POSLEDNÍ SOUBOJ (3. kapitola)

Nejspíš měli strach o vlastní život, po tom, co viděli takové představení.

3. kapitola: Konohamaru

Kolem zasvištěl teplý vítr a mlha se zvedla.
,,A co to jako mělo znamenat?“ vyhrkl znenadání kluk s černými vlasy a nepatrně potrhaným oblečením.
,,Jsme na misi. Co by to mělo znamenat?“ opáčila osoba zahalená v kápi.
,,Jo, přesně tak, Sasuke!“ zařval poněkud neoprávněně rozjásaný blonďáček stojící opodál. ,,Máme misi, tak co tě překvapuje?!“
,,Naruto,“ povzdechla si dívka s růžovými vlasy, ,,nevím, kde bereš tak dobrou náladu, ale neřekla bych, že ji máš oprávněně.“
Zahalená dívka chtěla něco říct, ale do řeči jí skočil Sasuke: ,,Prosím tě, hlavně se ho nezačni zastávat,“ zamumlal.
Najednou se rozlilo ledové ticho. ,,Kdo řekl, že se ho chci zastávat?“ odpověděla najednou tiše Tukoddo. ,,Na tvém místě bych si, Sasuke, moc nevyskakovala. Vypadal jsi v té ledové síni ubožeji, než třesoucí se ratlík.“ Nato se Sasuke naštval a s kunaiem v ruce se zvedl.
,,Urážky od někoho, kdo ani nevím jak vypadá, si neberu brát osobně.“
,,K tomu tě nikdo nenutí.“ Ledový hlas společnice se mu vryl do uší a donutil ho přestat se ovládat: tryskem se k ní rozběhl s napřaženou zbraní. Sakura zděšením vyjekla, jakmile to spatřila. Její kamarádka si s tím ale očividně nedělala starosti, naopak – když se znovu vzdul vítr, její silueta napovídala tomu, že má ruce v kapsách.
,,Někdo ti tu kapucu musí sundat!“ křikl Sasuke a pevněji uchopil kunai. Naruto, jak to sledoval, přemýšlel, komu má fandit. Toho, kdo na to prostě má a neodsuzuje ho za každou cenu, nebo spolubojovníka v boji kluci versus holky, který by se dal nazvat za některých okolností i přítelem? Nakonec se rozhodl pro tu druhou variantu:
,,Sasuke, já bych taky chtěl vědět, jak to pako vypadá…“
Když tohle Sasuke uslyšel, zasekl se a zůstal na něj bezvýrazně hledět.
,,Jestli chceš vědět, jak vypadám,“ zamumlala Tukoddo, ,,znamená to podle tvých slov, že si moje ,urážky‘ chceš brát vážně… Neber do ruky kunai, pokud to nemyslíš vážně.“ Obrátila se k Narutovi a dokončovala: ,,A co se tebe týče, Naruto, přidávám se k Sakuře.“
Odkudsi přišel Kakashi-sensei. ,,Co tu řešíte?“ zeptal se, když uviděl, že jeden z jeho svěřenců v ruce třímá nůž.
,,Jen dětské hádky,“ ukončila Tukoddo debatu a řekla, že by se měli vrátit.

Po nějaké době přišel Kakashi-sensei s návrhem, že by absolvovali chuuninské zkoušky (načež Tukoddo automaticky vyřčenou otázkou ,,Kdy mi dáte přihlášku?“ dostrkala své druhy, aby se i oni přidali).

,,Zase první, co?“ zeptala se pobaveně Sakura, když o několik dní později odpoledne došla k budově, kam měly přihlášky odevzdat a našla tam Tukoddo jako obvykle s předstihem, jak sedí vedle vchodu opřená o stěnu.
,,Hmm,“ přikývla dotyčná. Sakura si k ní přisedla. Co ji ale zarazilo nejvíc, že není ve své kápi – na sobě měla světle modré kraťasy, tričko na ramínka barvy jen o něco málo tmavší a přes to přehozenou černou mikinu na zip s kapucí, hodně podobnou té na jejím plášti.
,,Tak mě napadá,“ začala Sakura, ,,proč vlastně máš pořád něco na hlavě?“
,,A proč ne?“ opáčila ledově Tukoddo.
,,Hele, ty víš, jak to myslím,“ řekla Sakura, ačkoli její vnitřní já napadlo něco jako ,Ta mě snad chce naštvat!?‘
,,Jo, vím,“ přitakala Tukoddo.
,,Nemyslím, že máš zrovna co schovávat, ne?!“
,,Chjo,“ povzdychla si Tukoddo. ,,Kdybys jen věděla…“
,,Jenže ty mi to nedovolíš!“ vyhrkla Sakura zlostně. ,,A vůbec, myslím si, že ti Sasuke tu kápi měl strhnout!“
,,Proč pořád mluvíš jen o Sasukem? Sasuke sem, Sasuke tam…“ vypočítávala Tukoddo. Sakura sebou trhla. ,,Tobě na něm třeba záleží. A mně záleží na něčem jiném, momentálně bych…“ Sakura ji přerušila:
,,Chtěla zůstat nepoznaná?“
,,Přesně tak.“ Sakura si dala ruce v bok. Tukoddo viděla, že jen tak nepoleví. ,,Nebo je pro tebe tak důležité vidět, jak vypadám?“
Sakura přikývla.
,,Opravdu tak důležité, že bys kvůli tomu přestala nahánět i toho pitomce?“
Teď se růžovláska zarazila. Vždyť Sasuke se jí tak strašně líbí… Ale, upřímně řečeno, na ni kašle. Proč se jí vůbec tak vryl do hlavy? Protože je to idol vesnice? Jediný Uchiha, který přežil, nejnadanější genin ročníku? Proč by měla na věky jít s davem? S tou pitomou hnědovlasou Tashi, nebo zrzavou Ochiko? Nebo snad dokonce s Ino? Tou nafoukanou blonckou… Ale – byla to její kamarádka, která ji vždycky podržela – a soupeřkami se staly jenom kvůli tomuhle… Pitomci, to je ten správný výraz. A nejnadanější genin taky není, pokud ví, tak tu nejnadanější má před sebou.
Zahleděla se rozhodně na Tukoddo a přikývla.
,,Dobře,“ dodala.
,,Víš co?“ začala Tukoddo. ,,Mám nápad: když se ti povede ho nechat, sundám si před tebou tu kápi.“
,,To zní jako… sázka!“ Sakura se zachvěla.
,,Toho se nesmíš bát,“ zamumlala Tukoddo, ,,život máš jen jeden a musíš ho využít!“
Sakura poznala, že má pravdu. ,,Tak platí!“ souhlasila s úsměvem.
Netrvalo to ani dvě minuty a Sasuke se objevil na konci ulice.
,,Fajn,“ zamumlala Tukoddo, ,,tak se snaž!“
Sakura se jen šibalsky pousmála a mrkla na ni.
,,Naruto tady ještě není?“ zeptal se Sasuke, když už byl na doslech.
,,Ne,“ odpověděly dívky zároveň. Jenže najednou se zmíněný blonďáček přiřítil a za patami mu běžel nějaký mrňous s delšími hnědými vlasy vyčesanými nad hlavu a povlávajícím pláštěm.
Naruto se zastavil a podíval se dozadu. ,Ježišmarjá,‘ pomyslel si, ,to mě nemůže nechat na pokoji?!‘
,,Konohamaru, běž laskavě do akademie. Iruka-sensei tě už určitě hledá!“ Prcek se kousek za Narutem zastavil a škobrtavě vydechoval.
,,Já jdu s vámi, šéfe!“ vypískl radostně a chtěl se znova rozběhnout k Narutovi, jenže…
,,A právě kvůli tomu měním oblečení,“ zamumlala Tukoddo Sakuře do ucha a ta se rozesmála. Malý Konohamaru totiž šlápl na svůj plášť a už to vypadalo, že se mu povede přímo akrobatický držkopád – ale jako by zůstal trčet ve vzduchu a po vteřině stál opět pevně na zemi.
,,Co to –“ zašeptal a rozhlédl se kolem. Tukoddo si ležérně protáhla ruku a zívla.
,,To byly zase ty tvoje tkaničky?“ zeptala se Sakura.
,,Jo,“ zamumlala Tukoddo. Konohamaru se na ni podíval a pak nevěřícně stočil svůj pohled na Naruta.
,,Jak to, že jsi mě nechytil ty, šéfe?!“
,,No,“ Naruto se poškrábal na hlavě.
,,Protože se specializuje na efektivnější jutsu než na chytání vnuka Hokageho…“ řekla Tukoddo.
,,Přesně tak,“ dodal Naruto. ,,A teď už běž do té akademie, my musíme jít odevzdat přihlášky…“
,,Na chuuninské zkoušky?“ rozzářil se Konohamaru. ,,Z tebe bude chuunin, šéfe?“
,,Nebude, pokud nás nenecháš odevzdat ty přihlášky,“ zavrčel Naruto, ale prcek ho ignoroval.
,,Konohamaru!“ Vnuk Hokageho se podíval na Tukoddo, která ho oslovila. ,,To jsem ti asi neřekla, ale to jutsu, pomocí kterého jsem tě chytila, tě může taky vymrštit do výšky a hodit do akademie, když to bude nutné…“ Konohamaru zbledl.
,,T-to bys ji nenechal udělat šéfe, že ne?!“ obrátil se na Naruta. Tomu ale Tukoddo nahrála na smeč, takže odpověděl:
,,Pokud ale urychleně nepůjdeš zpátky do akademie, nechám!“
,,Rozkaz šéfe!“ Konohamaru mu zasalutoval a zmizel tak, jak rychle mu to jeho malé nožky dovolily.
Sakura s Tukoddo v sobě dusily smích. Naruto se k nim otočil a nervózně se poškrábal na hlavě – a sekl se. Teprve teď si všiml, že na sobě má Tukoddo něco jiného než obvykle. A Sasuke, když konečně dorazil, ho napodobil.
,,Mám snad něco na mikině?“ zeptala se Tukoddo a to už Sakura neudržela smích. Až tohle ty dva probralo. Přesto na Sakuřino konstatování, že už by měli jít, jen přikývli.