Chlapec z pekla 2 - Jak se ti čtyři vrátili

Akatsuki „v pekle sudy válej, z kotle pára stoupá...“ , ale to už jsme si vyjasnili minule. Dnes se ohlédneme za putováním Naruta a napravených zloduchů.

Brzo ráno, někde uprostřed lesa, asi tak 80 km od Konohy směrem na východ... Sluníčko svítilo, ptáčkové cvrlikali a přes malou zelenou mýtinku tekl potůček. U něj se skláněly čtyři postavičky a s chutí pily chladnou vodičku... Postavička v oranžové teplákovce si utřela mokrou pusu do rukávu, a pak se rozplácla do trávy. Nebylo jí ovšem dopřáno válet se dlouho, protože postavička s černými vlasy a bílou košilkou na ni vylila plnej hrnek vody.
„Jseš normální, Sasuke???!!!“ vykvikl Naruto a vyskočil, jako by ho někdo bodnul házecí jehlou do zadku. Vztekle se na Uchihovic vtipálka podíval a začal si ždímat čelenku. Orochimaru se mohl umlátit smíchy, dokud ho Naruto s tou mokrou čelenkou nepřetáhl po hlavě.
Kabuto pozoroval bitku, která nevyhnutelně následovala a malinko při tom mhouřil oči. To víte, doostřoval, protože jeho brýlky a la Harry Potter nepřežily finální střet s Kakuzem. Kabuto tajně doufal, že ho Tsunade vezme na milost a konečně ho vyléčí. On sám byl sice lékařský ninja, ale tenhle trik s napravováním krátkozrakosti se mu nikdy nedařil.
Když se Orochi, Naruto a Sasu dostatečně vydováděli, bylo už skoro poledne. Kabuto byl celej žhavej vydat se na cestu, ale Naru, jakožto vůdce smečky rozhodl, že je tak akorát čas na oběd. Kabuto se na něj obořil: „To myslíš pořád jenom na jídlo nebo co? Vždyť jsi před chvilkou snídal!“
„Jak před chvilkou?!“ rozhořčeně se bránil se Naruto.
„No prostě před chvilkou! V deset ses poprvé protáhnul, v jedenáct jsi se nacpal ramen, že ses ani nemoh pohnout. O půl dvanácté jste se dorvali a teď je za deset dvanáct, tak mi netvrď, že už máš zase hlad!!!“
Naruto se poškrábal na hlavě, přičemž hodil po Yakushim několik více či méně nas...štvaných pohledů a nakonec nabručeně zavelel k odchodu.

Jak si tak skákali po stromech směrem do Konohy, Sasuke cítil, jak se mu svírá žaludek. Na rozdíl od Naruta nic nejedl, takže by to klidně mohlo být z hladu, ale on věděl, že tak to není. Byl to strach. Strach z toho, co se stane, až projde bránou rodné vesnice, až uvidí své staré přátele... Jestlipak ho ještě poznají? Přece se tolik změnil. A oni určitě taky. Co když už má Sakura zase dlouhé vlasy? A co když mu vzteky rozbije hubu???
Zatímco Sasuke přemítal nad tím, co všechno ho doma čeká, Naruto měl před sebou jen vidinu Ichiraku ramen...
Orochimaru si představoval, jak se zatváří Jiraiya a Tsunade, až ho uvidí. Malinko se obával Tsunadiny výbušné povahy a Ero-senninova oblíbeného velice zábavného útoku s názvem „Extrémně smrdutý žabí sliz no Jutsu“. Tolik se do svých představ pohroužil, až uklouznul a kousl se do jazyka. Za ten řev, co se mu vydral z hrdla by se nemusel stydět ani Tarzan.
A poloslepý Kabuto? Ten se jenom snažil nehodit držku...

A najednou byla před nimi! Odpoledním sluncem zalitá Konohagakure... Naše čtyřka se zastavila na okraji lesa a prudce oddychovala. Najednou zahlédli u brány nějaký pohyb. No jo, Izumo a Kotetsu, pomyslel si Naruto a vyjímečně se ve svém předpokladu nepletl, protože ti dva se opravdu vypotáceli z křoví a něčemu se hrozně smáli. Izumo v pravé ruce svíral flašku Martini a docela obstojně se mu dařilo parodovat Jamese Bonda.
„Jmenuji se Kimi... Kemi... Kami...zuki, Izumo Kumi... do prčic! Proč já mám, sakra, takový blbý jméno,“ vykřikoval, přičemž cákal to pití všude kolem.
Naruto vyběhl a zavolal na ty dva ochmelky: „Mé jméno je Uzumaki, Naruto Uzumaki!“
Potom dodal: „Teda vy jste se pěkně zlískali. Až vás uvidí Tsunade, budete mít velkej průser!“
„Týýýýýýýýýý v**e! Kde s-se tady be-reš?!“ zakoktal se namazaný Kotetsu. Izumo si řádně přihnul z flašky, upřel svůj zakalený zrak někam Narutovi za záda a prohlásil: „Z toho... škyt... nic nebude, ona je... většinou ještě víc... škyt... na šrot než my!“
V té chvíli z lesa vyšli Orochimaru, Sasuke a Kabuto. Izumo překvapením upustil Martini na zem a Kotetsu vypadal, že se o něj pokouší infarkt. Chvilku trvalo, než jim naši čtyři cestovatelé společnými silami vysvětlili, jak se věci mají. Potřebovali k tomu jeden provaz a dva roubíky.

Příště si zas na okamžik odskočíme do pekla, abychom se podívali, kterak se strhnul lítý boj mezi členy Akatsuki a jedním nevítaným návštěvníkem...