Neboj se, už neodejdu. 01 – Jak to všechno začalo

„Naruto!“ „Naruto!“ Sakuřin zoufalý hlas se nesl po chodbách nemocnice. Už se podívala do všech pokojů, ale nikde ho nenašla. Naruto, kde zase seš? Pomyslela si růžovlasá ošetřovatelka, když opouštěla budovu, aby se po pacientovi porozhlédla.

„Itadakimasu!“ Popřál si Naruto dobrou chuť a pustil se do své porce Ramenu. Ach bože, tohle mi tak chybělo. Pomyslel si, když starého pána žádal o další porci své oblíbené pochoutky.
„To už si zase utekl z nemocnice?“ zeptal se stařec při přípravě objednávky. „To z tebe musejí být nadšení.“
Naruto se zavázanou hlavou jen pokýval a pustil se do jídla.
„Naruto!“ Ulicí se rozlehl Sakuřin naštvaný hlas.
„Sakra, sakra. Musím něco dělat.“ HENGE!
„Ani tady není, kam mohl jit?“ divila se Sakura, když pacienta ani v Ichiraku Ramen nenašla. Při odchodu se ještě ohlédla, aby na něco nezapomněla. Naposledy si prohlédla osobu, která byla jediným návštěvníkem občerstvení. Bylo jí na něm něco podezřelého. Někoho jí totiž připomínal.
To je jenom představa.S těmito myšlenkami se Sakura vydala za Hokáge.
„Děkuji za rámen.“ Poděkoval už zpět přeměněný Naruto a utíkal zpět do nemocničního pokoje, aby neměla Sakura starost.

„Nelam si s tím hlavu, Sakuro. On se zase objeví.“ Uklidňovala pátá svoji žačku.
„Tsunade-sama, Tsunade-sama!“ řvala Shizune, když vběhla do kanceláře
„Copak opět došlo Saké, že tak vyvádíš?“
„Naše hlídky zahlédly v lese kolem Konohy Orochimara a Kabuta.“
Sakura zůstala stát jako přimrazená. Sklouzla pohledem k oknu, odkud byl výhled na celou Konohu.
„Orochimaru?“ zeptala se Tsunade. „Co chce tentokrát?“
„To nevíme. Máme vyslat jednotky, aby ho šly hledat?“ ozvala se Shizune připravená k odchodu.
„Ne.“ Prohlásila pátá skrytá za hromadami papíru na stole.
„Vyhlaste stupeň pohotovosti S. A taky chci mluvit s Kakashim a velitelem ANBU.“
„Chtěl se mnou někdo mluvit?“ ozvalo se u okenní římsy ještě předtím, než Shizune odběhla požadavky Hokage splnit.
„Kakashi.“ Otočila se na nově příchozího pátá.
„Dobré odpoledne, Tsunade. Ahoj Sakuro.“ Pozdravil jmenovaný a zaklapl svou knihu.
Sakura na jeho pozdrav nereagovala. Vůbec totiž nesledovala dění v pokoji. Stála jako přikovaná a hleděla směrem k lesu, kde se ukrýval Orochimaru se svými pomocníky.
Tam někde je i Sasuke. Našeptával Sakuře vnitřní hlas. Jako hypnotizovaná sledovala listí v lese. Netušila však, že to listí její pohled opětuje.
Stále jako v mrákotách se otočila a vydala se zpět do nemocnice.