Hiroki 8 Konec

Hiroki stála vedle Orochimara a v očích měla byakugan.
„Kdo jsi?“ zeptala se ostře Sasoriho.
„Tak to ty jsi mi zmařila můj plán. Myslel jsem si, že tuto techniku ovládá jen Nara klan. No to je vlastně jedno. On zemře tak jako tak…“ řekl Sasori a sklouzl pohledem na Sabura.
„Neodpověděl si mi na mou otázku!“ rozčílila se Hiroki.
„S nim bych si raději nic nezačínal.“ zašeptal Hiroki Orochimaru, který byl schovaný v křoví. Hiroki ho nevnímala.
„Je docela dobrý, že si mi přišla do cesty. Kyuubiho s Shukakem už máme. Teď si na řadě ty. Yamata no Orochi. Už se těšim, až si vyzkouším tu novou sílu.“ zasnil se Sasori.
Hiroki zachvátil hněv. Už ani nevěděla, proč je tak naštvaná. Ale ani se to nesnažila zjistit. Kolem nohou se jí začal motat pramínek tmavě zelené chakry.
„Copak? Došly ti slova? Nerad čekám, tak pohni. Začíná mě to tu nudit.“ ušklíbl se Sasori. Jakmile tato slova dořekl, zelená chakra Hiroki vylítla až k její hlavě a sbírala tam podobu obrovské hadí hlavy.
„Kdo jsi?!“ Tohle už nebyl hlas Hiroki, tohle byl chrapot vycházející z Hiročiných úst.
Sasori se pousmál. Chtěl zjistit, co udělá. Hiroki udělala pár neznámých pečetí, přestala Sasoriho držet a zelená chakra vystartovala na Sasoriho a odhodila ho na míle daleko. Ten ani nestačil pomyslet na útěk. Po cestě srazil Deidaru, který pátral po Hiroki a Orochimarovi. Po tomto incidentu Hiroki omdlela. Kdyby Orochimaru nespal, mohl by ještě Sabura zachránit protijedem, ale když se probudil bylo už pozdě. Ve stejnou dobu se probrala i Hiroki. Doplazila se k Saburovi, ale ten už byl mrtvý. Hiroki začaly téct slzy po tváři. Orochimaru potichu došel za Hiroki a položil jí ruku na rameno.
„Měli bychom jít.“ zašeptal a Hiroki přikývla. Utřela si slzy a dala Sabura do polohy, že vypadal, jako by spal. Potom se zvedla a mířili směř „domů“.

*************************************************************************************

Když přišli do Orochimarova sídla, zastavili se a koukali s vytřeštěnýma očima před sebe. Před nimi bylo spousty mrtvých a skrýš byla vypálená.
„Já myslela, že jeto tu tak zabezpečený, aby se sem nikdo nedostal.“ řekla vyděšeně Hiroki.
„Jo, je. Jedině že by je sem někdo přivedl.“
„Bingo!“ ozvalo se za nimi.
Oba se rychle otočili a za jejich zády stál Daisuke.
„Daisuke, ty zrádče!“ rozeřval se Orochimaru.
„Copak, že by se ti v tý tvý kebuli rozsvítilo?“ posmíval se Daisuke.
Hiroki s Orochimarem najednou vyhodili kunaie a obě našly svůj cíl. Daisukeho obličej se stáhl do výrazu zděšení.
„Stejně už nám k ničemu nebude…“ řekl Itachi a vylezl z křoví. Naklonil se nad Daisukem.
„Ha, otrávený kunaie. To bych do vás neřek. Takže ty Kisame si vem na starost Hiroki a já se postarám o Orochimara.“
„Jasně, šéfe!“ zakřenil se Kisame. Itachi na to chtěl odpovědět nějakou jedovatou poznámku, ale raději to přešel mlčením.
„Tak teďka se mi hezky podívej do očí.“ Řekl Itachi laskavě a Orochimaru mu schutí vyhověl. Po chvíli začal Itachi panikařit.
„Jak… jaktože na tebe nefungují moje genjutsu?“ vykoktal ze sebe.
„Asi se budu muset prozradit. Moje mentalita je jen následkem toho, že jsem vymyslel jutsu, po kterým budu proti jakémukoliv genjutsu imunní… Sice se na tom trochu přičinila Tsunade, ale jen trochu. A navíc já nejsem debil vždycky, jen někdy… A zbytek času jsem to jen hrál, abych se neprozradil například tady před Daisukem…“ zašklebil se Orochimaru.
„Kisame, nechceš mi přijít na pomoc???“
„Jasně šéfe.“ odpověděl Kisame a udělal na Itachiho škleb. Ten se naštval a chtěl mu jednu fláknout, ale nakonec se ovládl a šel za Hiroki. Ta už na něho byla připravená a nechala ho padnou do pasti. Itachi byl v kruhu chakry, která se pořád zužovala a zužovala. I když Hiroki věděla, že pokud toto jutsu dokončí, nebude se moct v nejlepším případě ani pohnout a v tom horším omdlí. Po chvíli Itachiho kruch rozmačkal. Hiroki zavrávorala a pak upadla do bezvědomí.
Mezitím si to Kisame rozdával s Orochimarem. Orochimaru využil jeho nepozornosti, když Kisame zjišťoval, jak je na tom Itachi a Orochimaru vyvolal Mandu. Po několika neúspěšných pokusů zabít Kisameho se had na Orochimara vykašlal a zmizel. Kisame využil Orochimarova překvapení a uťal mu hlavu svým mečem. Potom vzal Hiroki do náručí a nesl ji směr k sídlu Akatsuki.

************************************************************************************

Když se Hiroki probudila, nemohla se vzpomenout, co se stalo. Po chvíli se jí vše vybavilo. Ležela na zemi a kousek od ní se hádalo 8 lidí v černých pláštích. Nevěnovali jí žádnou pozornost a tak Hiroki šáhla po svých otrávených kunaiích. Měla jich už jen sedm, protože jednu vyplácala na Daisukem. Věděla, že se musí trefit všemi, jinak nemá šanci přežít, ale musela je vyhodit všechny najednou, aby nevzbudila moc brzo na sebe pozornost. Chvilku mířila a pak hodila. Jen pět kunaií našlo svůj cíl. Před ní stáli jen Deidara, Sasori a Kisame.
„Podívejme se… Už se nám probrala. Tak to abysme to vyřešili. Takže budeme hlasovat. Kdo je pro to, abych tu sílu dal do jedné z mé loutky?“ zeptal se Sasori se zvednutou rukou a k němu se ještě přidal Deidara.
„To není fér!“ zaprotestoval Kisame. „Pro tenhle plán jste byli od začátku jen vy dva.“
„To je ale tvůj problém, že si je nechal zhebnout.“ zašklebil se na něho Deidara.
„Tak a je rozhodnuto.“ Sasori hodil po Hiroki uspávací kunai a ona si začala spokojeně pochrupovat. Potom si z ní vzali Yamata no Orochi a její tělo hodili na skládku mrtvol.
Potom sílu všeh tří démonů dali do jedný z loutek. Sasori se k ní naklonil a pošeptal jí: „Nevracej se do tý doby, než zničíš celej svět.“ A potom se zasmál. Loutka poslechla a vydala se na dlouhou pouť. Kisame se naštval a šel na čerstvý vzduch to rozdejchat.
„Tak a je to. Za chvíli nás už nebude nikdo otravovat.“ spokojeně řekl Sasori.
„A koho budeme otravovat my?“ zeptal se Deidara.
„No… Třeba Kisameho, ten byl jedinej proti mému plánu.“ odpověděl s ďábelským úšklebkem ve tváři Sasori.

Epilog:
„Hej, Kisame!!! Přines mi sklenici vodky!“ zařval Sasori a potom několikrát opilecky zaškytal.
„Už se to nese.“ odpověděl otráveně Kisame.
„Hele, Sasori-sama, není támhleto vaše loutka?“ zeptal se Deidara a ukázal prstem do dálky. Sasori se podívalsměrem, kterým ukazoval. „No jo, tak to vypadá, že už je celý svět jenom náš!“ zasmál se Sasori.
„Zničit, zničit, zničit….“ ozývalo se z dálky.
„Copak to říká?“ zeptal se Sasori Deidara.
„Nevím, pořádně jí neslyším.“odpověděl Deidara.
„Kde je sakra Kisame s tou vodkou?“ naštval se Sasori. Pak se před nimi objevila loutka se sklenicí vodky.
„To je ale chytrá loutka, co?“ řekl samolibě Sasori.
„Zničit!“ zařvala loutka a hodila sklenicí po Sasorim. Pak už se ozvala jen velká rána a od místa, kde ještě před chvílí seděl Sasori s Deidarou stoupal kouř.
A tak skončil život na zemi.