Naruto verze Mumie se vrací 3 - Posily pro Kabuta...

Kabuto a Kimimaro se po úmorném běhu za Narutem, při kterém chytili tak akorát rýmu, dohodli že to vzdají a posadili se na schody od restaurace.
“Hej..." zašeptal Kimimaro Kabutovi, "tamhleta holka na tebe furt čumí, přitom nevypadáš bůhvíjak krásně… Neměla by se spíš koukat na mě? To já tu stojím za pohled!“ povzdechl si nakonec Kimimaro.
Vstala jsem a šla směrem k nim.
“Hele, ta holka za tebou jde, pozveš jí na rande?“ zachechtal se Kimimaro, načež schytal od Kabuta jednu ránu mezi oči.
Přidřepla jsem k nim a řekla: “Vy dvě neschopný paka jste Kabuto a Kimimaro?“
“Jo!“ řekli oba dva najednou.
“Orochimaru vám posílá další lidi aby jste toho spratka přinesli co nejdřív… A mám vám vzkázat, že jestli zítra nepřinesete svitek i Naruta, tak tobě Kabuto, Orochimaru rozdupne brejle, a tobě Kimimaro, vezme všechny inhalátory…“
Kimimaro vyvalil oči tak, že by to ani výr nedovedl líp a vstal.
Kabuto se usmál.
“A to Orochimaru posílá jenom jednoho fakana?“ řekl posměšně a podíval se na mě. “Tak to bude hlína…“
Naštvala jsem se a majzla ho kabelkou do hlavy až mu o sebe cvakly zuby.
“Já zaprvé nejsem parchant a za druhé, mám sebou….(nastala dramatická chvilka ticha..) Kankura!!!“ zavolala jsem vítězoslavně a ukázala naproti do uličky. Za chvíli z ní vyšel zdeptanej Kankurou, nenesl si Karasu a furt si něco mumlal.
“Co se děje kamaráde?“ zeptal se Kimimaro když si k němu Kankurou sedl, Kankurou začal vyprávět: “Od tý doby, co jsem se nechal od Temari překecat na tuhle misi a dostal do dvojice takovou holku… Zakázala mi nosit Karasu a pořád mi v něčem opravuje, ignoruje moje pozvánky na schůzky a moje milostný psaníčka si sice čte ale myslím že mě nemá mě moc ráda…“ vzdychl Kankurou a zahleděl se mým směrem.
Kimimaro se pousmál.
“Ty to s holkama neumíš, sleduj odborníka!“ řekl a šel ke mně.
Za chvíli přišel zpátky s boulí a otiskem mojí dlaně na tváři. Kankurovi to zjevně zvedlo sebevědomí a začal se smát. Kimimaro zavrčel cosi o p***li a založil si ruce.
“Tak jdeme!!!“ Zavelela jsem za chvíli..
Po cestě delší, než Orochimarovo jazyk jsem dala konečně povel k přestávce. Ale hned jak jsem se ohlédla a uviděla Naruta, jak se baví s nějakou starou babiznou.
“Kabuto teď máme šanci!!!“ pošeptala jsem mu. Ale jakmile Kabuto babku spatřil, rozklepal se jako ratlík v prosinci.
“Já za tou babou nejdu, ještě na ní mam pár vzpomínek!!! Pošli na ní Kankura!!!“ odvolával se Kabuto.
Zavolala jsem na Kankura.
“Vezmi si tu babu a nějak jí zabav. My chytneme Naruta.“ pošeptala jsem mu.
“Ale já nejsem odborník v boji na blízko…“ začal Kankurou.
Usmála jsem se a řekla sladkým hláskem: “Ale Kankurou, jestli tu babku vyřídíš, tak si s tebou večer vyjdu…“ Kankurou se zasmál a s mrštností kamzíka skočil babce na hrb. Ta s ním ale šlehla o zem jak mlynář s pytlem mouky a pustila se do něj hůř, než vrabčáci do barevného papouška. Přimhouřila jsem oči, když se ke mně zbědovaný Kankurou došoural.
“Já nejsem dobrej v boji na blízko…“ řekl a hladil si záda. “A půjdeš teda se mnou na to rande jak si slíbila?“ zeptal se Kankurou a pokusil si narovnat ruku.
Nasadila jsem výraz typu -všechno jen ne tohle - ale nakonec jsem s nefalšovaným úsměvem přikývla. Kankurou se narovnal a zasmál se.
Kabuto se zašklebil.
“Co jiného čekat od dvou děcek…“
Nasadila jsem jedovatý výraz, z kterého by si i Sněhurka ráda lehla znovu do rakve a promnula si ruce.
“Ještě jedno slovo o děckách a skončíš v popelnici!!!“ zavrčela jsem.
Kabuto jenom mávl rukou a šel za Narutem a babou…
Za chvíli se strhla bitka Orochimarovo versus Domácí (baba a Naruto)…
A asi po hodince jsme my čtyři seděli v restauraci pomlácený jak ječmen od hurikánu a stěžovali si na Narutovo bodyguardku… V tom jsem ho ale zase uviděla… A tentokrát bez doprovodu té ninja-báby. Rozdělili jsme se a šli za ním….