Jiné a přesto stejné 21. díl Dopisy, princové a další mise

Itachi seděl na u ohniště a rozlepoval si svůj dopis. Už je to půl roku, co jsou pryč z Akasídla! Musel si přiznat, že už mu všichni celkem chybí. Přečetl si Kisameho dopis.
Ahoj Itachi, rok se neuvidíme, takže ti píšu- znechuceně pohlédl na rýbáka, který si na ohni před ním něco pekl, zakroutil hlavou a četl dál. -ale nevím, co napsat. Ahoj.
„Díky za dopis, je hodně obsáhlý a nápaditý," prohodil Itachi a dál se každý věnoval svým věcem.
***
Na jiném místě zrovna pobýval tým Deidara-Sasori-Tobi.
„Dneska. Se. Otevírají. Dopisýýý!!" zařval Deidara přesně v 00:01 a vrhl se na dopis od své lásky.
„Deidaro!" okřiknul ho Sasori, ale nenaštval se tak moc, jak by se naštval jindy, kdyby ho někdo vzbudil o půlnoci, protože ho zajímalo, co mu mohla Tory napsat. Vytáhl její ušmudlaný dopis a rozlepil ho.
„To si dělá srandu!" vykřikl naštvaně.
„Tobi je zvědavý kluk," otočil se na něj dýňák. Sasori natočil papír tak, aby na něj viděl. Stálo tam: UMĚNÍ JE VÝBUCH!!... a snad sto vykřičníků.
Zato Deidara se nad svým dopisem dost červenal. Měl tam napsané:
Ahoj Deidaro,
určitě už mi hrozně chybíš. Ted si neumím představit, že bez tebe trávím celý rok! A Tory mi tě bude celou dobu strašně připomínat. Moc se na tebe těším. Už jenom půl roku. Přežij to tam s Tobim a se Sasorim a dávej na sebe velký pozor. Miluju Tě, Mira
***
Pein seděl na místě, které je utajeno, ze soukromých důvodů, a předčítal si dva téměř totožné dopisy.
V prvním stálo: Peine, co to je za stupidní nápad: Napište někomu dopis? Ze srdce ti na to s*ru. Sasori
A druhý hlásal: Nykomu nyc bsát nebudu. Sem nájemý vrach, ane psavec. Šetři. Kakuzu
Pein obrátil oči v sloup a šel znova spát.
***
Mitora dřepěla uprostřed lesa a hypnotizovala své dopisy, jako by z nich chtěla ještě něco vyčíst.
*Tobi je hodný kluk. Tobi je kluk, který doufá, že se Miře-sempai nic nestane. Tobi je loučící se kluk.
*Mitoro opovaž se udělat nějaký průšvih! A nezapomeňtě na svůj důležitý úkol. Jestli to nesplníte, máte velký průšvih. Tvůj nejvyšší vládce Pein
*Jashin-sama tě vidí! Posílám ti v příloze Jashinovo desatero, tak si ho k***a nezapomeň přečíst. Každý den svému Bohu přinášej oběti. Když tak obětuj Tory. Jashinista Hidan
*Miluju tě. Opatruj se a přežij rok s Tory. Deidara
*Miro nezabij se. Trénuj, nezapomeň jíst zdravě a dodržuj pitný režim. Choď včas spát a neuč se žádné špatné zlozvyky od Tory. Tu mi můžeš pozdravit. Vzkaž jí, ať nejí brouky, kteří mají reflexně modrou barvu. Ty jsi , doufám, natolik chytrá, že by tě nic takového ani nenapadlo. Dávejte si pozor na divoká zvířata a nezapalte les. Nepijte nic neověřeného. Vždycky si převařte vodu. Nejezte neidentifikovatelné houby a bobulky. Opovaž se šáhnout na drogy a alkohol!... blá blá blá... Itachi
*Drž se. Konan
Tory byla navztekaná, že jí nepřišel ani jeden dopis, ale Mira byla hodná a nechala ji, aby si přečetla všechny její dopisy kromě toho Deidarova, a to ji trochu uklidnilo. Teda až na ten od Itachiho.
Ani jedna z nich stále nepřišla na to, co je jejich roční úkol, a tak si dál žily v přírodě a jedly reflexně modré broučky, kteří byli velmi výživní. A navíc jim každý večer svítila břicha a když šly potom na záchod...*
***
„Áááá," zívla si Mitora a pomalu se posadila. Chvíli jen tak zírala tupě před sebe a pak se najednou prudce posadila.
„Tory vstávej," houkla na dívku ležící vedle ní.
„Ale mami, vždyť víš že vstanu jenom, když mi připravíš koláče k snídani nebo mě může políbit můj vysněný princ," zamrmlala Tory a otočila se.
„Tvůj vysněný princ je přece tady, stačí jen vyslovit jeho jméno," odpověděla se zlomyslným zábleskem v očích.
„Ne, je moc daleko," odporovala.
„Když řekneš jméno, bude tady."
„Ale nebude," protestovala a sedla si. Po asi půl minutě si zase lehla.
„Bude. Tvoje maminka přece mluví vždy pravdu," přesvědčovala dál Mira.
„A co tehdy s tím Ježíškem?"
„Prostě to řekni!!" zařvala najednou Mira, vytočená téměř k nepříčetnosti. Tory s sebou trhla a vzbudila se.
„Utrhnu ti hlavu a na*eru ti do krku, žádné Kuřata tady nevidím!" a vrhla se na ni. Mira byla v tu chvíli ráda, že už s touto psychicky labilní osobou nebude muset trávit moc času.
„Dneska je den návratu do sídla," oznámila s vážností v hlase, když se jí povedlo vyprostit se z kravaty, „a ještě nevíme co jsme měly za úkol..."
„Víš co? Vezmeme Peinovi suvenýr," rozhodla Tory a začala si balit věci. Když už byly připravené vyrazit, vytrhly ze země malý smrček a táhly ho za sebou.
Před sídlem se chvíli rozhlížely, až jim konečně padlo do oka jedno pěkné místečko.
„Zasadíme ho tady, jo?" ukázala Mira na místo asi metr před vchodem.
„Tak jo," přikývla Tory a začaly sázet. Trvalo jim to jenom chvilku, samozřejmě s tím, že si pořád šlapaly na nohy a odstrkovaly se. Hned jak byly hotové se rozběhly k sídlu. Vyrazily dveře a sborově zařvaly:
„Ahoj všichni, jsme zpátky!"
Dolů se přiřítil Pein s Konan.
„Co tu tak řvete!" zakřičel pomalu stejně hlasitě jako ony a pak už mírnějším tónem dodal: „A kolik stromků jste zasadily?"
Ty dvě se po sobě podívaly pohledem: Tak teď jsme v háji. Pak Tory nasadila totálně nevinný výraz a nechala to na Miře. Ta se chopila slova.
„No takže... s tím stromem tady venku..." začala jakoby počítat na prstech, „...jeden,"
„Vjatorooo!" zařval Pein a jmenovaná s sebou škubla.
„Proč zase já? Vždyť to řekla ona!" rozčíleně ukázala na Miru.
„Ale ty se tváříš, jako by ti to bylo jedno-"
„Ale mi to je ÚPLNĚ jedno!" vztekala se dál.
„To by ale nemělo, protože-" Pein se chystal dát jim dlouhou přednášku o plnění povinností, ale nový příchozí ho přerušili.
„Ahoj Tory, měl jsem pocit, že slyším tvůj líbezný, dívčí, tichý, milý, melodický hlásek," poznamenal Sasori, ale pak se všichni vyčkávavě podívali na Miru a Deidaru. Netrvalo to ani pět vteřin nervozního zíraní, a už byli v tak těsném objetí, že nebylo poznat, kde začíná jeden a kde končí druhý.
„Tobi je tulící kluk!" vřískl Tobi a přidal se k nim.
„Ne, Tobi ne," odstrčil ho Deidara.
„Mitoro, Tory?" vletěl do dveří další tým a to Itachi s Kisamem. „Dbaly jste mých pokynů?"
„No kromě brouků a převařování vody, a ještě-" odlepila se Mira od Deidary. „Počkat! Jaktože já jsem Mitora a ona je Tory?"
„Protože ty se tady cucmáš s Deidarou, a Tory ne," snažil se to zamluvit i Itachi a objal se se svojí sestrou.
„Ještě to tak," odfrkla si Tory,„cucmat se s Deidarou... Bléé!" Pak si ale všimla bratrova pohledu a okamžitě ho přestala napodobovat.
„Proč mě všichni ignorujou..." pofňukl si Kisame, a tak ho Tory taky tak napůl objala.
„Já tam nechci!"
„Ale pojd´, nic se nám tam nestane."
„Měli jsme zůstat tam. Nebylo to tam tak nebezpečné. Hlavně tam nestrašilo a neproháněly se tam volně blond nestvůry!"
„Možná ji v tom lese něco sežralo."
„Kdo to asi může být?" zašeptala trochu vystrašen Mira, protože ani jeden z hlasů nepoznávala. Záhadu však rozluštila vcelku rychle, protože do místnosti neochotně nekvačil Zetsu.
„Kakuzu, zas*aně k*rva drž už h*bu."
„A jsou tady i oni," povzdychl si Pein právě ve chvíli, kdy Hidan rozrazil dveře.
„Á, Mitoro, ku*va zapamatovala sis to?" namířil si to Jashinista přímo k černovlásce.
„Jasně," zazubila se, „Ale myslím že to není desatero, ale třináctero..."
„A koho to, ku*va zajímá?"
„VŠICHNI UŽ SKLAPNĚTE!" zařval Pein a nastalo ticho
„Mám pro vás další mise-"
„Pro změnu..."
„Ano Vjatoro, pro změnu. Za tu dobu, co jste byli pryč je pár věcí, které by se měly urychleně vyřešit. Do týmů vás rozdělím JÁ." Mira se nervozně zavrtěla.
„Tobi jde s Itachim, Sasori s Kakuzou, Deidara s Mirou,"
„Jestli se ještě jednou obejmete, tak se pobleju."
„Mlč Vjatoro. Ty jdeš s Konan, a Hidan s Kisamem mají ještě Zetsua-"
„A bude to zase na rok?"
„Vjatoro! Ještě jsem to nevysvětlil úplně," a Pein zadal každému týmu nějaký úkol.
„Každý z vás má mít sepsané hlášení o té roční misi, tak mi je nechte v pracovně na stole-"
„I já s Mirou? Víš, já jsem zjistila, že Mira hnedka po probuzení-"
„Vjatoro drž hubu!! Proč mě pořád přerušuješ těma kravovinama?!"
„Pade," natáhla blondýnka vítězoslavně ruku k Hidanovi.
„Šéfe! Měl jsi říct P***vinama! Kakuzu? Půjčíš mi?"
„Ne, neměl ses zase sázet."
„Peine, opravdu mě necháš jít na misi s Tory?" lísala se k Leadrovi Konan
„Odpusť, ale kdo jiný by ji zvládl pohlídat," odpověděl nekompromisně. Itachi chtěl už už něco říct, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
„Teďka máte půl hodiny rozchod a pak vyrazíte. Námitky..." chvilku se odmlčel a když viděl, jak většina z nich otevírá pusu na protesty větu raději rychle dokončil "... neberu." Všechny pusy sklaply. „A teď rozchod!" zavelel a ostatní se rozutekli, takže Pein zůstal na chodbě sám. Do půl hodiny už v sídle bylo opět ticho a klid.
„Konan, mám nápad," oznámila blondýnka zhruba po deseti minutách cesty.
„Jestli je to nějaká prasárna, tak se to zamítá," odpověděla nekompromisně.
„Tak nic," odfrkla si podrážděně vlasy z čela.
„A nebo.. Budeme šmírovat Miru a bráchu! Chci vidět, co všechno mezi nimi je!"
„Říkám žádné prasárny," usadila ji a protočila oči.
„Ale no ták! Když to začne být prasárna, tak vypadneme," nedala se blondýnka a vyrazila směrem kam měl jít její bratr.
Konan se s povzdechem vydala za ní.
„Tak co jste celou tu dobu dělaly?" ptal se zrovna Deidara, když je Tory dohonila.
„Tak různě. Tory začala chovat reflexně modré brouky, a oni se tady rozmnožili. Jo, a svítí v noci. Velmi otravné, když s nimi spíš ve stanu, na čemž Tory trvala. A já jsem hodně trénovala a samozřejmě myslela na tebe, " uculila se při vzpomínce jak na ni Tory při jednom klidném rozhovoru o lásce řvala, jaký je Deidara... ehm... úžasný bratr.
„Vážně?" zadíval se na ni nedůvěřivě
„Ale samozřejmě," teď se culila přímo na něj. Tory jdoucí za nimi měla co dělat, aby nevybuchla smíchy. Přesně věděla na co její kamarádka naráží.
„A co jsi dělal ty?"
„Já jsem se snažil zabít Tobiho, ale Sasori mi to pořád kazil. Jo a tak jsem se snažil Sasoriho přesvědčit, že umění je výbuch."
„Iluze," zamumlala Mit.
„Prosím?"
„Ale nic."
Nastala chvíle trapného ticha. Tory už se začínala pořádně nudit, když ticho přerušil křik.
„Kurňa, kdo sem dal ten kořen? Kuny na něj..." samozřejmě nekřičel nikdo jiný, než Itachiho sestra.
„Klid Mitoro, ještě z tebe ten kořen dostane depku," promluvil blonďáček a pak už jen zadržoval smích.
„Ale-"
„Vjatoro nechme toho," Konan blondýnku strhla za kapuci dozadu.
„Ale teď to začíná být zajímavé! navíc Mit chce něco říct. A mlč, nebo nás ještě uslyší," vyškubla se jí a tiše ty dvě hrdličky doběhla.
„-on si to zaslouží..." dokončila Mitora přerušenou větu s rukama založenýma na prsou a odfoukla si vlasy z čela.
„No vidíš nebylo to nic zajímavého... Jdeme," otočila se šeptem modrovláska k Tory, popadla ji za zápěstí a táhl ji na opačnou stranu.
„Zrádče," sykla Tory, ale pak zakopla, takže se od té chvíle radši dívala pod nohy, a Deidaru s Mirou nehledala.
***
„No a potom mi Tobi řekl: "Tobi je stýskaa-a-ehmm," a zmlkl. Od toho dne nepromluvil ani slovo, a až za týden za mnou znova přišel a nadšeně vypískl: Tobi je kluk, kterému se stýská! Celý týden přemýšlel nad jednou větou, no chápeš to?"
Mira se zasmála. Tobiho v téhle situaci si uměla představit až příliš dobře.
„My jsme se zase jednou rozhodly, že přespíme na stromě, ale Tory se začala vztekat, že jí nejde vylézt tak vysoko, jak jsem byla já, a tak jsme minimálně měsíc strávily tím, že jsme si stavěly stromový domek. Teď mě tak napadá, nechceš přespat tam?" zvedla se od stanu, který se snažila postavit.
„To by bylo fajn," otočil se od místa, které měnil na ohniště.
„Je to tady kousek," prohodila a začala balit vytažené věci zpátky do batohu. Potom počkala, až skončí i blonďáček a vyrazili.
„Tak tady to je," oznámila Mira, když stanuli pod rozložitým stromem.
„Tý vado..." otevřel Deidara pusu, když uviděl domek nad nimi. Teda víc než domek to připomínalo celkem dobře vybavený dům akorát že na stromě. "
„Už se nedivím že vám to trvalo nejmíň měsíc. Ale nemáte klíč pod rohožkou, že ne?!" poznamenal ze srandy, když si všiml předložky pod stromem.
„Ehmm... Už ne," oznámila a odkopla špinavou rohožkou, z pod které před vteřinou vytáhla klíč.
„Vítej v našem domečku," zavedla jej dovnitř. Byla to jedna veliká místnost s ohniskem i stěnama a střechou a dřevem na topení.
Deidara se zasekl, jako by stále ještě nemohl uvěřit, že se mu to nezdá.
„Promiň, postele zatím nevedeme," otočila se k němu černovláska
„To nevadí, vyspíme se na zemi," mávl rukou Deidara.
„Blbneš? Myslíš, že by Tory spala na zemi? Zrovna Tory?" vyjela na něj.
„No... Já ti nevím," Deidara se kryl před sprškou ran, které ho zasáhly.
„Proč nás podceňuješ?!"
„Tak promiň! A co teda máte místo postelí?"
„Madraci!" vyprskla, přešla ke stěně a zmáčkla nějaké tlačítko. Nic se nestalo. Deidara se neubránil drobnému šklebu, ale Miřin ostrý zrak to okamžitě zachytil.
„Ty se směješ?"
„Ne," popřel to okamžitě s vážnou tváří.
„No tak vidíš."
Černovláska přešla doprostřed místnosti a zaryla nehty do podlahy. Pomalu, ale jistě se z ní začalo něco vysouvat. Deidara si toho všiml a okamžitě jí pomohl.
Po asi deseti minutách se jim konečně a s velkou námahou povedlo ze země vyndat a obrátit kus podlahy, ze které vysela madrace.**
S úlevou se na ni posadili. Ani si nevšimli, jak už se venku setmělo.
„Tak já asi zavřu," oznámila po chvíli rozpačitého ticha Mit a zajistila dveře.
„Miro?" Deidara se zatvářil velmi vážně.
„No?"
„Fakt jsi mi chyběla," přitáhl si ji k sobě.
„Ty mi taky," políbila jej.
„Noc patří nám," usmál se a přitiskl se k ní ještě blíž...