Jako jeden... 5

Ranní paprsky si proráželi cestu listy stromů. Ptáci se probouzeli k životu a zvěř vykukovala ze svého úkrytu. Na zemi pod jedním stromem se zavrtěl mladík s blonďatými vlasy a s dlouhým zazíváním se posadil.

„To už je ráno?“ Zabrblal ospale. Na nos mu dopadla jedna kapička rosy, která stékala ze stromu. Najednou z něj spadla všechna únava.

„Kde to jsem?“ Zhrozil se. Pak mu myslí projeli vzpomínky na předešlí den. „Hej Kyuuby.“ Houkl na lišku.

„Hmm. Co mě budíš?“ Vždyť je ještě brzo. Nevíš, že lišky mají delší spánek, než lidi? Tak neruš.“ Naruto se trošku naštval.

„VSTÁVEJ!“ Zařval démonovi přímo do ucha. Ten otevřel jedno svoje oko a nenávistně se podíval na Naruta.

„Měl jsem tě zabít. Měl bych klid.“ Zavrčel. „Tak co chceš?“

„No já jen, že je ráno, tak by jsme se mohli pohnout.“ Oznámil a při tom mu zakručelo v břiše.

„A asi taky najíst.“ Doplnil ho démon. Naruto jenom přikývl.

„Ok. Tak si půjdem nasbírat nějaké jídlo.“ Pomalu se zvedl a vyrazil přímo za nosem. Celou dobu se v hlavě přel s démonem o ranním vstávaní. Po čtvrt hodině došel k malému lesnímu potůčku. Hned se k němu vrhl a hltavě začal pít chladnou lesní vodu. „Tak už nemám žízeň.“ Pochválil si Naruto, když si zase sednul. Ač se to nezdálo, tak ten kousek co ušel ho dost unavil.

Moje chakrovody ještě nejsou zcela zdravé. Pomyslel si.

„Kyuuby?“

„Ano?“

„Za jak dlouho tak budu zdravej?“ Zeptal se.

„No to ti takle neřeknu. Hojí se to podle mě dobře, ale pořád máš ty chakrovody zatížené, takže to bude chvilku trvat.“

„A nešlo by to nějak urychlit?“ Ptal se dál.

„Jedině, že by jsi zastavil tok chakry.“

„Cože? Vždyť to je blbost. Se ti tady potom skácím.“

„Vůbec to není blbost. Budeš holt chvilku jako každej obyčejnej člověk.“

„Ale i těm proudí chakra v těle.“

„Úplně neznatelné množství. Jenom to co si vyžadují orgány.“

„A u mě to tak není?“ Ptal se udiveně Naruto.

„Jsi ninja. Máš už zaběhlí svůj systém. Tvé tělo udržuje podvědomě zvýšenou chakru, a proto jsi schopný jí rychleji nashromáždit a vypustit.“

„A jak se to dá snížit?“

„Meditací. Musíš se uvést do naprostého klidu.“ Naruto si povzdechl a začal se soustředit.

„Takhle ne.“ Zazoufal Kyuuby. Prostě se uvolni a nic nevnímej. Mladík si tedy povzdechl a přestal se soustředit.

Chvíli se mu hlavou míhala jedna vzpomínka za druhou, ale on je nevnímal a ony si po čase našly své místo a už tam zůstaly. Nakonec měl v hlavě všechno srovnané a jako by se vznášel v prázdnu. Bylo to úžasné. Nikdy nic takového necítil. Cítil se lehký a nespoutaný. Tady se mohla hodina rovnat sekundě a jemu by to bylo jedno. Měl pocit, že by takhle vydržel navěky.

„To je tak, když objevíš vnitřní klid.“ Ozval se druhý hlas. Na tváři se mu objevil úsměv.

„Tohle je senzační.“ Brouknul si. V hlavě se mu ozval zase ten smích.

„To ti věřím. Takhle si můžeš kontrolovat svoje tělo. Jestli tě něco bolí tak se zeptej jedině svého těla. To ví nejlíp co mu je.“

„A jak to mám udělat?“

„Soustřeď se.“ Zašeptala liška. Začal se soustředit na jedinou věc.

A najednou, jako by mu sami přicházeli odpovědi. Vnímal každou buňku, každý sval a každou kůstku.

„A takhle to vypadá, když mysl splyne s duší a ta s tělem.“ Zasmál se démon. „Tak už víš všechno?“ Zeptal se po chvíli. Přikývl, ale nic víc neřekl.

Pak k sobě přiložil prsty a začal se soustředit. Kyuuby chvilku nechápal, ale když uviděl, jak se jeho chakrový obvod zaplňuje chakrou tak pochopil.

Je připraven. Pomyslel si. Okolo Naruta se stahovalo neuvěřitelné množství chakry. Kyuuby to jenom pozoroval a usmíval se. Jen si to zkus. Stejně se ti to nepovede udržet, ale stejně to bude aspoň stát za to. A opravdu.

Za chvilku z Naruta vyletěla spousta chakry. Naruto pomalu otevřel oči a podíval se po okolí. Tráva v okruhu pěti metrů byla úplně poválená.

„Jak se mi tohle povedlo?“ Zeptal se překvapeně.

„Přinutil si svoje tělo aby vydalo spoustu chakry. Považoval bych to za zátěžový test tvých chakrovodů.“ Zavrčel Kyuuby.

„Od teď to bude jedině lepší.“ Ušklíbl se.

„Tak dělej! Vyrážíme.“ Popostrkoval ho. Chlapec se pokusil zvednout, ale všechny klouby a svaly měl ztuhlé.

„Připadám si, jako bych se nepohnul dva dny.“

„Neboj. Nepohnul jsi se pouze jeden a půl dne.“ Zasmála se liška.

„Cože? A to mi to říkáš tak s klidem?“

„A to mám na tebe řvát nebo co?“ Divil se démon. Naruto si jenom odfrknul a pokusil se vstát. Tentokrát to už šlo lépe. Pomalu se dobelhal až k potoku a napil se.

„A co bude teď?“ Zeptal se nabručeně démona.

„Teď vyrazíme někam sehnat oblečení a jídlo.“

„Hmm.“ Odpověděl mu Naruto.

„Tu čelenku bych si ještě nenandával byt tebou.“

„Proč?“

„Protože by tě podle ni každý poznal a my potřebujeme aby jsme byli co nejvíc v anonimitě.“

„A proč by mě nemohli poznat?“

„Protože to oblečení budeš muset ukrást.“

„Co? Proč si na něj jednoduše nevydělám?“

„Jen se neboj. Potom budeme chytat zločince a ninji co je na ně odměna, ale teď potřebujeme to oblečení a to rychle. Chlapec si pro sebe něco zabručel a vydal se nějakým směrem.

„Ale nejbližší vesnice je jiným směrem.“ Odporoval démon. Naruto se jenom ušklíbl.

„Myslíš?“ S tím se odrazil a vyskočil na špičku stromu. Rozhlédl se a přímo naproti němu viděl v dáli vesnici. Zavřel oči a chvíli se soustředil.

„Tak to jsem zvědavej.“ Zavrčel mu démon v hlavě, když se podíval co má v plánu. Naruto se jenom ušklíbnul a otevřel oči.

„Tak jdeme na to.“ Vykřikl a po vrcholcích stromu se rychlostí blesku rozběhnul k městu.