Tomoe?! (4)

4.

„To už jste se zase s Borutem porvali?“ zeptal se s povzdechem Hokage. Ani nezvedl hlavu, dál hleděl do papírů. Tomoe se zarazil na půli cesty k jeho stolu.
„Neřekl bych, že porvali,“ pronesl a pak se rozpačitě poškrábal na hlavě. „jen došlo na menší výměnu názorů.“
„Má přeražený nos,“ zvedl k němu Naruto pohled.
„Jestli vás to uklidní, tak mi pochroumal kotník,“ zazubil se na něj Tomoe.
„Kdo vyhrál?“ zeptal se nakonec.
„Sarada,“ zahuhlal Tomoe skoro neslyšně. Naruto se zasmál. „ale…“ pokračoval po chvíli, jakoby sám nevěděl, jestli má pokračovat. „musím Borutovi poděkovat, protože mi něco došlo. Už vím, co chci dokázat,“ pronesl nakonec odhodlaně. Naruto se nadechoval, aby se ho zeptal, ale v tu chvíli se rozrazily dveře.
„Naruto, Naruto, máme problém,“ vtrhl do místnosti Shikamaru i se synem. Tomoe se zazubil a mávnul na něj. Shikadai jen kývnul hlavou na pozdrav. Tomoe ho měl rád, protože i když se tvářil vždycky naprosto znuděně, tak byl jeden z nejnebezpečnějších mladých ninjů v Konoze. Musel přiznat, že na jeho pomyslném seznamu nebezpečných shinobi, byl na prvním místě. Další byla Mirai, protože její genjutsu mu nahánělo hrůzu, pak Sarada, Mitsuki a s velkou nevolí přidal do seznamu i Boruta. Až Himawari nastoupí na akademii, dá si pozor i na ni.
„Vykradli archív.“
„Víme, co vzali?“ zeptal se Naruto rychle, aby se dozvěděl, s čím se potýkají.
„Udělal jsem rychlý seznam toho, co zmizelo. Nevím, jestli je to všechno,“ ozval se Shikadai a podal Hokagemu papír. Naruto ho zběžně proletěl a pak bleskl pohledem po Tomoem. Jen na sekundu, ale Tomoe se napjal a ustoupil dozadu. Pak se Naruto zvedl a s pohledem pořád přilepeným do papíru začal přecházet po místnosti.
„Pošleme za ním Kibu s ostatními,“ promluvil po chvíli.
„To bych nedoporučoval. Byl to Akira a o něm všichni vědí, že se specializuje na špionáž. Jakmile někdo zjistí, že se za ním žene někdo z Listové….“ pronesl Shikamaru a dál zíral na svého Hokageho.
„Jo, půjdou po něm všichni,“ doplnil s povzdechem Naruto. S pěti kagy byl sice zadobře, ale byla tu spousta malých vesnic, nezávislých organizací a všech možných nukeninů a taky pitomců, co chtějí jen udělat zle. Zvedl pohled ke své Pravé ruce a v jeho tváři viděl odpověď.
„Levá ruka,“ zašeptal Naruto.
„Levá ruka,“ odpověděl Shikamaru a pak se podíval na svého syna a Tomoeho, kterého si změřil pohledem.
„Fajn,“ vyhrkl po chvíli přemýšlení Naruto. To byl pro muže z klanu Nara pokyn k odchodu. Když se zavřely dveře, Tomoe už pokládal na stůl svoji čelenku a sundával vestu. Ze zadní kapsy vytáhl rukavice a nasadil si je. Jediným pohybem zkontroloval své pouzdro na kunaie a všechny zásoby a vyrazil k oknu.
„Víš, co máš dělat?“
„Vyslídit, najít a chytit,“ řekl Tomoe a vyhoupl se na parapet.
„Jak ho najdeš?“
„Poradím si,“ odpověděl a zapřel se o okenice.
„Moment,“ zarazil ho Naruto, než vyskočil ven. „Co tvoje noha?“
„To mě nezastaví,“ odpověděl Tomoe pevně a už se chtěl vyhoupnout ven.
„Čeho chceš v životě dokázat?“ zeptal se ještě Naruto a otevřel šuplík u svého stolu. Tomoe se zarazil a zhluboka se nadechnul.
„Znovu obnovím ANBU. Vím, že ho Tsunade-sama po Danzouově smrti zrušila s tím, že už ANBU není potřeba, ale to, co pro vás poslední dobou dělám, nasvědčuje o opaku. Chci být Levá ruka Hokageho a chci aby ANBU bylo takové jaké mělo být. Být tu pro Hokageho a pro Konohu,“ řekl pevně a pak se podíval Narutovi zpříma do očí. Ten se jen uchechtl, sáhnul do šuplíku a pak Tomoemu hodil balíček. Nechápavě ho chytil a začal z látky vymotávat předmět. Nakonec se musel uchechtnout taky. V ruce držel porcelánovou masku vlka s červeným obtiskem levé ruky.
Jedním rychlým pohybem si ji přetáhl přes obličej a pak vyskočil oknem ven. Vzal to přes archiv a hledal tam aspoň nějaký náznak, kam by se mohl Akira vydat. Byl tu nepořádek, prohrabal pár věci a pak se širokým úsměvem našel to nejcennější. Rychle to popadl a vyběhl z budovy.
Vzal to vrchem přes domy a střechy, potřeboval jít rychle a tohle byla ozkoušená nejkratší cesta. Díky práci pro Naruta už měl vytypovaných asi šest cest, jak se co nejrychleji dostat z vesnice a ideálně nepozorovaně. Přeskočil dva další domy a dostal se k sochám Hokagů. Prohnal se kolem Tsunade, svému otci zamával a pak už se hnal kolem Naruta nahoru do kopce. Znovu se vyšvihl na nejbližší barák a rozběhl se co nejrychleji ke zdi. O pár minut později už doskakoval na větev nejbližšího stromu za hradbami Konohy. Naneštěstí v tu chvíli se ozval jeho pochroumaný kotník. Klopýtl a prsty zašmátral o kůru stromu, aby se zachytil. Ruce ho ale neudržely a on se zřítil na mechem porostlou zem. Bolestivě heknul, začal nadávat a škrábat se na nohy.
„No Tomoe, to bylo opravdu s grácií,“ zahučel a rozhlédl se. Zkontroloval kotník a posadil se na nejbližší pařez. Posunul si masku na vrch hlavy a kousnul se do prstu.
„Kuchiyose no jutsu,“ vykřikl a poté udeřil dlaní do hlíny pod sebou. Vyhrnul se dým, a když se konečně usadil, tak před ním seděli tři vlci. Zběžně je přelétl pohledem a pak si povzdechl. Přešel k černé vlčici s modrýma očima a podrbal ji za uchem.
„Beto,“ pozdravil ji. „Alfa?“ zkusil to. Vlčice jen zakroutila hlavou. „Jasně, co jsem si myslel, ale tebe mám stejně nejradši, holka,“ usmál se na ni a vlčice ho olízla. Za ním se ozvalo podrážděné zavrčení. „Jo vás dva taky, Kappo, Omego,“ podrbal oba rezavé vlky. Alfa na něj většinou kašlal a kdykoliv ho přivolal, tak místo něj poslal tyhle tři. Dřív chodívali jen rezaví vlci, ale když ho jednou při misi nepřátelé málem zabili, tak se začala objevovat i Beta a on jí za to byl vděčný.
„Tak jo kluci, je to na vás,“ řekl a zpoza kalhot vytáhl kus hadru, který našel v archivu a dal ho oběma vlkům očichat. Ti se na sebe podívali a pak oba zmizeli každý jiným směrem. Trvalo jen pár minut, než se ozvalo vytí, které jim oznámilo, že jeden z nich našel stopu. S Betou se rozběhli za zvukem a o pár chvil později se kolem nich prohnal i druhý z rezavých vlků.
Dokázal se takhle hnát ještě půl hodiny, než se noha opět ozvala. Nebylo to zlé, ale Tomoe věděl, že v tomhle tempu to dlouho nevydrží a zpomalení si nemohl dovolit. Zastavil.
„Dej mi chvilku,“ řekl a podepřel se o Betu. Ta si podrážděně odfrkla a hodila hlavou směrem dozadu. Tomoe přešlápl. Věděl, co mu nabízí, ale moc se mu do toho nechtělo, přeci jen to byla hrdá vlčice. Sice měla skoro metr a půl v kohoutku, ale i přesto.
Na takové blbosti nemáme čas, zařval na něj jeho vnitřní hlas. Frustrovaně vydechl a vyškrábal se na Betu, která se ihned rozběhla lesem. Nebyla to dvakrát pohodlná cesta, ale docela zrychlili a on si trochu odpočinul. Blbej Boruto, zahučel si pro sebe.
Netrvalo dlouho, když je pach zavedl do jedné z menších osad. Vlky nové pachy zmátly a tak se Tomoe rozhodl zkusit štěstí ve vesnici a zjistit nějaké informace. Seskočil na zem, podrbal Betu za uchem a mávnul rukou směrem do lesa. Všichni tři vlci v něm okamžitě zmizeli.
Tomoe se opatrně plížil vesničkou, ale zaujal ho shon uprostřed tržnice. Postával tu hlouček lidí a překřikovali se navzájem.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Tomoe jednoho z přihlížejících. Před ním seděli na zemi tři vesničané. Dva muži a žena a byli šeredně dotlučení. U nich postávali další dva lidé a snažili se je ošetřit.
„Byl tu jeden ninja, vloupal se dovnitř a ukradl zásoby. Tihle se ho pokusili zastavit,“ kývnul hlavou k davu.
„Jak je to dlouho?“ vyhrkl Tomoe.
„Tak půl hodiny,“ odpověděl nevzrušeně muž. Tomoe se otočil a rozběhl se rychle pryč.
„Hej, kluku, ale už se za ním hnal jeden ninja z Listový,“ zařval za ním vesničan. Tomoe smykem zastavil a otočil se.
„Jak vypadal?“ houkl na něj.
„Nevím, měl masku,“ odpověděl mu s pokrčením ramen. Tomoe si povzdechl, no tos mi pomohl.
Proplétal se davem, který se tu shluknul a snažil se dostat co nejdřív zpátky do lesa. Půl hodina, jen půl hodina, teď nesměl ztratit ani minutu. Doběhl až na kraj lesa a hvízdnul. O chvíli později slyšel dusot velkých tlap, které se k němu blížily. Chytil se její srsti a vyhoupl se nahoru, když se k němu přiřítila a ani nezpomalila.
„Našli jste je?“ zeptal se vlků, když se k nim přidali. Oba zrychlili, takže nejspíš ano. Hnali se hluboko do lesa. Tomoemu slzely oči z náporu vzduchu a tak se přitiskl víc k chundelatému černému hřbetu. Beta přeskočila vyvrácený kmen a Tomoe ji málem sklouznul ze zad. Vlci nebyli přizpůsobeni na jízdu.
„Poběžím,“ navrhl Tomoe, ale jako odpověď mu bylo jen zavrčení. „Fajn, ale až budeme blízko, tak musíme zpomalit.“
Trvalo to jen par minut, dokud vlci nepřešli z trysku do pomalého klusu. Tomoe sklouzl vlčici ze zad a běžel chvíli s nimi, pak zvedl pěst a všichni zastavili. Nehlasně jim naznačil hlavou, aby se vlci ztratili v lese. Slyšel zvuky boje. Tupé údery střídané s kovovým třeskem zbraní. Do nosu se mu dostala vůně ozónu. Některý ninja používá bleskové techniky. Přeskočil prohlubeň a skryl se za stromem. Jen několik málo metrů před ním uviděl záda ninji. Nikdy ho neviděl, takže to musel být jeho cíl. Byl oblečený v černém a své temně modré vlasy měl spletené do copu a dlouhé až po pás. Tomoe vytáhl kunai a udělal krok.
„Do p***le,“ zanadával o sekundu později, protože mu do zorného pole vběhl druhý ninja. Oba si vyměnili několik ran. Tomoe se opět skryl za kmen stromu a dál potichu klel. Kdyby nebyl takový pitomec, tak by mu to došlo už v té vesnici. Tohle věci dost komplikovalo. Pronesl ještě dvě nadávky, upravil si masku a opět vykouknul zpoza stromu. Mohl by se na to vykašlat a nechat to na něm. Nic by se nestalo, je přece z Konohy. Vyplížit se pryč, ale když uviděl několik dalších chvatů, zjistil, že nepřítel je velice schopný a jeho protivník nejspíš zraněný, protože si neustále kryl pravou stranu. Následovala další tři třesknutí zbraní a pak jeden bolestivý kopanec.
„Tak už ho zabij,“ ozval se se smíchem další hlas. Tomoe vytřeštil oči. Nepřítel tu není sám. Prolétl pohledem okolí, ale spousta stromů mu zabraňovala v širším pohledu. Pak to přišlo. Bolestivá rána do pravého boku a do hlavy způsobila, že se shinobi zohnul. Další tři muži vstoupili na mýtinu.
„Do p***le,“ zopakoval naposledy Tomoe. Vyhrnul se zpoza stromu a dvěma skoky se dostal k ostatním. Přehoupl se zády přes hřbet zraněného, aby ho mohl krýt a postavil se nepříteli.
„Sakra kdo to je?“ zařval jeden z maskovaných ninjů. Tomoe sáhnul do brašny a hodil shuriken. Všichni od něj couvli.
„Padáme,“ zavelel ten s copem.
„Půjde po nás.“
„Ne nepůjde, nenechá tu toho druhýho,“ řekl s úsměvem Cop.
„Seš si jistej?“ zeptal se ninja nedůvěřivě.
„Vidíte ten postoj?" ukázal na něj a pak se podíval přímo na Tomoeho. „Bráníš ho co, Prcku?“ zasmál se a rozběhl se pryč. O sekundu později ho pomalu následovali i další čtyři. Tomoe zaskřípal zuby a pak se naštvaně otočil.
„Běž po nich,“ rozkázal. Tomoe zakroutil hlavou.
„Jsi z Listové?“ zeptal se. Tomoe kývnul.
„Takže víš, že jako bývalý Hokage se o sebe dokážu postarat.“ Tomoe místo odpovědi ukázal na místo, které si Kakashi tisknul. Krvavá mapa se hodně rychle rozšiřovala, o sekundu později se mu podlomily nohy a on šel k zemi. Tomoe ho podepřel a pomohl mu k nejbližšímu stromu. Rozepnul mu vestu a pak začal vytahovat z brašny svou první pomoc, ale Kakashi ho zastavil.
„Máš za úkol ho chytit, tak mě tu nech a běž po něm!“ rozkázal. Tomoe opět zavrtěl hlavou a přiložil obklad na jeho ránu až Kakashi bolestivě syknul. Tomoe věděl, že by měl, ale v hlavě mu neustále zněla otcova slova: Ten kdo poruší pravidla a nařízení je odpad, ale ten kdo opustí své přátele je ještě větší špína. Tím se řídil celý svůj život, žil tak jeho táta a taky jeho dědeček a on to odmítal porušit.
Tomoe se na něj podíval, pak ukázal do dáli a ukázal pět, pak na sebe a otce a pak znovu do dáli.
„Dobře máš pravdu,“ rezignoval nakonec Kakashi. Věděl, že když půjdou oba, tak budou mít větší šanci je dostat, protože to byla nebezpečná parta. Přecenil se, když se za ním vydal, spoléhal na to, že je sám a proto ignoroval svoje zranění z mise, ze které se vracel. Nadával sám sobě. Teď kvůli němu zdržel i tohohle ninju.
„To je maska ANBU,“ konstatoval, ale Tomoe stejně kývnul. „Podle ní soudím, že to ty jsi ta pověstná Levá ruka, nad kterou Shikamaru neustále nadává. Tomoe k němu střelil pohledem, nevěděl, že o něm ví i někdo jiný než Naruto a Shikamaru. Pak jen neurčitě pokrčil rameny.
„Takže ty nepromluvíš co?“ zeptal se pobaveně Kakashi a začal se zvedat na nohy, když se pořádně napil. Tomoe mu pomohl. V lékařském jutsu nebyl moc dobrý, ale stačilo to na to, aby mu jeho otec nevykrvácel do náruče a utlumil bolest. Nebylo to nejlepší, ale byl funkční. „Takže se známe,“ pokračoval dál Kakashi a Tomoe se ošil. Věděl, že i přesto jak se snaží mlčet, je mu to houby platný. „A soudím, že se známe dobře, když bych tě poznal po hlase.“ Tomoe si povzdechl a vyrazil směrem, kde zmizeli nukenini. „Jsi mladý a docela prcek, takže nebudeš ani Narutova generace, takže musíš…hm“ odmlčel se. Tomoe měl nutkání říct mu, aby mlčel, pak špatně došlápnul a syknul bolestí, když se jeho kotník opět ozval.
„Kotník co? Dnes jsem jeden…“ zarazil se a pak se ozvalo zalapání po dechu. Tomoe zavřel oči. On mě zabije, blesklo mu hlavou. Dvěma kroky ho Kakashi obešel a zastavil se před ním.
„No to si snad děláš srandu!“ zařval Kakashi.
Tomoe si povzdechl a pokoušel se otce obejít.
„Tomoe?!“ ozvalo se za ním pořád trochu nevěřícně. Otočil se, sundal si masku a sklopil zrak. „Ty jeden mrňavej…“
„Tati nezlob se,“ zahuhlal a na místě přešlápl. Bylo ticho a to Tomoeho děsilo ještě víc.
„Pojď, máme práci,“ promluvil nakonec Kakashi a vyrazil pryč. V Tomoem hrklo.
„Tati no tak. Vím, že se zlobíš, ale víš přece, že pro ANBU je utajení důležité.“
„Tomoe, ale ty nejsi v ANBU, to už dávno neexistuje, tak se za to neschovávej.“
„Nezlob se,“ zahučel opět Tomoe a doběhl ho. Šli mlčky.
„Já se přece nezlobím,“ pronesl po chvíli Kakashi. „Jen nechápu, proč jsi mi to neřekl“
„Nejdřív to nebylo důležité, byl jsem obyčejný ninja s obyčejnými misemi a pak když jsem se stal Levou rukou, už jsem byl prostě zvyklý, že nikdo nic neví. Navíc jsem nevěděl, jak ti to mám říct.“
„Říct co? Že jsi únosce mladých slečen?“
„Já ji přece neunesl,“ vyhrkl Tomoe.
„Já slyšel něco jiného.“
„Tak si pak od Naruta vyžádej oficiální zprávy.“
„No to si piš, že si je vyžádám a pak ho seřežu a pak seřežu tebe,“ hudroval dál Kakashi. „Ne víš co? S tebou udělám něco horšího, řeknu to tvý mámě.“ Tomoe naprázdno polknul. Jen to ne, blesklo mu hlavou, ale uvolnil se, protože slyšel změnu otcova tónu.
„Proč po něm jdeš ty?“ zeptal se pak Kakashi.
„Ještě než udělal ten svinčík ve vesnici, vzal to přes naše archívy,“ zasvětil ho Tomoe.
„Co vzal?“
„Nemám tušení,“ zakroutil hlavou Tomoe. „Neptal jsem se,nebyl čas. Vím jen, že ho mám chytit.“
Oba se hnali lesem. Kakashi prudce zastavil a Tomoe odrazil první dva shurikeny, které se k nim blížili. O vteřinu později už je obklíčilo pět mužů. Tomoe se opřel o otcova záda.
„Máš v rukávu ještě nějaká esa? Jako třeba nějaký kekkei genkai své matky?“ zeptal se ho Kakashi a připravil se kunai.
„Bohužel, jsem až moc jako ty,“ odpověděl Tomoe odlehčeně, ale hned musel seskládat pečetě, protože se odnikud vyřítil fuuma shuriken. Tomoe ty věci nesnášel.
„Gin bōei no jutsu,“ zařval a napřáhl před sebe ruku.
Sakra, zkonstatoval, když se obří shuriken zaseknul v jeho stříbrném elektrickém štítu je kousek od jeho oka. Příště musel využít víc chakry, ale tréninky se Sakurou mu to dost komplikují. Štít zablikal a zmizel a shuriken se mu s třeskotem zřítil k nohám. O chvíli později už musel uhýbat první ráně, srazil pěst protivníka a dvakrát ho nakopnul do hrudi, otočil se, aby získal větší sílu a nakopl ho do hlavy. Využil setrvačnosti, sklonil se a podkopl mu nohy. Nechal nepřítele ležel a rozběhl se k dalšímu, uhnul před první ránou, svezl se po hlíně a kopl muže do kolene. Chtěl se zvednout, ale to už schytal kopanec do zad. Proletěl pár metrů a přistál u nohou svého otce, který se teď bránil muži s copem a dvěma jeho kolegům.
„Je jich moc,“ houkl dolů. Tomoe si přiložil prsty k ústům a hvízdnul. Jeden z mužů už stál nad ním, Tomoe uhnul, vyškrábal se na nohy a sestavil pečetě.
„Gin Bakuhatsu no jutsu,“ vyhrkl. Objevil se výboj a odhodil muže za nedaleký strom. O chvíli později se na mýtinu vrhli tři vlci. Tomoe schytal dvě rány no břicha a pak už se musel krýt za svým štítem, před ohnivou technikou jednoho z nepřátel, ale neudržel to dlouho. Muž proběhl plamenem a Tomoe tak tak uhnul před čepelí jeho kunaie. Kryl se před dalšími údery. Schytal jeden kopanec do pochroumaného kotníku, až bolestivě zakřičel. Uhnul před pěstí, chytil ji, stočil se kolem lokte a pak použil raikiri. Nepřítel zařval a složil se k zemi. Tomoe si vydechl a otočil se k dalšímu nepříteli, ale zjistil, že nikdo jiný nestojí. Jen jeho otec a muž s dlouhým copem – Akira.
„Je tvůj,“ heknul Tomoe a sesul se k zemi, kde zůstal sedět.
Kakashimu to netrvalo dlouho. Akira zaútočil s nožem, zaskřípěl kov o kov, když ho Kakashi odrazil a nakopl nepřítele do nechráněného břicha. Akira se ohnal, Kakashi se sehnul a dostal se za něj, kdy ho tvrdě udeřil do zad. Nepřítel se hbitě otočil. Kakashi to nečekal a schytal bolestivou ránu kolenem, odkutálel se stranou, ale dalším kotoulem se dostal do dřepu. Akira k němu přeběhl a Kakashi vystartoval. Akira první ránu kunaiem vykryl, Kakashi nože přehodil z ruky do ruky a ohnal se znovu. Zasáhl cíl a na nepřítelově hrudi se objevila krvavá rána. Následovalo několik výměn rán a Kakashi to opět schytal do poraněného pravého boku, heknul a zkroutil se, o chvíli později mu hrudí projel kunai. Tomoe se ušklíbl a dál si čistil hlínu zpoza nehtů.
„Chyba,“ okomentoval to. Objevil se dým a místo Kakashiho na zem dopadl kus dřeva. Akira se rychle rozhlédl, ale to už ho chidori srazilo k zemi. Pokusil se ještě vstát a tak schytal dvě rány do obličeje a už se nepohnul. Tomoe se vyškrábal na nohy, přešel k muži a začal ho prohledávat.
„Máš to?“ zeptal se Kakashi a vydechnul námahou.
„Jop,“ řekl Tomoe a zamával mu papíry před obličejem. Tomoe se ohledl po vlcích, kteří teď stali na hrudnících tří mužů.
„Svážeme je, zavoláme ostatní pro eskortu a hurá domů,“ zhodnotil situaci Kakashi a podrbal Betu za uchem.
„Hodná holka,“ pochválil ji Tomoe.

Probral ho vtíravý pocit. Tomoe se zavrtěl v peřině a pak neochotně otevřel jedno oko, aby zjistil co se děje. Úlek ho okamžitě úplně probral, protože tenhle pohled znal. Vyletěl z postele, natáhl na sebe kalhoty a tričko a vyřítil se z pokoje. Schody bral po třech a hnal se ke dveřím, které se z nenadání otevřely. Prohnal se kolem ženy, až mu její vlasy zavířily kolem obličeje. Blesklo mu hlavou, že je dobře, že má vlasy po otci, protože s touhle neurčitou tmavou barvou by vypadal docela blbě.
„Hej, co se děje?“ houkla za ním.
„Chce mě zabít,“ zařval Tomoe v odpověď a přeskočil branku.
„Chci ho zabít,“ houkl Kakashi o dost klidněji, když kolem ní proběhl. Ozvalo se povzdechnutí.
„Fajn, ale neudělejte moc velký nepořádek,“ řekla rezignovaně a zavřela za nimi dveře.