Humor

Mezitím, co chudáci Izumo a Kotetsu úpí svázaní do kozelce u brány do Konohy, pod zemí se dějou ještě zajímavější věci...

Mozek Hidan se úporně snažil vymyslet, jak dát svým kamarádům najevo, že by děsně potřeboval poškrábat na týlním laloku. Lítal v té svojí sklenici nahoru a dolů jak rtuť v pokaženým teploměru, ale nikdo z ostatních členů Akatsuki mu nevěnoval nejmenší pozornost...

Tak tohle je takovej blbej příběh na pokračování o tom jak by to asi tak vypadalo na táboře pro Geniny. Snad se líbí....

,,To je otrava!" šlo slyšet každé 2 minuty v autobuse. ,,Poprvé s tebou souhlasím Shikamaru!" řekla Ino otráveně na zadním sedadle ,,Ty tábory jsou vždycky otrava!" šuškla Ten Ten a zase se začala bavit se Sakurou.

Nad Konohou začalo vycházet slunce. Naruto se v posteli převalil na druhý bok, aby mu slunce nesvítilo přímo do obličeje. Pak zazvonil budík. Ruka se vymrštila z postele a zamáčkla ho. Za minutu začal zvonit znovu. Naruto se v posteli protáhl a posedil, ten den měla být oslava a na tu se začal připravovat. Z okna k němu doléhal hluk pokračujících příprav a prvních ranních ptáčat natěšeních na slavnost. Po provedení ranní hygieny Naruto vyšel ven a ponořil se do víru nadcházejících oslav na počest nindžu ze Sakaly.

Konec prohlášení zaniknul v souhlasném řevu z davu.

Frederik se zaposlouchal do hukotu davu. Jen stěží skryl pohrdavý úšklebek pod svoji kápy. „Lidé tady jsou povrchní jako u nás v království pořád jen samé „co jsi asi vezmu na sebe“ nebo „ kdo bude šampiónem“ csss koho to zajímá!? Důležité otázky je ani nenapadnou. I když jedno se musí nechat ta Tsunade umí jednat s davem.“ Jeho myšlenky přerušila Shizune.
„Kdyby jste něco potřebovaly stačí říct?“ nabídla jim Shizune a pokračovala v chůzi.

Byl to jeden z těch mála pošmourných deštivých dnů, které postihovaly Konohu v létě. Malé děti radostně pobíhaly a snažily se do misek, které zkonfiskovaly svým matkám, pochytat co nejvíce vody, dospělí se dívali na temnou oblohu a dobrou polovinu sebevrahů v této vesnici napadl nový a originální způsob, jak ukončit to své trápení. A do toho všeho se ploužil ulicemi jeden silně deprimovaný genin s malým chlupatým stínem v patách.

Takže začátek našich konkurečních klání se pomalu blíží, přípravy jsou v plném proudu, nervozita stoupá a napětí dosáhlo vrcholu...

V Konoze začínal nový den.Slunce svítilo na památník a vytvářelo nádhernou kaskádu barev. Ve vesnici už od včerejšího dne probíhali přípravy na velkou událost. Konoha se totiž připravovala na návštěvu nindžů z daleké země za vodou, protože Tsunade chtěla zanechat dobrý dojem.

Kabuto a Kimimaro se po úmorném běhu za Narutem, při kterém chytili tak akorát rýmu, dohodli že to vzdají a posadili se na schody od restaurace.
“Hej..." zašeptal Kimimaro Kabutovi, "tamhleta holka na tebe furt čumí, přitom nevypadáš bůhvíjak krásně… Neměla by se spíš koukat na mě? To já tu stojím za pohled!“ povzdechl si nakonec Kimimaro.
Vstala jsem a šla směrem k nim.
“Hele, ta holka za tebou jde, pozveš jí na rande?“ zachechtal se Kimimaro, načež schytal od Kabuta jednu ránu mezi oči.

„No Naruto už jsou tady.“ obrátila se na něj s usměvem Tsunade.
„Gaaro!“ zvolal Naruto.
Gaara se za tím hlasem otočil a na tváři mu hrál radostný úsměv. „Naruto!“ vykřikl a oba se objaly.
„Jak se vede, Gaaro?“ zeptal se Naruto když se od sebe odtrhly.
„No je to nuda sedět pořád jenom za stolem a potvrzovat nějaké ty papíry.“ vysvětlil mu ne moc nadšeně Gaara.
„Myslím že vy víte co mám na mysli.“ obrátil se s úsměvem na Tsunade.

Neji se plížil po chodbě rodinného domu klanu Hyuuga. Krčil se, aby ho nikdo neviděl, a schovával se za sochami a květinami, které zdobily masivní chodby domu. Nejimu se v hlavě honily neřestné myšlenky, které zatemňovaly jeho mysl.
Pomalu se mlčky blížil k pokoji sličné dívky. Zaklepal a vešel dovnitř. Jakási dívka s tmavě modrými vlasy seděla u stolku a v rukou třímala balíček něčeho, co v ten okamžik i v okamžik příští bylo hanebné a do nebe volající.
„Hinato-sama, chcete to udělat?“

Hiroki stála vedle Orochimara a v očích měla byakugan.
„Kdo jsi?“ zeptala se ostře Sasoriho.
„Tak to ty jsi mi zmařila můj plán. Myslel jsem si, že tuto techniku ovládá jen Nara klan. No to je vlastně jedno. On zemře tak jako tak…“ řekl Sasori a sklouzl pohledem na Sabura.
„Neodpověděl si mi na mou otázku!“ rozčílila se Hiroki.
„S nim bych si raději nic nezačínal.“ zašeptal Hiroki Orochimaru, který byl schovaný v křoví. Hiroki ho nevnímala.

Když Kabuto a Kimimaro konečně přešli pouště, přičemž museli asi desetkrát zastavovat pro Kimimarovo neustávající kašel ocitli se ve městě. Kimimaro se zachrchláním zaběhnul do lékárny a Kabuto šel na průzkum. Najednou do něj ale někdo strčil… Ten někdo byl.. NARUTO!!!

Akatsuki „v pekle sudy válej, z kotle pára stoupá...“ , ale to už jsme si vyjasnili minule. Dnes se ohlédneme za putováním Naruta a napravených zloduchů.

V Egyptě, v jedné nejmenované pyramidě na luxusním starověkým křesílku seděl velmi neoblíbený a vždy dementně se tvářící Orochimaru.
“Přinesl jsi mi ten svitek?“ ptal se Kabuta,který už měl od toho věčného uklánění se hrb, za který by se nemusel stydět ani velbloud.
“Bohužel, už tam byl někdo přede mnou!“ říkal Kabuto a připravoval se psychicky na snůšku nadávek adresovaných spešl pro něj. S Orochimarem to škublo,až se pod ním křesílko rozsypalo.

,,Pak mi řekla, že až se najde někdo, kdo jí to bude moct říct, má to udělat…‘‘ dokončil Lee.

3. kapitola: První dopoledne sázky

Potom se všichni rozešli a přemýšleli, jak na jejich ,,oběti‘‘.
Hinata šla v sobotu ráno jako obvykle na trénink.
,,Ahoj, Hinato! Kam teď, v sobotu?‘‘ uslyšela Narutův hlas, který stejně tak dobře, jako ona věděl, že odpověď zná.
,,A-ahoj, Naruto..!‘‘ odpověděla.
,,Co je, Hin? Bojíš se mě, či co?‘‘ provokoval. To ,,či co‘‘ pochytil od Hedanny.

2. kapitola: Kdo koho

,,Teda, Naruto, tvoje ségra nás slyšela, co?!‘‘ zeptal se Lee.
,,Co říkala?‘‘ zeptal se Neji.
,,Že to nikomu neřekne a už nebude poslouchat,‘‘ odpověděl jim Naruto, jako opařený.
,,Dá se jí věřit?‘‘ opovrhoval jí Gaara.
,,Jako bys ji naznal, ta udrží svoje slovo vždycky, pokud není něco fakt vážnýho. Pro ni teda skoro nic.‘‘
,,Řeknu ti,‘‘ promluvil Shikamaru. ,,Tvoje sestra je teda kus…! A ty její krásný vlasy…‘‘
,,Jo, já vím,‘‘ zabručel Naruto.

Hrdinové z Naruta se vydali do ZOO. Jak se to stalo? Viz další řádky (P. S.: Omluvte chyby, kdyby jste tam nějaké našli, dejte mi vědět, opravím )

Z autobusu vyskákalo devatenáct lidiček, lišících se nejen vzhledem, ale vším možným. Všichni měli na zádech batůžky – ať už ve tvaru žáby, lvíčka anebo letadýlka. V čele stál pan učitel Pein a snažil se seřadit nezbedné dětičky (nevím nevím, jestli třeba Orochimaru je dítko) do řady a spočítat je. S úlevou zjistil, že jsou všichni, a vykročili do zoologické zahrady.

Ahoj lidi.Takže tohle je můj první příspěvek,jsem tu taky čerstvě zaregistrovaná.Tenhle příběh je rozdělen na spoustu částí.Je to bláznivý,ale přišla sem na něj ve spánku.

Díl 1. - Seznámení

Takže všechno to začalo ve vesnici (nám tak známé) Konoha.

V Ninjí Akademii se po dlouhé době opět sešlo všech 9 Rookies.Naruto,Sakura,Sasuke,Hinata,Kiba,Shino,Shikamaru,Choji a Ino.Bylo léto,takže na sobě měli všichni letní oblečení.Po chvilce do třídy vešel i jejich bývalý učitel Iruka-sensei.

Tak chudinky děvčata jsme zanechali vydané na milost a nemilost Ibikimu a půjdeme se mrknout, jak chlapi tropí hlouposti ve školní tělocvičně...

Pomalu začínalo svítat a první sluneční paprsky ozářily vše pod sebou. Obloha se vybarvovala do nebesky modré a občas se na ní vyskytly i malé obláčky. Slunce se zbarvilo do jemně zlatavého odstínu a osvítilo tak úzkou cestu, po které právě procházeli dvě mužské postavy. Už od prvního pohledu bylo poznat, že jsou to ninjové. První postava patřila mladému ninjove z vesnice ukryté v Listí Uzumaki Narutovi, vysokému shinobi s delšími blonďatými vlasy a zářivě modrýma očima.