Humor

Tari seděla v bytě Itachiho a balila si věci. Pak zabalila Kazemu a vrátili se do jejího bytečku v Akatsuki základně. Itachi byl ve svém bytě a zjišťoval, co si Tari zabalila a jestli mu něco nesebrala. Tari se málem zbláznila z rozvodu, ale uklidnilo ji, že Kaze byl v její péči.
Itachi si užíval s Ino a Ino pak běžela pro Saké a chlebíčky, protože je zapomněla u sebe v pokoji. Itachi věděl, že je pro něj Ino lepší než bývala Tari. Kazemu bylo smutno po tátovy, ale Tari ho už nikdy nechtěla vidět.

Opět celé já, ikdyž Hony taky přispěla :D

„Dobře dobře… a co ten Sasori?“ Nami se zamračila. „Ani mě nehne. V životě mu TO nezapomenu… Ani kdyby mi za jeho oživení někdo nabídl moje oživení, ikdyž… uhm…“ Zrzečka se začervenala. „Moment, moment, já nechci mít za příbuznýho Deidaru!“
„Ty pitomče! Kdo řekl, že je to Deidara?!“
„Simtě, toho si všiml i Itachi a to je poloslepej. A nedělej, že ne.“

Tenhle díl - jedním slovem - nuda. Nějak nemám vtipkovací náladu... ono právě jsem dopsala další Loučení... tak snad příště ;)

V očích měla šílený výraz. Vnitřní Sakura se dostala ven. A chtěla vraždit. Pomalu, pomaličku se zadívala na Sasukeho, který okamžitě s hrůzou zbledl…
Celý krámek ani nedutal. Všichni ztichli. Sasukeho věta všem zněla v uších… tohle opravdu přehnal. Bude masakr.

„Takže to je tvoje rozlučková párty se staromládeneckým životem, un?“ svraštil obočí Dei a porozhlédl se po místnosti. „Kde jsou striptérky a hektolitry piva?“
„Jo!“ přidal se nevinně Tobísek.
„Takže za prvé...Ty!“ ukázal Hidan na Deidaru, „Ty tu nemáš co dělat, dokud nepředložíš důkaz o svém pohlaví. A ty, Tobi, máš být už dávno v posteli.“
“Haló, lidi! Pustíme si alespoň nějakej horor,“ navrhl Kisame, zatímco Dei a Tobi opouštěli sklesle místnost.

Ehm... tak jsem tu s další dílem Nebijte mě...

„Sasori teda vypadal líp než ty…“
„BRUTÁLNĚ ZABÍÍÍÍÍÍÍT!“
-Křach. Bum. Deidara ve stromě-

„Takže...Jak jste se vy dva vlastně seznámili?“ zeptal se Deidara z části proto, aby uvolnil napjatou atmosféru a taky z důvodu, aby zaměstnal svojí pusu a nemusel se ládovat nepoživatelným kusem čehosi, co bylo ještě v obchodě balení rybích prstů.
„Ubohá otázka... Kde asi... Na firemním večírku?“ vysmál se blonďákovi Itachi z naprosto stejných důvodů.
Pein tiše seděl a pitval napůl zmraženou zeleninovou oblohu. Občas zašilhal směrem na Konan, ale jakmile si všiml jejího přítele, vždy zlomil příbor na dva kusy.

V pekle probíhá zápas Shisama vs. Kakuzu, na náměstí nedočkaví vesničani mlátí hlavama o stromy, kašnu, radniční zdi... a v kanceláři u Tsunade...

Godaime Hokage se pořád smála tomu, jak to vlastně bylo se Sasukem a jeho pomstou. Smála se, až se zajíkala, chechtala se jak najatá, otřásala se smíchy tak, že Orochimaru při pohledu na její výstřih bledl více než je u něj obvyklé a zcela nepokrytě slintal. Když si toho Pátá všimla, okamžitě se smát přestala, urovnala si halenku a obrátila se na Kabuta.

Táááák.. tady je naše první společná FF s Aleou!! Snad se bude líbit.. Obě dvě jsme psaly něco přes ICQ, takže to nerozlišujeme... A ještě.. já jsem Ai a Alea je Yani!!Děj se odehrává ve skryté Rožnovké vesnici (PS: ona opravdu existuje!!) Tak pěkné čtení..jo a toho názvu si nevšímejte..XDD :D

Jiraiya se náhle probudil z tak krásného spánku, už nebyl v nemocnice, ale na onom známém bojišti, kde ještě před chvilkou bojoval s Orochimarem.
„Co? Kde to sem?“ Rozhlížel se kolem se. Viděl jen těla padlých spolubojovníků na zvrásněné zemi od těžkého boje. Někde v dáli viděl mihotající se osobu, opouštějící zkázu toho všeho.
„HÉÉJ OROCHIMARU, JEŠTĚ JSME SPOLU NESKONČILI!!“
„Co?! Ten úchylák ještě není mrtvý?!“
Jiraiya se snažil vstát, ale moc mu to nešlo. Vypadal jako by před chvílí požil nejméně tři lahve saké.

Varování, tento díl je přístupný od 15ti let (ale každý to může porušit )

Tamiko se vzpamatovala, vrátila se domů a nakoupila si plno Saké, chipsů, popcornu a arašíd. Dala se do Saké a do jejího malého občerstvení a udělala si v pokoji bordel. Po chvilce přišla Aka a povídá: ,,Tamiko, ty prase!“ a sebrala jí tři flašky Saké a zdrhla.
Tamiko na ní zařvala: Bez Saké to nejde, zlodějko, když tě někdo učí. Ale ty si skočila na špek brutální blondýně“ a vypila skleničku. Aka už jí neslyšela, protože měla jiné starosti.

tak má další povídka .... doufám že to nevadí

Tak lidi je tady 15 .... není opravená. Nechtějte po mě abych opravovala 5 A4 ručně ano? ..... dík .... a ještě dotaz ... nemáte pocit, že to píšu čím dál tím delší??

Všichni užasle hleděli na Naruta. Byly překvapeni jak vyrovnaně mluví s vůdcem Akatsuki. A přemýšleli jaké to bude mýt následky.
A opravdu po pár minutách se Pein naštval. Na čele mu vyběhla žíla a ruce zatal v pěst.

Kiba spolu s druhou částí skupiny zatím čekal a viděl jak bílí mrak zahalil nindži na mostě.
„Teď jdeme, přes vodu a dávat pozor aby nikdo neutekl“ zavelel jejich velitel Shikamaru.
Kiba se odrazil a skočil, pak znova. Za pár skoků už byl na druhé straně údolí.
„Tak a teď musím chytit ty co utekly“ pomyslel řev z mostu. Akamaru skoro hned našel stopu.

„Je to konec?“ Ptal se sám sebe.
„Ne, není naštěstí.“
„Co? Kdo to řekl?“ ptal se na celé kolo. Nikoho neviděl, teda nic neviděl, všude byla jen černo černá tma.
„No tak otevři oči a zjistíš to.“ Zasmál se onen hlas
„Co?“
„Bože, ty jsi horší zraněný než, když spolu chlastáme!“ Toto Jiraiyu už probudilo ze tmy, poznával ten hlas. Byl to hlas té nejkrásnější ženy, jakou kdy viděl ve sprše.

Uhm... tohle jsem napsala sama... Hony nemá teď čas a Mischaaa taky ne, takže 'odešla'. No snad to není tak hrozný. A omlouvám se za vypůjčení jména pro novou postavu.
[color=blue]
Příchozí popadla Taryu za vlasy a odhodila jí na další stěnu. Hlavu měla skloněnou a tak jí nebylo vidět do obličeje. „Ahoj Nami.“

Tohle je přímo o všem a přitom o ničem

Heh konečně dvojka !

Minato stál před kanceláří Hokágeho. Natáhl ruku a zaklepal. Po chvíli se uvnitř ozvalo tlumené dále a Minato otevřel dveře. Vešel dovnitř a zase je zavřel. Otočil se do místnosti a pohled mu zabloudil doprava. Uviděl tam stát svého učitele a svého týmového partnera.

"Tak jsem tady." řekl Minato a podíval se na Hokágeho.

Najednou však uslyšel nářek dětí, který se nesl z chodby napravo. Neváhal ani chvilku a vydal se tím směrem. Stihl ale udělat jen pár kroků a už se vezl po zadku do nějaký jámy. „Vuaááááááá … áááááá…“ Snažil se soustředit všechnu svou chakru do rukou a nohou, aby zastavil pád, ale nedařilo se mu to. Sice zpomalil, ale to bylo vše. Náhle „Žbluňk“ a už se koupal ve vodě. Teda zpočátku to byla konzistence vody, ale pochvičce, se to začalo zhušťovat, až to byla konzistence blízká betonu.

Takže zase po dlouhé době něco přidávám...
Díl 06 - Dvouhodinovka výtvarky aneb vyhoďte ateliér do vzduchu

Omlouvám se za vypůjčené výrazy jiných autorů

Minule to končí asi takto:

Najednou mě trkne, že Jiraya s Kakashim někam zmizeli a běžim je hledat.
Najdu je u dívčích šaten, jak "sbírají inspiraci" pro další díl Icha Icha Paradise...
______________________________________________________________________

Deidei: Kyyyaaaa!!!
Sakura: Tohle není tvoje hláška!
Deidei: Chceš se prát jahodová zmrzlino?
Sakura: Shannaroo!!
Pein: Ale no tak! Chovejme se úctyhodně, zdvořile a nenásilně. Všechno se dá vyřešit po dobrém. Takže Itachi, sbal lištičku, zabij evendžra a mizíme!
Itachi: Kmitám kmitám!
Shikamaru: Kmitání je harmonický periodický pohyb mechanického oscilátoru, kdy těleso....
Hidan: Co to kecá ten magor?
Hinata: No já ale vůbec nevim...*moméént! S kým se to bavím?*