Podezření stačí - 01.

„Tak mám dojem, pánové, že dnešek bude nanejvýš výjimečný,“ zauvažovala nahlas Tenten. „Tento způsob dne, počasí a nálady zdá se mi poněkud nešťastným,“ dodala rozšafně, ale bez efektu. Neji ani Lee pro jistotu totiž nereagovali vůbec. Tenten si otráveně nejdřív odfrkla, pak strčila ruce do kapes a čekala, až se k ní oba dva doštrachají.

Právě skončili individuální trénink, tak říkali samostudiu, když se mistr Gai někde flákal, a všichni tři chtěli zajít do Ichiraku na něco k snědku. Neji a Lee se k ní tak tak připojili, když se ozvalo tolik známé – PUF! – a členové týmu Gai se nestačili divit. Jejich nejbližší okolí se vmžiku zaplnilo tak, že to vypadalo jako srocení davů před obětováním neviňátek. Nejvíc ze všech v šoku byl ale Neji Hyuuga. Připadal si totiž jako oživlá socha čekající na vhození mince kolemjdoucím, aby mohl začít na pár minut křepčit. Ramena svěšená dolů, mírně nahrbená záda, levou ruku vraženou hluboko v kapse kalhot. Pravá naproti tomu zůstala viset ve vzduchu, stejně jako nakročená levá noha. Neji bolestně vnímal, jak ho obstoupili tři muži a doslova ho uzemnili na místě. Další dva mezitím drželi v šachu jeho partnery, aby se nevměšovali do zásahu. Mladý Hyuuga těkal pohledem z jednoho na druhého a vyhodnocoval své možnosti. Jeden z ANBU mu levou dlaní tlačil mezi lopatky, zatímco pravou zkroutil Nejiho volnou ruku za záda. Druhý ANBU stál čelem k němu a zíral mu upřeně do očí. V rukou svíral katanu a její ostří se mu slabě zakusovalo do krku. Poslední člen před ním vlastně téměř dřepěl. Levou nohou mu razantně přišlápl jeho protilehlou, zatímco pravou rukou tlačil na levé Nejiho koleno a blokoval ho. V levé ruce ke všemu svíral krátkou dýku a tlačil mu ji k břichu. Stačilo se trochu víc nadechnout a Nejiho vnitřnosti by se jistě vyvalili ven.

„Co se děje?“ dožadovala se vysvětlení Tenten s rukou za zády a prsty pevně obepínajícími přivolávací svitek. V očích jí plápolal vztek a opovržení, nicméně dokázala mluvit klidně.
„To se vás netýká,“ ozval se ANBU stojící Nejimu za zády.

Ten okamžitě poznal jeho hlas a hned mu také bylo jasné, proč muž tlačí dlaň mezi jeho lopatky. Byl to člen jeho vlastního klanu a věděl, jak zablokovat čakrové body. Když tak Neji pátral v paměti, dokázal si vzpomenout pouze na jediného člověka, který k zastavení nebo spíš zablokování používal plochu dlaně namísto techniky úderů. Bez jakékoli obezřetnosti obrátil hlavu mírně doleva, byť to pro něj znamenalo menší krveprolití.

„Ty?“ vydechl šokovaně.
„Ticho!“ zavelel pouze dotázaný. „Ať tě to ani nenapadne. Není důvod, proč je do toho zatahovat. S námi dvěma to také nemá co dělat. Plníme příkazy a ty to moc dobře víš. Neji Hyuugo, jsi zatčen. Žádá si tě Pátá a my tě k ní dopravíme.“
„Jak roztomilá konverzace,“ zapředla Tenten hlasem, jenž se táhl jako med. „Bratr bratru je tu vlkem. Kdo by to byl řekl?“
Neji společně s mužem stojícím mu za zády k ní stočili své oči.
„Co zíráte?“ obořila se na ně na oba Tenten. „Nejsem pouze tupá ženská. Ledasco se dá vytušit z gest, pohybů a vzájemné konverzace,“ pokračovala, „Znám Nejiho dlouho – možná až moc dlouho – takže je mi jasné, že není mnoho lidí, kteří by ho dokázali překvapit. Ninju jeho úrovně a dovedností je rovněž těžké zadržet, pokud by se nechtěl podvolit dobrovolně. Proto je nutné proti němu postavit fakt někoho extra.“
Smích maskovaného muže znovu donutil Nejiho obrátit hlavu doleva a opět ho to stálo nemalé množství krve i proto, že zbývající dva jeho věznitele pranic nezajímala jejich milá vzájemná rozmluva. Dál se věnovali své práci a nerozptylovali se. „Už chápu,“ zašeptal muž Nejimu u ucha. „Měl si recht, je zajímavá. Její smůla.“
Lee celou dobu jen mlčel a těkal pohledem z jednoho na druhého. Snažil se vše vstřebat, zpracovat a neprozradit se. Vážně oba znali Nejiho dlouho, takže věděli i to, co jim neřekl. ANBU to podcenili na všech frontách a jim to hrálo do karet. Bohužel to Tenten právě pokazila tím svým výstupem a on ji v tom nemůže nechat samotnou. Zvedl pravou ruku a ukazovák namířil Tenteniným směrem. „Ha!“ zvolal vzápětí, „Tak tahle je to?“ doplnil. Na to se zakřenil tím svým oslňujícím úsměvem a ukázal vztyčený palec. „Sílo mládí vpřed!“ napadlo okamžitě všechny ostatní jeho veskrze úderné heslo.
Neji zavřel odevzdaně oči a povzdechl si, zatímco ANBU opravil svá předchozí slova. „Jejich smůla.“ Na to nařídil zbývajícím dvěma členům, kteří je doposud hlídali, aby je vzali s sebou. Všichni se pak odebrali společně k Páté do kanceláře. S ohledem na okolnosti a jejich počet šli pěkně staromódně po vlastních pěšky, byť okrajovou částí vesnice.

***** Kancelář Hokage později *****
„To je ta největší blbost, co sem kdy slyšela,“ zavrčela Tenten vzteky.
Pohledem přitom probodávala Shizune stojící vedle stolu Páté, která si mezitím začala unaveně třít oba dva spánky. Už se tu dohadovali bezmála půl hodiny a ji začínal tlačit čas. Rozhodla se proto jednat a s prásknutím do plochy stolu zařvala. „Ticho!“ uzemnila dívku. Pak zaměřila pozornost na mladého Hyuugu. „Nemáš mi k tomu co říct?“ Ticho. Žádná odpověď, jen razantní odmítavé zavrtění hlavou. „Tohle je vážné,“ zasyčela a hlas jí trochu přeskočil. „Určitě?“ ujišťovala se. „Víš přeci, že podezření stačí. Trváš na tom?“ Opakovalo se to, co před chvílí. Ticho a razantní zavrtění hlavou. „Dobrá tedy, tak se o pravdivosti tvých slov přesvědčíme.“

Na to pokynula rukou a jeden ze strážných otevřel spojovací dveře do vedlejší místnosti. Stála za nimi drobná dívka v hedvábných dlouhých šatech. Nikdo v kanceláři ji neviděl, kromě vrátného, a ona také nikoho uvnitř neviděla. To byl také důvod, proč dokázala vejít. Na první pohled muselo být všem jasné, že patří do urozené rodiny. Celý její zjev doslova a do písmene řval do okolí kdo je.

„Pojďte dál, princezno,“ zvolala Pátá. Podložila si ruce a vyčkávala.

Dívka vešla do místnosti a všem bylo hned jasné, že s ní něco není v pořádku. Působila vznešeně, ale její chůze byla jaksi prkenná a pohyb jí viditelně způsoboval bolest. Udělala sotva pár kroků, když se zarazila na místě. S očima zabodnutýma Nejiho směrem se doslova rozklepala. Vytřeštila oči a otevřela pusu. Rty se jí rozvibrovaly strachy a do očí jí vhrkly slzy. Zavrávorala a určitě by upadla, kdyby k ní nepřiskočila její osobní služebná z jedné strany a z druhé ji nenápadně nepodepřel ANBU, jenž jí otevřel dveře.

„Mám to chápat tak, že jste ho poznala?“ zeptala se jí Tsunade.

Dívka se nedokázala přinutit k tomu, aby promluvila a tak jen trhaně přikývla. Dál zírala na tu osobu před sebou a klepala se čím dál víc. Neji jen povytáhl jedno obočí víc vzhůru, ale to bohatě stačilo k tomu, aby se dotyčná sesypala. Před pádem ji zachránila jen pohotová reakce podpírajícího strážce. Opatrně ji uchopil do náruče a odnesl ji zpět do vedlejší místnosti. Její služebná zůstala v místnosti a nenávistně metala blesky Nejiho směrem. Kdyby mohla, jistě by mu plivla do tváře, o tom nikdo z přítomných nepochyboval.

„Takže? Co mi k tomu řekneš teď,“ zeptala se ho Tsunade znovu.
„Nemám, co bych k tomu řekl,“ odvětil Neji nazpět. „V životě jsem ji neviděl. Nevím, kdo to je ani odkud pochází. Nic jsem jí neudělal.“
„Lže!“ zasyčela služebná. „To on jí ublížil. To on může za to, jak je na tom nyní.“
Tenten a Lee se postavila po bok Nejimu a dívka promluvila k služebné. Pěkně od plic a bez okolků, jak měla ve zvyku, když zuřila. „Jak to můžeš vědět tak jistě,“ štěkla dívčiným směrem. Už už se nadechovala k další palbě, když jí dotyčná neomaleně přerušila.
„Protože sem to celé viděla,“ pronesla chladně. „Viděla jsem, jak přepadli dům. Viděla jsem, jak vše kolem rozbili a rozmlátili. Viděla jsem, jak se všichni kolem nás, kteří se postavili na odpor a kteří nás bránili, s obrácenými mrtvolnými zřítelnicemi sesunuli k zemi,“ líčila své postřehy a vzpomínky barvitě, „a viděla jsem tohoto muže, jak mou paní zneužil tím nejstrašlivějším možným způsobem.“ Ukázala na Nejiho prstem, ale okamžitě ho stáhla zpět. Místo toho si rozepla rukávy a vyhrnula je skoro až k zápěstí. Zrakům přítomných odhalila četné šrámy kolem zápěstí a předloktí posetá množstvím řezných ran. „Tohle mi nechali na památku. Byla jsem svázaná a nemohla jsem své paní pomoct. Vím, co jsem viděla a kdo to způsobil. Beze vší pochybnosti kdykoli odpřisáhnu, že ten muž stojí tady předem mnou. Vy mu říkáte Hyuuga Neji, ale pro mne je ztělesněním zla v jeho nejzákladnější možné formě.“ Znovu si stáhla a zapnula rukávy, ale před tím si opět odplivla, aby tak vyjádřila nejhlubší možné opovržení, kterého byla schopna