Cool holka - 1. kapitola: Příchod do Akatsuki

Akatsuki. To bylo místo, kam jsem teď s Konan a s Peinem mířila. To bylo místo, které teď mělo být můj domov. Po tom co jsem odešla ze Zvučné, mě zajal Orochimaru. Musela jsem mu sloužit, i když ho nenávidím. O mých schopnostech se však dozvěděl šéf Akatsuki - Pein. Včera v noci mě unesl. Fakt nevím, jak se mu to povedlo, ale dohodli jsme se, že se přidám k nim. Nejsem si jistá, jestli je to nejlepší nápad, být členem zlodušské bandy, ale rozhodně lepší než sloužit tomu hadímu de*ilovi. Jo a ty super schopnosti, kvůli kterým mě všichni chtějí? Mám živel sklo. Nelžu, fakt. Je to Kekkei Genkai mého klanu. Nechci se vytahovat, ale dokážu například z mojí chakry vytvořit ostré kousky skla a hodit je po nepříteli, takže ho pořádně pořežou a tak.

„Saiko, vidíš tu skálu támhle?“ vyrušil mě Pein ze snění a ukázal asi půl kilometru daleko.
Kývla jsem.
„Tak to je naše sídlo,“ dodala Konan.
Vyjeveně jsem koukala. Představovala jsem si ho tak o polovinu menší. Tohle že je Akasídlo?!
„No přidáme, ať tam jsme co nejdřív,“ oznámil Pein. „Bůh ví co se tam děje, když tam ty inteligenty nikdo nehlídá“
„Peine?“ oslovila jsem ho.
„No?“
„Oni vědí, že jste šli pro mě?“
„Ne nevědí, kam jsme šli a myslím, že jim to je jedno,“ ukončil debatu Pein. To už jsme stály před sídlem. Pein odemkl obrovské dveře a vstoupili jsme dovnitř. Zevnitř vypadalo ještě větší. Všechny ty nekonečné chodby a schody... Courala jsem se za Konan a Peinem, aniž bych věděla, kam vlastně jdeme. Pein konečně otevřel jedny dveře. Vešli jsme do místnosti. Řev z ní se ozýval na celé sídlo.

„Ticho!“ zařval Pein a zabouchl dveře.
„Do p*dele!“ ulítlo jednomu.
„Klid, Hidane!“ uklidnil ho Pein.
Teprve teď si mě všimli. Koukali na mě jako bych spadla z nebe.
„Co je zač?“, zeptal se blonďák Peina.
„Saika Watarashi“
Půlka z nich vyprskla smíchy a nemohla přestat.
„Sakra, můžete bejt alespoň chvíli v klidu?!“ zařval naštvaně Pein.
„No tak co taj teda dělá?“ vysoukal ze sebe mezi smíchem další. Byl celý modrý a měl rybí oči.
„Bude teď členkou Akatsuki,“ usmála se Konan.
„CO?“ vyhrkli všichni.
„Možná vám přijde jako malá holka, ale má schopnosti na stejný úrovni, jako vy,“ zastal se mě Pein. „Ovládá živel sklo“

Už nikdo nic nenamítal. Ticho přerušila až Konan se slovy: „Saika bude v týmu s Deidarou“ Blonďák se na ni podíval pohledem jako „To nemyslíš vážně, že ne“, ale Konan ho ignorovala a Pein už jen dodal: „Nějaké námitky?“
„Ale Peine…,“ zamumlal blonďák.
„Deidaro, tady rozhoduju já o tom s kým budeš a nebudeš v týmu,“ setřel ho Pein. „Je to kvůli tomu, že kdybych tě nechal s Tobim, tak bys ho asi brzo zabil. Nebo mi chceš říct, že budeš radši s ním?“
„NE!“
„Takže jsi se Saikou. Hotovo,“ ukončil Pein debatu.
„Ale to není vůbec spravedlivý! Všichni můžou bejt s někým normálním, jenom já po tom co zabili Sasoriho, musím bejt s totálním deb*lem a potom s holkou, která je sotva dospělá!“ nedal se Deidara.
„Ty máš co říkat,“ setřel ho Pein. „A když já řeknu, že budeš se Saikou, tak s ní prostě budeš!“
„Achjo,“ utrousil ještě Deidara, ale věděl, že s tím nic neudělá.

„Tak, teď by bylo asi nejlepší, kdybyste se zase představili Saice vy. Kisame začni,“ oznámila zbytku Akatsuki Konan.
„Jsem Hoshikagi Kisame“ začal ten rybí. „Pocházím z Mlžný. Jsem jeden ze sedmi šermířů“
„Jmenuju se Itachi,“ pokračoval ten vedle něj. „Jsem z klanu Uchiha ze Skrytý Listový. Jsem expert na genjutsu“
„Jsem Kakuzu,“ pokračoval další. Byl celý zašívaný a za obličeji měl masku. „Jsem z Vodopádový vesnice. Klidně ti přišiju ňákou část, těla, i když původně nebyla tvoje“
„Hidan,“ zamumlal další. „Jsem Jashinista a taky jsem nesmrtelnej!“
„Já jsem Zetsu,“ brblal ten vedle Hidana. Vypadal jako masožravá kytka, jedna půlka jeho těla byla černá, druhá bílá. „A jsem z travnatý“
„Tobi je hodný kluk. Tobi je milý kluk, Saiko-senpai!“ křičel vesele další. Měl masku, takže mu nebylo vidět do obličeje.
„Jmenuju se Deidara, to už víš, takže… Jsem z Kamenný a moje technika je výbuch!,“ dokončil představování Deidara.
„Dobře, zase máte rozchod,“ oznámil nám Pein. „Saiko, budeš mít pokoj s Deidarou. Zítra vás pošlu na společnou misi, ale teď odpoledne to už nemá cenu. Deidaro, ukaž jí, kde máte pokoj. Rozchod!“