Sedm moří X. - poslední - Bunshin no Jutsu, Rinji a ANBU historky

Hinata a Shikamaru mě nakonec opravdu museli tahat domů. Když jsem se ráno probudila, neskutečně mě bolela hlava a bylo mi zle. Po pár výpravách do koupelny a prášku mi bylo trochu líp, ale pak jsem si vzpomněla na Shikamara a Kakashiho. Někdo zaklepal na dveře.
"Nanami? Můžu dál?"
"Kakashi?! Jasně že můžeš, pokud se se mnou ještě bavíš." Otevřel dveře a sedl si vedle mě na postel.
"Včera jsem mluvil o obrázku," řekl a vyndal z kapsy složený kus papíru. Rozbalila jsem ho. Byla jsem na něm já a Kakashi. Seděli jsme na lavičce a četli nějakou knížku.
To je přece Icha Icha.
A ten obrázek maloval Sai.
A Shikamaru má holku, a ta je ze Suny a jmenuje se Temari.
"Kakashi. Moje vzpomínky! A taky Icha Icha, třetí díl, kapitola dvanáctá, strana 226-230. A Deidarovy hodiny s kukačkou, co dělala KUKATSU, a Hinata a přespávačky, a speciální schůzka, a Naruto, operace, Vražda v poušti... Všechno." Vrhla jsem se mu kolem krku.
"Moc mě mrzí ten včerejšek. Byla jsem opilá a nevěděla jsem, co dělám. Já jsem tak ráda, že si tě zase pamatuju. A vyzvednu si u Kurenai-sensei Natsuki, a můžu se k tobě nastěhovat?" Na dveře zaklepala Hinata.
"Můžu dál?"
"Jasně, pojď," zasmála jsem se. "Už jsem si na všechno vzpomněla."
"Jak?"
"Ten obrázek od Saie."
"Někoho ti nesu. Kurenai-sensei musela do nemocnice. Natsuki prý byla hodná a ani moc neřvala. A bude mít kámoše," vychrlila Hinata.
"Kurenai-sensei už..." podivila jsem se.
"Jenom je škoda, že Asuma-sensei ho neuvidí. Je to kluk, Tsunade-sama to zjistila, a prý se bude jmenovat po tátovi."
"Po tvém tátovi, nebo po svém tátovi?" vyzvídala jsem.
"Bude se jmenovat Asuma. A mimochodem jsem spolu viděla Iruku-sensei a nějakou neznámou blondýnku," řekla.
Vzala jsem si od ní svoji dceru.
"Nanami? To s tím přestěhováním pořád platí?"
"Jasně. Kdo z nás má větší byt?" zeptala jsem se.
"Asi já, a navíc nebydlím vedle Naruta, takže ho Natsuki nebude budit v noci."
"A ty si myslíš, že by Naruta něco vzbudilo? Toho by nevzbudil ani útok na Konohu, Kakashi. Ale máš větší byt, jdeme bydlet k tobě."
"Tak si začni balit věci a já si doma trochu uklidím."
"Já ti pomůžu, protože ten bordel, co máš ve skříni, jsem viděla. To bys uklízel dva roky. Hinato, pohlídala bys mi Natsuki? Prosím prosím."
"Jasně. Pojď k Hinatce," natáhla ruce. "Nemám jít s váma? Nebo je bordel ve skříni tajný?"
"Není, klidně pojď," usmál se Kakashi a vydali jsme se do jeho bytu.
"Na něco jsem zapomněla. Bráchaaa!" zavolala jsem na Naruta, který se jako vždycky cpal ramenem. "Už si tě pamatuju!" Ukázal mi palec nahoru.
"Mám to všem říct?"
"MŮŽEŠ!"
Kolem mě prošel Shikamaru. Pozdravila jsem ho, jako by se včera nic nestalo. Zamával mi.
"Už mám vzpomínky," řekla jsem mu.
"To je fajn. Co Natsuki, neřve moc?"
"Ne. A kdy přijede Temari?"
"Sakra. Dneska. Jestli se dozví o tom včerejšku, zabije nejdřív mě a pak tebe," ztlumil hlas.
"Abych si z ní nevzal příklad," ušklíbl se Kakashi.
"Ještě to tak. To bych musel umřít dvakrát."
"Aspoň bys to už neudělal," konstatovala jsem. "Mrtvola toho moc..."
"Stačí," zarazila nás Hinata. "Kakashi-sensei tohle opravdu poslouchat nemusí. Nechtěla jsi mu náhodou pomáhat s úklidem skříně?"
"Náhodou chtěla, ale místo toho se snažím všem oznámit, že už mám paměť. Můžeš mi pomoct," usadila jsem ji.
"Hai."
"Díky. A Shikamaru půjde taky. Já se potřebuju přestěhovat." Na včerejšek už jsme nemysleli, teda doufám, že on ne. Ale nevypadalo to tak.

[o šest let později]

"Mami! Táta se vrátil z mise!" přiběhla s křikem Natsuki. Upřela na mě své černé oči a prohlásila: "Slíbil mi, že mě naučí jednu super techniku! Nevíš, co to je?"
Zrovna včera jsme se o tom bavili, ale rozhodla jsem se ji nepřipravit o překvápko.
"Tajemství," šťouchla jsem ji do čela. "Budeš muset počkat na tátu."
"Mamii, ty to víš! Řekni mi to, prosím!"
"Natsuki, nebuď tak netrpělivá."
"A kdy přijde táta?"
"Je u Naruta v kanceláři a řeší tu misi, na které zrovna byl. Musíš - počkat."
"Fajn," zabručela Natsuki a šla hledat Kakashiho. Za chvíli jsem uslyšela její radostné pokřikování a oba dva se nacpali do kuchyně. Vypadali skoro stejně. Jediný rozdíl byl ten, že Natsuki byla holčička. Jeden z jejích životních cílů byly vlasy až na zem a jejím nejhorším nepřítelem byla Sakura s nůžkama v ruce. Sakura měla kadeřnictví, které bylo ve všech zemích vyhlášené jako jedno z nejlepších. Když řekla, že ustřihne jenom centimetr, opravdu ustřihla jenom centimetr, ale i ten centimetr moji dceru vzdaloval od jejího snu a ona strašně protestovala. Vždycky jsem jí pak musela slíbit bonbóny od Choujiho, aby se nehýbala, nezdemolovala půl kadeřnictví a nepřivedla Sakuru k šílenství.
"Mami, Asuma mi chce ustřihnout vlasy," otočila se na mě. "Pořád mě provokuje, ale je to jediný člověk, se kterým si můžu hrát. Ostatní jsou mrňata, třeba Torio. Jsou mu jenom dva, a s dvouletým miminem, které jenom žvatlá a hází plastové kunaie, si hrát nechci," fňukala. "A Asuma mě pořád štve."
"A neignoruješ ho náhodou?" vyzvídala jsem.
"Trošku," přiznala se.
"Jenom se s tebou chce bavit. Zkus si s ním někdy popovídat, nebo ho třeba pozdravit." Přikývla.
"Tak jdeme?" kývl na ni Kakashi.
"Jo, jdeme! Dáme si závod?"
"Začínáš být jako Gai, když byl mladší. Můj věčný soupeř," usmál se a já jsem si naznačila u čela kolečko.
"Jste naprosto praštěný. Všichni tři."
"A mami? A nemohli bysme být praštěný čtyři? Já bych chtěla bratříčka jako Akemi!" Irukovi to s tou blondýnkou vydrželo. Jmenuje se Amaya - to musí být osud - a mají spolu dvě děti. Akemi, která je o půl roku mladší než Natsuki, a Ichira, kterému je šest měsíců a Akemi ho vozí po Konoze v kočárku.
"Bratříčka? Možná," odtušila jsem. Kakashi vytáhl Natsuki ze dveří, než stačila protestovat.
......
"Tak. Tohle je technika, kterou bys mohla zvládnout a Iruka-sensei tě za ni určitě pochválí. Máš na ni ještě dva týdny, než skončí prázdniny a ty nastoupíš do Akademie. Sleduj mě." Přiložil k sobě ruce. "Bunshin no Jutsu!"
"To dokážu," zašklebila se na něj Natsuki. "BUNSHIN NO JUTSUUU!" Objevil se vedle ní klon a pokusil se udělat vítěznou pózu, ale zamihotal se a zmizel.
Večer už Natsuki dokázala udělat klon stojící na místě, ale nedokázala ho rozpohybovat, aniž by zmizel.
"Jdeme na večeři, jinak nás mamka zase seřve," zavolal Kakashi na svou dceru, která přestala řvát na své klony "Pohni se! Pohni se!", přiběhla k němu a chytila ho za ruku.
"A tati, a opravdu budou k večeři knedlíky?"
.......
"Ahoj Natsuki!" mával už z dálky Asuma. Byl podobný svému otci, jen oči měl červené po Kurenai.
"Čau!" zamávala na něj Natsuki. "Taky nastupuješ na Akademii?"
"To si piš. Už něco umíš?"
"BUNSHIN NO JUTSU!" Soustředila veškerou svou vůli do své nové vítězoslavné pózy.
"Bunshin no Jutsu." Deset Asumů teď tančilo kolem ní a jejího mizejícího klona jako lidožrouti kolem ohně.
"Jak to děláš?!"
"To takhle dáš ruce k sobě a zařveš Bunshin no Jutsu, a nesmíš být levej jako někdo."
"Naruto-sama býval ještě levější, a teď je Hokage," ozvalo se a z davu vystoupila Akemi.
"Strejda neuměl klony? To si od něj nechám vyprávět, až se mi bude posmívat, že jsem netrefila terč," poznamenala Natsuki.
"Strejda?" podivil se Asuma. "Ty jsi neteř Šestého?"
"Máma je jeho sestra," pokrčila rameny. "Vždycky spolu chodíme na ramen, my tři a táta."
"Ty chodíš s Hokagem na ramen?!" Akemi došla slova. Ještě chvíli si povídali a pak se spolu rozběhli neznámo kam.
..........
"Shikamaru? Kdo je ta holka s tmavě zelenýma vlasama, která se baví s Kakashim?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Hanare. To je ta, se kterou ho špehoval Naruto. To se mi nelíbí."
"Ani mně ne," zúžila jsem oči. "Říkal, že jde nakupovat, a místo toho provází po Konoze nějakou roštěnku. To se mi vůbec nelíbí, i když bych zrovna já měla mlčet."
"Proč?"
"No, myslíš, že mě omlouvá, že jsem byla s prominutím na s..... a že jsem si ho nepamatovala? Mluvím o tý párty, když byla Natsuki malá."
"Docela jo. Omlouvá tě spíš to druhý, ale omlouvá."
"Ale jeho," ukázala jsem na Kakashiho, "neomlouvá nic."
"Co se to tu děje?" ozvalo se za námi.
"Naruto, Sakura a Sasuke? Čauky, co tady děláte?" zeptala jsem se.
"Tomu říkám pozdrav. Šestému Hokage se neříká 'co tady děláte'," ohradil se Naruto.
"Aby ti to nestouplo do hlavy," praštila ho Sakura.
"To je jedno, ale podívej se na Kakashiho," ukázala jsem na dvojici. "Nechcete je znovu sledovat?"
"Já jsem Hokage, měl bych sedět v kanceláři," zamračil se Naruto.
"Kage Bunshin," prohodil Shikamaru. "Určitě za tebe to papírování udělá."
"Aby se zase nevzbouřili," zděsil se Naruto. "Gai-sensei v kytičkovaných plavkách byl jeden z mých nejděsivějších zážitků."
"Buď v klidu. Jednoho porazíme, ne?"
"Taky pravda. Kage Bunshin no Jutsu! Hele, ty běž do kanceláře a udělej papírování, já musím uklízet u sebe v bytě. Nebo si to můžeme vyměnit, jestli chceš."
"Ne, díky," prohlásil druhý Naruto a zdekoval se.
"Tak, to by bylo z krku. Sasuke, Sakuro, jdeme na to! DATTEBAYO!"
"A já jdu domů. Natsuki za chvíli přijde domů z Akademie a bude mít hlad. Jako by si nedovedla v šesti letech namazat chleba," ušklíbla jsem se.
...........
Prošla jsem kolem lavičky, kde Kakashi něco řešil s tou Harare, nebo jak se to jmenovalo. Nic jsem neslyšela, tak jsem se otočila a šla pryč, ale zachytila jsem pohyb. Na zemi ležela ta holka a Kakashi, který se s ní líbal. Otočila jsem se a odběhla pryč. Vrazila jsem do Shikamara, který si o něčem povídal s Temari.
"Promiň," omluvila jsem se.
"Ahoj Nanami!" řekla Temari ostře.
"Temari," vzdychl Shikamaru. "Bylo to před šesti lety na party se saké. Už se to neopakovalo. Přestaneš ji prosím nenávidět?"
"NE." Zírala na mě.
"Kontroluju tě," prohlásila. Uraženě jsem se otočila.
"Čau, Shikamaru," zdůraznila jsem svou ignoraci Temari. Kývl mi na pozdrav a já jsem šla vyzvednout ze školy Natsuki.
"Mami! Asuma mi pomohl naučit se jednu super věc na zmatení nepřítele! Koukej! Bunshin no Jutsu!"
Šest Natsuki spustilo nějaký zmatený tanec. Než jsem stihla něco udělat, skočila na mě ta pravá a povalila mě na zem.
"Mě jsi teda zmátla dokonale," přiznala jsem. "Zajdeme na ramen?"
"Joo, ramen! Ra-men! Ra-men! Ra-men!" povykovala Natsuki.
"Můžeme se přidat?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.
"Jasně. Co Asuma, rozumí si s Natsuki? Prý ji dneska naučil nějakou techniku." Kurenai-sensei se usmála.
"Podívej se na ně," ukázala mi. Zrovna se něčemu smáli.
"Doufám, že mu Natsuki nebude vyprávět ty Kakashiho historky," povzdechla jsem si. "Jsou z doby, kdy byl v ANBU."
"A to vypráví šestileté holčičce?" lekla se Kurenai.
"Říkala jsem mu, aby to nedělal. Nedá si říct. A navíc si Natsuki zamilovala zrovna ty nejkrvavější."
"...a pak mu usekal prsty, hezky jeden po druhým," zaslechla jsem hlas své dcery.
"Natsuki! Přestaň ho děsit!"
"Když já chci," pokrčila rameny. "Vypadá hrozně vtipně, když je vyděšenej, a navíc mě baví děsit lidi. Mají ze mě potom respekt a neprudí mě."
"Hatake Natsuki, okamžitě s tím přestaň!" zvýšila jsem hlas.
"Nemusí," zazubil se Asuma. "Jsou to nejlepší historky na světě. A to všechno Kakashi-sensei vážně zažil?"
"Víc," řekla jsem. Už od dětství mu umírali lidi, na kterých mu záleželo, hezky jeden po druhém. Dostal se do hodně bojů, pak byl v ANBU, potom tu jsou jeho mise... Mám pocit, že Natsuki u něj má zásobu krvavých historek ještě nejmíň na dva roky. Pak si začne vymýšlet vlastní, a možná i zažije vlastní.
"Další! Vyprávěj další! A znáš nějakou, kde je hodně mrtvol?" povykoval nadšeně Asuma. Natsuki přikývla.
"To jednou táta..." Kurenai se usmála.
"Vypadá to, že jsem se spletla v tom, co by se mělo vyprávět šestiletým dětem. V tom případě mám taky spoustu takových historek. Každý ninja má."
"Jo, já taky. Určitě by se jí líbila ta o tom, jak umřela Aiko. Ale ta se nelíbí mně. Aiko byla z mého týmu, moje bývalá nejlepší kamarádka. Taky loučení s Hoshim, klukem, který se mi tehdy líbil, bylo těžké, ale tam není krev, to by ji nebavilo."
"Možná bych taky mohla něco vyprávět."
"Další! Další!" pištěl Asuma.
"Budu muset," opravila se Kurenai. "Měla bych si na něco vzpomenout, třeba na historky ze Čtvrté války."
"To asi jo," řekla jsem. "Já mám na tohle lidi, nebo spíš člověka."
"A chceš tu o tom, jak rozsekali na kousky dvacet lidí? Ta je superstrašidlácká!" povykovala Natsuki.
"Já ho roztrhnu," ušklíbla jsem se. "Tohle jí vyprávět..."
A roztrhnu ho taky za tu Hanare, ale to už jsem Kurenai neřekla.
….
"Itadakimasu!"
Já a Natsuki už jsme dojídaly čtvrtou misku ramenu a Kurenai s Asumou na nás nevěřícně zírali.
Po ramenu jsme se všichni vydali domů. Na cestě jsem potkala Shikamara.
"Ty nejsi někde s Temari?" zeptala jsem se udiveně.
"Ne, musela na misi. Co Kakashi-sensei?"
"Ani mi o něm nemluv. Vypráví naší dceři ty nejkrvavější historky, které zná, a ještě navíc se toulá po Konoze s nějakou Hanare a válí se po ní na veřejnosti. Až se mi dostane do rukou...!"
"To vám to moc dlouho nevydrželo. Už se hádáte. A co všechno jsi viděla?"
Vylíčila jsem mu celou podstromovou scénu. Přátelsky mě objal a pošeptal mi, že jsem si to určitě jenom špatně vyložila a že to nic nebylo. Doprovodil mě domů a tam jsem se rozhodla, že na Kakashiho okamžitě vypálím svou otázku. Jenomže to jsem nevěděla, co mě čeká. Na zápraží stáli naštvaně se tvářící Kakashi a Temari.
"Co máš s Hanare?!" vyletělo ze mě.
"Co máš se Shikamarem?!" vypálil na oplátku Kakashi.
"Co máš s Nanami?!" nezůstala pozadu ani Temari. Do napjaté atmosféry vrazil Naruto.
"Omlouvám se za ten pád ze stromu, Kakashi-sensei. On ji zrovna chtěl epicky poslat do háje, a v tu chvíli pode mnou trochu praskla větev a..."
Podívali jsme se na sebe.
"Tak to jsem tě nemusel utěšovat," prohodil Shikamaru. Podívali jsme se na sebe a první jsem se začala smát já. Ostatní se přidali a nakonec u nás Temari zůstala na večeři. A Natsuki mě celý večer otravovala otázkami, čemu jsem se to smála. Do toho přišli Naruto s Hinatou, která nám oznámila, že čeká miminko, a já a Kakashi jsme se konečně rozhodli pořídit Natsuki sourozence.
..........
"Sakuro, pošleš prosím někoho pro Natsuki?" zeptala jsem se. Hodina nesnesitelné bolesti, kdy mě Kakashi musel držet oběma rukama, abych neublížila sobě nebo okolí, byla pryč. A já jsem si teď tiskla k hrudi chlapečka se stříbrnými vlásky.
"Konečně jsi tady, Rinji," usmála jsem se. "Sestřička bude mít radost. A koukám, že gen na červený vlasy prostě nemá šanci. Taťka vyhrál na celý čáře."
"Mami! Mami! Je to kluk nebo holka?" ozval se známý vysoký hlásek a do místnosti vtrhla moje dcera.
"Hádej," ušklíbla jsem se. "Jmenuje se Rinji."
"Kluk! A jaký má vlasy? Jé, škoda, já se těšila, že bude zrzavej! Takhle bude máma sama."
"Mámě to nevadí," ujistila jsem ji. Natsuki upřela svoje černé oči na obličej svého bratra.
"Ale má modrý oči."
"To všechny mimina, když se narodí," poučila jsem ji. "Záleží na tom, jestli mu potom ztmavnou a budeme mít doma dva tátovy klony, nebo ne a on bude mít oči po mně."
"Jakej klon?! Já jsem originál!" vystartovala okamžitě Natsuki.
"To možná, ale stoupni si někdy vedle taťky a podívejte se do zrcadla."
"Mamíí, uděláš mi prosím zrcadlo?"
"Fajn." Udělala jsem na podlaze jezírko a Natsuki se v něm začala prohlížet. Pak k němu přitáhla i Kakashiho a zalapala po dechu.
"Mami, proč jsme úplně stejný?"
"Nejsme, ty jsi holka," opravil ji Kakashi. Natáhla jsem ruku a strčila je oba do vody. Když vyplavali, byli úplně mokří a proklínali mě až za hrob.
"Mami! Za tohle nastražím novou past!"
"Jen to ne. Hmm. Tak dávej pozor, aby neublížila Rinjimu."
"Jupí, jdu dělat pastičku, jdu dělat pastičku!" prozpěvovala si, když odešla pryč. Vzpomněla jsem si na svůj příchod do Konohy, nepodařené rande s bratrem, Shikamara a Kakashiho, speciální schůzku, únos, nemocnici, Natsuki, únos kapitola druhá, Kirigakure, amnézii, párty, stěhování, neexistující podvody... A teď je z nás šťastná rodinka se dvěma dětmi a já jenom doufám, že nám to vydrží.
Kakashi pustil moji ruku a vzal si Rinjiho. Přestal brečet a usnul, teda Rinji, ne Kakashi. Rozhodla jsem se, že ho musím okamžitě všem ukázat, takže jsem ho jenom pořádně zabalila do zavinovačky a vyrazili jsme na procházku po Konoze.