Typ
Kdyby někdo chtěl tak tady má k tomu zvuky.
_____________________________________________________________________________________________________________________
„Tak mám dojem, pánové, že dnešek bude nanejvýš výjimečný,“ zauvažovala nahlas Tenten. „Tento způsob dne, počasí a nálady zdá se mi poněkud nešťastným,“ dodala rozšafně, ale bez efektu. Neji ani Lee pro jistotu totiž nereagovali vůbec. Tenten si otráveně nejdřív odfrkla, pak strčila ruce do kapes a čekala, až se k ní oba dva doštrachají.
asi půjde za mříže.
Copak proved’ náš hrdina,
že ho ANBU v pouta jímá?
Stěží bude bez viny.
Zde jsou jeho přečiny:
líbal proti vůli jeho,
spolužačce Hinatě
vylil sirup na gatě.
vyryl sprosté piktogramy
a při školní hodině
zabouchl se do skříně.
ukrad’ kunai ocelový
a potom mu nádavkem
podtrh’ židli pod zadkem.
[center]Pak v podobě nahé ženy
procházel se ulicemi.
Byli zděšeni, hrůzou ani nedýchali... To místo, bylo doslova srovnáno se zemí - nic tam nezůstalo. "Kushi..." Minato se skácel k zemi, vedle své parťačky. Hned na to, dostala Kushina silnou ránou za krk a připojila se k mladíkovy.
**************************************
Cho se ráno probudila, ale z postele nevylezla. Nevěděla ani, proč by měla, co by měla celý den vlastně dělat? Tady na ni nečekal žádný trénink ani jiné vylepšování schopností, protože ona o vše, co uměla, přišla.
Posadila se, alespoň to udělat mohla. Počká na něj, ano přesně to udělá, měl se o ni přece starat.
Minuty tiše ubíhaly a dívka dál seděla na tomtéž místě jako před hodinou. Abumi se stále neukázal.
Kafe
Kolem Shiho byly vrstvy papírů a hrnečky s kafem. Vždycky ho uvařila v prapodivném kávovaru, nalila do hrnečku a nechala stát. Dnes už devatenácté. Milovala jeho vůni a nesnášela jeho chuť. Docházely hrníčky, poslední nalila do prázdného květináče.
Obvykle uklízeli spolupracovníci, jenže poslední dobou se nikdo nechtěl přiblížit. Dva týdny neviděla sprchu.
Proto byla překvapená, když na ni někdo promluvil otráveným hlasem.
„Tvoji přátelé říkali, že potřebuješ pomoc.“
„Zas*aný zmetci!“
Vytřeštil oči.
Hinata
Byla jsem slabá, bez postavení, i můj otec mnou pohrdal.
On mi dodal naději, on se mě zastal.
Každá mise s ním pro mě byla ta nejhezčí na světě.
I když jiní tvrdí, že je blbec a dívají se na něj skrz prsty, já se na něj dívám jinak.
On mi ukázal, jak být lepší, a dal mi vlastní cíl.
Jsem mu neskutečně vděčná.
Kdyby odešel z Konohy, šla bych s ním.
Rozloučení se všemi by se nerovnalo smutku a samotě bez něj.
Když jsem za něj zemřela, splatila jsem mu svůj dluh.
On je a bude moje věčná láska.
Tsunade
Náhly odchod
Išiel mladý ninja bezstarostne Konohou, avšak narazil na niečo, na čo nikdy nezabudol. Videl, ako sa jeho kamarátka Sakura niekam ponáhľa. Dohonil ju pri lavičke smerom von z Konohy.
„Ahoj Sakura!“
„Naruto! Čo tu robíš?“
„To sa chcem spýtať ja teba. Ideš von z dediny s batohom na chrbte. Máš misiu?“
Sakure sa v očiach zablysli slzy, no musela s pravdou von.
„Naruto, ja odchádzam preč. Na predchádzajúcej misii som stretla Sasukeho a on mi vyznal lásku. Ja idem teraz za ním.“
Naruto sa pozrel do zeme.
To ne! Pomyslela si. Byla tak mimo, že ji musela probrat Sakura.
„Nami, představ se,“ řekla jí šeptem. Gaara se zatím přivítal se všemi, až na ni, jak si to právě uvědomila. Trošku naklonila hlavu dopředu, víc se poklánět nechtěla, je tady v podstatě proti vlastní vůli. Dobře, ne tak docela, ale i tak tady nechtěla zůstat, proto se rozhodla pro tichý protest.
„To sa dozvieš inokedy čo mam s tebou v úmysle.“ Videla som, ako mu v očiach blčí plameň.
„Prečo mi to nepovieš teraz?“
„Lebo nemáme čas. Kisame sa vracia,“ pozrel sa na les.
„Ako to môžeš vedieť? Má zvitok?“ pozrela som sa rovnakým smerom ako on.
„Cítim, že sa blíži, ale neviem či má zvitok,“ pritiahol si ma bližšie.
„Teraz musíš isť preč. Ihneď,“ pohladkal ma na tvári a pobozkal na čelo.
„Prosím, bež,“ pošepkal mi do vlasov, keď ma stále zvieral vo svojej náruči.
„Budeš mi chýbať...“ zašepkala som.
Akatsuki. To bylo místo, kam jsem teď s Konan a s Peinem mířila. To bylo místo, které teď mělo být můj domov. Po tom co jsem odešla ze Zvučné, mě zajal Orochimaru. Musela jsem mu sloužit, i když ho nenávidím. O mých schopnostech se však dozvěděl šéf Akatsuki - Pein. Včera v noci mě unesl. Fakt nevím, jak se mu to povedlo, ale dohodli jsme se, že se přidám k nim. Nejsem si jistá, jestli je to nejlepší nápad, být členem zlodušské bandy, ale rozhodně lepší než sloužit tomu hadímu de*ilovi. Jo a ty super schopnosti, kvůli kterým mě všichni chtějí?
Tobi počas behu najprv hodil kunai na Riko, ktorá sa hodila nabok, aby sa mu vyhla, lebo pri sebe nemala zbraň, ktorou by to mohla vykryť. Potom si všimla, že sa zameral na Naokiho. Napriahol ruku a chystal sa mu vraziť. Naoki, ako skúsený Hľadač, ktorý je už len tým, že je Hľadač, silnejší a rýchlejší ako normálny ninja, sa automaticky prikrčil a ruka, ktorá mala skončiť v jeho tvári, mu preletela ponad hlavu. Riko počula ako Tobi potichu zaklial a chcel vraziť lakťom do Naokiho chrbta. Lenže Naoki bol rýchlejší.
Díl 9. - Znovuzrození
Od doby, co omdlel na zranění a ztrátu krve, uběhla již nějaká doba a Zaito neměl ponětí, co se v jeho okolí děje. Stejnak na tom byl Taku.
Oba dva leželi na takových provizorních lůžkách, kompletně ošetření, v takovém kamenném domku s jedním vstupem. Venku bylo několik dalších podobných domků.
Všude byly slyšet hlasy dětí, které pobíhaly po venkovním prostranství. Byla to asi dvanáctičlenná skupina děcek, co si hrála s takovým míčem.
„Brr. Nějak se ochladilo.“ stěžoval si Sasuke klepouc zuby.
„To proto, že už se přibližujeme k Zemi Větru.“ informoval Mitsuroki.
„Skutečně!? Jak daleko to ještě je?“ těšila se Ayame.
„Kolem hodiny cesty.“
„Už bylo na čase, dattebayo! Vlečeme se tady pěknej týden.“
„Sensei, není to zvláštní… myslím, že na nás od toho incidentu už nezaútočili.“ během cesty se zamyšleně dívala do země.
Niekde na severných hraniciach Zemi Ohňa so Zemou Zvuku vypukli nepokoje. Po silnom zemetrasení, ktoré sa prehnalo oblasťou nastal v okolitých dedinkách a mestách zmätok. Všetci dostali príkaz ísť sa schovať do neďalekého krytu.
Popadl svou zbraň za rukojeť. Chvíli mu však trvalo, než ji z daného dřeva vysvobodil, jelikož se katana zapíchla dost hluboko a nechtěla tak být snáze vyprostitelná. Když ji ale vytáhl, ohlédl se zase zpět na bojiště, pročež se s mírným otřásnutím tamtudy i vydal.
,,Aké si mala ránko?“ zašvitorila mi do ucha s nadšeným úsmevom, ale ja som sa zmohla len na to, aby som sa na ňu pozrela. Vôbec sa mi nechcelo rozprávať. Skôr ma trápilo, že dnes máme opäť kurz sebaovládania a ja neviem či niečo vôbec dokážem. Nemôžu ma zavolať bojovať. Veď ma rozmliaždia ako červa. Cez ústa mi vyšiel zúfalý povzdych a zadívala som sa na stôl.
Mladý ANBU otevřel dveře a pokynul dívce, aby vešla, což Cho bez jediného slova taky udělala.
„Můžu tě tu nechat do rána?“ zeptal se mladík trochu nejistě a zůstal stát ve dveřích.
„Mám se jen vyspat?“ zeptala se Cho bez výrazu.
[i]Vždycky se neměli rádi. Vždycky na sebe pokřikovali. Heh… Kakashi a pokřikovat?
