Kriminálník 13. Díl

"Můžeš se kouknout. Já se přizpůsobím. Ted jde o to, aby si záda moc nenamáhal. Pak večer nám tu vezmu i večeři, aby si je nenamáhal." A pak zvedne hlavu a chvíli zase na něj kouká, než se nadzvedne a jemně ho znovu políbí. Pak se stáhne dolů a opře se opět o něj.
"To nemusíš, na večeři si klidně zajdu i dolů, zase nemohoucí nejsem." Dodá potom vážně. "Navíc nemůžu úplně celý den proležet." Dodá potom a natáhne se pro ovladač, kterým zapne televizi a začne tam hledat nějaký dobrý program, na který by se mohli koukat. Snaží se přitom vybrat něco takového, co by mohlo bavit i Sakuru, když už tam s ním je. "Přemýšlel jsem nad tím, že bychom již zítra jeli zpátky do Konohy." Řekne potom nahlas. "Vlastně většina se dá nějakým způsobem přemluvit co se týče té práce, takže nemám už moc důvod tady zůstávat, spíše naopak, ale pokud by si chtěla zůstat tak." Pokrčí nad tím rameny na znamení, že tohle je už její volba a že ji nebude nutit dojíždět. "Mohli by jsme se koukat třeba na tohle? Vypadá to, že to teprve začalo a no zase tak hrozně to nevypadá, když na to přijde." Řekne potom. Je sice ještě předčasné to nějak hodnotit, ale zatím by řekl, že to vypadá slibně. "Navíc nikdo neříkal, že se musíme celou dobu dívat jen na film. Dají se dělat i jiné věci, když pomineme procházku." Šeptne a jemně si ji přitáhne ještě víc k sobě a nechá ji, aby se o něj opírala. Volnou rukou ji přitom jemně hladí ve vlasech a zaujatě ji pozoruje. Vlastně celkově věnuje mnohem více pozornosti Sakuře než právě filmu.
"No můžeme jít i ven a nebo máš i jiný plán?" A zvedne k němu pohled.
"Hmmm to můžeme." Kývne hlavou na souhlas. "Třeba na procházku do parku nebo do města. Nejspíš tady bude spousta krásných míst, která stojí za návštěvu, ale přesto všechno si říkám, že možná úplně nejlepší varianta by byla zůstat hezky tady na pokoji v teple nebo možná i aquapark připadá v úvahu." Řekne poté zamyšleně. Nevadilo by mu relaxovat ve vodě, i když to kvůli jeho zranění není tak úplně nejlepší nápad a právě proto to má na druhém místě. "Hm ale pořád tu je ještě možnost prostě relaxovat v posteli u televize." Řekne pomalu a svou rukou sjede k její paži, po které jí jemně přejede bříšky prstů v hladivém doteku. "Ale tak záleží i na tom, co by si chtěla dělat třeba ty. Nemusí být všechno jenom podle mě víš je to na tobě." Šeptne a jemně ji přitom hladí po paži. "Jestli se budeš chtít třeba vážně jít někam projít, tak je to na tobě já tě nutit nebudu do ničeho." Vydechne a na chvilku uhne pohledem k filmu, který se dostal přes ten nudný úvod, který se táhl dobrou čtvrť hodinu. Nevypadá sice nějak moc špatně, ale přesto všechno mu přijde mnohem zajímavější koukat na Sakuru. Tedy alespoň prozatím. "Nejsi unavená?" Zeptá se jí potom a jemně jí z čela odhrne několik pramínků vlasů a zároveň ji pohladí po tváři.
"Tak klidně můžeme jít i do toho aquaparku jak včera, ale nebude tě to ještě více bolet jak včera." A koukne se taky na něj.
Pokrčí rameny. "Tím si právě nejsem tak úplně jistý, proto bych to spíš bral jako takovou druhou možnost, kdyby se ti nechtělo zůstávat jenom tady. Ono otevřené to bude jistě až pozdě do noci, a tak je dost možné, že bychom se tam potom mohli třeba zajít podívat ono večer by tam mělo být i méně lidí tak asi by to bylo nejlepší se tam třeba jít podívat třeba později večer, když nebudeme mít na práci nic jiného. Co ty na to?" Zeptá se jí potom a nakloní se mírně nad ni tak, že Sakura sjede z jeho hrudi dolů na postel a on se tak může naklonit nad ni. "Copak hm?" Podívá se na ni a skloní se k ní. Věnuje jí potom polibek na rty a jemně ji pohladí po tváři. "Ale myslím, že trochu toho odpočinku v posteli bychom si zasloužili oba hm?" Podívá se na ni potom a jemně ji hladí po tváři, dokud tedy rukou nesjede opatrně až přes její klíční kosti k rameni, dolů po její paži a potom nahoru a jemně s ní zamíří až k jejímu boku. "Nebo jestli chceš raději jen koukat na ten film." Dodá potom přičemž se se svými rty schválně přiblíží k jejímu uchu. "Tak?" Šeptne, čekajíc na její odpověď. Schválně se svými rty sjede ještě k jejímu krku, kde jí věnuje několik letmých motýlích polibků.
"Klidně můžeme být tady, jestli chceš a jít večer. Mě to vadit nebude." A dá si ruce opatrně kolem jeho pasu a koukne na něj, ale nechává ho. Přitom ho po zádech jemně hladí ale tak aby se nedotkla bolavých míst.
"Hmmm upřímně mi to přijde jako mnohem lepší nápad než se někde procházet, a nebo tam být někde mezi tolika lidmi. Kdo ví kolik by jich tam bylo tentokrát." Šeptne se rty stále ještě u jejího ucha a svými polibky přitom zasypává jednotlivé části jejího krku, obzvlášť, když vidí, že se nijak nebrání, ale naopak to vypadá, že s jeho počiny jaksi němě souhlasí. Může to sice být jenom jeho představa, ale řekl by, že snad až tak horké to nebude a zastavila by jej, kdyby se jí snad něco nelíbilo, nebo tady snad bylo něco, co by mu chtěla dodatečně říct. "Už jsem si říkal jestli mě třeba náhodou nebudeš chtít vyměnit za ten film." Vydechne, i když ve skutečnosti tomu ani nevěřil. Přeci jen jeho ego by takovou skutečnost s největší pravděpodobností neuneslo, a nebo jen velmi těžce. Navíc nebýt jeho velkého sebevědomí, tak by asi jen stěží mohl být takový jaký je. Po chvilce zapojí do prozkoumávání Sakuřina těla nejen své rty, které se stále ještě věnují jejímu krku, ale taktéž jednu ruku, přičemž tou druhou se zapře o matraci vedle ní, aby se mu lépe držela rovnováha. Nejdřív se se svou rukou zastaví na boku než s ní pomalu vyjede o něco výš.

"Neměl by ses namáhat víš to? Nebo tě taky může v zádech rupnout a co potom hm? Na to tu nemám věci a museli by tě ošetřit v nemocnici. A vyměnit tě za film? Proč? Pokud bych to vyměnila tak maximálně, že bys v něm hrál." A vybuchne smíchy nad tou představou.
"Proboha." Vydechne a zavrtí nad tím hlavou. "Fanklub mám i bez toho." Zamumlá a stáhne se, i když ne tak úplně nadšeně. "Víš nejdřív ze všeho bych byl rád, kdyby si pochopila, že ještě nejsem zase tak starý, aby mi muselo rupnout v zádech." Dodá malinko nepříjemně. "Víš, myslím, že tvůj největší problém je, že se jednoduše neumíš bavit. Nevím jestli se něčeho bojíš nebo o co jde, ale ne vždycky všechno musí špatně dopadnout. Samozřejmě je hezké, že na to myslíš, ale i tak si tím podle mě zbytečně zatěžuješ hlavu což není až tak nutné." Odmlčí se. "Ale každopádně ti děkuju, když budu někdy přemýšlet nad tím, co dál dělat se životem, tak si jistě vzpomenu na tvou radu a zkusím své šance v nějakém filmu." Dodá potom s jasnou ironií v hlase. Povahu by na něco takového možná měl, ale pravdou je, že by ho taková práce nejspíš zabila. Přeci jen právě teď si nevšiml, že by byl nějak veřejně známá osobnost a i tak dostává dosti zajímavé návrhy, převážně od dámské části společnosti, a tak si neumí dost dobře představit, co by to bylo, kdyby ještě k tomu byl nějak slavný.
"Takhle jsem to nemyslela. Nemusíš být starý, aby ti v nich ruplo. A nebuď hned mrzutý, jinak se seberu a půjdu pryč a řekla bych že to určitě nechceš, hm? Když si mě nepustil včera ven na vzduch." Řekne s ironii a pak se z něj nějak sesune a dá si nohy s postele a pomalu se zvedne, že půjde.
Zavrtí nad tím hlavou s lehkým úšklebkem na tváři, který mu tam nějakou tu chvilku zůstane, než se nadechne k odpovědi: "Já vím, že ne samozřejmě, jen to tak vyznělo." Odpoví jí a nakonec je to on, kdo se z té postele zvedne jako první. "Nejsem, ale tak snad si můžu dojít do kuchyně pro vodu ne?" Podívá se na ni. "Chceš taky, když už tam budu? Nebo čaj?" Zeptá se a vezme rovnou to nádobí, aby se to tam jen tak nepovalovalo a náhodou se to třeba nerozbilo. Rozejde se potom do kuchyně, kde to nechá na lince, protože nic jako myčka tam není a taky není divu. V takhle luxusním hotelu si snad přeci nebudou vařit oni sami. Mezitím tedy napustí do konvice trochu vody, aby to vyšlo na dva hrnky, kdyby se nakonec i Sakura rozhodla, že si něco dá a on sám si mezitím, po delší rozvaze, vytáhne hrnek, do kterého si hodí jeden sáček nějakého čaje, co tam našel a co si očividně předtím dělala i Sakura, protože žádný jiný tam kromě tohoto nevidí. Jindy by si sice dal kávu, ale teď si říká, že dneska by se možná chtěl i normálně vyspat, a tak do sebe nepotřebuje cpát zbytečně moc kofeinu.
"Dám si taky, když už si v tom. Tak to zatím uvař a já odnesu ty naše talíře." S tím je vezme i s táckem a zmizí ve dveřích a na chodbě. Přejde rychlým krokem k výtahu a odjede dolů. Vrátí to do restaurace a pak to rychle sjede zpátky a zaklepe, jelikož nebrala klíče.

Jakmile Sasuke zaslechne klepání, tak pomalým krokem vykročí ke dveřím do menší předsíně, která tam je, aby se nějak oddělily obytné prostory ode dveří. Je mu jasné, že to bude nejspíš Sakura, protože kdo jiný by tam asi tak chodil, a tak se ani nekouká kukátkem. Místo toho rovnou otevře dveře a nechá je otevřené zatímco on sám vykročí zpátky do kuchyně, kde tedy připraví čaj i Sakuře. Přebytečnou vodu potom vyleje, protože ji už k ničemu nebude potřebovat a zatím jen čeká než se ten čaj vyluhuje což trvá zhruba pět až šest minut. Potom ty sáčky vytáhne a vytočí se směrem ke dveřím. "Sladíš?" zavolá, aby věděl jestli tam má Sakuře dát i cukr, a nebo to bude pít jen tak. Sám si tam už nic dalšího nepřidává a místo toho si ten čaj jen odloží na stůl spolu se lžičkou, aby si to mohl míchat. Než se ovšem dočká odpovědi od Sakury, tak slyší vyzváněcí tón, který ovšem nepatří k jeho telefonu, a tak se nad tím ani nijak nevzrušuje a zůstává ještě v kuchyni, kde si zamyšleně míchá svůj čaj, aby ho co nejrychleji schladil a mohl se tak rovnou napít.
Sakura jak vejde dovnitř tak zajde, kde má mobil a zvedne to a jde s tím za Sasukem si sednout a vezme si čaj a pak to zvedne: "Haruno Sakura, prosím?"
Sasuke nad tím tedy jen pokrčí rameny, když si to bez odpovědi vezme. Bere to tak, že očividně tentokrát taky sladit nebude. Posadí se tedy naproti ní ke stolu a pokračuje v míchání čaje. Neposlouchá přitom rozhovor, který Sakura nyní vede, ale soudě podle výrazu v její tváři by mohl jasně odvodit, že jí ten někdo nejspíš nevolá úplně nejlepší zprávy. Vlastně skoro by i řekl, že se jí tím, co zjistila malinko zkazila nálada. Lhal by, kdyby řekl, že to v něm nebudí zvědavost, ale nechce ji teď rušit. Ostatně by se vsadil, že mu to stejně nakonec řekne i ona sama. Věnuje se tedy svému čaji, ze kterého se nakonec pomalu napije, ale jaksi to neodhadne a popálí si pusu. S tím se tedy zvedne a naštvaně něco zamručí, zrovna když se opět ozve klepání ode dveří. Raději se tedy ještě s několika tichými nadávkami přesune do předsíně, kde opět otevře dveře bez toho aniž by se podíval, kdo to za nimi stojí, i když pravdou je, že tentokrát to malinko zalituje, když za nimi uvidí stát nějakého podivného muže.
"Potřebujete něco?" Zeptá se a sjede ho přitom pohledem. I ten druhý muž si jej měří pohledem.
"Potřeboval bych mluvit se Sakurou. Posílá mě její otec." Odpoví mu na to nakonec po chvíli.
Sakura jak domluví, tak se kouká po kuchyni a pak uslyší hlasy, tak jde tam. "Děje se něco, Sasu?" A obejme ho a jak uvidí muže, tak ztuhne. "Nikam nejdu a nechte mě být. Já s nim mluvit nechci." A přitulí se víc k Sasukemu. "Nepustíš mě, že ne."
Sasuke malinko nechápavě sklopí oči jejím směrem. Neví o co jí jde, a nebo proč se tváří jakoby ji snad chtěl někdo odnést někam pryč. Než ovšem stihne něco říct, tak se do toho vloží očividně poskok jejího otce. "Váš otec tady není, ale chtěl, abych vám něco vyřádil, ale jen vám." Řekne potom s čímž uhne pohledem směrem k Sasukemu. Jasně mu tím naznačuje, aby vypadl a nechal je tam. Ten se ovšem nepohne ani o centimetr. Neví proč, ale něco se mu na tom chlapovi prostě nelíbí. "Proč prostě nejdete dál a nepromluvíte si třeba v obýváku, přeci nebudete mluvit takhle na chodbě." Nadhodí po chvíli a podívá se přitom na Sakuru. Rukou, kterou měl doteď podél těla ji jemně pohladí po zádech a nakonec ji obejme kolem pasu, aby jí naznačil, že není důvod k tomu, aby se bála. Ostatně takhle by jí mohl říct co potřebuje a svým způsobem by tam měl Sasuke Sakuru na očích, kdyby něco potřebovala. Když si všimne, že i ten muž nad tím mírně přikývl, tak ustoupí ode dveří spolu se Sakurou, kterou stáhne s sebou. Nechá jej, aby vešel dovnitř a zlehka za ním následně zabouchne dveře přičemž pustí Sakuru a jen tak mimoděk se nakloní k jejímu uchu. "Vezmi ho do obýváku." Šeptne a sám odkráčí druhým směrem, aby jim naznačil, že jim nechá soukromí.
Jen přikývne a zavede ho tam. "Tak co chcete?" Zeptá se a sedne si o dost dal od něj.

"Já nechci nic." Odpoví ji na rovinu s pokrčením ramen. Kdyby nemusel, tak by sem snad ani nešel, přeci jen Sakura na něj nikdy nepůsobila úplně jako obyčejné děvče, ale spíš jako rozmazlená princeznička, která právě teď začala kopat nožičkami, protože jí něco není po chuti. „Ale váš otec má o vás starosti, chce aby jste se vrátila domů a aby jste si společně mohli promluvit." Řekne poté to, co měl na srdci. "Navíc zdůrazňoval, že je to dosti důležité a řekl bych, že teď když už víte skoro vše, tak i vám snad dojde, že to nebude jen tak." Dodá poté jakoby jen tak mimochodem. Mezitím má Sasuke vedle alespoň trochu času, aby si prošel zprávy, které mu poslali zatímco se nedíval na mobil. Několik z nich jen tak pro klikne bez odpovědi, ale u té poslední, která je od Arisu se na chvilku zarazí. Přečte si ji rovnou dvakrát, aby se ujistil, že její sdělení pochopil dost dobře a potom vzhlédne od displeje mobilu směrem k chodbě, která vede jak k obýváku, tak i ke kuchyni a jejich pokojům. Moc dlouho už neváhá a na místo toho schová mobil do kapsy, aby ho tam někde nezapomněl a vykročí k obýváku.
"Už jsem řekla, že se s nim nebudu bavit. Jeho chyba, že mi lhal a domu si půjdu, až budu chtít. Jestli je to vše, tak odejděte. Tamhle jsou dveře. A příště když něco chce, ať si přijde sám a teď odejděte."
"Říkal, že s největší pravděpodobností budete hodně tvrdohlavá." Odmlčí se. Není to sice jeho problém, on má udělat jen jednu jedinou věc, ale i tak. Skoro jakoby nedokázal udržet jazyk za zuby. "Nemůžete se mu vyhýbat věčně, když nepřijdete vy, tak si vás jednoduše najde. Pořád je to váš otec a taky jste si již jistě všimla, že nebylo nic, co by nezvládl, ani když to znamenalo udělat něco pro vás." Řekne potom a zvedne se ze židle zrovna ve chvíli, kdy se v chodbě objeví i Sasuke.
"Sakuro? Pojď sem." Vybídne ji klidně, i když z jeho postoje je patrné jakési napětí.
Posel, který přišel vyřídit zprávu se ani nehne, ale ve chvíli, kdy Sakura projde kolem něho směrem k Sasukemu, tak ji chytne za paži a stáhne si ji pevně k sobě tak, že jí pod krk přiloží nůž. "A nebo bychom mu mohli jako odpověď poslat hezký dárek hmm?" Šeptne jí do ucha a následně se podívá na Sasukeho. "Myslím, že bude lepší když se otočíš a půjdeš. Nic si neviděl. ani neslyšel."
Sakura se naštve a dupne mu poradně na nohu. Když ji pustí, tak uteče k Sasukemu a obejme ho.
Sasuke ji chytne do náruče, ale dlouho si ji takhle u sebe nedrží. "Běž si sbalit věci." Řekne jí a bez nějakého dalšího prodlužování ji popostrčí ke dveřím ložnice a počká než se za ní zavřou dveře. Ono nemusí taky vidět všechno. "Říkal jsem si, odkud tě asi tak znám. Sasuke Uchiha, že? Docela zvláštní, že jsem na tebe narazil zrovna tady. Tedy jsi poslední koho bych čekal, že se tady bude laskat s dcerou mafiána. Že by to snad byl jen tvůj další zářez na posteli?" Ušklíbne se a zlehka si přitom protočí nůž v ruce. "My se známe?" Podívá se na něj Sasuke, nepřipadá mu povědomí. Za svůj život viděl již hodně lidí, a tak si nemůže pamatovat úplně každého.
"Ne, ale znám tě. Tedy slyšel jsem o tobě." Řekne potom. "Vážně si myslím, že by bylo lepší, kdyby si no vždyť víš, uhnul stranou a nechal mě." Řekne a udělá několik kroků do strany směrem ke dveřím ložnice, kam před chvíli zmizela Sakura. Sasuke mu ovšem zatarasí cestu, chytne ho pod krkem a přirazí ho na stěnu.
"Věř mi, že bude nejlepší, když si sebereš svoje saky paky a prostě vypadneš. Nemáš tady co dělat a jestli tě ještě jednou uvidím, tak přísahám, že tě vynesou nohama napřed." Sykne mu do tváře tiše, než se napřímí a pustí ho. Beze slova se potom otočí a odejde za Sakurou. V tom, že odešel ho ujistí zvuk kroků a zavírajících se dveří.
"Sasu? Co se děje? Kam chceš tak najednou jet?" Zeptá se ho, že zapomene co mu chtěla říct. Nechá balení a přejde k němu. "Co tě trápí?" A položí si ruce na jeho tvář a pohladí ho. Pak se postaví na špičky a políbí ho.
Podívá se na ni, čekal by, že se ho bude ptát, co se tam stalo nebo, že se snad začne tvářit i malinko jinak vzhledem k tomu, že ještě před chvilkou měla u krku nůž. Ani neví proč, ale nějak mu to celé nesedí. Přijde mu jakoby na to, co se málem stalo, byla až moc v klidu. "Máš už snad sbaleno?" Zeptá se jí potom, přijde mu, že důvod k tomu proč chce odjet je úplně jasný. "Prostě odjíždíme myslím, že víš, že to tak bude lepší. Stejně bychom jeli zítra." Odmlčí se. Nemá z toho jednoduše dobrý pocit, ale ví, že nějak normálně vysvětlit jí to zrovna v tuhle chvíli vysvětlit nemůže. "Prostě se sbal. Čím rychleji vyjedeme, tím rychleji budeme doma." Řekne potom. Původně se chtěl hned otočit a odejít si pro své věci, ale místo toho zůstane stát na místě a jemně Sakuru pohladí po tváři. "Neptej se, jen mi věř." Dodá potom, aby jí zabránil v kladení dalších otázek, na které by jí stejně s největší pravděpodobností odpovědět nemohl. Až potom ruku spustí a vyjde z ložnice k sobě, sbalí si do tašky věci, co si vyndal, naštěstí jich ovšem není mnoho, a tak po chvíli již i s taškou vyjde na chodbu, kde ji odloží.
Do balí si jen zbytek a vyjde z kufrem za nim. "Sasu? Mě volali z nemocnice, mají tam nějaký problém." Řekne mu než ho chytí.
"Tak proto ti předtím zvonil ten mobil?" Ujistí se pomalu tedy přikývne. "Stejně by si nejspíš musela jet. Nejspíš se to tak akorát hodí." Odmlčí se. "Vezmu to tedy po dálnicích, aby jsme tam byli co nejrychleji a vysadím tě u nemocnice." Řekne potom, protože je mu jasné, že jestli jí volají během dovolené, tak to musí být velmi důležité, i když kdo ví jestli jim k něčemu potom bude, protože ta cesta i tak nepotrvá chvilku. "Tak pojď." Řekne potom. "Máš všechno?" Zeptá se ještě, když se obleče a obuje. Potom už jenom vezme tašky a jde spolu se Sakurou dolů na recepci, kde se odhlásí a potom už jen vyjde před hotel na parkoviště, které k němu patří, aby mohli vyjet. "Klidně si jdi sednout dovnitř, aby ti nebyla zima než naložím tašky." Podotkne potom a auto následně odemkne. Tašky složí na zem u kufru, který si potom otevře a začne je tam skládat. Jakmile to má, tak kufr zavře a přejde na stranu řidiče, nastoupí do auta, sundá si bundu a rovnou dveře zavře. Zapne si pás a koutkem oka se ještě podívá na Sakuru, kterou jemně pohladí po paži. "Nemusíš být smutná." Řekne potom. Byl by i dodal, že si to jistě někdy zopakují, ale raději už nic neříká a jen tedy nastartuje auto a vyjede na cestu směr do Konohy. "Jestli chceš, tak si ještě odpočiň, vzbudím tě, až tam budeme, kdyby si usnula." Navrhne jí potom.

Mlčky jen přikývne a sedne si tak, aby se z části mohla opírat o něj.
Nechává ji, i když to není tak úplně pohodlné, když řídí. Tedy alespoň pro něho. Jakmile si všimne, že Sakura nejspíš zaspala, tak ji jemně posune, aby takhle neležela a potom jí z toho nebolelo za krkem, protože v té pozici, jak byla to určitě nemohlo být zase nejpohodlnější. Jemně ji tedy nechá, aby si lehla na druhou stranu a opírala se spíše o sedačku. Sám se už potom věnuje cestě, která jim nějakou tu dobu zabere a zpátky domů se vrací již za tmy, kdy ve městech již svítí pouliční lampy. Těsně před Konohou, několik metrů před cedulí, která jím oznamuje, že jsou ve městě, se natáhne k Sakuře a pohladí ji po paži. "Jsme skoro tady." Promluví poté, poprvé po několika dlouhých minutách jízdy, aby Sakuru skutečně probral. Po několika dalších minutách jízdy před sebou spatří velkou budovu nemocnice. Zastaví tedy kousek před vchodem, protože mu přijde zbytečné jet na parkoviště, když stejně bude za chvilku odjíždět. Motor nechá tedy běžet a otočí se k ní. "Sakuro, vstávej." Řekne po chvíli opět. Natáhne k ní ruku a tentokrát ji pro změnu pohladí po tváři dokud si není jistý, že se už skutečně pomalu probouzí. Jindy by ji nechal v klidu spát a při nejhorším ji i přenesl do postele, ale vzhledem k tomu, že má Sakura práci, tak to tak dobře nejde a musí ji budit.
Sakura se pomalu probudí a kouká rozespale na něj. "Ale nejdřív jsme měli zavést věci a pak jet sem? Nemůžu brát kufr do nemocnice. By si mysleli, že se stěhuju."
Na chvilku uhne pohledem a zamyslí se nad tím, co řekla. Samotného ho totiž napadla ještě jedna, podle něj v mnohém lepší a méně na čas náročnější, možnost. "Jeli jsme dost dlouho a jestli ti předtím volali, když si měla dovolenou, tak to určitě muselo být důležité." Řekne tiše. "Klidně jdi. Vyřiď si co potřebuješ a až budeš hotová, tak mi můžeš dát vědět. Přijedu pro tebe a vezmu tě domů, aby si potom nemusela jít pěšky, co ty na to?" Navrhne jí potom. Ne že by měl problém ji odvést, ale takhle mu to přijde lepší a časově úspornější. Navíc si říká, že Sakura by se s ním stejně chtěla potom sejít a takhle by to určitě vyřešilo obě věci najednou. "Samozřejmě je to na tobě, ale přeci potom nepůjdeš pěšky." Dodá. "Navíc kdo ví, na jak dlouho se to protáhne." Poznamená potom. Moc se mu nelíbí představa, že by Sakura měla třeba po noční jít domů sama. Docela mu totiž stačil ten incident u baru, co se stal před několika dny než odjeli pryč. "Hm?" Podívá se na ni a nechá ji, aby si to promyslela, protože na ní ještě stále vidí, že je jednak unavená a jednak taky rozespalá, když ji teprve před chvilkou probudil. Pohodlněji se přitom opře bokem o sedačku, aby na ni viděl a taky aby si moc netlačil na ty záda, protože po té dlouhé jízdě je už začíná zase cítit.

"Opravdu by si pro mě přijel? Tak dobře, já ti potom teda zavolám a děkuju, že se o mě tak bojíš." A posune se k němu a obejme ho. Ruce si dá kolem jeho krku a na chvíli se k němu přitulí. "Když bys skončil ty dříve, tak zavolej ty a zařídím to tak, aby si mohl počkat třeba u primáře nebo v sesterně." A jemně ho ještě políbí, než se pomalu odtáhne.
Přikývne na znamení souhlasu. "Tak myslím, že každý normální chlap by tě nenechal jen tak jít samotnou, navíc kdo ví, kdy skončíš." Řekne potom vážně. Přeci jen moc dobře ví, že takovéhle práce se může bez problémů protáhnout i do pozdních ranních hodin. "Tak myslím, že návštěvu nemocnice si nechám klidně ujít." Dodá potom, ví, že by se jednalo jen o to, aby na ni někde počkal, ale ani tak se mu ta představa ani v nejmenším nelíbí. "Počkám, než mi zavoláš a potom se pro tebe zastavím, aby si se mohla jít domů prospat." Řekne potom, aby si to dali nějak dohromady, jak se na tom společně domluvili. "Ale nespěchej, v klidu si udělej, co potřebuješ. Vím, že právě teď tě tam potřebují." Řekne potom a ještě se k ní natáhne pro změnu on. Jemně ji chytne za bradu a přitáhne si ji k sobě. "Tak utíkej, ať na tebe zbytečně nečekají." Šeptne, ale ještě než ji pustí a nechá ji odejít, tak se k ní nakloní ještě více a políbí ji na rty. Rukou, kterou ji ještě před chvílí držel za bradu spustí dolů až k jejímu pasu, kolem kterého ji obejme a ještě více si ji k sobě takhle přitáhne, aby ten polibek mohl ještě trochu prodloužit, než se od ní pomalu odtáhne a pustí ji, aby mohla vystoupit z auta a jít do nemocnice.