Typ

Once upon a time 4

Celý další týden probíhal podle zajetých kolejí. Oba klany se připravovaly na nadcházející svatbu. Naruto a Hinata se snažili, seč jim síly stačily, aby působili jako pravý snoubenci. Občas oba tak zrudli, že to vyvolávalo salvy smíchu u obou klanů.

Některý části mi přijdou takový.... mno... divný x)

Jasné sluníčko objímá paprsky krajinu hrající všemi letními barvami. Ptáčci lehounce proplouvají mezi malými vatovými beránky na jinak neposkvrněné obloze. Nádherný den…
Bohužel ne pro každého.
V měkké zelené trávě, pod rozkvetlou sakurou sedí schoulená dívka. Křehkýma ručkama si objímá kolena, na nichž má opřenou hlavu. Větřík si pohrává s jejími temnými vlasy a suší slzy kanoucí z perlově zbarvených očí. Malé třpytící se diamanty spadají na tmavé kalhoty…

Shikamaru s Temari šli ruku v ruce k němu domů. Bouřka přestala, takže se už Temari nebála a otravná Ino byla také pryč.
„Zajdeme ke mně, tam bude teplo.“ Usmál se Shikamaru.
„Hlavně, aby tam nikdo neslídil.“ Narážela Temari na situaci před chvílí.
„Stejně to nechápu.“ Zamyslel se Shikmaru, „Proč jednala tak hloupě?“
„Je holt úplně blbá!“ zahřměla Temari tak zlým hlasem, že se ji Shikamaru lekl. „A evidentně je do tebe zamilovaná.“
Temari dokáže působit někdy tak tvrdě …

Byl neuvěřitelně horký den. Takový, jaký Konoha už hodně dlouho nezažila, proto možná byly ulice vylidněné a všichni se snažili ukrýt ve stínech svých domů. Jen blázen by byl v tomhle počasí venku. A přece. K vesnici se pomalu blížila postava v dlouhém plášti s kápí staženou přes oči, takže jí nebylo vidět do obličeje.

Once upon a time 3

tak tady je další díl, doufám že se vám bude líbit a dejte vědět jestli ne :-D

Neji pomalu kráčel k domu klanu Hyuuga. Na jeho chůzi bylo poznat, že ho něco velmi trápí. Před chvílí mu umřel přítel a on měl tu nemilou povinnost jí to oznámit.
„Třeba už to ví,“ uvažoval v duchu. „Třeba už to nějak vycítila.“

Nad Konohou se tyčily šedivé mraky. Chýlilo se k bouřce. Špatné počasí ještě zhoršovalo nynější situaci. Na ulici vládl chaos. Vzduchem létaly odpadky a vesničané křičeli a nadávali. Příčinou toho všeho byl malý osamělý chlapec. Měl rozčepýřené blonďaté vlasy a ve sklopeném obličeji smutný bolestivý výraz.
„Zrůdo! Ani se k nám nepřibližuj!“ křičeli vesničané.
Chlapcovi se v očích zatřpytily slzy. Hlavu měl pokorně sklopenou, slova tolik bolela. Ale ruce pěvně zaťaté v pěst vypovídali o jeho vzpurnosti.

Na dveře se ozývalo neustálé bušení, nebylo pochyb že to už déle neydrží.
Naruto a ostatní se připravili k boji, najednou se ozvala ohromná rána a dveře vyletěli z pantů. Do vnitř se nahrnulo pět monster, ostatní se tam nevešli.

" Musíme se dostat ven, tady není dost prostoru pro naše techniky." řekl Neji.

" Všichni, za mě." ozvala se TenTen a vytahovala jeden ze svých sviků.

Všichni poslušně udělali co řekla a pak už jen sledovali jak na chlupáče letí hromada zbraní. Dva byli mrtví, jede zraněný a další dva odrazili útok svými drápy.

Once upon a time 2

„Pustím tě ven,“ řekl ve svém nitru a díval se do klece, ve které byl vězněn Kyubbi.
„Proč,“ zeptal se.
„Nechci, abys zemřel se mnou, nepřijde mi to správné,“ odpověděl Naruto. „Hodně krát jsi mi pomohl a půjčil mi svou sílu, i když jsi nemusel. Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“
„Až teď odstraním pečeť, nezaútočíš na Konohu a odejdeš a nikdy se sem nevrátíš.“
Kyubbi se díval na Naruta a pak řekl: „Jak víš, že mi můžeš věřit. Co když ti to teď slíbím, a pak to nedodržím?“

Otevřela jsem oči. Všude trosky a uprostřed vesnice se objevil obrovský oranžový démon s devíti ocasy a podobou lišky. Vyběhla jsem na ulici. Nikdo v troskách nebyl až na jednoho vysokého muže. Měl tak normálně dlouhé blond vlasy (asi jako Naruto) a světle modré oči ( jako Narutovi). Na sobě měl černé triko a oranžové kalhoty( opět Narutův style). Vlastně vcelku vypadal jak dospělý Naruto. V rukou držel malé dítě se stejně žlutými vlasy. Po tváří mu stékala slza. Zeptala jsem se ho: „ Co se tu děje?“ Neodpovídal.

„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu.

…Naruto bojuje s jedním asi silným ninjou. Koncentrovala jsem svou chakru do rukou a udeřila ho do zad. Otočil se a srazil mě silnou paží směrem k nejbližšímu stromu, do kterého jsem se vší silou bouchla hlavou. Chvíli jsem vůbec nevnímala a po chvíli jsem se složila…

…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…

Už to byl týden co se Naruto dozvěděl o svém otci, nikomu o tom neřekl. Celý ten týden měl volno a tak mohl přemýšlet. Urovnal si vše co potřeboval.

Teď zrovna míří k budově Hokageho, Tsunade si ho nechala zavolat, kvůli nějaké misi. Když po vyzvání vstoupil, už tam byli ostatní členové týmu. Tedy Neji, TenTen a Lee.

Po třech letech si Orochimaru Sabura a Hiroki zavolal.
„Budem mít naší první společnou misi.Půjdem do Francie, přesnějc do Paříže. Vyrážíme zejtra ráno. V osum sraz tady. Cíl mise vám řeknu po cestě.“ Po těchto slovech jeOrochimaru poslal zase pryč.
„Když jsem přišla, tak jsem myslela, že tam stojí nějaká ženská! Jak se teď tři roky o nás nezajímal, tak jsem zapomněla na ten růžovej pásek s kytkama, kterej mu dal před třema rokama Yatako. Nečekala jsem, že si ho na sebe někdy vezme….“ řekla Hiroki.

„To je sranda poslouchat rozhovor dvou tupců. Já bych si na sebe nikdy nevzal růžovej pásek s kytkama.“ zasmál se Saburou
„Ne tak nahlas. Když mi můžeme slyšet je, tak oni můžou slyšet nás.“ šeptla Hiroki.
„Mně přijde docela hluchej, ale i kdyby nás slyšel, tak by si myslel, že je to jeho svědomí a ne že jsme to my.“ řekl Saburou, ale stejně trochu ztišil svůj hlas.
„Docela by mě zajímalo, co je to tady za smrad.“ ozvala se po chvíli Hiroki.
„To mě teda taky. Ale podívej, co mám.“ řekl Saburou a vytáhl z kapsy nějaký sprej.

poznámka: ta scéna před tim se mi jednou zdála, tak proto je tak divná:D

…tma, všude kolem mě…bolest mi proniká dále do těla…křičím…rozléhá se to celou temnotou…tma, po doznění křiku ustupuje…bolest také…kde to jsem, jak jsem se sem dostala a kdo vlastně jsem?!...honí se mi hlavou otázky, na které neznám odpověď…beznadějně se koukám okolo sebe a do očí se mi hrnou slzy…co mám dělat?...schloulila jsem se do klubíčka……

Iruka pozoroval Naruta, jak mizí za rohem ulice. Usmál se. Naruto s sebou vždy přinášel tu šťastnou náladu a nakazil každého, kdo byl poblíž. To na něm měl Iruka tolik rád.

"Zlepšil ses, jseš naplněn vztekem.", usmál se Itachi.
"Dnes tě konečně zabiju!", vykřikl Sasuke.
"myslíš?", zeptal se Itachi a prudce se otočil přičemž odstrčil Sasukeovu katanu, teprve na poslední chvíli Sasuke uviděl lesknoucí se čepel kunaie a uskočil.

Once upon a time
(je to moje prvotina, tak buďte trochu vlídní , možná se vám to bude zdát jako telenovela na pokračování, ale kámošce se to líbilo)

Blížil se soumrak. Slunce se připravovalo ke spánku a všechno živé s ním.
Dva ninjové, kteří strážili hlavní vchod do Skryté Listové, se chystali bránu s posledním paprskem slunce zavřít, jak se už tradovalo od prvního dne jejího vzniku. Ale něco jim v tom zabránilo!