Fade into the Moonlight, 014- Nová síla

Byla poklidná noc v Zemi Mrazu. Hustě sněžilo, jak to bývá zvykem. Teh’ston ležel v temnotách a právě v těchto temnotách se většinou kují pikle. Bílý Šaman postával na střeše, no už nebyl tak bílý jako dřív. Svůj bílý plášť prohodil za černý.
„Vittoriàn-sama! Mám pro vás zlé zprávy.“ Šaman, i když teď už známe jeho jméno, byl osloven jedním z jeho podřízených.
„Poslouchám.“ Povolil Vittoriàn a podřízený se mohl rozmluvit.
„Ric’ai je mrtev. Padl rukou toho kluka z Uncie a Listových Ninjů. Co budeme dělat?“
„Ric’aiova smrt je vskutku silná rána pro nás. Ten kluk z Uncie je mi dlouho trnem v oku. Musíme se ho zbavit. Jeho i těch Ninjů.“ Pronesl Vittoriàn tajemně. Tvář jeho podřízeného zdobil zmatek.
„A to uděláme jak?“ Zeptal se a přešel blíž k Vittoriànovi, který měl zavřené oči a přemýšlel.
„To ještě promyslím. Naše velké a prozatímní plus ale je, že Kakkò je pod vlivem Edo Tensei, takže je z něj výborný dvojitý agent.“ Odpověděl Vittoriàn.
„Ale pane, jedině Ric’ai ho mohl ovládat.“ Namítal podřízený, načež se Šaman jen pousmál.
„Ric’ai mi dal možnost ovládat jeho duši, kdyby se něco semlelo. Takže s tím si hlavu nelam.“ Ujistil ho Vittoriàn. Podřízený už chtěl odejít, kdyby ho ale Vittoriàn nezastavil.
„Ještě než odejdeš… Ti vězni, které tu držíme… využij je jako žrádlo. Mojí Raptieři začínají být pěkně hladoví.“ Nakázal Vittoriàn a podřízený odešel splnit rozkaz.
„Už to začíná.“
K Shimogakure se blížil velký objekt. Argento vezl dva své nové přátele, ale náhle se zastavil na nedalekém kopci.
„Proč zastavujeme?“ Zeptala se Adha se zájmem.
„Jsme blízko. A tam já být nemůžu. Musím zůstat na periferii vesnice.“ Odpověděl Argento a Adha už vypadala, že sleze na zem.
„Ale teď tam musíš jít jen ty, Adho. Mám ještě něco důležitého, co musím Gekko’üovi ukázat.“ Řekl Argento, když Adha stála na pevné zemi a těkala očima z šelmy na Lovce.
„Běž dál, Adho. Najdi svůj tým, zjisti co můžeš… a řekni jim, že se trošku zdržím. Miluju tě.“ Nakázal Gekko’ü jemně, ale s úsměvem.
„Já tebe víc.“ Krátká pusa na rozloučenou a cesty se rozdělily. Adha mířila do vesnice a Argento kvapil jinam.
Argento s Gekko’üem na svém hřbetu dorazil na místo, kde se nacházela menší chatka.
„Kde to jsme?“ Zeptal se Gekko’ü a seskočil ze hřbetu svého přítele.
„Je to něco na způsob Ham’idovy skrýše. Nevím, co tam na tebe čeká, ale musí to být důležité.“ Odpověděl Argento.
„Tak doufej, že to bude za něco stát.“ Pronesl Gekko’ü a už kráčel směrem k chatce. Pomalu otevřel rozvrzané dveře a porozhlédl se kolem.
„Má to být skrýš, ale zjevně si táta zakládal na menším luxusu.“ Mumlal černovlásek, když procházel. A pochybuju, že tu něco bude, soudě podle velikosti. Argento, co kecáš? Gekko’ü ale náhle o něco zakopl a už se válel v prachu. Coasa? Co to bylo? Opatrně se zvedl a vyhledal to, o co zakopl. Našel padací dveře. Dobře, beru zpět. Klasická lidská mýlka. Gekko’ü proskočil otvorem v zemi a náhle se ocitnul jinde.
Černovlásek dopadl bezpečně na podlahu. Hned z momentu bylo jedno jasné. Nevěděl jak dlouhá chodba ho čekala, navíc ještě ve tmě. Čert vem tmu. Musím jít. Gekko’ü kráčel temnou a dlouhou chodbou, potichu lamentoval, jak to měl Ham’id promyšlené.
„Řiď se instinkty, říkali. Tak se jimi budu řídit a půjdu rovně.“ Zauvažoval nahlas a na křižovatce se vydal stále rovně. Nakonec došel až na konec chodby, zdála se slepá.
„Cazze’ia’ro! Slepá chodba!“ Zanadával Gekko’ü, vzápětí ale zaslechl své jméno v dlouhém a táhlém šepotu. Zmateně se rozhlížel, jeho jméno se ozvalo asi ještě dvakrát.
„Ty šepoty vycházejí zpoza téhle zdi.“ Pronesl Lovec do ticha a přiložil ruku na zeď.
„Zaznamenán kontakt.“ Ozvalo se ze zdi. Překvapený Gekko’ü se pro jistotu postavil do obraného postoje.
„Prokaž, že jsi z krve Tokush’gåwa.“ Ozvalo se opět. Gekko’ü jednal rychle. Rozepnul si plášť a vyhrnul tričko, tím odhalil svoji menší krvácející ranku na břiše, jejíž krev setřel prstem a následně tím potřel kousek zdi.
„Prokázáno.“ Ozvalo se naposled ze zdi a Gekko’ü mohl projít. Beino, tohle bylo zvláštní, ne-li divný. Opět zaslechl svoje jméno, což už ho začalo pěkně dopalovat.
„Ať už jsi kdokoliv nebo cokoliv, ukaž se!“ Zvolal do ticha a vyčkával. Napětí by se dalo krájet.
„Salvia, figlí mi.“ Ozvalo se za ním. Gekko’ü se otočil a spatřil svého otce, živého a zdravého.
„Chei cazzá?! Padra’i! Jak je možné, že žiješ? Viděl jsem tvou krev!“ Nechápal Gekko’ü, úsměv Ham’ida neopouštěl.
„Viděli jste to, co jsem chtěl, aby jste viděli. Pojď za mnou.“ Vysvětlil Ham’id a naváděl svého syna dál.
„Nemám moc času na povídání si. Musíme to udělat rychle.“ Nabádal Ham’id a už stál před figurínou s oblekem.
„Výbava pro Marendara! Jak jsi k ní přišel?“ Vyjekl Gekko’ü překvapeně.
„Zdá se, že jsi seznámen s tím pojmem. Jen tak ze zvědavosti… víš kdo byl posledním Marendarem?“ Zeptal se Ham’id, zatímco si Gekko’ü prohlížel oblek. Tmavě šedé tričko bez rukávů, kalhoty stejné barvy. Na ruce patřily černé bezprsté rukavice sahající až po ramena, předloktí obrněné kousky brnění tmavě azurové barvy. Kus toho brnění bylo i na hřbetu pravé dlaně. Levá ruka měla tmavě hnědou rukavici, těžce obrněnou kovovými plíšky, pět z nich tvořilo drápy na konečcích prstů. Kolem pasu se usadil taktéž tmavě hnědý opasek, z něhož vedly čtyři tmavě azurové kusy brnění, dva na stehna, dva na rozkrok a zadek. Ani nohy nebyly bez brnění, tak své místo braly temně azurové holenice s větším kusem brnění na kolenech. Boty byly uzavřené a černé, nárt taky obrněn tmavě azurovým kusem. Gekko’ü byl celkem i rád, že na tričku byla dána kapuce a kolem krku kus látky tak dlouhý, že figuríně dosahoval po lýtka.
„Vím, že to byl někdo, kdo si říkal Corvù(Vrána).“ Odpověděl Gekko’ü, když skončil s prohlížením obleku.
„Přesně. Jen, přesněji řečeno, byl to můj otec. Tvůj děd.“ Opravil ho Ham’id stojící opodál.
„Sí, Gekko’ü. Jsi krve těch, kteří byli schopni vytvořit Mentální propojení se dvěma zvířaty.“ Mluvil Ham’id dál.
„Počkej! Pokud ale vím, tak časová mezera mezi posledními Marendary byla… co vím tak sto let. A teď je to jen ob jednu generaci.“ Protestoval Gekko’ü, jenže Ham’id zůstával klidný.
„Osud si tě vybral. Tomu neutečeš.“ Ujistil ho Ham’id a taktéž přešel k figuríně.
„Můžeme začít?“ Zeptal se, čímž vytrhl svého syna z přemýšlení. Ale krátké přikývnutí stačilo jako odpověď.
„Přijmi naši sílu! Prokaž, že jsi skutečně naše krev! A zlikviduj zlo v téhle zemi! Nyní jsi Marendar! Spása téhle země!“ Hřměl Ham’id po celé místnosti, zatímco se Gekko’üovi prohazovalo oblečení. Gekko’ü pomalu dopadl na zem, značná síla proudila jeho tělem.
„Tak tedy Marendar, sí?“ Zeptal se Gekko’ü sám sebe a sevřel levačku v pěst před svou hrudí, až plíšky zarachotily. Hned na to ale hledal svého otce.
„Otče!“ Vykřikl černovlásek a odtáhl Ham’ida ke zdi, aby ho mohl posadit.
„Heh, to bylo trošku těžší, než jsem čekal. Sebralo mi to veškerou Chakru. Ano, synku… Chakra proudí v každém z nás, jen pár ji dokáže naplno využít.“ Vydal ze sebe Ham’id oslabeně mezi nádechy a výdechy.
„Možná víš, co to obnáší být Marendar. Máš novou sílu a moc, jsou s tebou všichni tví předci. Znič to zlo, co se v téhle zemi vyskytlo. Tvá síla ti pomůže.“ Promlouval umírající Ham’id dál a zvedl pravačku, v níž držel meč celkem podobný tomu, co měl Gekko’ü původně, jen kratší.
„K dobru ji měj, moudře ji užívej.“ Vydechl naposled, když Gekko’ü převzal meč.
„L’pace sì’cun tue, Padra‘i.(Mír s tebou, otče.)“ Popřál mu Gekko’ü a tím se i rozloučil. Pak se odhodlaně zvedl a zasunul si meč do pochvy na pravém boku.
„Io uci’derrò Vittoriàn Junko!(Zabiju Vittoriàna Junko!)“ Zavrčel Gekko’ü a nasadil si kapuci na hlavu.
Gekko’ü vyšel ven, kde čekal Argento. Když Gekko’ü sňal kapuci, Argento na něm zaznamenal pár zásadních změn. Jeho pokožka už nebyla našedlá, vrátila se mu zdravá barva a jeho vrchní oční víčka byly zbarveny tmavě modře.
„Takže jsi Ham’ida našel.“ Pronesl Argento, když k němu Gekko’ü došel.
„Sí. Musím uznat, že měl zvláštní způsob zabezpečení.“ Uznal Gekko’ü a zvedl se vítr tak silný, až Lovci zavlál černý cestovní plášť, který si vzal po cestě ven. Hned na to ale naskočil na hřbet obří kočky a znovu si nasadil kapuci.
„Myslím, že se můžeme vrátit do Shimogakure.“ Řekl Gekko’ü, což bylo pro Argenta skoro jako rozkaz.
„Ale jistěže, Marendare.“
Pře bránu Shimogakure už cestoval Gekko’ü sám. Argento zůstal v okolí.
„Co mám dělat já, Gekko’ü?“ Zeptal se Ura, když Gekko’ü skákal po střechách. Seznam se s Argentem a společně se pokuste vyhledat Junkovu lokaci, Uro… nebo bych spíš měl říct Arno? Gekko’ü se zastavil na okraji střechy a pozoroval dění na ulicích.
„Proč zrovna Arno? Myslel jsem, že Ura je mé jméno.“ Namítal irbis uvnitř Gekko’üovy mysli. Gekko’ü byl nyní přikrčený na hraně. Ura byl jen přezdívka, ale teď znám tvé skutečné jméno. Takže Arno, jak jsem řekl. Seznam se s Argentem a společně se pokuste zjistit lokaci Bílého Šamana. Pak za mnou přijď. Gekko’ü sledoval cesty, než nakonec pohlédl na jeden dům.
„Mám je.“ Pousmál se pod kusem látky zakrývajícím mu ústa. Arno úspěšně přijal své jméno a úkol, Gekko’ü se mohl věnovat svým věcem. Díky svým zkušenostem v Parkouru se efektivně dostal ze střechy a ke svým přátelům se dopravil pěšky. Hned u dveří ho zastavila Li’iu.
„G, bezva, že jsi tady! Trápí mě jedna věc. Bílý Šaman o nás ví hodně, ale my o něm skoro nic.“ Uvedla Li’iu jako svůj ůvod. Gekko’ü se pod kápi mírně zamračil.
„Co musím udělat?“ Zeptal se zakuklený a rozhrnul svůj plášť.
„Vyraž do Kak’Chemu. Tam by měl ještě přebývat náš zdroj informací. Ptej se po muži jménem Kchan.“ Odpověděla Li’iu, s čímž Gekko’ü souhlasil.
„Beino. Vyrazím tam… ale až naberu více sil.“ Stvrdil Gekko’ü svou podmínku a Li’iu mu ustoupila z cesty.
„Jak si tedy přeješ, Marendare.“ Povolila bělovlasá a při posledním slově se mírně usmála. Gekko’ü byl nucen si dát nějaký odpočinek. Trvalo dlouho, než vstřebal takový nával síly. Od Kakashiho se dozvěděl, že místní lidé jsou připravení na plný boj. Gekko’ü se ale rozhodl počkat.
Po kratším dovádění s Adhou byl Gekko’ü už plný sil. Jeho tělo ten nával vstřebalo, tak mohl vyrazit. S přáním štěstí jeho přátel vyšel z vesnice, načež mocně hvízdnul. Jeden z jeho irbisů se nabídl, že ho poveze až do Kak’Chemu.
„Tohle místo se moc nezměnilo, i když od mojí poslední návštěvy uběhly tři roky.“ Mumlal Gekko’ü, když stál na okraji jedné střechy a sledoval dění na tržnici pod ním. Městem se proháněla pochmurná mlha.
„Kriminalitou se tady rozhodně nešetří.“ Pousmál se černovlásek nad děním v ulici. Jeden malý kluk ukradl jednomu stánkaři jídlo a začal před ním utíkat. Jenže co naplat, když chceš přežít? Gekko’ü ještě nějakou chvíli sledoval ruch na tržnici, když za sebou ucítil pohyb. Spatřil chlapíka s červeným šátkem na hlavě, jak utíkal před strážemi, kteří měli celkem problém manévrovat na střechách. Kchan nalezen. Teď mu jen musím nadběhnout. Gekko’ü se vydal za nimi, ale s rozvahou volil každý směr, nechtěl se odhalit. Jako stín vyřídil stráže a dál sledoval toho muže, kvůli kterému tam byl. Až nakonec ho předběhl.
„Zavři tlamu, nebo budu nucen tě zabít! A to se mi nechce.“ Zavrčel Gekko’ü, když držel Kchana pod krkem a druhou rukou mu zacpával pusu. Chycený Kchan jen něco nesrozumitelného zahuhlal.
„Beino, teď tu ruku pomalu sundám.“ Upozornil Gekko’ü a taky tak udělal. A Kchan nevypadal, že chce zase křičet.
„Co po mě sakra chceš, chlape?! Takhle se za mnou připlížit…!“ Prskal Kchan potichu, protože kolem nich prošla strážní patrola.
„Řval bys tak jako tak. Posílá mě Lyka Li’iu.“ Uvedl černovlásek svůj úkol, což Kchana trošku uklidnilo.
„A co mi chce Li’iu?“ Zeptal se Kchan, načež se Gekko’ü porozhlédl kolem, jestli je někdo neodposlouchává.
„Jsi bývalý Nec’rai Cach’cathore. Údajně víš něco víc o Vittoriànovi Junko.“ Odpověděl Gekko’ü, stále zůstával zahalen.
„Informace o Bílém Šamanovi? Beino, ale ne teď a tady. Sejdi se se mnou o půlnoci na věži Hawken. Těžko bys ji přehlídl.“ Vyslovil Kchan svoji nabídku a Gekko’ü ho pustil. Muž s šátkem na hlavě zmizel v davu. Na černovláska teď dopadlo velké dilema. Co budu dělat až do půlnoci, když je teď s bídou pravé poledne? Budu muset něco vymyslet.
Co Gekko’ü dělal po celý zbytek dne, je stále záhadou. Blížila se půlnoc a Gekko’ü se škrábal na věž Hawken. Bylo to celkem složité, protože věž byla hodně vysoká a zdi z větší části hladké. Jaká klika, že jsem si nechal alespoň jeden cepín. Gekko’ü stanul na vrcholku, kde k jeho neštěstí strašil jeden ze strážných. Aby mu nepřekážel, dával si rychlou jednosměrku z věže.
„Stylově sundaný.“ Ohodnotil s lehčím potleskem Kchan, když se za Gekko’üem zhmotnil ze stínů.
„Žádní svědci.“ Okomentoval to Gekko’ü a schoval cepín. Pak se postavil k okraji věže a porozhlédl se kolem.
„Říkal jsi, že potřebuješ nějaký informace o Bílým Šamanovi. Co přesně by to mělo být?“ Zeptal se Kchan a posadil se k okraji.
„Cokoliv.“ Odpověděl černovlásek a napodobil Kchana. Společně se zahleděli na noční město.
„Co vím, tak Vittoriàn se tě bojí, chlapče. Strach je jeho slabinou. Musíš ho nějak zahnat do kouta.“ Začal Kchan a zapálil si. Zvedl se vítr, takže Kchan měl menší potíže se zapalovačem.
„Myslím si, že by to teď neměl být problém.“ Uznal Gekko’ü a sundal si kapuci. I ve tmě si Kchan všiml jeho tmavě modrých značek u očí.
„Marendar? Jo, tak to si myslím, že by neměl být žádnej problém.“ Ohodnotil Kchan Gekko’üův vzhled a už pokuřoval.
Hodiny pluly celkem rychle. Čas by se dal odhadnout na druhou hodinu ráno. Kchan vypotřeboval ze svých vědomostí vše, co věděl.
„Tak, Gekko’ü… to je vše, co vím. Doufám, že ti to pomůže.“ Zakončil Kchan svoji dedukci o Bílém Šamanovi.
„Mám pocit, že by mělo.“ Odsouhlasil Gekko’ü a promnul si oči. Při představě, že s takovou bude muset dorazit ještě zpět do Shimogakure, se trošku oklepal.
„Podívej se.“ Řekl Kchan a ukázal směrem na město. Krom pár osvícených míst, bylo vidět i několik postav na střechách.
„Černí Lovci. Někdo jim musel říct, že jsem tady.“ Pronesl Gekko’ü a začal se pomalu zvedat.
„Nezapomeň, že tady chce každej tvoji hlavu.“ Připomněl mu Kchan a taky se zvedl. Gekko’ü se služným zakletím uznal svoji chybu, ale hned na to se musel zaklonit v zádech, aby se vyhnul vystřelenému šípu.
„Cazze’ia’ro! Budu muset zmizet!“ Procedil Gekko’ü mezi zuby, když se narovnal. Černí Lovci se začali seskupovat kolem věže, pár z nich se začalo škrábat nahoru.
„Dám ti čas zdrhnout!“ Nabídl se Kchan, když pár Lovců bylo v polovině věže. Gekko’ü na něj hodil nechápavý pohled.
„Jdou částečně i po mně. Jejich přání bude z půlky splněno. Tak už mazej! Vypadni odtud!“ Rozkřikl se Kchan a připravil se ke skoku do davu.
„A ještě něco. Přeju ti hodně štěstí proti Šamanovi. A teď běž!“ Zakřičel Kchan naposled a vrhl se z věže do davu. Gekko’ü se podíval na svoji stranu věže, ta byla čistá, tak skočil. V půlce pádu vystřelil z ruky vodní bič a dopravil se na další střechu. Rychlým během po střechách se dostal mimo město, kde poté nabral vysoké otáčky a už ho nebylo.
Gekko’ü úspěšně doběhl do Shimogakure. Bylo trošku nad ránem, takže si sedl na lavičku a vydýchával. Za chvilku vesnice stejně ožije.
Slunce vysvitlo na zamračené obloze. Gekko’üa nakonec přece jen přemohl spánek, usnul na lavičce tak, jak si sednul. Když ho ve vlasech zašimraly jemné sluneční paprsky, byl nucen vstát, ač neochotně. Měl bych se vrátit za Kakashim, ať nemají strach. Se značným křupáním zad se černovlásek zvednul a s mírně rozespalým krokem se vydal za svými přáteli. Doma měl co dělat, aby sebou nešlehl o zem a aby byl schopný převyprávět, co za informace se dozvěděl. Poté bylo Gekko’üovi dovoleno, aby se trošku prospal.
„Takže Bílý Šaman teď jedná ze strachu. Není divu, že teď nebyly žádné útoky.“ Zvažovala Li’iu podané informace, zatímco Gekko’ü usínal.
„Má z Uncie strach. A včil, když je Marendarem, tak se po***e strachy. Aspoň tak si to myslim.“ Přidal se Kakkò. Aby nerušili, přemístili se do jiné místnosti, jen Adha zůstala s Gekko’üem.
„Marendar? Co je to?“ Zeptala se Sakura. Lovecké legendy jí byly neznámé, ostatně všem Ninjům z Listové.
„Marendar, respektive Marendarové byli ti nejsilnější válečníci, co kdy byli v historii Lovců. Říká se, že maj nesmírně dobrý vztahy se všema zvířatama v tomhle okolí. Elementární kontrola a moc taky není výjimkou.“ Vysvětlil Kakkò ve zkratce, podrobnosti by trvaly hodně dlouho.
„Verrai?“ Dodal ještě, když na sobě zachytil pohled od Li’iu. Překvapená Li’iu jen přikývla na souhlas. Netušila, že někdo Kakkòova rázu bude vědět něco takového. I když byl znovu probuzen z mrtvých, docela se jí zamlouval.
„Takže teď máme šanci si promyslet strategii a něco podniknout.“ Zkonstatoval Kakashi, dostalo se mu dvojího souhlasu od Lovců.
„Měli by jsme ale počkat na Kočičákův názor. Přece jen, pokud si pamatuju, tak mu s tímhle pomáháme.“ Přidal se Naruto a měl pravdu. Ninjové tu jen pomáhali.
„Každopádně ale budeme potřebovat mužstvo.“ Přidal se Yamato, s čímž všichni souhlasili.
„Saii, co to děláš?“ Zeptala se Li’iu, když si všimla jeho pohybů.
„Píšu zprávu pro toho starce. Budeme tak uctiví, že mu dáme možnost se připravit.“ Odpověděl Sai a pokračoval v psaní. Jakoby měl dobře promyšlené, co mu napsat. Ještě dobrou hodinku probírali, co a jak, dokud je někdo nepřerušil.
„Tak jaký je plán? Trošku jsem si zdřímla taky, no.“ Ozvala se Adha ve dveřích a rozpačitým výrazem. Kakashi si jen povzdechl a s mírným úsměvem na tváři zakroutil hlavou.
„To jsem se nádherně prospal!“ Zavrněl Gekko’ü, když seděl na posteli a požitkářsky jako kocour se protáhl. Ale na jednu věc to rozhodně nemá! Hehe. Pomalu se zvedl z postele a jal se vydat do jiné místnosti, musel doplnit tekutiny. Během cesty ale zaslechl své přátele, jak zuřivě debatují.
„Nechcu vám do toho co kecat, ale potřebujeme trochu času, abychom nasbírali dostatek mužů. Co zmůže nás devět proti několika stovkám?“ Promluvil Gekko’ü stojící ve dveřích, opíraje se levým předloktím o futra, čímž na chvilku přerušil debatu.
„Já vám to říkal, Kakashi-senpai.“ Ohradil se Yamato na svůj minulý argument. Li’iu rychle přeletěla pohledem všechny přítomné a už chtěla něco říct, ale Sakura byla rychlejší.
„Má pravdu, Senseii. Co zmůže devět lidí proti několika stovkám?“ Pronesla Sakura, čímž donutila Kakashiho se zamyslet. Bělovlasý si promnul nezakryté oko a pak si rezignovaně povzdechl.
„Tak dobře, přemluvili jste mě. Ale i tak, Gekkou… kde chceš tady sebrat několik lidí, abychom dorovnali počet?“ Zeptal se Kakashi, ale černovlasého Lovce to nevyvádělo z míry. Ba naopak, Gekko’üův obličej zdobil sebevědomý úsměv.
„Tak se projdi po venku, Amisca. Zdejší lidé jsou připraveni na cokoliv, i na smrt pro dobrou budoucnost. Když jim dáme důvod, tak půjdou. Navíc, znám i pár takových, co by šli, nehledě na výsledek.“ Odpověděl černovlásek, jeho úsměv stále zůstával.
„No to potěš péro! Ten kluk ví, jak zaujmout.“ Špitnul Kakkò směrem k Li’iu. Ta jen kývla na souhlas. Ještě toho dne se začalo s přípravami. A ještě večer toho dne přišla do Teh’Stonu zpráva.