Murphyho zákony--Štědrodenní povídka

"Kisame, tentokrát zdobíš stromeček ty!" zakřičela Konan na žraločího ninju z kuchyně, kde už se věnovala pečení, smažení a vaření. Kisame si povzdechl. To je snad nejhorší věc na Štědrý den.
Ze skříně vytáhl ozdoby. S krabicí pod rukou se vydal pro stromeček. Na balkóně nic. Šel se tedy podívat před dům. Obešel ho ze všech stran, ale stromeček nikde. Vztekle praštil s krabicí o zem a tu si vzpomněl, že stromeček je ve sklepě. Když si všechno připravil v obýváku, vešel Tobi, který zakopnul o stromeček a zřítil se rovnou do ozdob.
Kisame zařval jako tur a Tobi se bleskově vytratil. Kupodivu to některé ozdoby přežily. Zasadil stromeček do stojanu. Sehnul se pro první ozdobu a zjistil, že všechny hezké ozdoby vzaly za své. Zůstaly jen ty nehezké. A ty nehezké byly strašlivé. Rozhodl se tedy, že stromeček ozdobí jablíčky, ořechy a perníkovými panáčky, které upekla Konan a byly tak tvrdé, že by je nerozdrobil ani parní válec.
Do místnosti vešel Sasori. Chvíli koukal na Kisameho, jak zdobí.
"Ale já chci mít na stromečku Spejbla a Hurvínka," prohlásil nekompromisně a nacpal Kisamemu do rukou dvě divné pětadvaceticentimetrové věci, které Kisame mylně pokládal za modely hodrocefalických embryí, jež do krabice s ozdobami z žertu strčil Zetsu.
Pokusil se je umístit tak, aby nebyly vidět. To se Sasorimu nelíbilo, a tak na ně Kisame "nedopatřením" šlápl. Už, už se radoval, že bude ochuzen o pohled na tu hnusotu, když Sasori přitáhnul další dvě postavičky a tím, že si udělal kopii, kdyby se tyhle zničily. Odporné věci jsou prakticky nezničitelné.
"Si to ozdob sám," odmítl se Kisame podruhé dotknout oněch věcí a odkráčel.
O čtvrt hodiny později se vrátil a s hrůzou zjistil, že se ty ohavné věci pravděpodobně množí dělením. Na stromečku nic jiného než hydrocefalická embrya neviselo. Pokusil se to nějak zmírnit zavěšením čokoládových figurek z kolekce. Jenže Tobi všechny snědl už v Listopadu. Naštěstí Kakuzu ještě nějaké měl. Dvacet let staré. O moc lepší to nebylo, ale co se dá dělat. Bohužel, Kisame zapomněl, jak jsou figurky staré a jednu večer snědl. Dvacet let stará čokoláda je zdraví velmi škodlivá. Celou noc běhal mezi záchodem a ložnicí.
"To je děs. Nic nedávaj," mumlal Deidara nad televizním programem.
"Jo, přesně. Polovina je pro malý parchanty a Tobimu podobný cvoky a druhá polovina pro sklerotického Kakuza, kterej považuje Mrazíka za pohádku, kterou ještě neviděl," přizvukoval Hidan.
"To du radši koukat do blba," obrátil oči v sloup Deidík.
To mu však dopřáno nebylo. Do místnosti vletěl Tobi.
"Půjdete se se mnou koukat na pohádky?" ptal se dychtivě.
"Samozřejmě, že půjdou, Tobi," odpověděla za ně Konan z kuchyně. "Vánoce jsou svátky lásky, přátelství a klidu. Hezky se spolu podívejte na pohádky."
Deidara s Hidanem došli tempem "jde se na popravu" do obývacího pokoje, kde se Sasori rozplýval nad svými hydrocefalickými embryi.
Po dvaceti minutách pohádky se naklonil Hidan k Deidarovi a zašeptal. "Já už to nevydržim. Dvacet minut tu sedim a čumim na pitomýho Honzu, co klackem mlátí do draka vyrobenýho z froté a žijícího v jeskyni z kartónu. Jsme zralej na sebevraždu. Jenže spáchat jí nemůžu," postýskl si.
"Mám chuť se opít," vrhl na něj Deidara skelný pohled.
Konečně nadešel večer. Po večeři se všichni uchystali v hale a čekali na zazvonění zvonku.
Se zazvoněním byla protentokrát řada na Hidanovi.
"Kde ku*va je ten zvonek?" bručel si pro sebe a prohledával obývák. Nikde nic. Pohled mu padl na Peinův mobil. Rychle ho popadl.
"Hidane, ani Tobi není tak debilní, aby si myslel, že Ježíšek zvoní melodií "Nokia tune"," sykl ode dveří Deidara, který právě nakukoval do pokoje, aby se na Tobiho přání ujistil, že se Hidan s Ježíškem nepohádá.
Hidan se tedy rozhlédl po něčem jiném. Upoutal ho porcelánový šálek od Kakuzova odpoledního čaje. Popadl kovovou lžičku a fláknul do šálku. "Cink," cinklo to a jeden střep s elegantním obloukem prořízl Hidanovi tepnu na zápěstí. Akatsuki se vhrnuli dovnitř. Deidara se postavil vedle Jashinisty. "Teda, ty jsi ale klikař. Vždyť sis rozříznul obě tepny," poukázal i na Hidanovu druhou ruku. Ostatní si ho nevšímali. Až teprve po chvilce Konan, když spatřila velký flek na koberci.
"Hidane, podívej se, jak jsi zamazal koberec! Ven!" vyhnala ho z pokoje celá navztekaná.
Pod Vánočním stromečkem se nacházely dárky, které nikdo nechtěl. Přesněji řečeno, se každý z Akatsuki modlil, aby je nedostal. Z toho vyplývá, že Ježíšek je zákeřný sviňák.
"Já chci lít olovo!"vyhrkl Tobi po skončení vybalování dárků.
Pein vstal a připravil náčiníčko, načež se do toho Itachi pustil jako první. "Kap," ukáplo rozžhavené olovo na koberec. Koberec se vzňal. Jeho výhřevnost byla poměrně velká. Což znamenalo, že Akatsuki se museli vzdálit z domu, aby to vůbec přežili.
"Kisame! Začni hasit," řval zoufale Pein.
"J… já… ne… nemůžu," odkoktal Kisame a odběhl ke stromu. V obličeji měl svěže zelnou barvu.
Pein rychle udělal několik pečetí a začalo pršet. Oheň pomalu dohasínal.
"Šťastné a veselé, šťastné a veselé," ozývalo se z blízké vesničky.
Akatsuki bez domova už mohli mít jen těžko šťastné Vánoce, ale veselé docela určitě. I když jinak než by si plánovali.

Na všechny tyto katastrofy budou za čas vzpomínat se shovívavým úsměvem na rtech.
Příští Vánoce budou totiž ještě mnohem horší.