Typ

2. Díl

16:00
V Mizu no Kuni na severu země.

Kubby: Dobrý večer milé publikum,milí diváci, milí členovia krúžku anonimných alkoholikov a milí posluchači rádia SakéM3 , pri dnešnom prenose vás budú ako vždy sprevádzať Kubby a ...
Pary: *šťourá se v nose...nechápavě se otáčí okolo...pomalu se usmívá* To už se natáčí?? *nechápavě šeptá směrem ke kubbymu* ...a Pary *úsměv od ucha k uchu*
Kubby: To už ti zase zmizli hodinky? *Pary niečo nenápadne prežúva v puse* ...no nič, takto to už ďalej nepôjde... mal by si držať diétu ,hodinky majú veľa kalórii.

„Naruto!“ „Naruto!“ Sakuřin zoufalý hlas se nesl po chodbách nemocnice. Už se podívala do všech pokojů, ale nikde ho nenašla. Naruto, kde zase seš? Pomyslela si růžovlasá ošetřovatelka, když opouštěla budovu, aby se po pacientovi porozhlédla.

„Itadakimasu!“ Popřál si Naruto dobrou chuť a pustil se do své porce Ramenu. Ach bože, tohle mi tak chybělo. Pomyslel si, když starého pána žádal o další porci své oblíbené pochoutky.

Byl jednou jeden veeelký dům ve veelké vesnici. A v tom domě bydlela jedna hodně bohatá paní pro kterou pracovalo moc a moc nebohých lidiček. Ta paní se jmenovala Gaida a byla moc a moc ošklivá. Její mastné černé vlasy jí krásně ladily k obočí nezměrných rozměrů. A právě tahle paní měla tři dcery. Leeu, Nejinku a Hinatelku. Leea jako by jí z oka vypadla, když procházela vesnicí a vítr jí rozhazoval vlasy do všech stran všichni kolem padali k zemi, jelikož smard dlouho nemytých vlasů byl značně oslnivý.

Vyšla ven a mrmlala si pod nosem neslyšitelné narážky na kazekageho. Za dalším rohem na ní čekala opět Temari, která jí zpražila pohledem sotva co jí uviděla.
„Ukážu ti tvůj pokoj,“informovala jí.
„Takže, ty zůstaneš tady v Suně?“zeptala se po chvíli a snažila se nasadit ledabylý ton.
„Pokud porazím kazekage-sama v boji,“odvětila Yuti.
Temari se pousmála a trochu zvedla hlavu výš jako by chtěla dát najevo svou pýchu.
„Gaaru nemůžeš porazit,“ujistila jí po chvíli.
„Proč bych nemohla?“

„Lorde Hellmastre, kde je Frozen?“ ptá se muž sedící na kamenném trůně, ozdobeným lidskými lebkami.
„Je mi to líto, můj pane,“ začne Hellmastr s nepředstíranou pokorou a respektem v hlase. Ukloní se a s pohledem do tmavé podlahy pokračuje, „ale Frozen začal jednat na vlastní pěst a pravděpodobně čeká na Kyuubiho v jedné ze svých síní.“

Kapitola 2. – Zjištění

Uběhl už týden od doby, co dostali za misi dopravit jednu důležitou osobu do Suny. Když se vrátili, byli unavení a ke všemu se museli nahlásit Hokage. Daria to nechala pro ten den na svých kolezích z týmu a vydala se do svého bytu. Jenže to nevěděla, kam jí nohy zanesou. Nevěděla jak, ale najednou stála u brány do části, jež patřila Hyuuga klanu. Chtěla se otočit a odejít, jenže brána se otevřela a ven vyšel mladý, hnědovlasý mladík.
„Sakra,“ blesklo Darie hlavou „to je Neji.“

Vzkříšení temnoty 8: Splacený dluh, konečně smrt!!!!

Dnes nás čeká jeden souboj, který ukončí válku mezi Aliancí a Akatsuki. Kdo nás dnes opustí definitivně, kdo bude konečným vítězem a jak budou pokračovat osudy našich přátel???? To se dozvíme jen a jen dnes, tak se hezky usaďte a užijte si čtení.

Když jsem začínal psát tuhle FF tak mě ani ve snu nenapadlo, že se dostanu na dvacet dílů. Ještě tak před čtrnácti dny jsem byl přesvědčený, že to ukončím osmnáctým dílem. Pak přišel nápad a jede se dál. A tak dnes můžu uvést jubilejní dvacátý díl.
Asi si řada z vás myslela, že název Kyuubi Jinchuuriki vs. Kyuubi Jinchuuriki je překlep. Ale ono ne! A vůbec, dost keců! Všechno se dozvíte...

„No, co jsem říkala. Využívají své informace a rozdělili si nás tak, aby měli co největší šance na výhru.“ řekla Temari.
„Proč já musím bojovat s Yunem???“ zeptal se Shikamaru a hodil na Yuna zhnusený výraz.
„Protože si to tak zařídili.“ řekla Temari a rozběhli se na ni dvojčata.
„Tak to je super... proč já musím mít Joshika???“ zeptal se Kankuro divným hlasem.
„Protože tě jsi pro mě největší soupeř.“ řekl Joshiko a začal s ním bojovat. No teda ne přímo s Kankurem spíš s jeho loutkou.

Hiro Darkenned- Poslední mise
Hiro a jeho tým stáli před Hokage. Byli už Jounníni a měli za úkol těžké mise nebo mise kde vedli do boje Genniny a Chunnini. Teď ale před nimi stál nelehký úkol, který jim Hokage zadala jen s těžkým srdcem.

Tento rok nenapadal na vianoce žiadny sneh, iba stále pršalo. Pozeral som von oknom, do dažďa a zároveň na svoj odraz, na skle. Po lícach mu stekali slzy, moje oči sa zrazu zaslzili, po mojich stekali tiež.

"Kisame, tentokrát zdobíš stromeček ty!" zakřičela Konan na žraločího ninju z kuchyně, kde už se věnovala pečení, smažení a vaření. Kisame si povzdechl. To je snad nejhorší věc na Štědrý den.
Ze skříně vytáhl ozdoby. S krabicí pod rukou se vydal pro stromeček. Na balkóně nic. Šel se tedy podívat před dům. Obešel ho ze všech stran, ale stromeček nikde. Vztekle praštil s krabicí o zem a tu si vzpomněl, že stromeček je ve sklepě. Když si všechno připravil v obýváku, vešel Tobi, který zakopnul o stromeček a zřítil se rovnou do ozdob.

Ranní paprsky si proráželi cestu listy stromů. Ptáci se probouzeli k životu a zvěř vykukovala ze svého úkrytu. Na zemi pod jedním stromem se zavrtěl mladík s blonďatými vlasy a s dlouhým zazíváním se posadil.

„To už je ráno?“ Zabrblal ospale. Na nos mu dopadla jedna kapička rosy, která stékala ze stromu. Najednou z něj spadla všechna únava.

„Kde to jsem?“ Zhrozil se. Pak mu myslí projeli vzpomínky na předešlí den. „Hej Kyuuby.“ Houkl na lišku.

Náhled minulé kapitoly:
Fajn, Peine, dýchej. Tohle zvládneš. Tohle zvládneš, jen pořádně zařvi a -
„VY BA -“
„Katsu!“
A zemí otřásl výbuch, jak milým Akatsuki spadl úkryt na hlavu. A tam dole, pod sutinami, někde hodne hluboko, tam byl uvězněn Pein.
Co jsem komu udělal, že mám na povel bandu nejpitomnějších stvoření na světě?!
K této: Děj přímo navazuje na minulou kapitolu
Upozornění: Uvozovky - přímá řeč, kurzíva - myšleny, tlusté a v závorkách - poznámky autora ;)

Vzhledem kvůli jistému nepatrnému otřesu se museli Akatsuki rychle klidit pryč, přitom z trosek ještě vyhrabat kdejaké tajné dokumenty, které si Pein nakřečkoval v kanceláři až úplně dole ve sklepě úkrytu. Tudíž, pokud to chtěli stihnout dřív, než by po nich šli ninjové lovci, museli uznat trochu toho Deidarova umění, a nechat ho už tak dosti pochroumaný úkryt nadobro odpálit. A později také honit poletující papíry, které stihly uniknout ven.

Přesto na Sakuřino konstatování, že už by měli jít, jen přikývli.

4. kapitola: Kapuce

[i],,Ve kterém že to má být patře?!“ zeptala se Tukoddo.
Sakura zamumlala, že ve třetím a zamířili tam.
Vyšli do prvního, do druhého – a tam se pozastavili nad hloučkem několika jiných geninů.
,,Co se tu děje?“ zeptal se Sasuke. Oči přítomných se na něm zarazily.

Jak už to bývá, tak potomci rychle rostou. Kazeina a Hiashiho dcera vyrůstala do přesné podoby otce.
Jak se tři naše páry scházeli, plnili společné mise, navštěvovali se, pomáhali si, tak jednoznačně se jejich potomci skamarádili. A to se neobešlo do občasných lumpáren a rádoby nehod.
Kumiko, Minato a Mizushima dospěli do krásného dětského věku tří let. Čím byli starší, tak těch lumpáren bylo hodně, že jejich rodiče z toho byli nešťastní.

Nejspíš měli strach o vlastní život, po tom, co viděli takové představení.

3. kapitola: Konohamaru

[i]Kolem zasvištěl teplý vítr a mlha se zvedla.
,,A co to jako mělo znamenat?“ vyhrkl znenadání kluk s černými vlasy a nepatrně potrhaným oblečením.
,,Jsme na misi. Co by to mělo znamenat?“ opáčila osoba zahalená v kápi.
,,Jo, přesně tak, Sasuke!“ zařval poněkud neoprávněně rozjásaný blonďáček stojící opodál. ,,Máme misi, tak co tě překvapuje?!“

Reina ležela na posteli a dívala se do stropu. Přemýšlela o všem, o minulosti, přítomnosti i o budoucnosti. Musela se pousmát. Sedla si na postel, rozhlédla se kolem. Vylezla z postele a došla do kuchyně. Sedla na linku a začala jíst jogurt. Dojedla a vyšla ven. Sebou si vzala papíry a deku. Došla na své oblíbené místo, rozložila deku a posadila se na ní. Rozložila si papíry vedle sebe a začala je třídit na popsané a čisté. Když třídění dokončila bylo popsaných dvakrát více než čistých.