. Mírné zakřivený nos svědčil o divoké půtce. Obličeji však vévodily živé oči. Pronikavé a veselé, sršela z nich bodrost a ochota pomoci.

„Brácha, snídaně je na stole!“ Křikla z kuchyně na svého poněkud málo pracující člověka, kterého měla za příbuzného.
„Jasně, už letím!“ Ozvalo se z jeho pokoje, který byl v prvním patře. Ovšem jeho tempo nebylo vražedné, ani smrtící, bylo takové pomalejší.
„I ta Gaiova želva by tu byla rychlejc! Nemůžu pochopit, že mám takovýho bráchu! Fakt, brácha za všechny prachy!“ Snad už po sto padesáté si Hotaru pro sebe zaláteřila.

„Dobré ráno, Konoho! Posloucháte rádio Akimichi, 180 FM. Máme tu poslední den školy a jelikož se všichni určitě těšíte na prázdniny, mám tu pro vás připravenou spoustu hudebních novinek. Ale napřed zprávy o počasí se Shikamarem Narou. Tak jak bude dnes, Shikamaru?"
„Mraky."
„Oblačno, zataženo?"
„Mraky."
„A co večer? Nějaká změna?"
„Mraky."
„Díky, Shikamaru. A nyní k slibovaným hitům..."

Kromě toho, že při omurice se nemá šetřit na vejcích a dáma nikdy nepovykuje u stolu, ani neřve na neschopného elektrikáře, mě matka učila, že správná žena a manželka má vždy svého manžela ctít a podporovat, ať už se rozhodne dělat cokoliv.
Správná manželka – jak má matka ráda podotýkala a vzrušením se jí u toho chvělo chřípí – je oporou svého manžela a pokud ten řekne, tak platí. Nikdy už ovšem nedodala, že i žena je bytostí lidskou a často váhající nad myšlenkami svého muže.
Když se před našimi dveřmi objevil Inoichi, bláhově jsem si malovala růžovou budoucnost po boku silného a neohroženého muže – ninji! - ohlížejíc se přitom dozadu na svého kulaťoučkého otce sedícího u štědře pocukrované buchty. Jak však léta plynula, čím dál víc jsem v duchu svého hodného (a hlavně nudného) tatínka odprošovala na kolenou.

„Opři se do toho! Tak zaber! Ještě! Ještě!“ hlasité skandování se rozléhalo okolím.
„Sto dvacátý první, sto dvacátý druhý, sto dvacátý třetí...“ odpočítával chlapec v zeleném trikotu mocné zátahy prádelní šňůrou. „Sto čtyřicátý devátý, sto padesátý! Už je to dost vysoko, Gai-sensei?“ netrpělivě vychrlil dotaz ke svému bodrému učiteli balancujícímu na vrcholku vzrostlého stromu. Gai přestal dělat stojku na jedné ruce a seskočil dolů vedle svého studentíka. Při doskoku neopomněl na ukázkový telemark.