Když se svitky pomíchají ...

Rýma

Kéž by si tak mohl vzít dovolenou, nebo aspoň nemocenskou, ale copak může? Být Hokage je těžký úkol, který už vykonává řadu let.
Hepčí, „zatracená rýba,“ rozhlédne se po papírech, které se rozletěly všude okolo. „Ach jo, zase je budu buset dát dohrobady. Kde báb brýle? Nesnášíb, když je někab dáb a pak už tab nejsou,“ brble Třetí, kterého postihla těžká nemoc.
„Hokage-sama, přišel jsem pro mise na tento týden.“
„Sakra, velitel ANBU už dorazil,“ shrábne papíry dohromady a podá mu je.
„Neviděls boje brýle?“
S úsměvem ukáže na Třetího a ztratí se.
Sáhne si na hlavu, tady jsou mršky.

Uklízecí četa

Vedro k padnutí, na podzim netypické počasí. Paprsky poledního slunce jsou neúprosné. Po náměstí v Konoze se unaveně potácí několik maskovaných ninjů, kteří místo vražedných a nebezpečných zbraní v rukou svírají násady od košťat, lopat a jiného náčiní. Pořádek ve vesnici je jistě prioritou, ale využívat elitní jednotky ANBU k těmto účelům je více než podivné. Velitel skupinky se rozhlédne po svých druzích. Cítí, jak se mu uniforma nepříjemně lepí přímo na kůži. Pozdvihne masku s oušky, aby si mohl otřít čelo zbrocené potem. Díky chvilce nepozornosti okolo něj proběhne tlupa dětí, která s výskotem rozhází pečlivě shrabanou hromadu listí.

Jeskyně

Pára z úst se postupně rozplývá kolem dvou přátel.
„Tahle mise je otravná,“ povzdychne si jeden a nakopne kámen. Na prozkoumání podzemního komplexu fakt není zvědavý. Za zády se mu ozývá nepravidelné šustění sáčku a chroupání jeho obsahu.
„Shikamaru, už tam budeme?“ žadoní o odpověď. „Nebude přestávka? Dal bych si svačinu.“
„Co já vím.“ Protáhne se mezi dvěma stalagnáty. Po chvilce si uvědomí ticho. Otočí se a uvidí Chojiho zaseknutého mezi oběma útvary. Povzdechne si, „zase práce navíc.“ Tlačí, táhne, nic.
V jeho geniální mysli svitne naděje, „udělej Henge no jutsu.“
Puf. Můžou pokračovat. Z hlubin se ozve příšerný řev.

Poušť

Politika udržení kladných vztahů spočívá v předávání tajných informací v podobě útlého svitku. Ten byl pečlivě uložen v ninjově kapse. Původně byl hrdý na to, že dostal tak významný úkol. Donést dokument do Písečné mělo být podle něj jednoduché, ale už několik dní bloudil mezi dunami. Voda mu došla; rozloučení se životem bylo blízko. Aby toho nebylo málo, sápaly se po něm tekuté písky. Snažil se uniknout jisté smrti. Neúprosná masa ho ale pohltila. Jeho sen, stát se Hokagem se rozplýval. Zdrceně se odevzdal osudu.
Pousmál se. Gaarův písek se vznesl a z něho mu k nohám vypadl vykulený Naruto.

Kvítek

Byl to její limit, už prostě dál nemohla. Věděla sice, že láska i hory přenáší, ale tohle po Leeovi nemohla chtít. Přeci jen on chakru neovládal, a proto ten poslední krok zbyl na ni.
„Opravdu nechceš pomoct?“ volal zezdola hyperaktivní shinobi.
„Sám víš, že to nejde. Ještě utrhnu pár kvítků a můžeme se vrátit do nemocnice, kde je potřebují,“ balancujíc na příkré skále a v silném větru nebylo vůbec snadné. Na pevné zemi si oddechla, ale okamžitě ji sevřela zelená náruč. Prásk. Tohle si dovolat nebude.
„Sakuro-chan,“ zapípal zkroušeně.
„Příště si to objímání ušetři!“ naštvaně odvětila.
„Tobi chce také kytičky!“