Akrobatické choutky
„Opři se do toho! Tak zaber! Ještě! Ještě!“ hlasité skandování se rozléhalo okolím.
„Sto dvacátý první, sto dvacátý druhý, sto dvacátý třetí...“ odpočítával chlapec v zeleném trikotu mocné zátahy prádelní šňůrou. „Sto čtyřicátý devátý, sto padesátý! Už je to dost vysoko, Gai-sensei?“ netrpělivě vychrlil dotaz ke svému bodrému učiteli balancujícímu na vrcholku vzrostlého stromu. Gai přestal dělat stojku na jedné ruce a seskočil dolů vedle svého studentíka. Při doskoku neopomněl na ukázkový telemark.
„Dost vysoko,“ zářivě se usmál, až letní slunce hodilo několik prasátek z jeho naleštěné skloviny. „Ale jenom pro amatéry, můj mladý žáku!“ zahřímal.
„Hai, Gai-sensei!“ vykřikl Lee nabuzeně. „Sto padesátý první, sto padesátý druhý...“
Každým zátahem stoupalo bílé plachtoví po podivné vratké konstrukci výš a výš. Mizerně sešitá látka se třepotala ve větru a vrhala příjemný stín v jinak parném dni.
„Sto devadesát sedm, sto devadesát osm, sto devadesát devět... Sto devadesát devět? Ale ne!“ zakňučel Lee.
„Co se stalo?“ přispěchal s konejšivým objetím starší z mužů.
„Zařekl jsem se, že jestli nedokážu za tu šňůru zatáhnout alespoň dvě stě krát, budu válet sudy z monumentu Hokagů. A já udělal jen sto devadesát devět,“ rozeštkal se.
„Nezoufej, Lee, a udělej prostě ještě ten jeden nebo raději deset.“
„To nejde, šňůra už došla, všechna je napnutá tam nahoře.“
„To je pech. Radím ti, vyber si trasu přes obličej Yondaimeho-sama, z jeho nosu bude dobrý skokanský můstek, budeš to mít rychle za sebou a nám už nebude nic bránit v tréninku. Dávám ti tři minuty, Lee!“
„Hai, Gai-sensei!“ Zvířený prach nepěkně kontrastoval s obřím bělostným stanem, který pod jejich rukama vyrostl vprostřed cvičiště.
„Ta prostěradla budou v nemocnici někomu scházet...“
„Vítám tě v našem šapitó!“ poplácával po hlavě notně zváleného chlapce s odhodlaným výrazem ve tváři.
„Čím začneme náš cirkusový trénink, Gai-sensei?“ nedočkavě se rozhlížel po vnitřku jejich velkolepého díla, zatímco si nahazoval vykloubené rameno levé ruky.
„Než jsi sem konečně dorazil,“ pokáral studenta za půl sekundové zpoždění, „vyjednával jsem o možnosti krocení divé zvěře.“
Lee se vzrušeně poohlížel po improvizované manéži, jaká krvelačná šelma by na něj z nenadání mohla vyskočit. Tygr? Drak? Naruto?
„Kakashi nám ale tvrdohlavě odmítl zapůjčit Bulla a Pakkun zmizel s tím, že není králíček na pokusy,“ utrousil zdecimovaně.
„Zbabělé,“ špitl Lee šeptem odpovídajícím dobrým sedmdesáti osmi decibelům.
„Uvažoval jsem i nad krasojezdectvím,“ důležitě zdvihl prst do vzduchu, „ale Kiba nehodlal prozradit Akamaruovu polohu a když jsem na něj zatlačil, přispěchala mu Kurenai na pomoc a bránila ho vlastním tělem.“
„Bezvýchodné,“ přitakal Lee a sledoval, jak si jeho sensei utírá potůček krve z levé nosní dírky.
„Zkuste klauny, to vám půjde samo.“
„Slyšel jsem akrobaty? Vynikající nápad! Lee, začni trénovat salta vzad na místě, pro začátek bude stačit tak tisícovka, a já se za chvíli vrátím.“
„Máte tři minuty, senseii! První, druhý...“ okamžitě plnil rozkaz.
„Budou mi stačit dvě!“
„Jste přesný jak cesiové hodiny!“ vyhrkl zbožně Lee, když po sérii ohlušujících ran nakoukl Gai do stanu z prostěradel.
„Mýlíš se, můj nezkušený žáku, jsem tu o čtyři miliontiny sekundy dříve. Měl by ses ve vnímání svých vnitřních hodin zdokonalit!“ pokýval vážně hlavou.
„Hai! Devět set devadesát osm, devět set devadesát devět, tisíc!“ Z posledního salta dopadl Lee přímo do sedu se skříženýma nohama a se zavřenýma očima spojil ukazováčky a palce rukou.
„Ne právě teď, Lee! To můžeš dělat ve svém volném čase třeba místo spánku.“
„Hai, skvělý nápad! Už jsem spaním promarnil několik hodin týdně.“
„Nerozvážnost raného mládí,“ posteskl si chápavě. „Ale zpět k našemu tréninku,“ významně pokýval půlmetrovou dřevěnou tyčkou, kterou měl do té doby za zády.
„Šerm?“ vydechl v úžasu Lee.
„Hrazda!“ opravil ho dotčeně sensei. „Tři stromy padly, než jsem ji vytesal holýma rukama.“
„Tři?“ opakoval s posvátnou úctou.
„Nevěděl kdy přestat a párátko by vás neuneslo.“
„Spokojím se jedině s dokonalostí a trénink dělá mistra. Teď ji jen musíme zavěsit až k vrcholu, kam patří,“ vzhlédl do úctyhodné výšky špičky stanu.
„To nechejte na mě!“ křikl Lee, když znepokojivými poskoky vytřepával ze své kombinézy desítky náhradních obinadel. Rozmotat ruličky a svázat je k sobě bylo dílem okamžiku a následně by i pouhé mrknutí nezkušenému pozorovateli zabránilo v postřehnutí, kterak se luxusní hrazda dostala na určené místo, kde se teď opuštěně pohupovala. Gai nikdy nemrká.
„Trénink začíná!“ zahalekal nedočkavě starší z akrobatů a přikrčil se k výskoku.
„Neměl by ten kluk vědět, proč si srazí vaz?“
„Lee, nejspíš jsi se pozastavil nad tím, proč dnes budeme trénovat v improvizovaném šapitó.“ Napnul opět kolena Gai.
„Jeho postavení nebylo součást tréninku?“ upřímně se podivil a pokusil se také napnout kolena, co to šlo. Pár natržených vazů ho nemůže v jeho úsilí odradit.
„Možná jsi si nevšiml, ale do naší vesnice před pár dny přijel cirkus.“
„Všiml. V rámci ranní rozcvičky jsem si hrál na honěnou s jejich lvem. Není tak rychlý jako Neji, ale má větší výdrž. Zvláště když mu poponášíte snídani.“
„Skvělá invence, Lee, jsem na tebe hrdý!“ otíral si slzy dojetí, zatímco si jeho žák zapisoval do notýsku, že příště by slovník cizích slov mohl i otevřít a něčemu se přiučit a ne s ním jenom posilovat.
„Nicméně jejich principál si všiml našeho nezkrotného entuziasmu.“ Svist tužky po papíru opět nabral na naléhavosti. „A řekl, že bychom pro něj byli skvělé exempláře! Co na to říkáš? Kočovat a šířit sílu mládí po celém světě! Jen si to představ, Lee!“
Chlapec zavřel oči. Ohlušující potlesk jím prostupoval ze všech stran. Diváci jásali, sotva nastoupil do manéže a k nohám se mu snášely květiny roztoužených dam. Vybral z hromady větvičku rozkvetlé sakury a zlehka nasál opojnou vůni. Z hlediště se ozval blaženě pištivý výkřik. Poklekl a energicky sklonil hlavu. Po krátké chvíli dav pochopil, že má začít odpočítávat. Tři, dva, jedna... Mohutný odraz jej katapultoval k výšinám, i když jeho rychlost nedosahovala ani čtvrtiny jeho umu. To proto, aby jej alespoň někdo dokázal zahlédnout. Prohnul se a ucítil, jak jej zachytila svalnatá paže senseie visícího na vyřezávané hrazdě zdobené jejich monogramy. Dav vybuchl v čiré euforii.
„Tak ten váš cirkus odjel dnes před polednem.“
Konsternované ticho narušovalo jen občasné zašustění převracených stránek.
Povídka inspirována dynamickým obrázkem noledy, který byl zařazen do mise a bohužel se na něj nedostalo. Tak alespoň dodatečně
Jej! Culím se tu od ucha k uchu . Je to superně zpracované, víc jsem si opravdu nemohla přát. Ti dva se prostě hledali, až se našli. Krásně jsi to rozvinula, úplně jinak, než byl můj původní záměr v minikomixu, kde je úředník Suigetsu poslal do cirkusu v reálném světě v rámci nového lukrativního zaměstnání . Ty vsuvky kurzívou mě nehorázně bavily a vtípky jsi rozhodně nešetřila. Ono povídek na tyhle dva blázny tu moc není, o to víc se mi to líbí!
Díky moc za krásné zpracování, to jsem vůbec nečekala, že se toho takhle zhostíš i po misi. Ať se daří v dalším psaní, budu se těšit .
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Ten komix samozřejmě znám, ale takhle volně jsem ten obrázek nechtěla vnímat v kontextu. Chtěla jsem se od toho oprostit a dát mu takový příběh, jak na mě sám o sobě působí
A jsem hrozně moc ráda, že se ti to jako autorce předlohy zamlouvá, moc ti děkuji!
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Já myslím, že jsi ho vystihla báječně, dost vlastně i v duchu toho jeho názvu, který s tvým pohledem taky dokonale koresponduje. Prostě nezadržitelná síla mládí ! To já děkuju.
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Krásné zpracování, opravdu to lepší už snad ani být nemohlo! ^^ Poznámky kurzívou to solidně zabíjí v dobrém slova smyslu. Ti dva jsou vážně nezmaři. Ale jejich vnitřní vnímání času bych ráda měla taky, nebaví mě nosit hodinky.
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Myslím, že lepší zpracování si nemohla noleda přát, tohle je prostě excelentní a luxusní a... a já jsem nadšená! Muselo být asi náročné udržet s tak aktivními chlapci tempo, jsou to nezmaři. Jejich počítání času už je jen zdálky vražedné, uf.
A ten suše komentující Kakashi je dokonalý ^^
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Akumakirei: To já jsem nadšená z těch superlativ ^^ Děkuji! Tihle dva prostě k lehkému přehánění svádějí A myslím, že mi uvěříš, že Kakashi se psal úplně sám
Sayoko: No jo, Kakashi prostě umí A vnitřní hodiny jsou bez debaty šikovný um, jen to vnímání miliontin sekund by mě asi už otravovalo Moc ti děkuji!
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Tyger, drak a Naruto. Čo ten Gai za taký krátky čas nestihne ...
Predpokladám, že v príbehu hráš kurzívu.Edit: no fajn, nedal som si to tak úplne dokopy.Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
Fajne, úplně z toho cejtím tu sílu mládí
Zadra: Takže atmosféru z obrázku se převést povedlo, super Děkuji!
Palantir: Gai by toho zvládl mnohem víc, ale nechtěl se před Leem tolik vytahovat
Nějak nevím, jestli se mám děsit nebo být polichocena, že sis mě spletl s Kakashim Děsit... Ta poslední věta byla zkrátka hodně důležitá.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF