Po čtyřech letech zpět! Mise! - 1 Shledání

Pomalu začínalo svítat a první sluneční paprsky ozářily vše pod sebou. Obloha se vybarvovala do nebesky modré a občas se na ní vyskytly i malé obláčky. Slunce se zbarvilo do jemně zlatavého odstínu a osvítilo tak úzkou cestu, po které právě procházeli dvě mužské postavy. Už od prvního pohledu bylo poznat, že jsou to ninjové. První postava patřila mladému ninjove z vesnice ukryté v Listí Uzumaki Narutovi, vysokému shinobi s delšími blonďatými vlasy a zářivě modrýma očima. Druhý muž, který kráčel těsně za ním, byl jeho sensei a jeden ze tří legendárních seninů, Jiraiya. Vraceli se zpátky do vesnice po více než čtyřech letech. Za tu dobu procestovali snad celý svět a Naruto se stal mnohem silnější, než byl předtím. Jeho trénink byl namáhavý, ale nikdy se nevzdal a pokračoval dál. Jiraiya s ním byl spokojený a byl hrdý na to jak dobrého a silného ninju z něj udělal. Někdy měl i pocit, že Naruto překonal svého otce.
Celou cestu zpět šli svižným krokem a ani jeden z nich nepromluvil. Neměli potřebu si cokoliv říct, vždyť za ty roky si toho řekli dost. Těsně před jejich cílem dostal Jiraiya nápad. Se širokým úsměvem na rtech se otočil na Naruta.
„Naruto, co bys řekl malému závodu?" zeptal se ho nadšeně. Blonďáček se na něj trochu překvapeně podíval.
„Hmm. Proč ne?“ pokrčil rameny s úsměvem na tváři Naruto.
„O co to bude?“
„O ramen.“
Naruto okamžitě zbystřil. „Platí. Ale jak to chceš udělat?“
„Jednoduše, jako vždy.“ ujistil ho Jiraiya. Naruto nic neříkal, jen pochybovačně pokrčil rameny.
„Dáme si závod k Tsunade. Ten kdo bude první u ní v kanceláři, vyhrál a může sníst, kolik ramenu bude chtít. Poražený je musí všechny zaplatit.“
Narutovi se okamžitě začali zbíhat sliny a ani jeho žaludek nezůstal pozadu, když se v tichém ránu ozvalo kručení v žaludku. „Beru všemi deseti, Ero-senin.“
„Skvěle.“ zamumlal Jiraiya a zastavil se. Stejně tak Naruto.
Chvíli se jen tak měřili pohledy, když najednou oba zmizeli. Cesta, po které šli, najednou zela prázdnotou.

Jiraiya běžel po střechách domů jedné z hlavních ulic v Konoze a pozorně se díval po Narutovi. Nikde ho neviděl a trochu zvolnil tempo.
„Ten mě nedohoní ani za 100 let." zasmál se v duchu a zvolnil tempo. To byla chyba. Znenadání se prudce zvednul vítr. Musel zvednout ruku, aby si zakryl oči a zastavil se na jedné ze střech. O pár vteřin později se kolem něj mihl žlutý záblesk, a stejně rychle jak se objevil, tak zmizel. Jirayia překvapeně koukal před sebe. Než se vzpamatoval, vítr už úplně utichl a z ulice pod ním se ozýval obvyklý ruch.
„Co to sakra bylo?“ ulevil si nahlas a rozhlédl se kolem sebe. Nic podezřelého však neviděl. Zajímalo ho, co se před chvíli stalo, ale jakmile si vzpomněl na závod, celá událost mu vypadla z hlavy. Okamžitě se rozběhl k budově Hokage.
Za pár okamžiků stál před dveřmi, za kterými sídlil Hokage. Na nic nečekal a bez klepání vešel dovnitř. Pohled mu okamžitě padl na Tsunade, která seděla za mohutným dřevěným stolem a hleděla jeho směrem.
„Jiraiyo.“ usmála se hned, jak ho uviděla. „Už je to věčnost, co jsme se viděli naposledy.“
„Rád vidím, že jsi pořád stejná, jako vždy, Tsunade.“
„To je pravda, ale vypadá to, že ty jsi nám nějak vypadl z formy.“ zasmála se Hokage.
„Co tím myslíš?“
Místo odpovědi ukázala za něj. Jiraiya se s nelibostí otočil. Už věděl, koho uvidí stát za sebou.
„Zpropadeně, Naruto. Tos byl ty na té střeše, že?“
Naruto se zahihňal. „Měl bys vidět svůj výraz, Ero-senin.“
„Tss. Jak to, že jsi najednou rychlejší než já?“ mračil se na něj Jiraiya.
Uzumaki se na něj omluvně usmál. „Dával jsem si pozor, abys na to nepřišel. Mělo to být překvapení.“
„To se ti teda povedlo.“ usmál se sensei a rukou mu rozcuchal vlasy. Naruto se šťastně usmíval a nechal Jiraiyu ať si s jeho hlavou dělá, co chce.
Tsunade se na to vše dívala s úsměvem na tváři. Pochopila, že jsou si ti dva ještě blíž, než byli předtím.
„Jak vidím, trénink přinesl ovoce.“ řekla uznale a ze stolu vytáhla složku.
„Naruto, zítra přesně v sedm buď tady. Dostaneš misi, spolu s několika dalšími ninji.“
Narutovi zajiskřilo v očích. „Super. Už je to věčnost, co jsem byl na nějaké misi. Doufám, že bude aspoň S - ranková.“
„Pořád stejný.“ zasmála se Tsunade. Ve stejnou chvíli někdo zaklepal na dveře, které se po Tsunadiném vyzvání otevřeli. Do místnosti vstoupila drobná dívka s plnou náručí knih, přes, které sotva viděla.
„Tsunade-sama nesu vám ty knihy, co jste chtěla.“ ozvalo se tlumeně zpoza knih.
„Dobře, Sakuro. Dej je někam na zem.“ pochválila ji Tsunade a koutkem oka se podívala na Naruta, který si růžovlasou dívku zamyšleně prohlížel.
Růžové vlasy dlouhé po ramena měla svázané červenou čelenkou. Oblečení měla jednoduché. Červené tričko bez rukávů se znakem klanu Haruno na zádech, krátkou světle růžovou sukni a pod ní černé kraťase. Černé vysoké boty na podpatku a pouzdro na kunaie a shurikeny to vše zakončovaly. Nebylo pochyb, byla to ona.
„Rád tě zase vidím, Sakuro.“ oslovil ji s neskrývanou radostí v hlase. Kunoichi se rychle otočila po známém hlase a její smaragdově zelené oči se zahleděli do těch Narutovích.
„Naruto. Naruto, jsi to ty? Aniž by ji stačil tázaný odpovědět, skočila mu kolem krku a pevně ho objala.
„Ugh.“ Byla jediné na co se Naruto zmohl, když ho pevně sevřela v náručí.
„Tak ráda tě zase vidím.“ smála se Sakura a sevřela ho ještě pevněji. Naruto zalapal po dechu a snažil se od Sakury trochu odtáhnout.
„Sakuro, kroť se trochu. Vždyť ho uškrtíš.“ napomenula ji Tsunade, když viděla, jako Naruto pomalu mění barvu z modré na fialovou. Okamžitě ho pustila a začala se omlouvat. Uzumaki se snažil popadnout dech a přitom se trhavě smál. Jiraiya to vše s hrůzou sledoval. Okamžitě mu bylo jasné, že před sebou vidí druhou Tsunade.
Sakura si mezitím Naruta celého prohlédla. Na sobě měl oranžovo-černou mikinu a černou pásku na čele. Na mikinu navazovali černé kalhoty s bílou brašnou u boku. Vlasy měl o hodně delší než předtím a neposedně mu padaly do očí. Sakuře někoho nápadně připomínal. Ale nedokázala si vzpomenout koho.
„Páni, Naruto ty jsi opravdu vyrostl." užasla Sakura, když si všimla, že je vyšší než ona.
Naruto se vesele zazubil. „To ty taky. A jak vidím, nechala sis vlasy dorůst."
Sakura přikývla a prohrábla si je. „Příliš dlouhé vlasy mi zavazely při práci a moc krátké se mi nelíbily. Tak jsem zvolila střední cestu."
Ještě chvíli spolu nadšeně mluvily, když Naruto znenadání zívnul. Hned si uvědomil, jak je ospalý.
„Myslím, že už půjdu domů. Jsem hrozně unavenej.“ oznámil Naruto Tsunade.
„Jen běž. Hlavně nezapomeň zítra přijít v čas.“ připomenula mu Hokage a s úsměvem ho sledovala, jak odchází. Když odešel, Tsunade poslala Sakuru pro další knihy a osaměla spolu s Jiraiyem.
„Je dobře, že jste zpátky. Už nějakou dobu se rozhoduju, že pro vás někoho pošlu.“
„Vím, proč jsi tak opatrná, ale neměl starost. Nevrátil bych se, kdybych si nebyl jistý, že jsem udělal vše, co jsem mohl.“ ujistil ji Jiraiya. Vyhlédl z okna na rušné ulice pod nimi a na tváři mu hrál úsměv.

Dveře se potichu otevřely a Naruto vstoupil do svého pokoje. Položil batoh ke dveřím a ztěžka dosedl na postel. Okamžitě toho však litoval. Z postele se na něj vyvalil velký oblak prachu. Rychle se zvedl a běžel otevřít okno.
„Fuj! To je ale hnus.“ postěžoval si Naruto. Úplně zapomněl, že se tu víc jak čtyři roky neuklízelo a všude leží několika centimetrová vrstva prachu. Ihned se dal do uklízení, které mu zabralo zbytek dopoledne. Jakmile měl konečně všechno hotové a čisté, lehl si do postele a okamžitě usnul.

Když ho v šest hodin ráno probudilo zvonění budíku, připadal si, jako kdyby nespal ani pět minut. Rozespale otevřel oči a zamžoural do měkkého ranního svitu. Otráveně zaklapl budík a vstal z postele. Došoural se do koupelny, kde si vlezl pod sprchu a nechal na sebe proudit teplou vodu.
Plně oblečený a nachystaný na misi, pak odešel hledat něco na snídani, kterou ještě dojídal cestou k Tsunade. Poté co spolkl poslední sousto, zaklepal a po vyzvání vstoupil do místnosti, kde už na něj všichni čekali. Usmál se, hned jakmile je uviděl. Naproti němu stál Neji, Ten-Ten a Sakura.
Neji a Tenten na něj překvapeně vykulily oči. „Naruto?“
„Jo, jsem to já! Moc rád vás zase vidím!" uculil se na ně Naruto a přistoupil k nim blíž.
„Taky tě rádi vidíme. Už je to pěkně dlouhá doba, co jsme se viděli naposled.“ řekla Tenten.
„Dobře to stačí. Na tohle budete mít času dost potom." promluvila najednou Tsunade, aby upoutala na sebe pozornost.
A když dávali všichni pozor. „Ještě než vám všechno vysvětlím, musíme počkat ještě na poslední dva členy Vašeho týmu.“
„A kdo to je?“ zeptal se zvědavě Naruto.
„Gaara s Hinatou. Mají trochu zpoždění, ale myslím, že tu za chvilku budou.“ řekla Sakura.
„S?“ zopakoval nechápavě Naruto a čekal vysvětlení.
„Hinata odešla pár měsíců po tobě do Suny. Požádala Gaaru, aby ji pomohl s jejím tréninkem. Nejdřív ji to klan chtěl rozmluvit, ale Hinata-sama byla neústupná.“ vysvětlil Neji a Naruto v jeho hlase uslyšel náznak hrdosti na svou mladší sestru.
„Proč, ale Gaara?“
„No, protože…“ Neji už větu nestačil dopovědět, protože v místnosti se zvedl vítr a v rohu místnosti se začal formovat písečný vír. Z jeho středu pak nečekaně vystoupil Gaara s Hinatou po boku.