Typ

„Néééé“ zaječel Itachi a padnul na kolena. Jednou rukou si držel hlavou a druhou ničil čerstvě zakoupenou podlahovou kritinu. Konan byla za vteřinku u něj.
„Co se stalo?“ zeptá se starostlivě a přiklekne k němu. Ha...v tomhle stavu by se to mohlo povést. Pomaličku se k němu přikloní a jemně ho obejme. Itachi zamrzne a zůstane sedět. Po zážitku v lese už nemá sílu.

,,Ještě vás to baví?“ ohlédlo se za sebe běžící děvče a vzápětí přidalo.
,,V Mizukageho jméně, zastav už konečně!“ vykřikl jeden ze skupiny ninjů, kteří ji už hodnou chvíli pronásledovali.
,,Kašlu na vás i toho vašeho Mizukageho! Nikdy se nevrátím! NIKDY! Snad jsem to řekla dost jasně!“
,,No tak, San. Tvoji rodiče by určitě nechtěli, aby jsi je opustila.“

„Vůbec nic nevidím, ty jo Hinato?“ Naruto se jen taktak vyhnul hromadě kostí. Ustrašeně přemítal, kde to vlastně jsou. Podíval se na Hinatu, která šla první, a tak byla vystavena nebezpečí mnohem dřív, než ostatní. „Ne, vůbec nic “, řekla Hinata a snažila se o nic nezakopnout. Cesta se zúžila a neprostupná tma se změnila v šero.

Táákže tento příběh je pokračování mého příběh - Itachiho pomsta. Být vámi raději si nejdřív přečtu jako první Itachiho pomstu, protože tento příběh na ní navazuje!!!

O pár let později
„Itachi kam zase jdeš?“ zeptala se ho už poněkolikáté Konan. Snažila se ho zastavit svým svůdným pohledem, ale jako vždy neuspěla. Trucovitě si dupne nožkou čímž eliminuje kousek podlahy pod sebou.

Tak a je tu pokračovanie môjho hrozného príbehu. Dopredu upozorňujem že je tam jedna vec, ktorú som trošku upravila aby sa mi hodila do deja a tak trochu nesúhlasí s dejom anime.

„No dobře.“ Řeknu tiše a nechám se odvést na parket. A jako naschvál začne hrát ploužák, hm super. Neji mě opatrně chytne kolem boku a já mu dám ruce na rameno ( což sem odkoukala od ostatních) no , trochu víc mu šlapu na nohy, ale on to přehlíží s úsměvem . Omluvně se usměje a tancuji dál.Je to docela sranda. V tom do mě někdo dost silně drcne a ten někdo je Itachi se Sakurou. Drží jí jak když jí nedrží.

To už k nim běží Naruto,trochu nervózně jde Sakura a se zájmem Sasuke.
,,Byla jsi skvělá! Kakashi-sensei říkal,že je to ovládání nějaký vnitřní síly nebo co. Můžeš mě to naučit? Můžeš? Ano??"
,,Myslím Naruto,že zrovna ty to nemáš za potřebí. Jsi mnohem silnější než já. jen se nauč správně svou Chakru využívat."
,,Hm..."
,,Hanako?"
,,Ano Sasuke-kun?"
,,Já...doufám,že spolu budeme bojovat."
,,To i já."

Vzbudily jí sluneční paprsky. Pomalu se posadila. „ Hm, spala jsem oblečená?“ řekla si pro sebe. došla do koupelny, zchodila ze sebe oblečení a vlezla do sprchy. Au, moje hlava……možná jsem včera místo tréninku měla odpočívat…Kolik asi je? Vypla sprchu, omotala kolem sebe ručník a vyšla ven. Koukla na hodiny Půl jedný, to mám ještě…počkat moment……půl jedný…A DOp***lE…jdu pozdě. Hodila ne sebe oblečení a zmizela v oblaku kouře.

"Ale, ale…" " Žádné ale Sasuke, Sakura jistě měla důvod" zpražila ho Tsunade, i když si tím sama nebyla jistá.
" Shizune, přiveď ji." "Koho?" optala se jmenovaná " No koho asi, ji." " Ale Tsunade-sama, není na ní ještě moc brzy….vždyť je to teprve den a zaslouží si odpočinek……" " Řekla jsem, abys ji přivedla. Já rozhodnu jestli je nebo není dost odpočatá! Navíc ji teď potřebujeme!" zvýšila hlas Pátá Hokage. " Ano, promiňte, hned ji přivedu." Odpověděla Shizune a odešla.

Takže toto je moje prvé FanFiction na tému Naruto. Neni to teda nič moc a myslím že ma tu znesiete pod čiernu zem ale skúsiť som skúsila. Pokračovať budem iba podľa vašich reakcií. Keď sa vyskytne nejaký preklep dajte vedieť.

„Co po mně chcete?“ zeptala se trochu vystrašeně, ale i naštvaně Hiroki.
„Celkem nic. Jenom budu potřebovat pomoct s některejma mýma plánama, taky bys mohla pomáhat v kuchyni, od tý doby, co nám zabili kuchaře to jídlo není poživatelný, potom budeš mým špehem,“ Orochimaru se zarazil. Uslyšel vedle sebe chrápání. Shodil Hiroki ze židle a ta se rázem probudila. Než stačil Orochimaru něco říct, někdo zaklepal na dveře. Když se dveře rozlítli, vstoupili dovnitř Daisuke s Isamem a vlekli mezi sebou Sabura.

Ráno vzbudilo Nikol ťukání na dveře. Musela vstát ikdyž se jí vůbec
nechtělo.

"Kdo je tam?"

"Pokojová služba"

Nikol otevřela dveře

"Nesu vám čisté ručníky"

"Víte vůbec kolik je hodin?" řekla rozespale Nikol

"Půl dvanácté."

"Půl dvanáctý?!?" vyhrkla. Vzala si ručníky, zabouchla dveře a běžela se
do koupelny převlíknout.
Na 3. cvičiště doazila pozdě, ale Kakashi tam ještě nebyl (Však ho známe).
Sedla si na nejblišší pařez a začala jíst rohlík který si vzala sebou.

„Itachi!Co jsi to zase přinesl?“zeptal se Hidan a šťouchl mě do oka „ta už tu jednou byla“

Všetci sedeli okolo ohňa a čakali na Dubosove daľšie rozpávanie. Dubos mlčky pil čaj a nepozeral sa na nikoho.Kakashi si tiež zobral čaja napil sa.Po veľmi dlhej trápnej chvíli si odložil čaj od úst a pozrel na ostatných ktorích si premeral znechuteným výrazom.
"No spravíme to takto rozdelime sa na skupinky ,prvá bude Naruto, Hinata,Kakashi a Lee.Potom Sakura, Shino a ja.Vďaka tomuto systému prepátrame viac územia.Kakashi a ja budeme velitelia skupín." Dubos sa pozrel na svoju katanu a zavrel oči.
"Začneme prehladávať ešte dnes aby sme nestrácali čas."

Nikol dorazila do Konohy kolemk desáté ráno
Přes hlavu měla kápi bílého sametového pláště ,takže jí nikdo neviděl do obličeje.
Ve vesnici si jí nikdo nevšímal bylo tam rušno jako vždy.
Šla si takhle po jedné z ulic když ucítila tu nádhernou vůni rámenu (v tomhle si sou s Narutem podobní).
Neodolala. Vešla do restaurace a objednala si rámen.
Vrestauraci nikdo nebyl kromě ....kromě Naruta.
Ignorovala ho když jí očí blískla ta čelenka se znakem listové co měl na čele.

Společně dojdeme až do domu kde se to koná. Itachi galantně zaplatí vstupné a vstoupíme. Nejspíš jedeme poslední, protože už tu je docela dost lidí. Vmísíme se do davu a najdeme kupodivu jeden volný stůl. Dívám se kolem sebe a všímám si že na mě všichni divně koukají.Nenápadně se přitom k Rice.
„Hele, řekni jim něco ať na mě tak nekoukají.“ Řeknu a utáhnu si šátek na krku. Rika to pochopí, ale udělá něco co jsem jako fag nechtěla. Ta trubice si stoupla doprostřed parketu a začala řvát.

Polibek..letmé dotknutí rtů dvojice. Jen pouhý polibek, ale v něm tolik citů, které neznal...a které pomalu poznává a učí se je vracet. Jedno dotknutí v něm dokáže rozproudit krev a v hlavě mít zmatek. Už ví co jsou motýlci v břiše..už ví co je to láska....

Kapitán Dubos sa vátil do tábora okolo 5-tej ráno, Lee bol na hliadke a udržiaval oheň.
"Možeš si ísť ľahnúť, ja budem stážiť."
Dubos si prehodil plášť cez ramená a sadol si k ohňu.
Lee keď sa staval si všimol krv na Dubosovom oblečení.
-Asi sa dačo stalo, ale kapitán by mi to hneď povedal keby že sa niečo stalo nevyrušuj ho!- povedal si Lee a uložil sa do vysokej trávy v ktorej mal spacák.
Slnko sa vytiahlo spoza hôr a naša skupinka bola pripravená k odchodu. Dubos si všetkých premeral.
"Pripravení?"
Všetci prikývli.
"Ideme."

Ták tahle povídka se jmenuje Návrat Zvučné čtyřky?

V Listové se chystalo…všichni se stále snažili zlepšovat,vylepšovat,aby potom v boji měli opravdu co předvést.Dorazili ninjové z Kamenné v čele s Deidarou.Když přišli…sestoupil Deidara ze svého hliněného ptáka a zeptal se roztržitě“Kde je Tobi??“
„Tobi???Ten utekl včera.“,řekla mu Tsunade.
„Cooo??Bože to je idiot.Říkal jsem mu,ať tu počká.“
„Asi si pro něj přišli.Nejspíš šel Obito s tím vaším Šéfem.“,dodal někdo.Deidara se otočil.Byl to Kakashi.

Stála uprostřed malého náměstíčka. Slunce dávno zapadlo a v oknech domů a bytů svítili svíčky a ozývaly se z nich veselé hlasy.
Asi si rozdávají dárky… Pomyslela si sklesle a smutně se usmála. Hleděla na hvězdnou oblohu a malá světýlka se odrážela v jejích jemných očích.
Něco jí zastudilo na tváři…
Sníh… Malé sněhové krajky dopadaly na její tvář a zdobily krátké vlasy barvou připomínající noční oblohu. Přitáhla si bundu k tělu. Byla zima.

Se svým věrným přítelem po boku přišel na náměstíčko.