manga_preview
Boruto TBV 07

Tajemství - kapitola 2.

Kapitola 2. – Zjištění

Uběhl už týden od doby, co dostali za misi dopravit jednu důležitou osobu do Suny. Když se vrátili, byli unavení a ke všemu se museli nahlásit Hokage. Daria to nechala pro ten den na svých kolezích z týmu a vydala se do svého bytu. Jenže to nevěděla, kam jí nohy zanesou. Nevěděla jak, ale najednou stála u brány do části, jež patřila Hyuuga klanu. Chtěla se otočit a odejít, jenže brána se otevřela a ven vyšel mladý, hnědovlasý mladík.
„Sakra,“ blesklo Darie hlavou „to je Neji.“
Rychle se vydala pryč, jenže nestihla udělat ani jeden krok, když na ní zaútočil. Nevěděla proč, ale z jeho reakcí poznala, že si ji chce jen prozkoušet a zaručeně taky zjistit co zde dělala. Vyhnula se jedné z jeho ran a vytáhla své dýky. Nemohla aktivovat byakugan. Prozradila by se tím. Vykrývala jeho rány. Oba se věnovali vykrýváním ran a oplácením útoků, že si ani nevšimli, že kolem nich se shromáždilo několik ninjů a to i z Hyuuga klanu, byl mezi nimi i Dariin otec a její sestry. Darie se po několika minutách povedlo nakonec Nejiho zranit. Mírně, ale přece. V tu chvíli přestala a rozhlédla se. Nevěděla, že jejich boj přiláká tolik lidí. Nemusela se bát, že jí poznají. Její maska jí obličej skrývala dobře. Zasunula dýky do pochev a pomohla Nejimu na nohy. Přijal napřaženou ruku a poté poděkoval, za dobrý zápas.
Chtěla odejít, ale než se mohla, vydat pryč zarazil jí její otec se slovy, aby k němu přišla. Stál vedle Hinaty a Hanabi. Uposlechla, přestože věděla, že může odejít. Přešla až k němu a čekala, co řekne, ale to co udělal, nečekala a nečekal to asi nikdo. Beze slov jí objal a Daria při tom objetí málem zapomněla i na to, že to on ji nechal vyhnat. Vzpamatovala se a místo, aby mu něco od plic řekla, mu vrazila facku. Než mohli zbylí členové Hyuuga klanu Darie něco udělat řekl Hiashi jež měl levou tvář rudou, aby ji nechali jít. Zarazili se. Tohle nečekali. Poté se obrátil a své nejstarší dceři řekl:„Můžeš sem kdykoliv přijít; nyní tu jsi vítána.“
„Děkuji, budu, o tom přemýšlet otče.“ S touto odpovědí se najednou před mnoha obyvateli Listové vypařila. Všichni na ulici byli její odpovědí zaskočeni, ale nejvíce slovem otče.
Hanabi s Hin se nemohli, skoro ani pohnout jak byli ztuhlé šokem a překvapením.
Nakonec, se, ale všichni vydali, do svých domovů.
Daria se po svém vypaření objevila na jedné louce, jež byla vzdálená od vesnice mnoho kilometrů na západ. Věděla, že ji sledují dvě rudé oči.
„Itachi,“ řekla a sundala si masku. Vyšel z křoví a na rtech mu hrál úsměv.
„Jsi pořád stejná Dario,“ odpověděl a sledoval, jak se její tvář roztáhla do úsměvu.
„Mohli by tě najít; měl bys být opatrný.“
„Já jsem opatrný, ale copak nemůžu zajít za svou týmovou kolegyní?““
„Můžeš, ale to by tvoje bývalá týmová partnerka a ještě něco víc; neměla být jedním z ANBU.“
„Protože by mě musela nahlásit nebo zajmout, ale to ona neudělá, protože mě miluje; já miluju jí a ona ke všemu ví i to, že vyvraždění mého klanu bylo na příkaz Třetího.“
Rozesmála se a rozešla se k němu. On směrem k ní také. Objali se a políbili. Něžně, ale zároveň i láskyplně. Zůstali spolu až do svítání. Poté se oba zvedli, rozloučili se a odešli každý jiným směrem.

4.923075
Průměr: 4.9 (13 hlasů)

Kategorie: