Kriminálník 11. Díl

"Ale copak?" Podívá se na ni, když si všimne, jak se jí najednou tváře zalily červenou barvou, která jí padne k vlasům.
"Je mi fajn, nemám je namočené." Řekne potom, ale přesto udělá několik kroků vzad, ale stále ji přitom drží nad sebou. "Nebo snad už chceš jít zpátky, že se tak tváříš?" Zeptá se jí potom na možnou variantu. Sám ji tam nechce držet pro případ, že by se jí tam snad nelíbilo, a nebo něco podobného. "Doufám, že se nebojíš výšek." Napadne ho potom a jemně se s ní zatočí kolem dokola, samozřejmě ne nijak rychle, aby se jí skutečně neudělalo špatně a nakonec ji tedy skutečně postaví na nohy do vody, která jí sahá až někam po pás. Využije toho, že teď už má volné ruce, a tak ji jemně jednou rukou pohladí po, stále ještě červených, tvářích. "Tak jestli nikam skutečně nespěcháš, tak jistě nebudeš proti, když se tady ještě malinko zdržíme." Pousměje se a svými rty se opět přiblíží k jejímu uchu. "Přeci jen je to docela výhoda, že tady nikdo kromě nás není, no nemyslíš? Máme tady alespoň dostatek soukromí." Dodá potom tajuplně.
Opět zrudne, ale ještě víc než před chvíli. "Ale copak máš v plánu udělat, když jsme tu sami? Mě to nevadí, aspoň na tebe nikdo nezírá a neplazí se po tobě, ne? Nebo by si chtěl, aby se holky po tobě plazily?" Zaprovokuje, ale pak se radši k němu stulí a schová obličej.

Tiše se nad jejím chováním zasměje. V tuhle chvíli mu Sakura skutečně připomíná malou holčičku. "Ne, to mi vážně nechybí." Ujistí ji. "Mám teď mnohem lepší společnost." Dodá poté naprosto vážně a drží si ji tedy u sebe, když se k němu už tak přitulila. "Neschovávej si obličej." Řekne po chvíli a mírně se od ní odtáhne, aby ji mohl dvěma prsty chytit za bradu a jemně jí tak hlavu zvednout, aby jí viděl do obličeje. "Jsi roztomilá, když se červenáš, není nutné si kvůli tomu schovávat obličej." Vydechne. "Já mám hodně plánů a to, co budeme dělat, ovšem nezáleží jen na mně." Poznamená po chvilce, aby jí tak nepřímo naznačil, že se rozhodně nechystá udělat nic proti její vůli, a nebo že by se snad chystal ji do něčeho nutit. Tohle neměl nikdy v povaze a vlastně to nikdy ani nepotřeboval, protože vždy dokázal získat přesně to, co taky chtěl aniž by k tomu musel vynaložit nějak extrémně velké úsilí. Právě v tom taky vidí tu výhodu, i když musí přiznat, že nynější situace se Sakurou se mu zdá poněkud odlišná stejně jako celý tenhle výlet, protože je to vlastně poprvé, co se rozhodl podniknout něco takového. "Ale jestli chceš, tak si teď můžeme jen v klidu sednout, než bude čas, abychom šli pomalu dolů do restaurace na večeři." Navrhne jí poté další variantu.
"To není špatné, můžeme třeba i jít na chvílí ven se třeba napít nebo mám pro to zajít a ty by si tu na mě počkal? Nebo si mě budeš hlídat, aby mě ti někdo neukradl?" A tulí se dál k němu.
"Hmmm myslím, že bychom klidně mohli jít společně směrem k baru, aby jsme se napili a rovnou si to tam i vypili, ať nepřenášíme sklo?" navrhne jí potom, z toho, že se zase budou vracet do té části, kde je i spousta dalších lidí zrovna dvakrát nadšený není, ale tak říká si, že by to nemuselo být tak hrozné, jak to na první pohled může vypadat. "Navíc máš pravdu, myslím, že samotnou tě jen tak jít nenechám." Poznamená potom vážně a schválně si ji k sobě opět přitáhne. Svou ruku přitom přesune z její brady na její tvář, po které ji pohladí a následně si ji k sobě malinko přitáhne a opět ji políbí na rty. "Tak pojď, koukneme se, co tu mají." Řekne potom, když se od ní zase odtáhne a to už se otočí směrem ke schodkům, které vedou ven z vody. Rozejde se tedy k nim a když už je skoro nahoře, tak natáhne ruku k Sakuře, aby se jej mohla chytit a náhodou neuklouzla, protože dlaždice jsou dost kluzké hlavně kvůli té vodě. "A alespoň se tak podíváme, kolik je hodin." Napadne ho potom, protože přeci jen alespoň nepatrnou orientaci by mít měli, jestli tedy nechcou přijít na tu večeři pozdě. Ono o pár minut by se zase tolik nestalo, ale kdyby to bylo déle, tak by to už mohl být o něco větší problém.
"Dobře ale vezmu si sebou osušku, jestli nevadí, je mi celkem zima, jak jsme vylezli." Šeptne a pevně se ho drží. "A proč pak mě samou nepustíš? Máš o mě strach, že mě někdo ukradne." A schválně se k němu přitulí a jde s ním.
"Možná se prostě jen chci ujistit, že se mi tu někde neztratíš." Odpoví jí na otázku a spolu s ní se vrátí k lehátkům, na která si odložili svoje ručníky. Vezme tedy ten Sakuřin, roztáhne ho a jemně ji do ní zabalí. "Jen aby si nebyla nemocná." Řekne potom, protože přeci jen uvnitř je poměrně teplo vzhledem k tomu, že je to aquapark, a tak tam udržují určitou teplotu, obzvlášť v těch chladnějších částech roku. "Takže teď jdeme k baru?" Ujistí se pro případ, že si to náhodou ještě rozmyslela, a tak si vezme i svůj ručník, aby se pro něj potom nemusel vracet pro případ, že by se potom rozhodli jít rovnou nahoru na pokoj. Vykročí tedy spolu s ní směrem k jednomu z barů, který se zde nachází. Nenapadlo by ho, že mu nabídne zrovna tohle, ale samotnému mu to nijak nevadí. Alespoň tak budou mít možnost se napít. "Jsme tu už skoro něco přes hodinu." Poznamená potom při pohledu na velké nástěnné hodiny, které jsou umístěny tak, aby byly na očích pokud možno co největšímu počtu návštěvníků. "Utíká to." Dodá potom zamyšleně, ani nepochyboval o tom, že než se naděje, tak už budou zase zpátky na pokoji.
"A je to problém? Mě to nevadí, když jsem s tebou. A dám si třeba džus, co ty?" A chytí se ho kolem paže a i se opře a hlídá si ho.

"Nic takového jsem neřekl." Zavrtí nad tím hlavou. "Já ještě uvidím, podle toho, co tam budou mít." Odpoví jí. "Na nějaké džusy ale tak úplně nejsem." Dodá potom na vysvětlenou. "Co by si řekla na to, kdyby jste se potom šli osušit a šli jsme odsud rovnou na tu večeři a potom na pokoj? Pokud tedy chceš." Navrhne jí potom ještě. Ne že by se mu snad nechtělo vracet do té vody, ale spíš si říká, že budou mít ještě mnoho příležitostí se sem vrátit. "Můžeme sem jí i večer, kdyby si chtěla, bylo by tady méně lidí a nebo třeba zítra." Dodá potom, aby ji to nemrzelo. Na jednu stranu si říká, že by hlavně neměli prošvihnout večeři, když už se jim podařilo dostat se z vody. Pomalu se společně už dostávají k baru, kam se tedy posadí k pultu na židli. "Vyber si, co budeš chtít." Řekne potom Sasuke a sám se přitom rozhlíží, aby si něco vybral. Nabídku nealkoholických nápojů raději rovnou přeskočí a po chvilce přemýšlení si nakonec objedná whisky. Dnes stejně již nemá v plánu někam jezdit, a tak mu trocha alkoholu ublížit nemůže.
"Sasu neměl by si na ty léky alkohol, co když ti to něco udělá. A klidně můžeme jít i zítra, ale nejdeš zítra do práce?" A dá si jen nějaký koktejl, co tam měli jako specialitu.
"Je to jen jedna sklenička navíc, je mi dobře, takže si je ani brát nebudu." Řekne. Ani vlastně už neví, kdy si je naposledy bral, a tak to nepovažuje za až tak hrozné si teď jednu skleničku dát, navíc když ji před něj číšník už postavil. "Nemusíš mít strach." Dodá poté a napije se. Je pravda, že úplně nejraději by byl, kdyby to už bylo všechno za ním a nemusel na to tak více myslet. Natočí se potom čelem k ní, aby na ni viděl. "Co vůbec říkáš na ten hotel? Líbí se ti tu?" Nadhodí po chvíli, když si uvědomí, že se jí na to vlastně ani neptal. "Popravdě, jsem nečekal, že to tady bude až takové." Dodá potom. Musí uznat, že je to rozhodně dobré místo pro rodiny s dětmi, protože je tu spousta různých míst, kde se můžou vyřádit, ale i kdyby měl jet příště třeba jen se Sakurou, tak je dost možné, že by tenhle hotel zvolil již po druhé.
Mezitím, co se Sakurou mluví, tak si ani nevšimne, že se mu za zády někdo plíží, až dokud mu něčí ruce nezakryjí výhled na Sakuru. V tu chvíli se celý malinko napne, ale dřív než stihne něco udělat, tak za sebou uslyší melodický smích, patřící nějaké dívce. "Hádej?" Broukne mu do ucha. Sasuke natáhne ruku k těm jejím na jeho očích a jemně si je sundá dolů. "Arisu." Osloví dívku za svými zády. Její hlas by snad skutečně poznal kdekoliv. Pomalu se na ni otočí a skutečně. Za ním stojí mladá dívka jen v bikinách, které dobře potrhují její výrazné ženské tvary a kromě toho jí jejich barva i ladí k temně černým vlasům, které má svázané do copu. "Dlouho jsme se neviděli, Sasuke."
Sakura se podívá tím směrem co Sasuke. Když uvidí dívku, tak se raději otočí, jelikož nemíní tu dělat Sasukemu žárlivé scény. Vezme si svůj koktejl a mlčky si ho pije a pak koukne na barmana. "Můžu poprosit o skleničku whisky?" Řekne nakonec barmanovi, aby byla v klidu a nevybuchla a nešla rovnou na pokoj.
Sasuke za sebou jasně slyší Sakuřin hlas, který se mu tentokrát zdá být již ne tak jemný, jako když předtím mluvila s ním. Ani nad tím nemusí přemýšlet, aby pochopil, proč tomu tak je. "To je pravda." Přikývne potom na to, co řekla Arisu. "Co tady vůbec děláš? Myslel jsem si, že si odletěla do Ameriky." Poznamená poté.
"Tak stýskalo se mi po tobě to víš." Řekne, ale vteřinu na to se zasměje a jen nad tím mávne rukou. "Ale ne, jsem tady tak nějak řekla bych tomu taková pracovní dovolena." Odpoví mu s pokrčením ramen. "A co ty? Že by ses konečně začal léčit, ty jeden zapřisáhlý workoholiku?" Podívá se na něho.
"Hmmm a víš, že ani ne?" Odpoví jí na to Sasuke. "Jsem tu tak napůl pracovně, ale nejsem tady sám." Řekne potom a otočí se na Sakuru. "To je Sakura. Sakuro, Arisu moje."
"Jeho ex." Dopoví za něj Arisu s úsměvem na tváři a natáhne k Sakuře ruku v přátelském a zároveň i zdvořilostním gestu, snažíc se jí naznačit, že ve zlém nepřišla.
Sakura jí taky natáhne ruku na pozdrav. Pak se otočí zpátky a jak dopila whisky, tak si na to dala zase koktejl a v klidu si ho pije, jelikož jí to vůbec nezajímá.
Na její tváři se na moment mihne lehce zmatený výraz, který ovšem brzy nahradí letmý úsměv. "No, ráda jsem tě zase po té doby viděla, Sasuke, ale budu muset jít, tak se nejspíš uvidíme u večeře." Usměje se na něho a ještě než se otočí, tak věnuje jeden pohled i Sakuře. "Ráda jsem tě poznala." Řekne směrem k ní laskavým tónem, a to už se rozejde pryč od nich. Sasuke se za ním ani nepodívá a místo toho do sebe na ex kopne zbytek whisky, kterou měl ve skleničce a potom koukne na Sakuru. Vidí, že nemá daleko k tomu, aby se za ní nezačalo kouřit, a tak si židli posune blíž k ní a jemně ji vezme kolem pasu, aby si ji přitáhl k sobě.
"To máš v plánu se mi do večera ještě opít?" Zeptá se jí, když vidí, že tentokrát si opět objednala ten koktejl jako předtím. "No tak to tě tohle tolik rozhodilo?" Zeptá se jí. On sám není úplně nadšený z toho, že se tady Arisu objevila zrovna v tuhle chvíli, ale sám s tím nic nenadělá. Na druhou stranu ovšem nemůže říct, že by se z její strany něčeho bál. "Na ni skutečně žárlit nemusíš. Není k tomu důvod, rozešli jsme se v dobrém, tak si s tím nelam hlavu a netvař se tak, no tak."
"Já nežárlím a proč bych si nemohla dát, hm? Moc si alkohol nedávám a holt jsem teď na něj dostala náladu. Chceš taky?" A pak se jen o něj opře, když si jí k sobě stáhl.
Prohlíží si ji se zdviženým obočím. „Tak si dostala chuť se trošku hodit do nálady?" Zeptá se jí, aby rovnou nemusel použít termín "opít se", i když mu přijde, že v tomhle případě by to klidně mohlo dopadnout úplně stejně. Sám ji ale na jednu stranu úplně chápe, a tak nad tím jen nakonec pokrčí rameny. "Hmmm myslím, že mě stačila ta jedna sklenička." Odpoví jí, i když to zní lákavě. "Co takhle kdyby si dopila, skočili bychom si na večeři a potom by jsme šli na pokoj? Klidně tam můžeš v téhle své jízdě pokračovat. Alkohol máme i tam a skleničky taky." Podotkne potom. Ne že by mu snad vadilo tam jen tak sedět spolu s ní, ale docela už by uvítal, kdyby se skutečně dostali na ten pokoj a měli zase na několik hodin od všech ostatních lidí klid. "Co ty na to, hm?" Podívá se na ni potom a jemně jí odhrne pramínek vlasů z obličeje, aby na ni lépe viděl. K předchozímu tématu se už raději ani nevrací, protože ani nepovažuje za nutné to nějak více rozebírat, i když pravdou je že to, že nežárlí jí zrovna dvakrát nevěří, přeci jen mu nepřijde, že by se takhle náhlá změna mohla udát jen tak bez jakékoliv vnější příčiny. "Nebo pokud máš jiný návrh." Dodá potom, aby jí dal najevo, že jestli nechce, tak mu to může říct rovnou a na rovinu.

"Na pokoji si už nedám tohle mi stačí. Nehodlám se opít a na večeři klidně už můžeme jít, mám celkem hlad." A jak to dopije, stulí se k němu. A zakouká se i do oči.
"Nehodláš?" Podívá se na ni a nakonec tedy přikývne. "No dobře, jak myslíš." Pokrčí rameny. "Tak pojď, půjdeme, ať to stihneme." Řekne potom a pomalu se od ní tedy odtáhne, ale jednou rukou ji přidržuje, aby se potom neodporoučela k zemi a neublížila si. Spolu s ní tedy pomalým krokem vykročí směrem k šatnám, kde se zastaví. "Počkám na tebe zase u východu, aby si mi někam neutekla." Řekne a potom směrem k ní a potom ji pustí. Nechá ji tedy, aby šla do šatny určené pro dámy a sám potom zamíří do pánské části, kde se zastaví až u své skříňky, kterou si otevře a alespoň se osuší ručníkem a potom se tedy převlékne do normálního oblečení. Říká si, že je rozhodně dost velká výhoda, že se moc nenamočil, protože mu alespoň nemusí schnout vlasy a můžou tak jít rovnou dolů do restaurace na večeři. Potom si už jenom tedy vezme své věci a pomalým krokem vykročí ven ze šatny a zároveň i z aquaparku. Po cestě ještě vyrovná účet za ty drinky u baru a potom už jen čeká na Sakuru, než i ona vyjde ze šatny a budou tak moci pokračovat dále. Sám se přitom na chvilku zamyslí nad tím, co se vlastně předtím stalo. Nečekal by, že zrovna tady potká někoho známého. Sám ani neví, jestli z toho má mít radost, a nebo právě naopak.
Sakura se převlekne, usuší si vlasy a vyjde ven. Kouká, kde je Sasuke a jak ho najde, tak ho obejme kolem pasu. "Tak tady tě mám." Řekne tajemně a pak si ho vezme za ruku.
Stočí hlavu směrem k ní. "Copak, myslíš, že jsem se snad chystal někam utéct?" Podívá se na ni a zavrtí nad tím hlavou. "Tak pojď, růžovlásko, ať mi nepadneš hlady." Řekne nakonec a v ruku v ruce spolu s ní tedy vykročí směrem k restauraci, ve které mají a dnes domluvenou večeři. Samotného by jej docela zajímalo, co asi budou mít tentokrát, i když by řekl, že s největší pravděpodobností to bude zase úplně stejnou formou jako včera, že si budou moci vybrat cokoliv jen budou chtít. "Přemýšlel jsem nad tím, že bych se možná zítra mohl pokusit zůstat tady. Pokud nebudu mít na práci nic důležitého, tak by to šlo." Dodá potom zamyšleně, jak si přitom ještě v hlavě probíhá jestli je to vůbec uskutečnitelná věc. "No, a tak by se dalo třeba něco podniknout, když nám ten dnešek zkazilo to ne zrovna příznivé počasí." Navrhne jí potom, i když ani tentokrát si není jistý, jestli to zítra bude jinak. Může tedy jen doufat, že ano a nebude alespoň pršet, aby mohli vytáhnout paty z hotelu na nějakou tu procházku, kterou chtěla Sakura stejně absolvovat tak nebo tak. "Pokud by si tedy chtěla, samozřejmě." Dodá potom když už dojdou k restauraci.
"Pokud nebude pršet, tak se tu ráda projdu a kdyby bylo jako dneska? Máš když tak náhradní plán?" A drží se ho a jde. Když už jsou tam, tak se kouká, co tu mají dneska. Nakonec si vzala nějaké pečivo s nějakým salátem a minerální vodu. Pak najde nějaké místo a sedne si s tím.
I Sasuke si ihned pro příchodu zamíří k dlouhému stolu pro něco k večeři. Musí uznat, že ten rozsáhlý výběr je docela problémový vzhledem k tomu, že člověk potom může mít docela problém s tím, co by si měl vybrat, ale nakonec tedy chmátne po první věci, co mu přišla pod ruku a i s talířem se tady přesune k Sakuře a posadí se na proti ní ke stolu, kde shodou okolností jedli i včera. "Tak já upřímně doufám, že pršet nebude, doufám, že se to vyprší dneska a zítra bude na chvilku klid, ale pokud si dobře pamatuju, tak kromě procházky si ještě chtěla jít i do kina a to by nebyl problém tam zajet autem a nebo si takové menší kino udělat i tady." Navrhne jí potom, když si uvědomí, že nahoře v pokoji mají dost velkou televizi a zásobu nejrůznějších DVD, což by mohlo být i výhodnější, vzhledem k tomu, že takhle mají mnohem větší výběr filmů, na které by se mohli společně koukat. "Navíc bych řekl, že zítra už by nemuselo pršet celý den, tak by se jedna kratší procházka nejspíš stihnout dala." Dodá potom zamyšleně. "Ale nic neslibuju, to uvidíme až zítra." Dodá poté důrazně, aby Sakura nakonec ještě náhodou nebyla zklamaná.

"To by šlo, jestli ti to teda nevadí." Řekne a v klidu jí. "Myslíš, že nás tu zase nepřepadne ta tvoje bývala, jak v tom baru? Jestli jo, jdu hned pryč." A pak si zajde ještě pro něco a opět si sedne a dál jí.
"Nenavrhoval bych ti to, kdybych byl proti." Řekne potom a strčí si do pusy několik soust, než se pomalu napije vody a až potom jí odpoví. "Nedivím se, že ti to není nejpříjemnější." Řekne potom. Už mu došlo, že když přijde na setkávání ex přítelů, nebo přítelkyň s momentálními protějšky dané osoby, tak to pro ně nikdy není tak úplně jednoduché a mnohdy to nekončí zrovna nejlépe. "Ale jak už jsem řekl, s Arisu jsme se rozešli no řekněme v dobrém, vlastně bych řekl, že to byl asi takový hm těžko se to popisuje, ale vlastně je to asi jediný, kdy jsem se tak nějak nerozešli ve zlém." Řekne zamyšleně a zavrtí nad tím hlavou. "Třeba ne nevím, spíš bych řekl, že by přišla v případě, že by se něco dělo takže taky doufám, že se tak nestane." Dodá potom na rovinu. Přeci jen nikomu rozhodně nic špatného nepřeje, ani žádné problémy, a tak si říká že by byl raději, kdyby skutečně nepřišla a neměla tak žádné problémy. "Pořád si říkám, že mohlo být i hůř." Dodá poté skoro jako nějaký černý hůř. Přeci jen kdyby snad potkali kohokoliv jiného, tak by to takhle klidně rozhodně nedopadlo a právě proto se snažil i vybrat nějaké místo, kde je co nejmenší pravděpodobnost, že by na někoho známého mohl narazit.
"No kdo ví." A napije se a dá si další když se najednou zarazí v půlce pohybu.. "No to si dělá..." A radši si dá další kousek, aby neměla nervy a dělá, že ji nevidí, jak se opět k němu plíží.
Podívá se na ni se zdviženým obočím, dokud na svých ramenou neucítí něčí ruce. "Víš, že by ses za mnou neměla takhle plížit." Poznamená neutrálně. "Hmmm." Napodobí ho a pokrčí nad tím rameny. "Tak promiň?" Koukne na něj s vážným výrazem ve tváři, ale po chvíli jí začnou cukat koutky. "Dobře fajn tak se přestaň tvářit jako funebrák, nesluší ti to." Povzdechne si a koukne k Sakuře, když ale vidí, jak se tváří, tak si jen povzdechne a raději stočí pohled zpátky k Sasukemu. "Vlastně jsem s tebou potřebovala o něčem docela důležitém mluvit, proto jsem tady, ne že bych tě jinak rušila od jistě romantické večeře." Řekne. Při jejích slovech Sasuke mírně přimhouří oči, moc se mu nelíbí, kam tohle vlastně směřuje.
"Co potřebuješ?" Vydechne nakonec.
"To je malinko na dlouho, potom ti zavolám, pokud nebudeš proti?" Podívá se na něho. Sasuke se nadechne k odpovědi, ale v tu chvíli mu v kapse zazvoní telefon, a tak jej vytáhne a když vidí, kdo mu volá, tak se podívá na Sakuru. "Počkej tady na mě prosím, musím to vzít." Vydechne. Arisu věnuje jen krátký pohled, než se zvedne a vyjde ven z restaurace. Arisu se mezitím posadí a podívá se na Sakuru. "Koukni um chápu, že ti asi není zrovna po chuti, že tady jsem, ale můžeme si prosím promluvit? Je to docela důležité, tak alespoň než se Sasuke vrátí." Řekne potom vážně. Na očích je jí jasně vidět, že se nejedná jen tak o něco.
"Hmm? A co chceš?" Řekne s nezájmem a dál pomalu jí, aby se náhodou nezadusila.

Sjede ji pohledem a raději se k jejímu přístupu ani nevyjadřuje. "Tak byla bych raději, kdyby tohle zůstalo jen mezi námi. Nejdřív ze všeho bych ráda řekla, že to co ti řeknu, by si spíš měla brát jako, jako takovou drobnost pro tvoje vlastní dobrou. Taková rada od odborníka. Jde o Sasukeho." Vysvětlí a než se rozhodne ji rovnou odepsat, tak raději pokračuje. "Byla jsem s ním dost dlouho na to, abych věděla jaký je. A rozhodně musím přiznat, že tu jsou určité dost velké výhody vztahu s ním. Myslím, že mi rozumíš... a nebo brzo porozumíš." Řekne potom a na chvilku se odmlčí. "Ale Sasuke je dost komplikovaná osobnost, trvalo mi, než se mi podařilo se k němu alespoň malinko přiblížit přes tu jeho jak to říct no řekněme k jeho pravému já. Jsou tady věci, které by si možná měla vědět. Věci, které ho trápí a táhnou se za ním jako stín. Každý máme svou minulost, která nás nějakým způsobem ovlivňuje, bohužel Sasukeho ta jeho málem zabila. Hrozně ho obdivuju za to, že po tom všem ještě pořád normálně funguje a že neskončil v blázinci, ale zároveň ho to poznamenalo v mnoha směrech. Jistě sis již stihla všimnout, že není tak úplně rád, když se někdo ptá na otázky ohledně jeho soukromí, a nebo že zrovna není ten typ, kdo by preferovat dlouhodobější vztahy." Odmlčí se. "Měla, mám k němu blízko, těžko se mi rozhoduje, jaký čas tady použít, ale ať už se ti to líbí nebo ne, tak je to tak. To je důvod, proč by si mi měla věřit. Zkus nad tím zapřemýšlet, protože on si nezaslouží někoho, kdo by jej za něco odsuzoval a i ty by si měla vědět do čeho se pouštíš a taky že ti to neříkám proto, abych ti ho snad mohla přebrat." Odmlčí se. "Tohle už je za mnou, tak přemýšlej nad tím." Řekne potom a zvedne se. "Každopádně jsem tě vážně ráda poznala, Sakuro." Řekne ještě a zamyšleně si ji prohlédne než se otočí a dá se na odchod.
"Hmmm, je mi to jedno, co se týče vztahu, to mi už řekl sám, že nikdy neměl dlouhodobý vztah. Navíc mi hodně krát pomohl. A mysli si, co chceš, ale ať udělal cokoliv, tak mi to řekne sám až uzná za vhodné. Ani neví,š kdo jsem já nic tak jak můžeš vědět, jak se ke mě třeba chová v soukromí. A beztak mi to říkáš, aby si ho mohla mít pro sebe." Řekne, ale zamyslí se nad tím co řekla.
Arisu moc dobře slyší její slova, ale jen si nad tím pro sebe zavrtí hlavou. Nechce k tomu nic říkat, protože ví, že jen stěží by její názor mohla změnit a přeci jen je tohle věc, kterou si musí Sakura v hlavě přebrat sama. Možná, že se k ní Sasuke skutečně chová jinak, ale navzdory tomu všemu si říká, že ať už to je jakkoliv, tak pochybuje, že by se změnil úplně.
Při své cestě ven z restaurace na něj narazí, jak jde zpátky dovnitř. "Myslím, že to necháme než budeš zase normálně doma, počká to. Nechci tě rušit." Prohodí k němu, ještě než mu zmizí z dohledu. Při jejích slovech Sasuke malinko zpomalí, ale potom nad tím jen pokrčí rameny a vejde tedy do restaurace, kde se posadí na své předchozí místo.
"Stalo se něco?" Zeptá se, když si všimne Sakuřina zamyšleného výrazu a mezitím, co čeká na odpověď, tak dojí zbytek jídla, co měl na talíři, protože si všiml, že Sakura už dojedla, a tak je tam nechce zbytečně zdržovat. Docela se už těší, až budou mít na pokoji na chvilku klid od všech těch lidí kolem, kteří se možná neshlukují přímo kolem nich, ale přesto jejich hlasy tvoří všudypřítomný šum, který je dosti nepříjemný.