Typ

Když se mně někdo zeptal "Víš jaké je to být na všechno sám?"
Jde o to že já vždycky byl na všechno sám, nemohl jsem zpoznat svoje rodiče, ale mohl jsem pocítit pocit samoty, který mě mučil zevnitř.

Suki se pohodlně usadila na střeše jedné z menších budov, aby na ni nesvítilo slunce. Věděla sice, že by se měla jít postarat nejprve o záležitosti, které jí svěřil Gaara, ale její zvědavost byla o něco silnější, proto bez dalšího přemýšlení otevřela kopii dopisu pro Kamennou.

Tímto dopisem bychom rádi potvrdili dnešní příchod velvyslankyně do Sunagakure no Sato. Její zdržení na cestě bylo způsobeno nemožností přejít poušť kvůli nepřízni počasí.

Čtvrtý díl - Samozvaný lord

„Ah, Bože! Proč mám pořád tolik papírování?“ zabědovala jsem polohlasně a nechala ztěžklé čelo odevzdaně klesnout na běloskvoucí list papíru zneuctěný krkolomným vyjádřením týkající se dotace na příští rok.

Klidná nicota, jejího bytí, byla najednou vytržena a vtaženo zpátky do mateřské sféry. A proč, to nevěděla, chtěla konečně odpočívat, a ne znovu prožívat podobnou agónii, jako když umírala.
Každou vteřinou, do její mysli vbíhala nová vlna bolesti. Bolesti, která vznikala tím, jak pomalu rostou kosti, svaly a šlachy.

Pokud jste nečetli Sedm Moří, tohle jsou celkem důležitá fakta, tak si to prosím přečtěte.

[hide=Přečíst!]

Poďakovanie

Veľmi Vám ďakujem za vaše komentáre a názory. Fakt, že na ne neodpisujem neznamená, že si ich nevážim. Každý jeden ma dokáže neskutočne potešiť a zlepšiť deň, aj keď sa cítim pod psa, takže vám ďakujem. Ďakujem vám za to, že stále čítate túto poviedku, i keď je autorka taká lenivá a zaneprázdnená. Taktiež za to, že držíte Hinate palce a aj za tisíc iných vecí. Zbožňujem vás.

Okašlaný je! Kto sa oňho vôbec zaujíma? Ja nie! Už viac nikdy! Vôbec, ale vôbec ma nezaujíma...

Byla poklidná noc v Zemi Mrazu. Hustě sněžilo, jak to bývá zvykem. Teh’ston ležel v temnotách a právě v těchto temnotách se většinou kují pikle. Bílý Šaman postával na střeše, no už nebyl tak bílý jako dřív. Svůj bílý plášť prohodil za černý.
„Vittoriàn-sama! Mám pro vás zlé zprávy.“ Šaman, i když teď už známe jeho jméno, byl osloven jedním z jeho podřízených.
„Poslouchám.“ Povolil Vittoriàn a podřízený se mohl rozmluvit.
„Ric’ai je mrtev. Padl rukou toho kluka z Uncie a Listových Ninjů. Co budeme dělat?“

Zavřely se dveře a Ayano, ne, už to není Ayano, ale Red. Red zmizela za dřevěnými dveřmi, lehla si do postele a zavřela oči, zarudlé oči, které každé ráno rudě zářily a večer zase byly modré, modré jako nebe při tom nejkrásnějším dni.

Opäť ráz sa vám musíme obe poďakovať za úžasné komentáre, povbudzovanie a hviezdičky Dávate nám chuť písať!

Videl som, ako sa na mňa pozrela a vyľakalo ju to. Zároveň som zbadal Kakashiho a to, ako sa mu vyjasnilo, keď si uvedomil, čo je zač. Nebolo by dobré keby sa ostatní dozvedeli, že Itami je nukeninka.

[color=red]„Kakashi, musím s tebou hovoriť," ani som mu nedal čas reagovať, už som sa staval od stola a pokynul som mu hlavou, aby ma nasledoval. S prekvapeným výrazom šiel za mnou a ani sa nepýtal.

„Mhmhmhhm!“ mumlal Naru ešte s plnými ústami.
„Najprv prehltni, potom hovor, ty nevychovanec.“ napomenul ho Takehiko pokojne konzumujúc vlastnoručne pripravenú večeru. Keď konečne prehltol, zrozumiteľne vyjadril svoju predchádzajúcu myšlienku:
„To je výborné-dattebayo! Kde si sa tak skvelo naučil variť?“ hovoril a oči mu priam svietili od gurmánskeho zážitku.

Bola noc a ja som nemohla zaspať. Sedela som na posteli opretá o stenu pri otvorenom okne a hľadela kamsi do tmy na stenu. Niečo ma okrádalo o spánok alebo skôr niekto. Bol to on. Kto iný ako Sasuke. Jeho nálady a správanie boli tajomné. Vlastne celý bol tajomný. Ktovie čo sa to sním sakra deje. V hlave som si premietala náš večerný rozhovor. Spomenula som si na ten tajomný list, ktorý písal. Zvláštne, že práve on sa dal na písanie listu. Nikdy som ho nevidela písať žiadne súkromné listy. Ani som nemohla.

Stáli na trávnatej ploche pár metrov od starého domu. Po ich pravici bol les. Malé kvietky sa medzi veľkými stromami takmer strácali. Niekoľko ich zahliadla aj v skupinkách. Na ich lupienkoch ležali kvapky rannej rosy. Blýskali sa v slnečných lúčoch ako diamanty. Aj tráva sa jej zdala trochu vlhká. Síce svietilo slnko, no v tieni bol chlad.

Tokime : Nevěděla jsem, zda se mám rozkřičet ještě víc, rozbrečet, či cokoliv jiného, ale vztek se ve mně nahromadil v neskutečné formě. Začala jsem zářit, doslova. Srčela ze mě temněmodrá aura, spíše chakra, že? Yoru mě pozoroval s nečitelným výrazem. Bylo mu to fuk. Prostě Rinkimiriho zabil a je mu to jedno. Zuby jsem zatnula, až mě z toho začala bolet hlava. Téměř jsem nedýchala. Zvedl jedno obočí a mě škublo vzteky v rameni. Na mém těle se objevily bílé řetězy. Zahleděla jsem se na ně. Nebyl to kov, pouze chakra. Zatnula jsem svaly a snažila se dát paže od těla. Řetěz mě spálil na kůži, ale bylo mi to jedno.

Hinata a Shikamaru mě nakonec opravdu museli tahat domů. Když jsem se ráno probudila, neskutečně mě bolela hlava a bylo mi zle. Po pár výpravách do koupelny a prášku mi bylo trochu líp, ale pak jsem si vzpomněla na Shikamara a Kakashiho. Někdo zaklepal na dveře.
"Nanami? Můžu dál?"
"Kakashi?! Jasně že můžeš, pokud se se mnou ještě bavíš." Otevřel dveře a sedl si vedle mě na postel.

Venovanie

Ďakujem lunaru a trotle, že si dali moju FF a blog do podpisu. Arigato...

„Dobré ráno, Tsume,“ prišiel do kuchyne jej brat Ashi, „decká ešte spia?“
„Nagaya spí, ostatní sú hore,“ usmiala sa na neho sestra, ktorá stála za hrncom.
„Dnes príde Hiashi s rodinou, však?“ sadol si za stôl a sestra pred neho položila misku ryže s čerstvou zeleninou a paličkami.
„Ahoj oci,“ vkročila do kuchyne Tanaris v červenom pyžame a pobozkala otca na líce.