Když se něco vymkne kontrole

Byl to jeden z těch mála pošmourných deštivých dnů, které postihovaly Konohu v létě. Malé děti radostně pobíhaly a snažily se do misek, které zkonfiskovaly svým matkám, pochytat co nejvíce vody, dospělí se dívali na temnou oblohu a dobrou polovinu sebevrahů v této vesnici napadl nový a originální způsob, jak ukončit to své trápení. A do toho všeho se ploužil ulicemi jeden silně deprimovaný genin s malým chlupatým stínem v patách.

Blonďaté vlasy měl zplihlé a sem tam ho nějaký zbloudilý pramen švihl do modrého oka. Následovala vlna nadávek z geninových úst a vlna zákeřného chichotání z chlupaté koule, co se mu stále držela u nohou. Když se to stalo po sté během deseti metrů rovného úseku ulice, Naruto ztratil trpělivost.

„Řekl jsem ti, ať zmizneš!!!“ „A já ti řekla, že nikam nejdu,“ opáčila koule a pokusila se ladně švihnout vodou nasáklým kusem svého těla. Nakonec to vypadalo, že je opilá. „To se za mnou hodláš courat celý zbytek života??“ rozčiloval se Naruto. „Když to bude nutné...“ To byla poslední kapka. „Tak dost!!! Koukej zmizet! Nemáme absolutně nic společného a tím to končí! Přestaň mě sledovat!“ vztekal se Naruto a z uší mu stoupal kouř.

Drobný tvoreček ze změti chlupů vylovil dvě červenočerná očka a upřel je na Naruta. „A ty věříš, že se mě tak lehce zbavíš? Jak ironické. Tak aby bylo jasno hošánku, já nikam nepůjdu dokud mi nevrátíš, co moje jest. Snad si nemyslíš, že půjdu běhat někam po lesích a nechám ti všechnu svoji sílu. To jsi opravdu tak naivní?“ Na Narutovi bylo znát, že si to opravdu myslel.

Stvoření si bezmocně povzdechlo. Je jen zázrak, že toho kluka ještě nikdo nezabil. „Hele mám z tohohle asi stejnou radost jako ty, ale koneckonců do toho magnetického útoku, který to všechno způsobil, jsi vlezl ty! A to jen protože ti tam upadla ta pitomá čelenka!“ To Naruta rozčílilo ještě víc. „No a co! Co je mi do toho? Já jsem v pořádku, to jen z tebe je takovýhle zmetek!“

V očích stvoření se nebezpečně blýsklo. „Pozor na jazyk chlapečku. Možná jsem ztratila většinu své síly, ale to neznamená, že mi jí nezbylo dost, abych z tebe udělala nebožtíka,“ zasyčela kulička a pomalu se narovnala. Nakonec se tyčila vedle Naruta v celé své půlmetrové velikosti, ze všeho nejvíce připomínala lišku, a velmi nebezpečně šlehala svými devíti ocasy.

Bohužel na Naruta to žádný větší dojem neudělalo. Poslední týden mu takhle vyhrožovala pětkrát denně. „A co uděláš? Naplácáš mi na holou? Nebo mi ožužláš boty?“ popichoval ji. Kyuubi vycenila zuby a nakrčila se. „No tak pojď ty padavko,“ kasal se Naruto a vyhrnoval si rukávy. Plány mu zkazila Sakura, která se znenadání vynořila zpoza rohu.

„Naruto co to tady proboha děláš??? Snad tady netýráš to ubohé zvířátko???“ Narutovi začalo udiveně cukat oko. „J-Jaké ubohé zvířátko?“ Sakura mu věnovala ne moc hezký pohled. „No tohle přece! Ta roztomilá lištička, co sis ji přivezl z poslední mise jako nového mazlíčka,“ rozplývala se Sakura nad malou Kyuubi, která rychlostí blesku zatáhla drápky, sklopila ocasy a nahodila pověstné roztomilé oči.

Naruto se praštil do čela. Jak může bejt Sakura tak pitomá, pomyslel si a vzápětí v sobě musel dusit další příval zuřivosti, když na něj Kyuubi přes Sakuřino rameno vyplázla jazyk a ukázala mu, kdo je tentokrát vítězem.

A takhle to bylo od doby, kdy se díky nepochopitelné magnetické anomálii vysvobodila z vězení v Narutově těle Kyuubina duše. Jediné, co jí kazilo radost z nabité svobody byl fakt, že veškerá síla zůstala i nadále v Narutovi. Yondaimeho pečeť ji nepustila ven. Kyuubi nejprve ze zuřivosti rozkousala Kakashimu všechny masky, ale když viděla, že si je pohotově zašívá, vzdala to. Navíc jí Kakashi omylem jednu přišil k pátému ocasu a trvalo dost dlouho, než se jí podařilo té onuce zbavit.

A nakonec jí nezbylo nic jiného než pronásledovat svého věznitele a čekat na příležitost k znovu nabití svých sil. A pak se všem pomstí! Hlavně Narutovi! Doteď totiž nemohla pochopit, jak mohla tak dlouho trčet uvnitř někoho, kdo má menší IQ než Dutohlavec po útoku zmateného mozkožrouta.

Naruto se otočil k odchodu. Další přednášku na téma „Roztomilá lištička“ by už fakticky neunes. Nejhorší na tom bylo, že mu nikdo nevěřil, že je to výsostně nebezpečný démon. Měli ho všichni za blázna. Sasuke mu dokonce rovnou doporučil ať navštíví psychiatra.

Celou tuhle povinou podívanou sledovali už hodnou chvíli z křoví dvě dívky. Ta s bílými vlasy a Jiraiyovým dalekohledem pozorně sledovala mini Kyuubi. „Tak co? Jak to vypadá Natsie?“ zeptala se druhá dívka s blond vlasy. „Hmmm. Jako vždy Luchio. Cos čekala?“ Luchia se naštvala a vytrhla kamarádce dalekohled. „Na co to proboha koukáš?“ řekla a namířila to směrem, kam Natsumi před chvílí zírala. Znechuceně se otočila zpátky. „To si děláš srandu, že jo?“ Natsumi se začala kroutit. „Když já si nemohla pomoct víš? On je tak krásnej,“ zasnila se Natsumi. „Přišli jsme sledovat tu malou obludu, co sem přitáhl Naruto! Sasukeho si můžeš šmírovat jindy!“ rozkřikla se Luchia.

„No jo nemusíš hned křičet,“ bránila se Natsumi a obrátila svůj pohled ke zvířátku, co držela Sakura v náručí. „Stejnak nechápu, co se ti na něm nelíbí. Mě přijde celkem roztomilé.“ „Mám z něj divnej pocit.“ „Ty máš divnej pocit ze všeho,“ ozvalo se za ní. Luchia se ani neotáčela. „Hm bezva další chytrák. Tebe jsem tu potřebovala.“ Satake se rozesmál. Ale okamžitě dostal ránu od Natsie. „Blázníš? Ještě si nás všimnou!“ řekla a okamžitě ho zatáhla do křoví, ve kterém se s Luchiou schovávaly.

A protože byl Satake pro každou špatnost, ochotně poskytl své služby při sledování podezřelého objektu. Zběžně ho proskenoval svým Byakuganem a překvapením otevřel pusu. „Páni, tak to jsem ještě nikdy neviděl!“ „Hej my to taky chcem vědět,“ upozornila ho pořádným šťouchancem Luchia.

Mezitím se k Narutovi a Sakuře s neochotou připojil i Sasuke. „Co tady proboha děláte?“ pak si všiml Kyuubi. „Proboha Naruto, nemůžeš to zvíře nechat jednou doma? Táháš ho za sebou jako ocas!“ V Narutovi se vařila krev. „A ty si myslíš, že se mi to líbí??? Ne, já chci jen jediný. ZBAVTE MĚ TOHO!!!! Uvařte to, vykostěte to, zabte to, jen mě toho prosím zbavte!!!“

Sakura se zhrozila, ale než stihla cokoliv Narutovi udělat, Kyuubi se natáhla a olízla Narutovi tvář. Ten zblednul, zezelenal, zmodral, začal běhat v kruhu a křičet jako šílenec: „Pomoc!!! Ona mě olízla! Budu mít vzteklinu! Jsem nakažený!!!“ Umlčel ho až Shikamaru, který ho srazil při svém prvním pokusu naučit se jezdit na kolečkových bruslích. Naruto tak poprvé mohl důkladně obdivovat minerální složení půdy v Konoze.

„Ta věc má normální chakrovody!“ „A co s tím? Ty je máš přece taky, ne?“ opáčila Natsumi. „Jo, ale ona je má naprosto prázdné. Ani kapka chakry. Je to jako by jí někdo vzal a důkladně z ní všechno vyždímal.“ „No paráda, proč musí brácha pořád přitahovat samý nenormální věci?“ povzdechla si Luchia.

Kyuubi mezitím šťouchla do Naruta. „Nejsi mrtvej, že ne?“ Všichni ostatní genini na ní překvapeně zírali. „Ono to umí mluvit?“ podivil se Shikamaru a zvedl se z Naruta, který mu zajistil měkké přistání.. „To je neuvěřitelné,“ rozplývala se Sakura. „Já ji chci domů.“ Naruto se rozbrečel.

.
.
.

Takže tohle je jen takový pokus... delší dobu jsem nic nepsala, protože mi došla chuť i nápady... a teď jsem sesmolila tohle... Jestli se vám to bude líbit napíšu k tomu pokračování... Když se, tak to zapíchnu a nechám tak...