Typ

"Ne, nic, jen nevadilo by ti, když bych se tě pak na pokoji na něco zeptala?" Šeptne, když i dopije to, co má a pak se zvedne a přejde k němu a vezme za ruku a začne ho táhnout ven bez jakéhokoliv slova.

"Ale copak?" Podívá se na ni, když si všimne, jak se jí najednou tváře zalily červenou barvou, která jí padne k vlasům.

"Ale." Sjede ji pohledem. "Šípková Růženka?" Zeptá se, vejde dovnitř, načež za sebou zavře dveře. Úplně neměl náladu na nějaké vtipy, ale je pravda, že když ji takhle vidí, tak jakoby se mu na chvilku ta nálada spravila. "Nechtěl jsem tě probudit, klidně si jdi ještě lehnout, stejně tam prší takže se obávám, že z té dnešní procházky po městě nejspíš nic nebude." Řekne potom, i když z jeho hlasu jde jen stěží odhadnout, že by jej to snad mohlo nějak mrzet. Popravdě je docela i rád, že můžou zůstat uvnitř.

Cítí na sobě její pohled, ale i tak je k ní otočený zády. Místo odpovědi si nyní napustí do skleničky trochu obyčejné vody, kterou potom vypije a odloží ji stranou. Chvilku takhle ještě zůstane opřený o kuchyňskou linku s pohledem upřeným někam do neznáma, než přejde ke koši, do kterého následně vyhodí použitý obvaz, který již k ničemu potřebovat nebude a až potom se otočí čelem k Sakuře, které se podívá rovnou do obličeje. Nečekal by, že mu zrovna tohle nabídne, ne po tom, co tak rychle odešla, ale nakonec jen pokrčí rameny.

"Jestli chceš mojí přítomnost, tak půjdu klidně."

Druhý den ráno, když se Sasuke ještě probudí před východem slunce, tak zůstane ještě několik minut v posteli. Jaksi se dnes necítí ve své kůži ovšem z neznámého důvodu. Navíc ani bolest ran mu zrovna dvakrát nepomáhá. Vlastně po chvíli není schopný už ani ležet na boku, ale jen na břiše. Právě proto se po chvíli zvedne a pomalým krokem se zvedne a odejde do koupelny. Během několika minut se připraví na cestu, aby mohl vyrazit rovnou pro Sakuru.

Konoha se opět ponořila do klidu a pokoje. Nehrozila žádná hrozba a Tým Aquila se úspěšně léčil ze svých zranění. Kiro ještě pořád potřeboval podporu berlí, snažil se ale víc a víc chodit sám. Každý den navyšoval vzdálenost a byl ze sebe rád. Čekal, že se bude léčit dlouho. Mohl být rád, že má Sakuru jako svoji kamarádku, která na něj mohla dohlédnout a sdělit mu nějaké informace. Zdravotnická praxe se vážně hodila. Uběhly asi čtyři dny, co se Naruto vydal učit na místo známé jako Hora Myoboku, aby odhalil tajemství Senjutsu.

"Nevím, jelikož už tak jsem vyrůstala bez mámy... A říct to, mohl se člověk hned cítit jinak... Ale co se stalo tobě, jsi najednou smutný.“ Zvedne se a přejde k němu. Opatrně si k němu sedne a obejme kolem krku. "Co se ti stalo, řekni. Neviděla jsem ještě u tebe takový smutný pohled, jen ten ledový a chladný."

Sakura ještě brečí, ale když neslyší Sasukeho hlas, tak se zvedne a opět otevře oči... "Sasu? Sasu?" Zavolá znovu.

"Stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct? Jsi najednou nějaký nervózní, uklidni se..." A pak mu to jen obváže.. Vezme jeho triko. "Opatrně do něj dej ruce pomůžu ti to obléct.." A drží než si to dá na sebe. "Hlavně dej na sebe pozor."

"Máš pravdu, bojím se o tebe, ani nevím proč, ale bojím. Vadí ti to, že bych ti to ošetřila, aby si neměl infekci?" A opatrně se postaví před něj aby viděla ty jeho oči, které jí fascinovali.

Naruto ji jen sjede pohledem, který je z části trochu nevěřícný. Nakonec nad tím ale jenom pokrčí rameny. "Tak když říkáš, že to tak je, vymlouvat ti to nebudu, ale měla by ses vidět..." poznamená a následně začne sklízet věcí od krve a střepy, aby to mohl vyhodit do koše a nestalo se tak, že by náhodou na jeden z nich šlápnul. "Ale díky, že ses tady stavila, i když to je poněkud nestandardní čas," zamumlá. "Ani mě moc nepřekvapuje, že nepočkal a rovnou odešel... ono to k němu dost sedí," pokrčí rameny.

Není tajemstvím, že lidé se již od nepaměti dělí na ty dobré a zlé. Dokonce i dnes všichni žijí bok po boku aniž by o sobě navzájem věděli, tedy alespoň někteří z nich. Mnozí z těch zlých žijí v temnotě, ukrytí před zraky ostatních. Je vůbec možné je všechny takto dělit, když všechno záleží jen na pouhém úhlu pohledu? Kdo je ovšem ten dobrý a kdo ten zlý? Když se do všeho ještě přimíchá láska, která zkomplikuje pro někoho již běžnou rutinu? Dokáže si mladý pár vybojovat vlastní svobodu a možnost začít společný život?

Tsunade znovu nahlídla do lékařských spisů. Vedla záznam o operaci, kterou Tanma musel podstoupit. Jelikož měl v těle zaražených několik jehel, bylo obtížné nalézt jakékoliv poškození. Pátá Hokage zvedla oči od desek a podívala se na osobu ležící na lůžku. Museli Tanmovi podholit hlavu, aby se dostali k pár střepinám a další jehle, které měl zaseknuté v hlavě. Není divu, že ztratil vědomí tak rychle. Položila desky na stolek u postele a sama si přisedla na židli. Nedovedla si živě představit, proti komu všemu museli v Deštné stát.

Posledný ťah v Shogi patrí tebe. Stále čakám, kým ho spravíš. Ale márne. To sa už nikdy nestane. Už nikdy nepoložíš svoju ruku na hracie pole. Už nikdy prstom nepohneš figúrky vykonajúc ten ťah. Oproti mne je prázdno. Len prázdne miesto na lavičke pre človeka, ktorý si tam už nikdy nesadne. Už nikdy sa nedozviem, kto vyhrá.
Mám plakať? Nejde to. Prečo? Prečo to do frasa nejde?! Nemal som ťa rád? Nie. Tak to nie je.

Nasledujúce týždne boli pre Satoko konečne produktívne. Aj napriek tomu, že najprv mala námietky, Sasuke ju donútil stretnúť sa s Hokage, aby prediskutovali jej dočasné občianstvo v Konohe a zaradili ju do misií. Na rozdiel od Kibu jej na rovinu povedal, že ak chce mať strechu nad hlavou a nezomrieť do týždňa od hladu, musí zarábať vlastné peniaze. A to jedine brigádou v niektorom podniku, voči čomu Satoko prekvapivo nahlas namietala, alebo plnením ninja misií.

Kiro se probral z mdlob. Měl jediné štěstí, že si pod sebe vytvořil kamennou podložku, aby se udržel na hladině. Zároveň byl rád, že jeho kámen nezmizel po chvilce nesoustředění. Se zlomenou nohou toho moc nedokázal. Porozhlédl se kolem, o kus dál klečela Elika s nepřítomným výrazem. Tanmu s Kenjinem nikde neviděl, pravděpodobně se s ním blonďák přesunul dál, aby nikoho dalšího neohrozil. Opatrně se na podložce otočil na břicho a pomalým tempem začal pádlovat k dívce.

„Eh?“ vypadlo zo Satoko zaskočene a naprázdno preglgla. Stála vo dverách izby a vyvaľovala oči na tmavovlasého mladíka, ktorý práve vyšiel z kúpeľne len s uterákom obmotaným okolo pása. Z vlasov mu ešte padali kvapky vody . Satoko do líc postupne stúpala červeň a len, čo sa ich pohľady stretli, zatvorila dvere a oprela sa o ne chrbtom. Zakryla si oči dlaňami. To myslel vážne?! Nemohol sa v tej kúpeľni rovno prezliecť?