manga_preview
Boruto 73

Kriminálník 4. Díl

received_793361915434546.jpeg

"Stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct? Jsi najednou nějaký nervózní, uklidni se..." A pak mu to jen obváže.. Vezme jeho triko. "Opatrně do něj dej ruce pomůžu ti to obléct.." A drží než si to dá na sebe. "Hlavně dej na sebe pozor."
"Zvládnu to," odpoví jí, načež si jej vezme a jednoduše si to triko přetáhne přes hlavu. Samozřejmě se mu přitom pohybu napnou ty stehy, ale to ignoruje a raději se zvedne ze sedačky načež se otočí čelem k Sakuře. "Nemůžeš mi nijak pomoct, už si udělala dost," odpoví jí poté na její otázku. Říká si, že jej ta její ochota nejspíš jen tak překvapovat nepřestane. "Jsem klidný, jen bych teď měl být někde jinde, takže musím jít," vysvětlí. Za jiných okolností by takhle nespáchal, ale ví, že teď mu jde tak nějak o čas. Pomalým krokem ji následně obejde, ale než vejde do předsíně, tak se ještě na chvilku zastaví ve dveřích do obýváku. "Díky," řekne poté aniž by se na ni podíval a poté opět odejde do předsíně, kde se obuje a hodí na sebe bundu. Dřív než jej Sakura stihne dohonit, tak už vyjde ven ze dveří jejího domu a po chodníku vyrazí svou cestou poměrně rychlým krokem.

Zanechá tak Sakuru u ní doma samotnou. To jí ovšem vydrží jen zhruba půl hodiny než před jejím domem zastavi auto tmavé barvy. Z místa řidiče následně vystoupí světlovlasý muž, který se rozejde rovnou k hlavním dveřím s nějakou obálkou v ruce a jakmile se dostane až ke zvonku, tak zlehka zazvoní. Počká než se otevřou dveře a poté k mladé dívce natáhne ruku i s dopisem.
"Od vašeho otce, chtěl abych vám to předal osobně," řekne poté.
"Pojďte dál. Od táty? No dobře, ale pojďte se najíst, ať nepracujete hladový. A snídaně je základ.." A nechá jej aby věšel. "Proč jednoduše nepřijde táta domů a posílá dopis."
"Jste milá, ale nic si nedám, musím poté ještě někam odjet... navíc jakousi snídani jsem naštěstí stihl již předtím," vysvětlí načež ovšem přijme její pozvání a vejde dovnitř už jen kvůli tomu, že vidí, že Sakura není moc oblečená, a tak nechce, aby se nachladila. Nakonec by to ani nebylo nejlepší kvůli tomu, co jí přinesl od jejího otce. "Váš otec je v posledních dnech zahlcen práci," odpoví jí poté na její otázku. "Žádné další podrobnosti neznám, snad jen, že chce, aby jste si to přečetla a následně mu po mě poslala odpověď... prý by byl velmi rád, kdyby jste pozvání přijela, protože to stejné je i na dnešním programu, a tak by byl velmi rád, kdyby jste mu dělala společnost," řekne poté a to už jen kývne hlavou, aby Sakura rozbalila obálku, ve které se na papíře nachází vytištěná pozvánka na ples.
"A pokud vaše odpověď bude kladná, tak pro vás mám ještě jednu... no řekněme věc, aby jste si s ničím nemusela zbytečně dělat starosti. Vás otec myslel na všechno," řekne poté. Ještě stále ovšem zůstává stát na místě a nechává Sakuru, aby si to všechno pečlivě promyslela. Nechce jí do toho on sám nějak mluvit a ani ji přemlouvat pomocí toho zbytku, co jí její otec posílá. Navíc by pro to musel jít až do auta, a tak to chce při nejhorším udělat vše najednou.
"No dobrá nemám nic proti, tak to doneste, ať se můžu připravit a ať můžeme jet za nim."
"Dobrá, bude to chvilka," řekne a následně se otočí načež vyjde z domu a přejde až k autu. Zamíří přitom k zadním dveřím, které otevře a vyndá poté velkou bílou krabici, kterou vezme do jedné ruky a druhou dveře zase zavře. Rozejde se poté zpátky k domu a jakmile se dostane do předsíně, tak za sebou opět zavře dveře a krabici podá Sakuře. "Váš otec říkal, že vám chtěl ujistit hledání, když už je to všechno tak narychlo," řekne poté čímž jí naznačuje, že v té krabici je oblečení, vhodné na tuto příležitost. "Přijedu pro vás kolem šesté večer, pokud vám to bude vyhovovat, není to daleká cesta, ale několik minut nám to zabere, váš otec již jistě bude potom na místě," řekne následně, aby věděla, že má ještě několik hodin na to, aby věděla, jak s učeše a nalíčí. Nakonec... je si vědom toho, že ženám příprava trvá o poznání déle než jim, mužům.
"Pokud již nemáte nějaké otázky, a nebo souhlasíte s tím, že pro vás přijedu kolem sedmé, ta bych šel..." řekne poté s lehkým úsměvem na tváři. Nebýt toho, že má ještě tolik práce, tak by se snad skutečně ještě chviličku zdržel, ale to bohužel nejde. Jeho jiné povinnosti mu to nedovolují.

"Dobrá klidně přijeďte i v šest to už budu se vším hotová."
"Dobrá, uvidíme se tedy v šest hodin," ujistí se ještě načež jí tam tedy nechá tu krabici a s tím, že nic dalšího Sakura již nepotřebuje, tak opět vyjde ze dveří ven před dům a následně ty dveře za sebou zabouchne. Rozejde se poté ke svému autu a následně do něj nastoupí na místo řidiče. Netrvá to dlouho a brzy se ozve zvuk motoru a to už on sám odjede vyřizovat si své vlastní záležitosti a taktéž práci, kterou mu udělil právě Sakuřin otec. Pro Sakuru se tedy nevrátí dříve než kolem šesté hodiny přesně tak, jak byli i domluveni. Na sobě má nyní i oblek, aby mohl Sakuru doprovodit až na tu akci a zůstat tam, aby dohlížel na to, že jde všechno přesně tak, jak má. Nakonec je to jeho povinnost a nezdá se mu tak, že by tohle měl být nějak špatný večer.
Jakmile zastaví před Sakuřiným domem, tak se ještě pro jistotu podívá na hodinky, aby se ujistil, že nepřijel moc brzy, a nebo naopak příliš pozdě. Poté z auta vystoupí a několika kroky přejde před dům k hlavním dveřím, kde pro jistotu zazvoní na zvonek, aby se ujistil, že jej Sakura uslyší pro případ, že by byla ještě někde nahoře a stále se ještě připravovala. Ví sice, že tvrdila, že tou dobou bude již připravena, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je.
Sakura přejde v tmavomodrých šatech ke dveřím a otevře. Otočí se ke věšáku a přehodí si kabát přes sebe a milé se usměje. "Dobrý večer.." řekne nakonec.
Jakmile se před ním otevřou dveře, tak svůj pohled upře na dívku před sebou, "dobrý večer," odpoví jí na pozdrav, "sluší vám to," řekne poté, kdy si prohlédne, jak se nakonec připravila na dnešní ples. Musí uznat, že její otec má skutečně vkus, protože šaty, které má na sobě jí padnou přímo dokonale. Jakoby si je snad pro sebe vybírala ona sama a ne někdo druhý. "Můžeme tedy jít, máte všechno?" zeptá se jí poté a následně jí nastaví rámě, aby se jej mohla chytit a neupadla v těch botech na vysokém podpatku ještě, když je venku poměrně nehezké počasí a mohla by tak uklouznout. Dovede ji poté až k autu, kde jí otevře dveře na místě spolujezdce a trpělivě vyčkává než se usadí na sedadlo. Poté dveře zase zavře a následně přejde na druhou stanu, kde si sedne na místo řidiče a bez nějakého dalšího otálení se rozjede rovnou na místo, kde se má konat onen ples.
Schválně ještě zapne topení, aby Sakuře nebyla po cestě zima. Jedou totiž několik dlouhých minut, které dohromady dají něco kolem čtyřiceti minut hlavně kvůli dopravním zácpám. Nakonec ovšem přeci jen zastaví před monstrózním domem, který je plně osvětlený. Zastaví na parkovišti a poté opět přejde k Sakuře, aby jí pomohl vystoupit, "jsme zde," oznámí jí a následně ji dovede až ke dveřím, které jim otevřou, aby mohli vejít do sálu. "Vezmu vám kabát" řekne následně, když si všimne, že nedaleko nich stojí i Sakuřin otec.

"A děkuji.." A nechá si ho vzít a jde za tatou. "Ahoj.." pozdraví ho
Její otec se na ni okamžitě otočí jakmile zaslechne její hlas a jakmile ji spatří, tak se na ni usměje.
"Sakuro," vydechne a jemně ji obejme. "Jsem rád, že si nakonec přišla..." řekne a následně si ji pečlivěji prohlédne. "Ty šaty ti sluší... i ta barva," řekne poté. Původně se rozhodoval mezi těmito a taktéž i úplně stejnými v červené barvě. Je ovšem rád, že nakonec přeci jen zvolil tyhle. "Měl jsem poslední dobou tolik práce... mrzí mě, že jsem neměl čas se za tebou zastavit," vydechne poté tón, z něhož jde poznat, že jej to skutečně mrzí. Přeci jen Sakura je jeho jediná dcera, dokonce i jeho jediné dítě, které má, a tak jej mrzí, že s ní nemůže trávit tolik času kolik by chtěl. Bohužel některé záležitosti mají přednost před čímkoliv jiným.
"Říkal jsem si, že by ti jistě prospěla i trocha změna prostředí... jistě trávíš spoustu času v nemocnici, zasloužíš si trochu volna, aby ses mi neupracovala," řekne poté a s úsměvem na tváři si svou dceru prohlíží. Přijde mu jakoby to bylo včera, co ji držel v náručí jako malé miminko a dnes... dnes má před sebou již dospělou a krásnou ženu, skoro zralou na vdávání. Vlastně i o tomhle již stihl popřemýšlet, ale nechce to nyní vytahovat, když teprve přišla.
"Děkuji, padnou mi jak by se šili přímo na mě. Volno mám od rána necítila jsem se dneska dobře.."
Mírně se zamračí, "jak to, že ti nebylo dobře?" zeptá se jí ihned ustaraným hlasem, "doufám, že to snad není nic vážného," řekne, i když je pravda, že kdyby se stále necítila dobře, tak by tady jistě nebyla a jeho nabídku by jistě odmítla. "No doufám, že se již cítíš o něco lépe," řekne poté a prohlédne si ji. Přijde mu, že v obličeji má dobrou zdravou barvu což je důležité. "Uvidíš, že tady přijdeš na zcela jiné myšlenky," ujistí ji následně. "To je taky důvod proč jsem ti poslal tu pozvánku, samozřejmě že hlavním důvodem bylo, že jsem tě chtěl vidět, ale... vím, že se jistě budeš dobře bavit," pousměje se, nakonec mu přijde, že takovéhle akce mají mladí lidé rádi... obzvlášť mu to taky přijde jako vhodná příležitost k tomu, aby se Sakura s někým vhodným seznámila. Ve stejnou chvíli, co to řekne se otevřou dveře do velkého sálu, ve kterém se ples koná a dovnitř vejde vysoký muž s černými vlasy, které se mu vzadu na zátylku ježí do atypického účesu. Tentokrát ovšem není sám. Po jeho boku je totiž mladá dívenka s dlouhými modrými vlasy, které má spletené do složitého drdolu, které skvěle padnou i k jejím fialkovým šatům, které jsou na zádech a na rukávech doplněny o krajku. Hned ze začátku si Sasuke sundá kabát a následně jej sundá i své společnici a přendá jej šatnářce. Dívce poté nabídne rámě a společně vykročí dál do sálu.
"Tak půjdeme?" A chytí se ho. V tom uvidí Sasukeho a trochu zesmutní, ale řekne si že se dalo čekat že někoho bude mít a proč by ne když je fešák.
Sasukeho temné onyxové oči se rychle rozhlédnou kolem po místnosti a hlavně hostech, kteří zde jsou. Jeho oči se ovšem zastaví na růžovlasé dívce v tmavě modrých šatech. Když svým pohledem vyjede nahoru do jejího obličeje a jejich pohledy se na chvilku setkají, tak pochopí, že je to přesně ta dívka, kterou si myslel... i když by snad ani nečekal, že právě ji zde dnes večer potkal. Uvnitř jej její výraz nepatrně vyvede z míry, ale na venek zůstává jeho pohled chladný jako led, a tak brzy uhne pohledem zpátky k dívce po své pravici.
Sakuřin otec si mezitím všimne si náhlé změny v jejím výrazu. "Sakuro, děje se něco?" zeptá se jí a podívá se tím směrem co ona, ale vidí pouze jen několik párů, jak tančí do rytmu hudbu, a tak nad tím raději jen zavrtí hlavou načež spolu se svou dcerou vyjde na místo, kde tančí i ostatní a jemně ji vezme do tanečního držení.
"No tak, nebuď smutná, sama přeci víš, že úsměv ti sluší mnohem více," poznamená poté naprosto vážně načež s ní začne pomalu tančit do rytmu hudby, která je velmi příjemná. Jen sám si říká, jak moc ten čas skutečně letí, dokonce i teď. Tančí společně několik krátkých minut než přijde čas na střídání partnerů, které je součástí onoho tance, který nyní tančí. Pustí svou dceru tedy jednou rukou, druhou zvedne a podtočí ji načež ji pustí, protože v tu chvíli mu v náručí přistane jiná tanečnice.
Sakura tedy se chytne dalšího. Když zvedla pohled a uviděla temné černé oči neměla daleko se ho pustit a rozběhnout se pryč, ale řekla si že to překoná a tak se ho chytí a i opře o jeho hruď jak každý z jiných párů a tančí.

V první chvíli, kdy se jejich pohledy opět střetly si nemohl nevšimnout toho poplašeného výrazu v její tváři, skoro už čekal, že se mu vytrhne ze sevření a uteče od něj někam pryč. Když ovšem zjistí, že se nic takového nekoná, tak si ji jen přitáhne k sobě svou rukou, kterou má položenou na její lopatce. Netuší, co by asi tak mohlo stát za tím jejím náhlým odtažitým výrazem, který jí vidí ve tváři. Přemýšlí nad tím jestli to snad mohlo být jeho náhlým odchodem dnes ráno, ale... přesto mu to nějak nesedí.
"Nečekal jsem, že tě tady uvidím," přizná poté po několika krátkých tónech, které společně protančí do rytmu. Přijde mu to jako poměrně zvláštní náhoda... po tom všem. Nečekal by, že na ni narazí třikrát za jeden den. Docela i začíná pochybovat o tom, že nějaká náhoda existuje. Po chvilce ji musí jednou rukou pustit a následně s ní udělá rychlou otočku, po které si ji přitáhne těsněji k sobě a stejně jako ostatní i on s ní oěpt začne tančit do pomalého rytmu. Své oči ještě stále nespouští z jejího obličeje. Cítí z ní, že by nejspíš byla raději, kdyby tenhle tanec již skončil... přesto všechno ji nehodlá jen tak pustit, protože tenhle její postoj v něm jen pobouzí otázku, co se asi tak mohlo stát.
"Táta mi poslal pozvánku, proto tu jsem." Odpoví mu a dá mu ruku kolem krku. Na to se natáhne k jeho uchu. "Vše je možné a holt je to osud že se potkáváme, nemyslíš?" Řekne záhadně a pak se opět jen o něj opře
Podívá se na ni. Na jeho tváři se krátce mihne letmý úšklebek. Skoro se mu zdá, že mu snad i umí číst myšlenky vzhledem k tomu, že on sám přemýšlel nad něčím podobným. Po chvilce tance se nakonec i on skloní k jejímu uchu.
"A co když ti řeknu že nevěřím na osud... hmm?" vydechne. Je pravda, že již před nějakou dobou přestal věřit na jakoukoliv vyšší moc. Přeci jen nikdy neviděl sebemenší důkaz toho, že by něco takového mohlo existovat... snad až do teď. Zase se od ní následně odtáhne a chvilku ji jen zamyšleně pozoruje. Všiml si staršího muže, který s ní tancoval předtím a ani jej nenapadlo, že by to snad mohl být někdo jiný, i když ta souhra okolností mu přijde až podivná. "Proč mám jenom pocit, že tohle není úplně to místo, kde by si teď chtěla být?" zeptá se jí stejně tiše jako předtím, aby jeho slova zůstala jen a pouze mezi nimi a neslyšel je ještě někdo třetí. Není to sice žádné tajemství a ani nic tajného, ale přes to všechno má raději, když takové věci neslyší někdo třetí. "Navíc jsem si myslel, že se necítíš nejlépe..." dodá poté, když si vzpomene na událost z dnešního rána a taktéž na Sakuřina slova. Na jednu stranu nemůže říct, že by mu vadilo, že ji zde nyní potkal.

"A kde myslíš, že bych chtěla být?" Odpoví mu tak ať je to mezi nimi. "Dala sem si prášek a ulevilo se mi.."
"Co já vím," řekne poté a na chvilku se nad tím zamyslí, "možná někde, kde by nebylo tolik lidí... někde kde by byla trochu soukromější atmosféra... nechceš být sama, to ne," řekne poté v souvislosti s tím dneškem. Nakonec... kdo by po něčem takovém chtěl být sám? "Ale nějaké takovéhle akce, při kterých se na tebe upírá pozornost hned několika lidí najednou... no řekl bych, že z toho nejsi úplně nadšená... a věř mi že se koukají," řekne poté a následně se k ní opět skloní, aby jí mohl něco pošeptat do ucha: "A jen tak mezi námi... nedivím se jim," dodá poté o něco tišeji než předtím. Dává si přitom záležet, aby jeho horký dech dopadl na Sakuřin krk. Cítí, jak se lehce zachvěla. Sám se nad tím jenom zlehka ušklíbne a poté se od ní odtáhne načež se zase napřímí a udělá s ní ještě jednu rychlou otočku než si ji opět ještě na chvilku přitáhne k sobě než jejich tanec skončí což jistě bude za nějakou malinkou chviličku.
"Tak alespoň, že ti je lépe," dodá poté. Sice úplně nečekal, že by se po tom všem objevila na takovéhle akci, protože by si myslel, že jakožto doktorka bude zodpovědnější a zůstane raději doma. Svůj pohled po chvilce přesune na její tvář, kam ji ráno uhodil ten muž. Nyní si sice žádné modřiny nevšimne, ale je mu jasné, že aby tomu tak bylo, tak Sakura musela použít i trochu make-upu.
Ještě se z jeho dechu chvěje a tak se ho pevněji chytí. "A ty o něčem takovém víš? Kde by jsme třeba měli spolu klid a povídat si?" A koukne na něj mile a i jej pohladí po tváři.
"Opatrně, ať mi tu neupadneš," vydechne, aby ji trochu poškádlil. Sám ji drží dost dobře na to, aby ji v případě potřeby mohl chytit do náruče. Nakonec by to nebylo úplně poprvé, co by se něco takového stalo.
"Ještě před chvilkou si nevypadala zrovna nadšeně z toho, že se mnou musíš tančit a teď by si se mnou šla někam mimo... povídat si?" sjede ji pohledem, musí uznat, že se vždy docela divil, jak rychle umí ženy měnit svůj názor. Až to jeho samotného občas mate. Navíc kdo ví jestli by to tentokrát skutečně skončilo jen a pouze u čistého povídání. Své nemístné myšlenky ovšem raději zaplaší. "Znám takové místo... jedno dokonce i tady..." odpoví poté, "jedno ve městě... a jedno úplně jinde... je spousta takových míst, když máš oči otevřené," dodá poté a ještě několikrát se spolu s ní zhoupne do rytmu než hudba na chvilku utichne. "Ale obávám se, že ani jeden z nás nemá tu možnost se teď vypařit..." poznamená poté a rozhlédne se kolem sebe, aby zjistil jestli k nim už náhodou nemíří Sakuřin otec. "Řekl bych, že tvůj otec by si to následně mohl vyložit... ne zrovna hezky," dodá potom tónem jakoby to snad jemu samotnému bylo úplně ukradené. Jakoby mu nezáleželo na tom jestli si o nich snad někdo bude něco myslet. Spíš než to se ještě jednou rozhlédne kolem, tentokrát ovšem nehledá Sakuřina otce, ale spíš zjišťuje, kam se mu zatoulala dívka, se kterou přišel.
"Máš snad strach, že nás někdo uvidí spolu? No tak pojď z té hudby mě už není nejlíp... navíc bych řekla, že ty mě jen tak někomu nedáš? Vidím ti to na očích. Jsi rád, že tu jsem.." A naschvál se k němu přitulí. "Nevím proč, ale u tebe se cítím v bezpečí."

Z jejích slov se malinko zarazí. Skoro jakoby nemohl uvěřit tomu, co mu Sakura právě teď řekla. Při pohledu na ni je mu ovšem jasné, že lež to nebyla.
"Ty si ale jedna paličatá ženská," zavrtí nad tím hlavou. Nebylo by to poprvé, co by jej některé nechtěla pustit a ani se od něj hnout, vlastně je to velmi podobné nynější situaci, i když... samotného ho překvapuje, že to takhle necítí. "A je to z té hudby, a nebo v tom snad má prsty něco jiného? Nebo spíš někdo?" Zeptá se jí, schválně ještě tiše s úšklebkem na tváři. Schválně ji ještě chvilku nechává takzvaně vycukat, než nakonec rezignuje. "Dobře, myslím, že vím kam tě vezmu, aby nás nerušila ani za hudba," řekne nakonec, "ale chvilku počkej, jen musím ještě něco vyřídit," řekne poté a jemně Sakuru pustí. Pomalým krokem se rozejde od ní. Ví, že mu nikam neuteče. Zamíří si to přitom rovnou k modrovlasé dívce, se kterou původně přišel. Postaví se po její levici a nepatrně se nakloní k jejímu uchu, do kterého jí něco pošeptá než se zase odtáhne. Dívka přitom k Sakuře stojí zády takže jde jen velmi těžce odhadnout, jak se asi tváří. Ani Sasukeho výraz jí není moc velkou nápovědou, protože ten je stále ledové klidný. On sám už k tomu nic neříká a jen nakonec jemně kývne hlavou na to, co mu ona dívka řekla, než pomalým krokem vykročí zpět k růžovlasé dívce.

Sakura tam čeká a přemýšlí či udělala dobře nebo ne.. když jej uvidí tak se ho chytí za ruku.. "Kam chceš jít?"
Nastaví jí rámě, aby se jej tedy mohla chytit. "Uvidíš, ale nemusíš se bát, nepůjdeme daleko, jen někam, aby sis mohla sednout a trochu se nadechnout," řekne poté. Kolem dokola jsou sice místa k sezení, aby hosté nemuseli celou dobu jen a pouze stát, ale říká si, že možná bude úplně nejlepší, když se vzdálí od muziky, která skutečně může způsobovat bolehlav.
"Pojď se mnou," řekne a pomalu ji vede jakoby k hlavním dveřím, kterými sem přišli, když ovšem na poslední chvíli zahne ke schodišti, které vede nahoru do prvního patra. Přejde schválně tak, aby Sakura mohla být u zábradlí a držet se. Přizpůsobí se přitom jejímu tempu, aby společně mohli vyjít nahoru po schodech na chodbu, kde je na rozdíl od přízemí v celku klid. Aby ovšem vytěsnil hudbu ještě lépe, tak zajde do jednoho pokoje, kde za sebou zavře dveře díky čemuž k nim hudba doznívá jen tlumeně. "Posaď se, ať si na chvilku vydechneš," řekne poté a přejde k balkonu, který na chvilku otevře, aby pustil do místnosti trochu čerstvého vzduchu a Sakuře se tak udělalo lépe. Sundá si následně sako, které jí dá přes ramena, aby nezmrzla. On sám poté přejde naproti ní ke stolu, o který se zlehka opře zády s pohledem upřeným na ni.
"Děkuju... Tak a co tebe tady přivedlo?" Zeptá se ho a sedne si trochu lépe aby si neponičila šaty. "Navíc můžu tě ještě poprosit třeba o džus?" Zeptá se dodatečně a s milým úsměvem.

"To je trochu na delší vyprávění," vysvětlí poté, "ale... ve zkratce řekněme, že jsem šel nešel tak úplně ze své vlastní vůle, ale nakonec jsem si řekl, že jeden večer strávený na nějakém takovém plese není zase tak k zahození. Ostatně bych řekl, že zbytek si dokážeš domyslet i ty sama," poznamená potom, naráží hlavně na to, že si Sakura jistě musela všimnout, že Sasuke dnes večer nepřišel sám. "No mohla si mi to sice říct ještě když jsme dole, ale... zajdu ti pro něco, co najdu, předpokládám, že něco bez alkoholu." Řekne a následně se opře napřímí a rozejde se ke dveřím, ze kterých vyjde a následně je za sebou zavře.
Pomalým krokem se následně rozejde dolů do sálu, ale zdržuje se spíše jen na jeho kraji. Přejde k jednomu ze stolů, na kterém se nachází nejrůznější nápoje a natáhne se po skleničce s džusem, kterých je tam nejspíš nejvíce hlavně díky tomu, že to mnoho lidí nepije. Spolu se skleničkou se tedy rozejde zpátky nahoru do patra. Jakmile ovšem překoná poslední schod a otočí se do chodby, tak si koutkem oka všimne, že není sám. Nepokládá tomu sice nějakou velkou váhu, a tak jen pomalu pokračuje dál. Slyší za sebou tlumené kroky, které jakoby neustále zrychlovaly. V duchu si napočítá do pěti načež se prudce otočí, pustí skleničku, která dopadne na koberec a její obsah na něm vytvoří mokrou skvrnu. Jednou rukou pohotově chytne ono muže za ruku, ve které svírá zbraň druhou jej chytne pod krkem.
Sakura tam ještě čeká ale když uslyší že něco spadlo tak se zvedne a přejde ke dveřím a otevře dveře... "Sasuke? Co se to tu děje?" Zeptá se a pak se zhrozí jak uvidí zbraň a začne se třást.. Chytí ho kolem pasu. "Co se to děje?" Ptá se vystrašena a drží se ho kolem pasu zezadu.

Ztuhne když ucítí Sakuřiny ruce kolem svého pasu. Na chvilku jakoby nevěděl, co dřív. Jestli odstrčit Sakuru, aby se jí něco nestalo, a nebo toho muže. Nakonec zesílí stisk kolem jeho ruky, ve které svírá zbraň a několikrát mu sní praští o stěnu až dokud mu zbraň nevypadne z ruky, až potom jej odstrčí od sebe až dopadne na zem před něj a zbraň kopne někam za sebe, aby se k ní nedostal.
"Sakuro, vrať se zpátky do toho pokoje, ano?" Řekne ve snaze ji dostat odsud, aby se jí něco ještě nestalo. "Ale copak? Tentokrát ses dal dohromady s dcerou mafiána?" prskne k němu s nenávistí hlase ten muž, který se pomalu zvedá ze země a napraví si sako, které mu trochu sjelo. Následně Sasukeho sjede pohrdavým pohledem. "Kdo by to byl řekl..." zavrtí nad tím hlavou.
Nad jeho slovy Sasuke jen zlehka přimhouří oči, je mu ovšem jasné, že mu tímto způsobem ústa rozhodně nezavře, i kdyby chtěl. Na to bohužel bude platit něco zcela jiného. "Sakuro... jdi," zopakuje poté. Tuší, že tohle bude ošklivé a několik slov něco takového stejně nevyřeší. Už jen z toho, jak se Sakura třese je mu jasné, že tohle bude nespíš poprvé, co je svědkem něčeho takového.
"Co-co to řekl?" A ještě víc se za něj schová a ruce si da na obličej jelikož se jí chce brečet.. pak se vrátí do pokoje kde ji začnou téct slzy.
"Co ty si zač?" sjede ho pohledem s přimhouřenýma očima, "Hm? Co chceš?" zeptá se ho poté a udělá několik kroků směrem k němu.
"Co by si asi tak řekl hm? jediné o co mi jde je tvůj život," řekne vážně načež se na něj vyrhne skoro jako divoká šelma. Sasuke se jeho výpadu nejdříve vyhne a následně jej udeří do zátylku. Ten muž ovšem zavrávorá a jde rovnou za něho k místu, kam Sasuke předtím odkopl onu pistoli. Ten si toho samozřejmě ihned všimne, a tak se k ní taktéž vrhne podle jeho příkladu. Následuje několik ran pěstí přičemž každý z nich utrží několik nehezkých ran do obličeje a několik dokonce i do břicha.
Nebýt Sasukeho zranění, tak by se s ním vypořádal snad i dříve, ale nechce, aby se mu vytrhly stehy.
"Kdo tě poslal?" sykne, když se dostane nad něj a uštědří mu tak několik ran do obličeje. "Tak kdo?" zopakuje, když se mu nedostane odpovědi.
"Nic ti neřeknu," odpoví mu nakonec a vykašle trochu krve. Sasuke se z něj následně zvedne a prudkým pohybem jej taktéž vytáhne na nohy načež jej opět přirazí na stěnu.
"Ale řekneš... tak?" podívá se na něho a práskne mu hlavou o stěnu. V očích mu ovšem vidí, že mu nic neřekne. Vztekle jej opět ranou srazí na zem. Na chvilku stočí pohled ke dveřím. Jasně odtamtud slyší vzlyky. Mírně se nad tím zamračí. Mezitím ten muž vytáhne nůž a vrhne se s ním na Sasukeho. Stačí přitom jedna jediná vteřina a nůž se skutečně zabodne do mužského těla.

4
Průměr: 4 (1 hlas)