Typ
Aneb Kvetové Minipríbehy
Kapitola Prvá: Lekno, Ktoré Nikdy Nepoznalo Jazero
Vynímanie chvostového z jinchuurikiho bolo po pár dňoch dokončené, čo znamenalo pár dňovú pauzu a začatie príprav na získanie posledných jinchuuriki.
Mladá, modrovlasá žena vyšla na balkón vysokej veže a dosť ju prekvapilo, že tak ako vždy neprší, ale je krásne slnečno a lúče priam rozžarujú svet.
Naprostá romantická tuctovka, ale svým způsobem si myslím, že se docela povedla, tohle mi moc psát nejde, není tam žádná osudem zničená postava, ani násilí, takže žádný prostor pro moji fantasii, každopádně tohle je totální klišé - ještě dodat a žili spolu šťastně až do smrti...
Tenten ztěžka oddychovala. Jeho dech ji šimral, stejně jako dlouhé černé vlasy, které se mu uvolnily z culíku. Ležel na ní celou vahou a držel jí ruce za hlavou.
"Vzdáváš se?" ušklíbl se.
SLADKÝ
„Itachííí! Pomoc! Tobi je kluk, kterému rve Deidara-sama do pusy-“ výkřik o pomoc v půlce věty zanikl, takže jsem dospěl k názoru, že tomu pomatenci už stejně není pomoci a převalil jsem se na druhý bok. V tu ránu jsem ležel v tom odporném rákosí a všude kolem mě plavaly nějaké hnusné růžové kytky. A protože jsem byl ještě pořád ve spacáku, začal jsem se topit. Ale jsem Uchiha, což znamená, že křičet o pomoc jako nějaký Tobi je pod moji úroveň.
Polkl. Au. Nechtěný knedlík strachu v hrdle jej tlačil. Jestli tohle má bejt dobrá zpráva, jak moc zlá je ta špatná? Nevěděl, co si má myslet, že ho bolelo už jen to čekání a polykání.
Na světě jsou dva druhy lidí, říkal s Kimimaro, když sledoval společnost u stolu a především Jiroba, který míchal s překvapivou zručností karty. Jedni mají společenský život a přátele a ti druzí se musí jít zeptat Sasukeho Uchihy, aby s nimi šel hrát Aktivity.
„Nějak mě přešla chuť na ten oběd,“ povzdechl Naruto.
„Možná bychom mohli znovu zkusit něco vytáhnout z toho šmejda?“ obrátil se na Kakashiho a Gaaru.
„Nevím, jestli by bylo moudré, abych tam byl,“ poznamenal Gaara, protože měl takový dojem, že pokud by znovu byl s tím parchantem v jedné místnosti, asi by ho bez větších potíží zabil.
„Uvidíme. Odvedl jsem ho do hlavní věznice, kde jsem jim řekl, aby na nás s výslechem počkali,“ Kakashi se vydal směrem, kam zatáhl Kurageho.
Všichni přikývli a za pár minut dorazili na místo.
Tuhle povídku jsem napsala asi před půl rokem, Naruta jsem ještě neměla dokoukaného, takže tohle všechno se zakládá jen na mé intuici (zajímavé, že jsem nebyla zas tak daleko od pravdy...). Není to nic moc, ale není to taky úplně špatné a byla by škoda nechat to shnít v mém sešitě...
„Všetko bude v poriadku...“
V ušiach mi znel jemný hlas. Naokolo mňa bola iba tma, na líci som cítila dotyk niečích prstov. Prešli na moju čeľusť až k brade.
„Kiba...“ zašepkala som. „Kiba!“ Chcela som, aby tu ešte ostal, ale jeho obraz v mojej hlave sa pomaly rozplynul. Znova som bola sama.
[hide=Otvoriť prosím 
]Takže...pamätáte ako som písala, že mám depky, že hrozne píšem niektoré diely. Tak...príde ženská zmena nálady. Tento diel naopak sa mi hrozne páči. :)Áno, Hikari a Mestekova, som retard ja to viem, nehovorte mi to! 
Avšak........(dramatická pauza) tento diel sa mi hróózne páči. Neviem prečo (áno viem som narcis to je už o mne známe (že Hikari?
Sakura vymaněná z Narutovi náruče se důstojně podívala na Saie ale přesto si samou nervozitou dala pramínek, který ji padal do tváře, za ucho.
"Jak dlouho to ještě budu muset skrývat? Naruto? Jak dlouho chceš abych čekala?" Pomyslela si růžovláska.
"Nic ti neuniklo, viď, Sakura-san?" Zazubil se Naruto a věnoval duchanepřítomné Sakuře pohled. Když zastihl její zelené oči, které se upřeně dívaly do jeho očí, na pár okamžiků oněměl.
Pokrok
Mám tu menší novinku :DD jsem kopírka, protože jsem tohle našla na něčím blogu, ale přijde mi to jedním slovem boží mluvím o písničkách, který si můžete pustit ke čtení, vždycky šoupnu do textu odkaz a kdo se s tím bude chtít otravovat,mlže si to pustit
A poslouchat k tomu můžete tohle
Seděla u okna a vzpomínala.
Vzpomínala na den, kdy se všechno zkazilo.
Včera.
[i]„Ahoj Hinato!“ ozvalo se za jejími zády. Pousmála se.
„Co tě sem přivádí, Naruto-kun?“ zeptala se. Samozřejmě tajně doufala, že řekne, že přišel za ní, a vyzná jí lásku. Ale zas tak naivní nebyla, takže tuhle možnost okamžitě zavrhla.
„Tsunade. Řekla mi, abych došel pro tebe, Kibu a Sakuru. Nevím proč.“
„Ano. Jinak se jmenuji Yasuo.“
„Yasuo? Víš, že to znamená: Milující mír?“ Ptám se ho.
Nejdřív se na mě podívá stylem: Myslíš to vážně? Ale pak se uklidní.
„Samozřejmě.“ Odpoví s klidem. Znovu si ho pořádně prohlédnu. Jeho naoranžovělé vlasy se lesknou v zapadajícím slunci. Paprsky se mu odrážejí v očích a vítr mu čechrá rozježené vlasy. Opravdu vypadá jako anděl. Pomyslím si.
„Je to pravda?“ Zeptám se.
„Co přesně?“
„Tvoje jméno.“
„Ano.“ Řekne a já se zatvářím překvapeně.
Shina se otočila na Zorii. „Ten jejich útok byl nějaký podezřelý a slabý, jelikož stačila malá série výbušných koulí.“
Zorii koukala na místo, kde před chvílí stáli útočníci. Zamrkala a řekla: „Třeba jen testovali naší obranu.“
Chvíli se nic nedělo, tak jen sledovaly okolí, pomalu se začínalo stmívat. Zaslechly kroky, které se k nim blížily a otočily se. Shina si všimla, že má matka zarudlé oči.
„Mami tys brečela?“
„Víš, holčičko dědeček je…“
[hide=K povídce] Po dlouhé době také něco vydávám. Vím, slíbila jsem to už před dvěma lety. Od té doby se musím přiznat jsem pravidelně psala, ovšem nechtěla jsem ji vydávat, protože zaprvé jsem si uvědomila, že cokoliv vydám před tím, než to dopíšu, skončí Gordickým uzlem zápletek a nikdy to nedopíšu, a zadruhé, nějak mi došly nápady.
Po dvou letech jsem si ale řekla, že je možná zase čas jít s kůží na trh.
KOMENTÁŘE POTĚŠÍ, POVZBUDÍ A POMŮŽOU!
