Akatsuki- dítě, aneb pohroma na entou 3

„Takže...Jak jste se vy dva vlastně seznámili?“ zeptal se Deidara z části proto, aby uvolnil napjatou atmosféru a taky z důvodu, aby zaměstnal svojí pusu a nemusel se ládovat nepoživatelným kusem čehosi, co bylo ještě v obchodě balení rybích prstů.
„Ubohá otázka... Kde asi... Na firemním večírku?“ vysmál se blonďákovi Itachi z naprosto stejných důvodů.
Pein tiše seděl a pitval napůl zmraženou zeleninovou oblohu. Občas zašilhal směrem na Konan, ale jakmile si všiml jejího přítele, vždy zlomil příbor na dva kusy.
„Tohle je třetí vidlička, šéfe,“ usmál se –ale to je kvůli jeho masce sporné- Tobi.
„Stejně je z plastu.“ (Snad jste si nemysleli, že je Pein takový silák )
Následovalo pár okamžiků ticha, které narušovalo jenom občasné: „Ta zelenina se ti povedla, Konan.“
„Hádám, že se teď asi vezmete... nebo tak něco,“ pískl opět Tobi.
„Víra v Jashina Hidanovi nařizuje svatbu, takže asi ano,“ Uvažovala hlasitě Konan, která byla na podobnou otázku připravená.
„...“ komentoval vše Pein a z uší se mu valila pára.
„Vždycky jsem měl rád svatby,“ pronesl zasněně Deidara.
„Copak jsi na nějaký byl?“ rýpnul si Kakuzu.
„No... Na svatbě mýho bratránka jsem dělal družičku...“
„Já jsem vždycky říkal, že schováváš ve skříni dívčí šaty, senpai!“
„Ty idiote,“ zrudl Deidara jako rajče. „To bylo jenom proto, že jsem na ně chrstl kečup a v půjčovně je už nechtěli. To jsem je měl vyhodit?“
„Takže svatba? To-“
„Víte vy vůbec, kolik taková svatba stojí?“ přehlušil Peina Kakuzu a v očích se mu zaleskly zelené bankovky.
„V minulým životě jsi byl určitě pokladnička, Kakuzu. Ale jestli jde o svatbu s Konan,“ pokračoval Hidan a dal si záležet na tom, aby Pein zřetelně slyšel každé slovo, „ Bude se konat někdy dubnu.“
„A-Ale do konce dubna zbývá jen pár dní!“ reagoval bez rozmyslu Pein s výrazem jasně říkajícím: WTF?
„No právě,“ usmál se Hidan, kterého Pein svojí reakcí nesmírně potěšil.
„Aha. Nemusíš už nic říkat. Pochopil jsem. Dojedl jsem. Odcházím,“ vstal prudce Pein, otočil se na podpatku a zmizel jim z dohledu. Co dělal si dovede představit každý znalec EMO.
„A co takhle nějaké jméno?“
„Jestli bude holka, bude se jmenovat Akane,“ navrhla Konan.
„Ale protože to bude kluk, bude se jmenovat Tetsu,“ rozhodl už předem Hidan, který se s rolí budoucího otce začínal pomalu smiřovat.
Tak tedy dál pokračovala konverzace na téma: dítě, děti, mimino, dávají dnes něco v TV?, svatba a výchova.

Zatímco šla Konan vybírat svatební šaty společně s odborníky na módu (čti Deidara a Itachi), mužnější zbytek organizace zůstal doma a... Co asi mohli dělat?
„Ty hade!“ klečel Pein na Hidanovi a snažil se udělat z něj dva.
Hidan, který se nenechal zahanbit, šáhl po své kose a ohnal se po zrzkovi, kterému záhy udělal módní sestřih.
„Šéfe, udělal vám EMO patku!“ ukázal Tobi na jeho vlasy, zatímco ostatní jen nadšeně pozorovali bitku a povzbuzovali své favority.
„E-Emo? Ty kreténe,“ otočil se zpět k Hidanovi. „Zasnoubit se s mojí neopětovanou láskou je jedna věc, ale udělat mi Emo účes? Za to zaplatíš!“
„Peine, nechci ti do toho mluvit, ale avengeři nejsou v poslední době moc cool, takže kdybys-“
„Chápu, neovládl jsem se,“ uznal provinile, postavil se a podal soupeři ruku.
„Půjdeš Konan za svědka?“ nedal si říct Hidan a souboj na život a na smrt pokračoval.
***
Ehm... O něco horší kapitola