Ikite Iru Bunshin no Jutsu 4 - Matrace

„Tak vzhůru!“ zavelel Naruto a energicky vyrazil směrem ke dveřím. Jeho klon jen protočil očima.
„Počkej chvíli, vždyť nemůžeme jít oba jako Naruto, ne?“
„Proč ne?“ zeptal se. „Prostě jim řekneme, že jsi můj klon a šlus.“
„A ty myslíš, že jim to nebude připadat divný?“
Pravda, na to neměl moc Naruto co říct. „Tak půjdeš jako pes, vyřešeno.“
„Ale jak si pak asi zkusím tu postel? Psi tam nesmí.“ Namítl s, bohužel rozumným odůvodněním klon a Naruto si prostě neodpustil protažené: „Bóóóže, s tebou je práce.“
Nakonec se však dohodli, že první půjde do obchodu Naruto č. 2, vybere kandidáty a Naruto pak rozhodne, kterou si vezmou, a tu také zaplatí.
A tak se tedy stalo, že Narutův klon, na chlup stejný od originálního Naruta, vylezl z bytu a s pocitem úžasné volnosti a svobody se vydal do onoho ráje matrací a postelí, ačkoliv cesta, kterou včera přišel a o níž věděl, že vede k místu bydliště té tajuplné Narutově známé ho opravdu lákala.
Za zvuku roličky vstoupil a okamžitě zamířil k těm největším postelím, jaké zmerčil, protože netoužil zrovna po tom, skončit znovu na zemi.
„Dobrý den, smím vám nějak pomoci?“ zeptala se docela příjemně nějaká slečna a Naruto si oddychl, že je to konečně zase někdo, kdo Naruta nezná.
„Ne, díky, jen se tu tak porozhlédnu.“
Lehce se usmála za velkorysého a trochu vlezlého „Samozřejmě“ a zmizela.
Naruto byl v sedmém nebi. Tolik pohodlných matrací a postelí, na kterých by se vydržel válet do konce světa! Ale naneštěstí si musel vybrat. Zapamatoval si tedy polohu těch nejvíce vyhovujících a s tichým pozdravem odešel, aby to vše vyřídil svému originálu samo sebou.
Ten chvíli počkal, aby jim nepřipadalo tak divné, že tam jde vlastně téměř okamžitě po tom, co odešel. Pak otevřel dveře do obchodu a přímým krokem si to nasměroval k favoritovi číslo jedna.
„Moc měkký,“ zamumlal, když se pokusil si představit, že na tom spí. Přešel tedy dál, ale ani druhá matrace nevyhovovala. Přesunul se ke třetímu. Cestou si však nevšiml, že v obchodě není sám. Respektive, že je tu s ním i někdo, koho znal.
„Naruto?“
„Háá!“ vyletěl třicet centimetrů do vzduchu a rozmázl se na podlaze, jak široký tak dlouhý. Zvedl oči a velmi rychle se pokusil se narovnat a s tím zachránit alespoň zbytky své hrdosti (marně).
„Ino? Co ty tady, hehe.“
„Vybírám si novou matraci, ne?“ odvětila otázkou a podívala se na něj pohledem toho stylu, kdy byste se raději propadli hanbou.
No jasně, já jsem ale blb.
„Poslyš, Naruto, tak jsem si všimla, že všeho nakupuješ poslední dobou nějak moc,“ začala znenadání po chvilce trapného ticha.
„Hm.“ Pokusil se ji ignorovat.
„Skoro jako pro dva.“
„Hm.“
Ino ale nebyla zrovna trpělivý člověk, a proto Naruto brzy byl vytažen za límec mikiny na špičky, a to tak, že ani neměl čas reagovat jinak než vyjeknutím.
„ŘEKNI MI, KDO TO JE!“
„Kdo je kdo?“ zeptal se vytřeštěně. Všichni kolemdoucí se na ně poděšeně s otevřenými ústy dívali.
„Tu není nic k vidění! Pokračujte!“ rozmáchávala rukama, až Narutovi jednu ubalila. Přihlížející, kteří to spatřili, se rozhodli (moudře), že asi bude opravdu lepší, když si začnou hledět svého. A mezitím se Naruto dokázal nějakým způsobem postavit na nohy.
„Chtěla jsem vědět, s kým chodíš,“ řekla Ino už klidněji. Zasmál se. Kdyby tak viděla.
„Prosím tě, nech si ty konspirační teorie.“
„Ne vážně. No tak, mě můžeš věřit. Nikomu to neřeknu.“
Zajisté. Jenom asi půlce Konohy. Ale to je jistě nikdo.
„Já ti věřím,“ odkašlal si. To určitě. „A kdybych s někým chodil, budeš první, kdo se to dozví. Ale já s nikým nechodím.“
Chvíli ho upřeně pozorovala. Že by konečně dala pokoj?
Kdepak, to by jinak nebyla Ino.
„A proč si teda kupuješ dvakrát větší postel?“
„Mám rád místo, když ho můžu konečně mít.“
Ticho.
„A proč chodíš dvakrát častěji na rámen?“
„Mám prostě hlad,“ plácl to první, co ho napadlo. „No co? Jsem pořád ještě ve vývinu!“
Něco nesrozumitelně zamručela. „A odkdy chodíš nakupovat zeleninu?“
„Prostě chodím,“ odsekl, když mu už začínala docházet trpělivost. Až pozdě si uvědomil, že to byl tón, s kterým se s Ino zaručeně nemluví.
„Však já na to přijdu, počkej,“ varovala ho a odrázovala si to ven tak razantně, až málem porazila paní u dveří.
Povzdechl si. „Tak to bychom měli.“
Z nějakého důvodu si ale byl jistý, že Ino svojí hrozbu myslela naprosto vážně. Tohle bude ještě vyžadovat řádnou dávku opatrnosti. Rozhodl se tím ale více nezabývat a raději koupil jedinou matraci, která přicházela v úvahu. Koneckonců, možná bylo lepší, když si mysleli, že s někým chodí, než aby přišli na to, že jsou vlastně dva. To by jim poněkud kazilo veškerou zábavu, i když zatím nic moc šíleného nevymysleli. Šlo prostě o tu možnost.
„Budete ji chtít přivézt?“ zeptala se slečna za pultem, když si od něj brala peníze.
„Radši jo,“ řekl, když si představil, jak tahá dvoumetrovou matraci přes Konohu. „Díky.“
A pak se obloukem vydal zpět do svého bytu, kde už druhý Naruto netrpělivě čekal.
„Co tě tak zdrželo?“
„Ale,“ mávl nad tím rukou originál a zabouchl za sebou dveře, „Ino má teorii, že s někým chodím.“
„Co?“ zasmál se překvapeně Naruto č. 2. „Jak na to sakra přišla?“
„Prej moc nápadně nakupuju jako pro dva,“ pokrčil Naruto originál rameny.
„Aha. Mno… Mě tak napadlo, že jestli nemáš nic proti tomu, rád bych se zas dneska porozhlédl po Konoze.“
Naruto se na svého klona podezřívavě podíval. „Proč?“
„Tu je nuda a navíc musím nějak dohnat tvé znalosti. Jen teda, jestli nemáš nic proti tomu,“ dodal rychle.
A proč vlastně ne? Stejně tu nic dělat nebudu a ven se mi moc nechce.
„Jo, klidně jdi, nic v plánu nemám. Ale mysli na naše společné dobré jméno!“
„Jasně!“ houkl ještě před tím, než nadobro zmizel ze dveří. A Naruto si nemohl pomoci, ale napadlo ho, že možná všechno nebude tak růžové, jak to zpočátku vypadalo.