Typ
Probudil se s obavami na tváři. Vždyť používání chakry pro něj bylo, jako ruce a nohy pro obyčejného člověka. Bez ní nebyl skoro nic. Kdyby neměl chakru dávno by tu neseděl, nedýchal, myslel si. Bál se to zkusit znovu. Bál se znovu zkusit použít svou chakru. Takhle to oddaloval, jak nejdéle mohl. Ale blížil se čas jeho tréninku. Ve dveřích se objevila Yugito s úsměvem na tváři. Počkala na něj, až se připraví na cestu a společně s Beem znovu vyrazili na ostrov.
O dvadsať minút som už suchá a v teplom oblečení prišla do vstupnej haly, kde ma čakala netrpezlivá Tenten prešľapujúca z nohy na nohu.
,,Nepoznáš hodiny?“ zavrčala mojim smerom a obočie stiahla do naštvaného výrazu. Sklonila som hlavu a pery sa mi zatriasli. Chcela som jej povedať, prečo som meškala a že to nebola moja vina, ale niečo ma zastavilo. Tichý hlások v mojej hlave mi našepkával, že toto bolo len medzi ním a mnou a nemám to ďalej rozpitvávať. Namiesto odpovede som pred ňou zastala a hľadela som si na nohy.
„Zatraceně.“ zaklela potichu. „Tohle je opravdu špatný… No tak, vzpomeň si, co jsme se učili na akademii…“
„Gekko’ü? Není to doufám to, co si myslím, že je.“ Znejistěla Adha při pohledu do trávy. Leželo tam něco malého a bílého.
„Cazze’ia’ro! Adho, rychle!“ Zavelel Gekko’ü a společně se rozběhli k tomu ležícímu objektu v trávě. Rychle doběhli k tomu objektu.
„Ježíši! Chudáček malý!“ Zabědovala Adha, když zjistila, co to je. Bylo to mládě bílého tygra.
„No, no… klid, maličký.“ Utěšoval ho Gekko’ü a dál zjišťoval, co mu je. Malý tygr unaveně zvedl hlavu a chtěl se bránit.
„Deidaro!“ zakřičela jsem, až se zem otřásla. Ten, jehož jméno jsem volala, momentálně někde blbnul. Štvalo mě to. S žádnou domácí prací mi poslední dobou nepomáhá a jen se směje venku. Zatím co já musím makat, aby měli co k jídlu, aby tu bylo čisto, a aby prostě byli vůbec spokojení.
Na väčšinu cesty si nespomínam. Možno to bolo tým, že moje telo vypätie z posledných dvadsiatich štyroch hodín jednoducho nezvládlo a vypovedalo službu, alebo Haku vrámci ošetrovania mojej rany napustil obväzy nejakým utlmovadlom. Nemohla som mu to zazlievať. Už len to, že ma nenechal na pospas lovcom bolo dosť. A to, že ma ošetril a v bezvedomí odniesol do bezpečia ma presvedčilo o tom, že mu môžem dôverovať. Veď, konieckoncov, bola som živá a to je viac než to, v čo by som mohla dúfať, keby som ostala na tom strome.
Itachi seděl na u ohniště a rozlepoval si svůj dopis. Už je to půl roku, co jsou pryč z Akasídla! Musel si přiznat, že už mu všichni celkem chybí. Přečetl si Kisameho dopis.
Ahoj Itachi, rok se neuvidíme, takže ti píšu- znechuceně pohlédl na rýbáka, který si na ohni před ním něco pekl, zakroutil hlavou a četl dál. -ale nevím, co napsat. Ahoj.
„Díky za dopis, je hodně obsáhlý a nápaditý," prohodil Itachi a dál se každý věnoval svým věcem.
***
Na jiném místě zrovna pobýval tým Deidara-Sasori-Tobi.
[left]
Dohoda s Ďáblem
Tým 7 se dostavil před Hokage kancelář pro novou misi. Kakashi dokončil mapování umístění Uchiha pečetí, zatímco Jiraiya a ANBU se pokoušeli zničit pečetě, které se nacházely na kritických místech, jako Hokage budova, Ninja Akademie, ANBU Velitelství a Strážnice Vězení.
„Tým 7 je připraven na C-rank misi.“ Řekl Kakashi a šokoval tak Iruku, který měl směnu v Kanceláři.
„C-rank? Už? Nejsou na to trochu nezkušení?“ zeptal se.
Tamui se objevil v kanceláři Hokageho, ale starého muže to příliš nevyvedlo z míry.
„Trápí tě snad něco?“ zeptal se Sandaime, protože jeho podřízený sem většinou bez pozvání nepřicházel.
„Jen nevím, jestli je dobře, abych byl celou dobu stranou.“ nadhodil Tamui a ze svého místa v okně se přesunul před Hokageho stůl.
„Nechci, aby si myslel, že mu nevěřím.“ odpověděl Třetí jednoduše a dál se věnoval svým dokumentům. Na Tamuiovi toho navíc stejně moc vidět nešlo.
Tma... tma... tma... tma... tú striedali len hlasnejšie a hlasnejšie zvuky - výkriky.... Hidan začal nadobúdať vedomie. Čo sa však stalo, na to si ani on sám poriadne nespomenul. Jediná vec, ktorá sa mu vybavila, boli hlasy vykrádačov. Štvrtá veľká vojna ninjov spôsobila veľké škody na okolitej civilizácii a mnohé obývateľné mestá, či dediny boli aj po jej skončení evakuované a v troskách. Vykrádači využili príležitosť a začali prehľadávať všetky opustené sídla, keďže občania odchádzali narýchlo a všetko zbytočné nechali doma.
Naruto, Sakura, Sai, Kakashi, Kiba, Hinata, Shino a Yamato se vraceli z úspěšné mise. Měli najít a chytit Itachiho Uchihu, který bezvládně visel Kakashimu přes rameno. Naštěstí byl Itachiho parťák zaneprázdněný bojem s jinchuurikim o kilometr dál.
Prošli branou a Kakashi řekl: „Můžete jít. Já půjdu přímo k Tsunade-sama.“
Všichni se rozešli a ninja s páskou přes oko a Itachim přes rameno si to namířil k Hokage. Zastavil se před dveřmi do kanceláře a zaklepal.
„Dále,“ ozvalo se a Kakashi vstoupil.
Byl den jako každý jiný, ale něco ve vzduchu vlálo jako jedovatý had plazící se v modrém rouchu řeky,který pronásleduje svou kořist s úmyslem sníst jí a po dením trávení ji vyvrhnout. Tu náhle v rozlehlém lese nastoupil déšť, ani déšť jako spíše nemilosrdná bouře ukazujíc krásu dnešní mocné přírody,která halila a ochraňovala Konohu. Všichni se schovávali pod stříšky budov, křičeli za náhle prudký vítr a nikdo netušil, co se v brzkých chvilkách přihodí.
Prišli sme do Konohy. Kakashi nám oznámil, že ide za Hokage, oznámiť mu, ako sme dopadli. Dal nám na zvyšok dňa voľno.
Uchiha a Haruno išli okamžite domov, ja som sa rozhodol pozrieť na Iruku. Neurobil som ani päť krokov a hneď sa okolo mňa zjavili asi desiati ninjovia. Pozerali sa na mňa, ako keby som niečo spravil.
„Ty si Naruto, že?“ spýtal sa ma jeden z nich s úsmevom.
Prikývol som.
„Pôjdeš s nami, dobre?“
Nemohol som sa brániť, inak by zistili, že niečo skrývam.
Rýma
Kéž by si tak mohl vzít dovolenou, nebo aspoň nemocenskou, ale copak může? Být Hokage je těžký úkol, který už vykonává řadu let.
Hepčí, „zatracená rýba,“ rozhlédne se po papírech, které se rozletěly všude okolo. „Ach jo, zase je budu buset dát dohrobady. Kde báb brýle? Nesnášíb, když je někab dáb a pak už tab nejsou,“ brble Třetí, kterého postihla těžká nemoc.
„Hokage-sama, přišel jsem pro mise na tento týden.“
„Sakra, velitel ANBU už dorazil,“ shrábne papíry dohromady a podá mu je.
Tenten se rozhlížela po svém bytě. Nikdy předtím si neuvědomovala, jak moc to tu má vlastně ráda. S každičkým koutem měla spojenou nějakou vzpomínku. A teď tady najednou stála naposledy. Bylo jí z toho úzko. Nicméně se přinutila k pohybu. Roztřesenou rukou položila na stůl svou čelenku. Nemohla si ji nechat, nezasloužila si ji. Chvíli ještě hypnotizovala znak vesnice, než popadla přivolávací svitek a vyskočila oknem.
„Takže Tenten se ti přiznala k oběma vraždám,“ konstatoval Ibiki, když Naruto dopovídal.
,,Čo to je?“ dožadovala som sa odpovede, keď sme prechádzali cez obrovské oblúkové, dvojkrídlové dvere a zabočili doľava.
Díl 7. - Směr Konohagakure
Tým z Kirigakure se tedy rozdělil. Dívka silně poraněná po celém těle byla odnesena do nemocnice a zbylí dva chlapci předstoupili před Raikageho.
„Mírové mise tu byly již mockrát a několikrát to byly i pasti. Z jakého důvodu bychom vám měli věřit?“ Optal se zostra mladík, přibližně osmnáctiletý s nezvykle bledou pletí.
Plán Uchiha převratu
Bylo sobotní odpoledne, Jiraiya byl ve staré Uchihovské čtvrti a prohlížel si pečeť, kterou objevil nějaký člen ROOT. Nevypadala jako nějaká běžná pečeť, kterou by znal. Poté začal do pečeti vkládat chakru a hledal, kam a jak proudí. Výsledek se mu ani za mák nelíbil. Potřeboval se s někým poradit. Otočil se na ANBU, který jej doprovázel a byl u něj i jako rychlý poslíček, kdyby se něco vážného stalo.
Od onoho střetu uplynulo dost času a dění ve vesnici se pozvolna vracelo k normálu. Hodně lidí žijících v okolí hradeb u vstupu do vesnice pořád nedokázalo zapomenout na poslední konflikt a při každém západu slunce je zamrazilo. Mnoho z nich se podvědomě otáčelo směrem k obzoru, kdykoli se krvavě rudý sluneční kotouč přehoupl přes okraj a vše pak lusknutím prstu potemnělo. Čekali, že tam stále uvidí dvě postavy, které mezi sebou zápasily.
