Tomoe?! (3)

„Není to jedno?“ zeptala se tmavovlasá dívka a popoběhla ke svému společníkovi.
„Ne, není to jedno,“ odpověděl naštvaně a sednul si na schod. „Nesnáším ho a je mi jedno, že musíme být na misi tři. To raději vezmu sestru, než jít s ním.“
„Oni nás, ale ve dvou nepustí a Mitsuki je mimo vesnici.“
„Sarado,“ zaúpěl a tvrdě se posadil na schod.
„Boruto,“ opáčila stejným tónem a posadila se na zábradlí. „chceš tu misi nebo ne?“
„Proč Tomoe? Vždyť on se vždycky chová tak arogantně. Měl v akademii nižší hodnocení než já a vždycky se nade mě povyšuje,“ remcal dál Boruto. Sarada si jen povzdechla. „Kdybych chtěl, tak bych ho porazil a nemusel ani vytáhnout ruce z kapes.“ Sarada se musela držet, aby se nerozesmála. Tomoe by z něj vymlátil duši a ani by se nezapotil a to hlavně díky Borutově přístupu. Musela přiznat, že jsou si hondě podobní, ale Tomoe měl jednu výhodu, uměl zapnout mozek a zklidnit hormon v ty pravé chvíle.
„Je na tebe jen naštvaný kvůli tomu, co se stalo při chuuninské zkoušce,“ provrtala ho pohledem a Boruto uhnul pohledem.
„Ne, rozčiluje mě, že si pořád stěžuje na to, že je synem Hokage,“ ozvalo se nad nimi otráveně. Oba zvedli pohled a uviděli bělovlasého chlapce, jak dřepí na zídce obrostlé břečťanem. Propaloval Boruta svýma tyrkysovýma očima a mračil se. „Mám pro tebe novinku ty sobeckej spratku. Můj táta byl taky Hokage a moje máma…,“
„Tak se tím pořád nevytahuj,“ zařval na něj Boruto a zvednul se. Tomoe se rozesmál.
„Copak se neslyšíš? Pořád remcáš, že v tobě lidi vidí dalšího Hokage a pořád se tím oháníš a já, že se vytahuju?“ Seskočil k nim dolů a stoupnul si naproti Boruta. Přestože stál na vyšším schodě, byl teď stejně vysoký jako Boruto.
„Nechte toho!“ přerušila je rázně Sarada, protože si všimla, že Boruto zatíná ruce v pěst.
Boruto se na něj zašklebil a Saradu ignoroval.
„Proč ty se staráš,“ zahučel Boruto skoro neslyšně a odvrátil obličej.
„Ty máš doma mámu a sestru. Já býval doma pokaždé s někým jiným a nikdy se nestalo, že bych se choval jako idiot, jen abych upoutal pozornost svých rodičů!“
„No jistě, pan dokonalý Hatake Tomoe. Nikdy neudělal nic nezodpovědného.“
„Jo, měl bys to občas zkusit a nevymýšlet blbosti jako na chuuninské zkoušce!“ rozkřičel se Tomoe.
„Jenomže já svému otci nedělám ostudu tím, jak jsem neschopný,“ vyprskl Boruto Tomoemu do obličeje. Sarada zaskřípala zuby.
„No, ještěže na tebe stačí i neschopové,“ opáčil stejně naštvaně Tomoe. Boruto ho dokázal vytočit během pár vteřin. Choval se jako pitomec a vůbec si nevážil toho, co jeho táta dělá. Před pár lety věděl jaké to je. Taky se cítil osaměle, když jeho rodiče pracovali a on pendloval mezi vesnicemi, ale nikdy by ho nenapadlo předvádět se jako Boruto. Na druhou stranu, táta si na něj vždycky udělal čas. Když potřeboval, vždycky tu byl pro něj. Na chvíli se zarazil, nechtěl Boruta chápat, teď na něj byl naštvaný. Pak sebou cuknul, protože si všimnul jeho pohybu.
„Zkus vytáhnout rasengan a narvu ti chidori do zadku,“ varoval ho šeptem. Boruto ztuhnul, nečekal, že si toho všimne. Sarada naštvaně zařvala a to byl pro Tomoeho pokyn k ústupu. Rychle odskočil dozadu, aby se vyhnul ráně. Všechno bylo lepší než schytat ránu od Sarady nebo nedej bože od její mámy. Boruto na Tomoeho něco zařval, ale nerozuměl mu, protože jeho pohled upoutal pták vysoko na obloze. Začal kroužit. No jo, vždyť už jdu, zahučel si Tomoe pro sebe. Blbej opeřenec.
„My dva aspoň víme, co chceme v životě dokázat, ale ty chceš být asi do konce života loser. Zeptám se v květinářství, jestli někoho nehledají,“ obul se do něj zase Boruto. Tomoe, po něm střelil zamračeným pohledem. V podstatě měl pravdu, kam to chce dotáhnout? To co dělá pro Naruta ho baví, přes to, že předstírá opak. Tajné mise mu šly, neprozradil se a dělal je sám. Líbilo se mu to. Pták nad jeho hlavou udělal další okruh a zaskřehotal. Tomoe si povzdechl a vyrazil pryč. Tahle debata stejně nikam nepovede a on se opět nechal zbytečně vyprovokovat. A druhou stranu si za to mohl sám, kdyby se do toho nepletl a raěji si šel po svých, tak by mu teď nehučelo v uších. Jenže když člověk zaslechne svoje jméno, prostě nejde ho ignorovat. Zhluboka se nadechnul, aby se zklidnil a pak pokračoval se stoickým klidem.
„No nic, mizím,“ mávl na oba shinobi, kteří se teď o něčem dohadovali. Boruto zatnul ruce v pěst a zrudnul.
„Nesnáším ho. Nechápu, jak ho někdo může mít rád,“ zahučel mu Boruto za zády.
„Můj táta ho má rád,“ řekla už klidně Sarada, když se z ním dívala. „Prý je jediný, kdo porazil jeho Susanoo.“
„Tak to si Tomoe vymýšlí.“
„Ne, je to pravda, říkal mi to sám táta. Byli mu tehdy snad tři,“ kývala hlavou Sarada. Boruto si jen opovržlivě odfrkl. Tomoe se pro sebe musel zasmát.
Tu historku měl rád. Táta mu ji rád vykládal, když si Tomoe nevěřil a ztrácel naději. Tehdy se tam Sasuke objevil z ničeho nic. Tomoe jím byl fascinovaný, stál v rohu místnosti a v jedné ruce pevně tisknul plyšového Kuramu, kterého tehdy dostal od Naruta. Sledoval, jak se jeho otec spokojeně usmívá, když mu Sasuke něco vykládal. Kakashi byl rád, že ho zase vidí, ale Sasuke se celou dobu tvářil chladně a netečně. Jakoby jedna jeho část chtěla být někde jinde. Tomoe se ho bál, ale na druhou stranu byl zvědavý. Naruto i jeho otec vykládali o jeho nebezpečné technice a on přece s tátou trénoval. Věděl, že kdyby ho porazil, ta by se stal tím nejlepším ninjou ve vesnici, stejně jako jeho otec. Naposledy se podíval na tátu a pak na návštěvníka. Položil plyšáka na stůl, dodal si odvahy a vyšplhal se na židli vedle Sasukeho. Stoupnul si a vyvalil svoje ohromné oči a zíral s otevřenou pusou. Sasuke k němu otočil pohled. Tomoe chtěl utéct, ale nechtěl se vzdát, zhluboka se nadechl a dodal si odvahu.
„Vy umíte Susanoo, že?“ zeptal se a pořád na muže valil obrovské oči. Sasuke jen kývnul.
„Porazím ho,“ řekl mu pevně a přiblížil se ještě o kousek.
„Jednou možná, až budeš velký,“ odpověděl mu Sasuke. Tomoe zakroutil hlavou.
„Je to oční technika,“ nenechal se odbít Tomoe.
„Ano,“ kývl Sasuke a změřil si Tomoeho pohledem, ten sebou cuknul a trošku couvnul, ale pak se znovu narovnal.
„Porazím ho teď,“ řekl pak pevně a přitiskl si ruce k hrudníku. Sasuke si ho prohlížel, jakoby ho analyzoval.
„Jak?“ zeptal se nakonec. Tomoe zaútočil dřív, než se mohl muž pohnout. Sasuke bolestivě vyjekl a odsunul se na židli od stolu, co nejdál od Tomoeho. Kakashi vyděšeně zalapal po dechu a střelil pohledem po synovi, jakoby nevěděl, co se bude dít. Atmosféra se okamžitě změnila, ale o sekundu později se místností rozlehl smích. Kakashi se podíval po Sasukem, který se z plna hrdla smál. Po chvíli se návštěvník zvedl ze židle a poplácal Tomoeho po hlavě.
„Vyhráls kluku,“ řekl mu a Tomoemu se roztáhla ústa v širokém úsměvu. Sasuke se pak podíval na Kakashiho, který se tvářil nechápavě.
„Bodnul mě prstem do oka,“ vysvětlil a promnul si bolavé místo. „Musím uznat, že tohle by asi na chvíli zabralo,“ pokračoval pobaveně. Tomoe se spokojeně posadil vedle Sasukeho a užíval si atmosféry, která se po jeho zásahu úplně změnila.
Tomoe se zase musel usmát. Dřív téhle otcově historce moc nevěřil, ale když se tím doma pochlubil i Sasuke, tak to musí být pravda. Docela ho to zahřálo na duši. Líbil se mu i fakt, že Sasuke nikde nevykládá podrobnosti, jak to bylo od Tomoeho záludné a podlé. Nikdo nezná detaily, ale Tomoe je jediný, kdo porazil obávané Susanoo.
Tomoe se rozběhl k budově Hokageho a vzal to svou obvyklou trasou a to znamenalo vyšplhat nenápadně dvě patra, pak se přehoupnout přes okap a dalšími dvěma kroky se dostat k oknům Narutovi kanceláře. Dělal to už tak často, že by pro jeho šéfa bylo překvapující, kdyby ho viděl přijít dveřmi. No kdyby se náhodou někdy rozhodl ovládnout svět a převzít vládu nad Konohou, tak určitě přijde dveřmi.
Udělal dva tiché kroky k oknu, které již bylo otevřené, a chtěl se přehoupnout dovnitř, ale zarazil se, protože uslyšel vrznutí dveří.
„Tak, tady to nesu, další zprávy z misí,“ pronesl Shikamaru a položil Narutovi na stůl několik papírů „a samozřejmě je tu jedna i ta jeho,“ pokračoval. Naruto ke svému příteli zvedl hlavu a zazubil se, protože ho pobavil jeho tón.
„Copak? Žárlíš?“ zeptal se s pobavením.
„Jistě že ne. Jen mě štve, že přede mnou máš tajnosti. Kdo je sakra Levá ruka?“ zeptal se už docela dopáleně. Nebyl naštvaný na Naruta, to spíš na sebe, že nebyl schopný vypátrat identitu tohohle ninji. Docela ho to rozčilovalo a musel uznat, ž je to spíš bolístka na jeho egu.
„Neskuhrej Shikamaru. Ty jsi Pravá ruka a on je Levá. Pro některé shinobi je anonymita důležitá.“
„Vždyť já vím,“ vydechl odevzdaně Shikamaru. „Z toho co čtu, musím uznat, že je dobrý.“
„To rozhodně,“ kývl hlavou Naruto a střelil okem po otevřeném okně.
„Tak jak bude mít další hlášení, dej mi vědět,“ houkl ještě Shikamaru a pak za sebou zavřel dveře.
Tomoe už vklouzával do kanceláře, protože začínal být nápadný, jak tam tak vysel uprostřed dne.
„Tak, co? Máš to?“ otočil se na něj Naruto s dychtivým výrazem.
„Prosím,“ řekl Tomoe dotčeně, pak strčil ruku do vesty a vytáhl stočený pergamen. „Jak dlouho, už tohle dělám?“
„No,“ zamyslel se Naruto začal hned studovat přinesený papír. „Už to bude tak půl roku.“
„A zklamal jsem někdy?“ zeptal se Tomoe se širokým úsměvem.
„No,“ začal opět Hokage a Tomoe se zamračil.
„Za to, že Boruto zahučel do té jámy jsem nemohl. Kdo mohl čekat, že to vezme zrovna tamtudy.“ Naruto se rozesmál, aby dal najevo, že si jen Tomoeho dobírá.
„Ty mého syna nemáš moc v lásce co?“ zeptal se pak, když se posadil za stůl. Tomoe se ošil. „Tak rivalové jsou k životu potřeba,“ pokračoval pak a Tomoe se na něj zadíval tím jeho děsivým, lehce znuděným výrazem. Naruto měl vždycky nutkání říct, senpai.
„To je sice možné, ale já nemám čas ho další čtyři roky někde nahánět,“ odpověděl Tomoe sarkasticky a Naruto se musel rozesmát.
„Ou, to mi připomíná. Jak jde trénink se Sakurou?“ Tomoe se nadechnul, pokýval hlavou, pak se podrbal na hlavě, než konečně našel to správné slovo.
„Ztuha. Chápu, jak to mám dělat a co pro to musím udělat, ale nedokážu najít tu správnou míru. Buď je to málo, anebo moc a to jsem pak vyřízený i při cestě ze schodů.“
„No, snad to nebude nikdy potřeba,“ zhodnotil Naruto. „Teď utíkej domů a pořádně si odpočiň. Což mi připomíná, že tvoje máma dorazila zpátky do Konohy asi před hodinou.“ Tomoe se zarazil v okně s povzdechem.
„Nemáte tam nějakou misi?“
„Proč?“ zeptal se pobaveně Naruto.
„Protože moji rodiče se tři týdne neviděli, věřte mi, že s nimi nechcete být v jednom domě.“
„Jen upaluj,“ houkl Naruto a Tomoe s pobaveným výrazem vyskočil z okna. Těšil se domů a poprvé nemusel vysvětlovat, proč je zase celý domlácený. Jen to asi nejdřív vezme přes Itchiraku.