Kriminálník 5. Díl

Sakura ještě brečí, ale když neslyší Sasukeho hlas, tak se zvedne a opět otevře oči... "Sasu? Sasu?" Zavolá znovu.
Téměř ani netuší, jak se to stalo, ale to už před ním leží mrtvé tělo s nožem zabodnutým v břiše. Ano, nakonec by to takhle nejspíš stejně dopadlo, protože přeci jen ten muž byl odhodlaný jej zabít. A už jen tak představa, že ten nůž byl původně určen pro něj jej poměrně znepokojuje. Z jeho myšlenek jej vytrhne až Sakuřin naléhavý hlas. Zdá se mu to nebo z něj snad skutečně slyší strach? Tentokrát se mu ovšem zdá, že je to zcela jiný druh strachu. Mohla by se snad bát o něj? Chvilku nad tím vším přemýšlí. Ví, že by se tady to tělo nemělo jen tak povalovat, ale navzdory tomu všemu má teď úplně jiné nutkání. Jednou rukou se zlehka přichytí stěny, aby měl jakousi oporu, protože začíná intenzivněji cítit rány na svých zádech. Když se napřímí, tak se pomalu otočí čelem k Sakuře. Ve tváři jí vidí strach a obavy. Nedá mu to a udělá několik kroků, než se zastaví těsně před ní.
Zarazí jej, když tam spatří i slzy. To je skutečně tak vystrašená, a nebo se o něj tolik moc bála? To nyní neví, ale navzdory tomu všemu mu to nedá, a tak udělá několik kroků směrem k ní. Ruce jí jemně položí na tváře a jemně jí setře slzy spolu s rozmazanou řasenkou, kterou má nejen na řasách vlivem slz.
"Neplakej ano? Nesluší ti to." Vydechne.

"Myslíš?" A obejme ho. "Pojď dovnitř, kouknu ti na ty záda, viděla jsem, jak si syknul. Kouknu, jestli nějaký steh se nepřetrhl. Bála jsem se o tebe? A hodně.." A drží se ho.
Nechá se od ní obejmout, oči ovšem přivře bolestí, jak Sakura své ruce položí zrovna na místa, kde má rány.
"Je to v pořádku, opravdu." Vydechne, aby ji uklidnil. Sám pečlivě kontroluje svůj tón, aby si to snad nevyložila nějak jinak. "Nemusela ses o mě bát." Dodá poté zamyšleně a zlehka se od ní odtáhne, aby jí viděl do tváře. Jednu svou ruku jemně položí na její tvář. "Čímpak to, že ses o mě bála? Hm? Čímpak jsem si to zasloužil?" zeptá se jí poté, sám tomu všemu moc dobře nerozumí, protože přeci jen se znají ještě ani ne den. Na jednu stranu si říká, že nejspíš ani nemá důvod k tomu, aby ho to vůbec ještě překvapovalo po tom všem, co už zažil.
Nadechne se poté, aby mohl dodat, a nebo snad říct ještě něco dalšího, ale to už uslyší kroky, které k nim směřují. Na moment se zarazí, na chodbě totiž stále ještě leží to tělo, a tak by nebylo úplně nejvhodnější, kdyby jej tam někdo takhle viděl. Než ovšem stihne cokoliv udělat, aby se o to postaral, tak zahlédne stíny na chodbě a následně se zpoza rohu objeví starší muž. Jeho pohled padne na mrtvolu na zemi a následně i na dvojici stojící vedle ní.
"Sakuro?" Osloví svou dceru starostlivě, načež k ní rychle vykročí.
Sakura se podívá na tátu. "Je pravda, co o tobě řekl? Jsi mafian nebo si to vymyslel?" Zeptá se ho, ale zůstává u Sasukeho a ještě ho obejme, ale tak aby se mu nedotkla kde má zraněni.
Ve tváři jejího otce se během chvilky vystřídá hned několik různých výrazů, než pomalu přejde blíž k ní. Pohledem na chvilku sjede i k Sasukemu, kterému ovšem nyní nevěnuje nějak moc pozornosti. I tak se mu ovšem nelíbí, jak moc blízko jeho dcery je.
"Sakuro, tohle tady nyní nebudeme rozebírat," řekne poté. Nakonec to není věc, kterou by nyní chtěl řešit taky na chodbě, obzvlášť, když je tady ještě Sasuke. Konec konců tohle není úplně věc, kterou by měl vědět úplně každý. "Sakuro, no tak, pojď sem za mnou, ano?" podívá se na ni její otec vážně. Nejraději by ji rovnou hned teď popadl za ruku a odtáhl ji rovnou do auta a následně i domů, aby se nezdržovala přímo tady. "No tak, promluvíme si o tom spolu někde jinde, ano?" zopakuje. Nakonec... nechce jí rovnou říkat, že je to všechno lež, protože ví, že kdyby jí lhal, tak by to nemuselo dopadnout nejlépe. Nechce, aby na něj byla snad naštvaná, a nebo něco podobného. Sasuke přitom jasně vycítí, že by její otec byl mnohem více nadšenější, kdyby odešel a nestál tam, ale přesto se nepohne ani o píď. Nechce tam Sakuru nechávat samotnou, protože sám nějak podvědomě cítí, že tohle všechno bude mít ještě jistou dohru.

"Nejdu.. odpověz mi!! Je to pravda nebo ne?" Zeptá se ho znova a k Sasukemu se natiskne a da i ruce kolem krku, aby dala tátovi jasně najevo, že nikam nejde
Sasukemu není úplně nejpříjemnější, že v tomhle musí figurovat zrovna takhle, ale nakonec si říká, že by nebylo dobré, kdyby tam Sakuru takhle nechal. Nakonec má z ní pocit, že kdyby ji pustil, tak by se tam nejspíš zhroutila. Konec konců by se ani nedivil, dnes toho na ni muselo být víc než dost a nevypadá to, že by se záležitost s jejím otcem vyřešila nějak brzo. Jednou rukou ji tedy obejme kolem pasu, aby jí dal najevo, že je tam s ní a že nikam nejde, aby se nemusela zbytečně bát, že by ji v tom snad nechal. Jejímu otci se přirozeně zrovna nelíbí ke komu že se to jeho dcera takhle tiskne, obzvlášť když ani neví, kdo to vůbec je. Soudě podle toho těla na chodbě by ovšem řekl, že to nebude jen nějaký nevinný host tohohle plesu a právě kvůli tomu se nakonec rozhodne rezignovat na žádost své dcery.
"Snad chápeš, že tohle téma není vhodné rozebírat jen tak na potkání a že jsem měl dobrý důvod proč jsem ti o svých vlastních aktivitách nikdy nic moc neříkal," řekne poté, "chtěl jsem tě jenom chránit, Sakuro, nic víc," dodá poté s naprosto vážným hlasem ve tváři. Přeci jen jakožto její otec si ani nemůže přát nic víc než, aby jeho dcera byla v bezpečí... a ne v centru tohohle dění jehož součástí je on. Právě proto ji z tohohle vynechal a nechal ji, aby se odstěhovala a žila někde jinde.
"Hmm, ale asi to bylo na nic když už od včerejšího dne mě někdo furt sleduje a dneska i ráno napadl." Řekne a koukne na Sasukeho. "Sasu, odvezeš mě domů? Nechci tam být sama, dva útoky za den je už na mě moc."
"O čem to mluvíš? proč si mi nic neřekla?" zamračí se na ni její otec, když slyší, že mnoho věcí očividně není přesně tak, jak si myslel. Vůbec se mu to nelíbí. Ani v nejmenším. Nejhorším snad na tom všem ovšem je fakt, že Sakura vypadá, že s ním minimálně pro dnešek již skončila a rozhodně se nechystá s ním ještě něco řešit. Štve ho to. Lhal by, kdyby řekl, že ne, ale v tuhle chvíli zrovna moc na výběr nemá. Ví, že jeho dcera je natolik tvrdohlavá, že jí to může vydržet klidně i několik dní.
"Měla si mi to říct, už dávno jsem se o to mohl postarat," podotkne poté. Minimálně by k ní poslal někoho, aby na ni dohlížel a ona tak byla v bezpečí. Přeci jen to je pro něj úplně nejdůležitější. Na chvilku pohledem uhne i k Sasukemu, jakoby mu chtěl naznačit ať se ani neopovažuje jeho dceru někam vozit, a nebo dělat něco jiného. Sasuke mu jeho upřený pohled oplatí ovšem s jakýmsi vzdorem ve tváři. Trvá to jen chviličku než pohled sklopí k Sakuře a pomalu kývne hlavou na znamení souhlasu.
"Odvezu tě," dodá potom a jemně ji vybídne, aby vyšla. Když prochází kolem jejího otce, tak mu nevěnuje ani krátký pohled. Ví, že můžou být rádi, že tohle neřeší nijak jinak... přeci jen kdyby vyloženě nechtěl, aby ji někam odvezl, tak by na něj ji nejspíš mířila nejedna zbraň. "Opatrně," dodá poté a chytne ji pevněji, když se dostanou ke schodišti.
"Děkuju.." šeptne k němu a chytí se ho.. "Nevadí ti to?" Dodá a drží se ho a jak sejdou schody tak se k němu natáhne a svoji tvář dá k té jeho ale nakonec se přemůže a jemně ho políbí. "Děkuju..." Šeptne ještě jednou a pak se ho chytí opět a rozejde se k šatně pro kabát který si pak následně oblekne.
Čekal kdy to přijde, ale přesto jej to vnitřně trochu vyvedlo z míry. Nečekal by, že Sakura se rozhodne udělat něco takového po několika hodinách známosti, které ani nebyly moc dlouhé. Zprvu si totiž myslel, že to u ní bylo mnohem těžší a že bude o poznání odtažitější. Své myšlenky ovšem rázem zažene, když se dostanou k šatně. Pomůže Sakuře do kabátu a sám si nakonec oblékne ten svůj, protože Sakuře předtím dal svoje sako, a tak nemůže vyjít jen tak. Pomalým krokem s ní následně vyjde ze sálu rovnou před budovu a nakonec si to zamíří k parkovišti, kde zanechal i svoje auto. "Vezmu tě tedy zpátky domů?" Ujišťuje se následně a letmo se na ni podívá, když se zastaví u auta, které odemkne a otevře jí dveře na straně spolujezdce, aby se mohla posadit a nestála tam v zimě. Rovnou potom přejde k místu řidiče kam se usadí a následně nastartuje, aby mohl zapnout topení, protože uvnitř taky není zrovna nejtepleji. Hned na to potom vyjede z parkoviště a zařadí se na silnici mezi normální auta. Sám si ještě v duchu přehrává, co všechno se vůbec za ten den stalo.
"Vím, že se na něj zlobíš, ale... měl dobrý důvod proč ti to neřekl," nadhodí po chvíli ticha směrem k Sakuře.

"To je mi jedno..." Řekne a zapne si pas. "Jinak je na tobě, jak si poberš tam to, ale máš to s kamarádství a za pomoc.." Dodá.
Letmo uhne pohledem směrem k ní, přijde mu, že se začala obhajovat docela rychle.
"Ale jistě," kývne hlavou na znamení, že to pochopil, "ale samozřejmě, já to ani nijak jinak nebral," ujistí ji poté po pravdě a opět uhne pohledem k čelnímu sklu, aby viděl na cestu. "No je to na tobě," řekne po chvíli, kdy se před nimi objevují jen tma a silnice, které osvětlují světla auta. Už to je důkazem toho, že již vyjeli z města. "Řekni si, jestli chceš jít domů, tak tě vezmu domů," řekne potom. Sám ani neví proč se na to ptal, ale jen jej napadlo, že by možná nechtěla zůstávat doma, ještě na místě, kde se před tím udála ta nepříjemnost. Nadechne se, aby ještě něco řekl, ale nakonec si to v poslední chvíli rozmyslí s tím, že tohle můžou vyřešit i trochu později. Svůj pohled tedy raději upírá před sebe na silnici, obzvlášť když po chvíli vidí, jak na sklo začínají dopadat kapky vody. Jindy by to nejspíš nebyl ani tak velký problém, ale nyní je tma, a tak to podstatně zhoršuje viditelnost. "Nejspíš nám to nějakou chvilku zabere," poznamená po chvíli vzhledem k počasí a následně přeřadí. Nejede nějak extra rychle, ale spíš se drží někde mezi minimální a maximální povolenou rychlostí. Pohledem přitom sem tam během cesty uhne směrem k Sakuře, aby se přesvědčil jestli tam nestihla mezitím usnout.

"A máš nápad kam jít, jelikož domů zatím nechci jít.."
Chvilku mlčky kouká před sebe než se nadechne, aby jí odpověděl na její otázku. „Byla to otázka spíš jen tak... aby si věděla, že tě nenutím jet domů," poznamená s letmým pokrčením ramen. "Ale řekl bych, že nejspíš by si tam musela stejně jet, protože tak nebo tak by ses musela převléct," řekne potom, podotýká přitom i fakt, že Sakura je nyní v plesových šatech a v nich by asi jen stěží mohla jen tak chodit po Konoze a jít kamkoliv jinam. "Myslel jsem si, že možná budeš po dnešku unavená a budeš si chtít jít raději lehnout," nadhodí potom zamyšleně. "Vidím ti na očích, že toho máš již po dnešku už dost," řekne poté. Ani se tomu nediví. Nakonec podle toho, co od ní ví, tak spala jen pár hodin, potom se šla projít a an ta procházka zrovna moc dobře nenapadla. O tom už něco ví i on. "Vlastně... kromě toho je tu ještě jedna věc," dodá potom, nakonec se rozhodne, že to raději nakousne rovnou než, aby to potom musel odkládat. "Předtím si svému otci řekla, že sis všimla, že tě někdo sledoval... a dvakrát tě napadl," řekne potom, aby jí připomněl o co jde "Co si tím myslela?" zeptá se potom a na moment opět uhne pohledem směrem k ní. Ví jen o jednom... o tom, co se stalo ráno u baru, ale nic víc.
„Tak to, v čem si pomohl a pak ještě než dojel tátův šofér, sem pro něco šla a tak se to stalo."
Mírně se nad tím zamračí. Netušil to. Vlastně ani neměl jak to zjistit. "Co přesně se stalo?" zeptá se jí následně už jen z čisté zvědavosti. Ani to nevypadá, že by za tím snad mohlo být ještě něco víc než jen obyčejná zvědavost. Pomalu začíná mít pocit, že tahle na pohled nevinná dívka je magnetem na problémy, a nebo má jednoduše jen smolný den. Tak nebo tak mu to přijde poměrně zvláštní. "Nebyl to snad opět ten... stejný muž, že?" podívá se na ni následně koutkem oka než opět sjede pohledem na silnici.
Pomalu vidí, jak se blíží ke Konoze. Mají to sice ještě několik kilometrů daleko, ale navzdory tomu všemu je to stále poměrně blízko oproti tomu, kde byli ještě před několika minutami. Na první pohled by ani neřekl, že cesta půjde takhle hladce, už jen kvůli tomu dešti, který jakoby neustále sílil a sílil. Je pravda, že už dlouho nepršelo, ale přesto zrovna takové počasí dvakrát nemusí. "No tak... když už si to nakousla," vybídne ji poté opět, aby z ní dostal alespoň několik slov ohledně toho co se děje. Po chvilce před sebou již uvidí ceduli, která jim jasně oznamuje, že již za několik vteřin vjedou do Konohy. Ani nečekal, že jim ta zpáteční cesta uběhne tak rychle, čekal spíše opak. Nyní mu ovšem nezbývá už nic jiného než jen zpomalit na přijatelnou rychlost ve městě a jet rovnou k domu, ve kterém Sakura bydlí.

"Byl to ten, co byl na té chodbě.." odpoví mu. "Půjdeš dál? Aspoň ti dám nějaké prášky na bolest.." zeptá se a koukne na něj.
"Tak snad tě uklidní alespoň to, že tobě nic udělat nechtěl," řekne nakonec s lehkým pokrčením ramen, když nakonec zastaví před jejím domem. Vypne motor a na chvilku jdou slyšet jen kapky, které buší na sklo a na kapotu auta. Ani se mu moc nechce vystupovat, protože za těch několik minut jízdy se to tam stihlo hezky prohřát, ale je mu jasné, že stačí, aby na chvilinku otevřeli dveře a všechen teplý vzduch bude rázem ten tam. "Není to tak hrozné," řekne potom. Nebýt toho všeho, co má již za sebou, tak by nejspíš těch několik minut jízdy v autě nevydržel, obzvlášť ne po té rvačce, ale takhle si říká, že už zažil i mnohem horší věci a tohle zase tak nebolí, když si na to člověk alespoň částečně zvykne. "Ale půjdu," rozhodne se nakonec, "pro případ, že je budu potřebovat," dodá potom. Člověk nikdy neví, kdy se co vyvrbí, a tak je lepší být připravený na všechno,. "Ale připrav se, že je tam chladno," varuje ji poté načež vystoupí z auta.
Ihned jakmile se postaví na silnici, tak jej smáčí několik desítek kapek vody, které způsobí, že se mu vlasy začnou lepit na obličej a košile na kůži tak, že začne mnohem těsněji zvýrazňovat jeho vypracované tělo, přesněji břicho, které nemá zakryté kabátem, který si nechal rozepnutý. Než aby tam ovšem stál a moknul, tak raději obejde auto a otevře dveře ještě Sakuře, které zlehka pomůže i do několika schodů k hlavním dveřím, aby jí to na mokré zemi nepodklouzlo.
"Děkuju, tak pojď..." A otevře mu, aby taky nemrzl.. "Tak proč mě odpoledne napadl, hm?" A pověsí si kabát.. pak za sebou zavře.. "Dáš si něco teplého, ať se zahřejeme."

Vejde dovnitř do předsíně a rovnou za sebou zabouchne dveře. "To nevím," přizná po chvíli, "kdo ví... lidi dělají různé věci z různých důvodů, které někdy nemusí dávat zrovna velký smysl," odmlčí se. Nechce rovnou zabíhat do podrobností, ještě když si sám není tak úplně jistý, co tím ten muž mohl asi tak sledovat a jestli to nebylo jen kvůli němu. "Ale musím ti říct, že to, co se dnes stalo na té chodbě... nebylo kvůli tobě," řekne potom, aby se náhodou nestalo, že by si to Sakura začala vyčítat, a nebo z toho byla celkově nějak špatná. Přeci jen ne každý den může vidět něčí smrt, tedy alespoň ne tímhle způsobem. Přeci jen tohle je poněkud úplně jiná situace než jakou zažívá v nemocnici. "Jen chci, aby si to věděla... a zbytečně neměla strach," dodá potom s pokrčením ramen a jednou rukou si prohrábne mokré vlasy, aby si je odhrnul z obličeje. "Třeba čaj... nebo kávu... cokoliv," řekne potom zamyšleně. Původně se nechtěl zdržovat, ale teď si říká, že by to nemuselo být úplně na škodu, kdyby se na chvilku zdržel. "Pokud ti to samozřejmě nebude vadit, když se ještě chvilku zdržím," dodá potom, aby jí naznačil, že klidně odejde, že mu stačí jedno jediné slovo, aby se tak stalo. Když si ovšem v jejích očích všimne, že pryč jej jistě nepošle, tak si sundá mokrý kabát, aby se nenachladil. Navíc jej stejně už moc nehřeje, a tak nemá důvod jej na sobě mít.
"Tak pojď... A chceš velký hrníček nebo malý.." A kouká mu do oči..
Sasuke udělá několik malých kroků směrem k Sakuře tak, že stojí nyní několik centimetrů od ní a jejich těla se skoro dotýkají. Musí přitom mírně sklonit hlavu, aby jí stále mohl koukat do obličeje a nepřerušil tak upřený pohled, který jí opětuje. Chvilku si říká, jestli se mu snad tiše nesnaží něco naznačit i beze slov, ale nakonec tuto myšlenku zapudí. Nakonec... může být alespoň rád, že se nijak víc nevyptává na tu záležitost s tím mužem což jej na jednu stranu sice překvapuje, díky její zvědavé povaze, ale na druhou stranu je to docela vítané překvapení.
"Klidně mi to můžeš dát i do malého, na tom nesejde," odpoví jí po chvíli ticha na její otázku s letmým pokrčením ramen na znamení, že je mu úplně jedno jestli to bude velký hrnek, a nebo malý hrneček, ale hlavně aby v tom byl teplý čaj, a nebo káva. "Co ti jako první přijde pod ruku," dodá potom o něco tišeji. Sám ještě chvilku studuje její výraz a taktéž obličej, na kterém stále vidí několik kapek vody, která se jí tam dostala díky dešti. Ve výhledu na její, z jeho pohledu pravou, část obličeje mu ovšem brání pramen jejích růžových vlasů, který se jí musel uvolnit někdy již během plesu, když sebou možná trochu prudčeji trhla. Automaticky bez přemýšlení natáhne ruku směrem k ní a jemně pramínek uchopí načež jí jej zapraví za ucho tak, aby byl na svém místě.
Nehnutě se na tebe kouká a když se jí dotkl, tak šla k němu blíž. "Tak si dáš se mnou čaj, souhlasíš? Dávám si tam trochu medu do něj, budeš chtít taky? A než se uvaří, tak se půjdu odlíčit, nebude ti to vadit, bude to jen chvilička.." A taky ho pohladí po tváři.

"Může být," kývne potom hlavou na znamení souhlasu, on sám snad ani nijak jinak oslazený čaj nepije. "Dám si rád, ale jen pokud mi tam toho medu nedáš moc," dodá potom naprosto vážně. Nakonec svou ruku spustí z její tváře a pomalu přikývne, "jen jdi, nikam ti neuteču," dodá potom vážně. Přeci jen beze slova by jen tak neodešel, kdyby to snad nebylo nějak moc vážné. "Počkám na tebe," dodá poté a nechá ji, aby se šla v klidu odlíčit od toho make-upu, který se jí i vlivem slz malinko rozmazal. On sám se potom otočí čelem k věšákům, na které si pověsí svůj kabát a zuje si boty, aby tam po něm nezůstaly mokré šlápoty. Rozejde se potom pomalu dál do domu, chvilku váhá jestli by měl jít do obýváku, a nebo na ni raději počkat v kuchyni, ale nakonec skutečně zvolí kuchyň, kde se postaví kousek od topení tak, aby měl výhled ven před dům. Všímá si, že se tam nyní solidně rozpršelo, a tak jsou ulice velmi brzy plny vody, která se shromažďuje v kalužích podél cest i uprostřed chodníků. Pomalu začíná být rád, že odtamtud nakonec odjeli takhle rychle a zbytečně se tam nezdržovali, protože už tak ta cesta nebyla nejlepší. Při pohledu na tu scenérii venku se mu ovšem z hlavy vykouří téměř cokoliv, co souviselo s tím plesem snad s jednou jedinou výjimkou a tou je právě ten muž, který se jej ještě před zhruba dvěma hodinami pokusil zabít a ještě ke všemu před Sakurou. Nedá mu to a musí tak přemýšlet nad tím, co to všechno mělo znamenat.
Když si to během chvilky odlíčí a pak se následně převlékne do jeanu a trička s rozpuštěnými vlasy se vydá do kuchyně, kde vezme dva hrnky, dá do toho čaj. Do konvice dá vodu a nechá jí vařit. Když se to uvaří tak to zalije. Vezme lžičku na kterou dá trochu medu a zamíchá. To samé udělá s druhým.. Pak to dá na stul. "Tak si pojď sednout.." A sedne si k jednomu hrnečku a míchá.

Doteď k ní stál otočený zády. Skoro ani nezaregistroval, že se už vrátila zpátky a jala se vaření čaje. Až když uslyší její hlas, tak se k ní otočí čelem a pomalu přejde ke stolu, "děkuju," řekne potom a posadí se na židli za stůl a natáhne se pro svůj hrnek, chopí se lžičky a zlehka si onu tekutinu zamíchá pro případ, že by ten med snad nebyl úplně dobře rozpuštěný. "Jak se cítíš?" zeptá se jí potom vzhledem k tomu, čím vším si dneska vlastně musela během celého dne projít ať už tím střetem u baru, a nebo tím čeho byla svědkem dnes na tom plese. Svůj pohled následně zvedne od hrnku s čajem a upře jej před sebe přímo na ni, aby mohl něco vyčíst i z výrazu její tváře, která už sice vypadá mnohem uvolněnější než předtím, ale přesto má pocit, že se děje ještě něco úplně jiného.
"Myslím tak nějak obecně," dodá potom, aby pochopila, že po ní nechce odpověď čistě jen na jednu jednou věc a že nenaráží třeba jen na ten ples. Stále si mezitím míchá ten čaj, aby se mnohem rychleji dal pít. Alespoň jednou rukou si jej chytne, aby mu alespoň z části zahříval ruce, i když je mu již trochu tepleji.
"Zvláštně a nejvíc mě mrzí to, že mi táta nic neřekl za celé ty roky..." A taky si to míchá. "Ale co ty, jak ti je po té rvačce."
Pomalu přikývne, čekal to. "Ani ti nechci říct, že by si mu měla odpustit, ale na druhou stranu si myslím, že měl dost dobrý důvod k tomu, aby ti nic neřekl," podotkne potom zamyšleně. "Vezmi si to z jeho pohledu... myslím, že po tom, co si dnes viděla a i slyšela, tak je ti moc dobře jasné, že to není jen tak, ale že jsou s tím spojeny i jiné věci. Ostatně to můžeš vidět i ve filmech, ne že bych snad chtěl říct, že by to bylo úplně podle skutečnosti, ale něco na tom bude. Nejspíš." Řekne, snaží se přitom, aby to znělo spíše tak, že sám mluví jen a pouze hypoteticky. "Jistě jsi pro něj drahá jakožto jeho dcera, právě proto tě chtěl nejspíš jen chránit," řekne poté. "Myslím, že alespoň tohle by sis měl uvědomit... ne že bych snad byl na jeho straně, ale na jednu stranu si myslím, že by si se k němu neměla otáčet zády a být naštvaná. Jeden nikdy neví, co přinese zítřek." Podotkne a na chvilku uhne pohledem někam pryč, jeho slova v něm samotném jaksi vzbudily něco, co se snažil delší dobu pohřbít. Raději tedy sklopí pohled k hrnku s čajem, ještě několikrát si jej zamíchá než jej opatrně zvedne a pomalu se z něj napije.
"Ne, nehodlám s ním mluvit, je mi jedno, jak to myslel.. Měl mi to říct. Bylo by mi to jedno, ale mohl mi to říct a taky bych nemusela být v šoku s toho, jak to v pálil. Už chápeš, proč mě to štve?" A pomalu se napije, ale trochu udělá bolestnou grimasu.

Opět k ní po chvíli zvedne pohled, mírně přimhouří oči, když si všimne té bolestné grimasy, místo toho, aby to nějak komentoval se ovšem raději vrátí k tomu předešlému. "Nikdy jsem neřekl, že tě nechápu... chápu tě a moc dobře, to mi věř, ale... je tu jedna věc, kterou si jaksi pořád neuvědomuješ," řekne po chvíli. Původně to nechtěl začínat z osobních důvodů, ale nakonec si říká, že lidé by neměli dělat neustále stejné chyby... a svým způsobem nechce, aby Sakura byla další, kdo tuhle chybu udělá. "Budu s tebou mluvit na rovinu. Řekl bych, že si uvědomuješ, co všechno to obnáší a jak nebezpečné to je, nejen pro tebe, ale i pro něho. Jak by ti bylo, kdyby ses jednoho dne ráno probudila a zjistila, že tvůj otec zemřel? A jediné, co by ti zbylo, by byla myšlenka na to, že poslední, co jste si řekli, byla ve skutečnosti hádka o něco, co ti v tu chvíli bude potom připadat naprosto banální?" podívá se na ni. Svýma onyxovýma očima tentokrát neuhne ani o milimetr a na místo toho jí hledí přímo do očí. Tentokrát jakoby se v jeho, jindy neproniknutelném výrazu a pohledu mihlo ještě něco jiného. Na vteřinu se mu v očích zobrazí nepopsatelná bolest, která ovšem zmizí ve chvíli, kdy Sasuke svůj pohled přesune mimo ni.