Žánr

Sagi s Expertem se vydali do míst, aby mohli dát nálože na generátor a srdce základny. Pak oznámili do vysílačky: „Máte na všechno všeho všudy pětadvacet minut.“ Oba se divili, že po základně nejsou skoro žádní vojáci, nějaký ten personál, prostě nikdo…
Kdyby věděli, že základna již byla pojištěna…
Na skoro stejném místě, kde byla umístěna Sagiho bomba, je jiná, jenže ta má vybuchnout, ne za pětadvacet minut, ale za čtrnáct. Neslyšně si tikala svoje poslední minuty.

Po fiktivním přepadení došlo ke zcela reálnému vyhoštění. Nikdo ovšem nuceného exilu Izuma a Kotetsu nelituje víc, než Hyuuga Neji. Jak se s nenadálou situací popere? Je Missák v ohrožení anebo se nakonec přece jen dozvíme jména vítězů? To a mnohem více zjistíte ve 23. části Miss Konoha 2008 s podtitulem "Černí, bílí, spojme síly!" xD

Shromáždění na náměstí se pomalu rozcházelo, zanechávaje za sebou zbytky transparentů, Nejiho zoufalý pláč a jeho ještě zoufalejší škrábání na zad... zádech.

Sasukeho hodili do vozu, k němu si tam dva sedli, takže neměl kam uniknout. Tři si sedli do druhého vozu a ten poslední, který se vydával za obchodníka, si sedl ke koním a pokynul jim, aby se rozjeli a to velmi rychle.

[i]Nikdo nemluvil, nijak nerušil. Myšlenky ovládly všechny z přítomných tak hluboce, že většina ani neslyšela narážející kapky deště do temně vyhlížejícího okna. Však Ayame jen seděla a pohled neodtahovala od studené země, ostatní naopak sledovali jen ji; věděli, že se trápí, ale tímhle příběhem je ovládla skutečná bolest, kterou milá, ale smutná dívka pociťovala, alespoň částečně…

„Jak jí je?“ zeptal se své přítelkyně, která se přehrabovala v bylinkách, které měla ve skříni.
„Přežije to, ale bude se muset vzpamatovat. Dej jí pár týdnů a bude v pohodě,“ odvětila unaveně Konan a vrátila se k posteli, kde ležela bledá Antisha.
„Týdnů?! Za dva týdny je útok na Konohu,“ namítl Pein překvapeně. Nikdy by si nemyslel, že se může někdo tak moc zranit.
„V tom nevidím žádný problém,“ řekla Konan rozhodně a zkontrolovala Antiin stav na obrazovce počítače.

O pár dní mala začať Rajuuho skúška. Pred skúškou mu Hotaru doniesla oblečenie. Pozostávalo z modrého trička s dlhým rukávom a z čiernych nohavíc. Obliekol si ich a na pokožke pocítil mäkkú bavlnu. Zobral si meč a išiel do arény vytesanej do kameňa. Na tribúnach už sedeli ľudia. Bol veľmi nervózny. Od tohto súboja záleží jeho pomsta. Zrazu započul Tezouv hlas.

Procházela dlouhou uličkou a příjemné světlo, prosvítající skrze okna na zdech, jí osvěcovalo cestu; zřejmě si toho jevu všimnul někdo již před ní, neboť všechny pochodně, které jako dlouhé rohy čněly ze zdi- a bylo jich hodně- neplanuly jako jindy silně zářivým plamenem.
Minula mnoho dveří s různými nápisy, ale nakonec se zastavila před velkými hnědými, tentokrát nijak nepojmenovanými, a zaklepala.
„Dále,“ ozvalo se tišším hlasem a ona vstoupila.

„Takové horko,“ Shisui si odhrnul vlasy slepené potem z čela. „Itachi, podej mi pití,“ šťouchl chlapce vedle sebe do ramena.
„Tady,“ vytáhnul z tašky láhev.

Naruto bežal Konohou. Nebol síce ešte úplne v pohode, ale z najhoršieho už bol vonku, na čom sa podpísala aj Líščia chakra. Prebral sa len pred chvíľou a zbadal ako z jeho izby vychádzajú Shizune a Tsunade. Keďže vedľa seba videl len Saia, ktorý bol ešte stále mimo, rozhodol sa zistiť kam sa zberajú ich posledné dve návštevníčky. Tak sa stalo, že si vypočul celý ich rozhovor s Ino, po ktorom už nečakal ani stotinu sekundy. Vrátil sa na svoju izbu a odtiaľ ušiel oknom. Zabehol do svojho bytu pre nejaké vybavenie a rýchlo sa vydal preč.

Další den jsem se hlásil u Tsunade, tvářila se ještě hůř než minule, až jsem začal přemýšlet o tom, že bych zmizel. Bohužel ke dveřím se postavil Kakashi, jako by mi snad četl myšlenky. Dál byla v místnosti, jak se dalo čekat, taky Sakura, která mě propalovala pohledem, až jsem začal mít strach, že mě někde zatáhne do temného koutu a… na to nechci ani pomyslet.

"A čo teraz?!" kričala Sakura.
"Sakura,schovaj sa za mňa!" zakričal na ňu Naruto.
Sakura sa za neho rýchlo schovala.
"Tajuu kage bunshin!" zvolal Naruto a vytvoril tisíc klonov.
"Neskoro" povedal Gaara a strecha veže privalila Naruta a Sakuru.
Ale vtom kus strechy,ktorý ich privalil odletel na Gaaru. Gaara rýchlo uskočil.
"Ako ste to prežili?" spýtal sa vystrašený Gaara.
"Moje klony to odhodili" odpovedal Naruto.
"Vyhrali ste", povedal Gaara.
"Nerozumiem", povedala Sakura.
"Potom čo ma Naruto zasiahol,Kankuro mi povedal aby som to pripravil" začal Gaara.

"M-Madara?" divila se Sakura a rázem, jako správná matka strčila své dítě za sebe.
Oni se vrátili?
"Takže si mě pamatuješ,"
"No, na více než 250ti letýho dědka se nedá zapomenout," řekla a pak si uvědomila, že to asi radši říkat neměla. Blonďatá dívka (Diara) rázem dostala záchvat smíchu. I červenovlasý kluk (Satsuki) se musel zasmát. Vlastně tím Sakura dostala všechny krom černé půlky Zetsua a Madary. Ten se nesmál, bůhví jak se zrovna tvářil-přes masku toho moc neuvidíte.

Láska ze Suny

7. kapitola

Únos

Gaara zavedl Kazumi do pokoje, kde měla zatím spát. Byl hned vedle Gaarova.
„Kdybys něco potřebovala, tak stačí říct.“
„Dobře.“
„Jsem moc šťastný, že jsi tady.“ Přitáhl si ji blíž k sobě a hladil po vlasech.
„To já také.“
„No, nechám tě tu samotnou.“ Přešel ke dveřím a otočil se na ni.
„Dobrou noc.“ A vyšel ze dveří. Kazumi se převlékla a lehla si do postele. Nechala otevřené okno, protože jí bylo docela horko. Netrvalo moc dlouho a usnula.

Všichni kolem něj se pomalu připravovali k útoku až dokud se Frein nezeptal.
„Hele kde se poděl Arakanox?“
„Ten ať vás nezajímá, momentálně na takové něco nemáte čas,“ řeklo Teradimovo dvojče a přejelo dlaní po čepeli meče.
Čepel meče se zableskla a zasvítili na něm drahokamy a nápisy. Kyuubi-Naruto se už chystal k dalšímu útoku a tentokrát na dálku. Začal koncentrovat chakru mezi ocasy do kuličky kterou pak sevřel pevně jedné ruce. Ocasy se mu změnili taky na ruce a rychle se natahovali k dvojčeti.

Kapitola čtvrtá

Konečně zazvoní poslední hodina před obědem, to už skoro nevidím.
Jakmile jsme s Hidanem na chodbě, už se hned vyptávám: „Kde má tohle zvěrstvo školní jídelnu? Hlady bych snědla i sešit…“ zaskuhrám polohlasně a věším se Hidanovi na ruku.
„První patro… dole kopou novou, tak se zřídila v prvním poschodí…“ zaculí se na mě a já mezitím zkoumám jeho prsten.
„Tak a jsem tady…“ zaraduje se Hidan a táhne mě rovnou dovnitř.

Podle všeho Hinatě nezbývala ani vteřina života. Než stihne byť jen přivřít oči, měla být roztrhána na kusy šíleným liščím démonem. Kyuubiho smích se nesl krajinou jako hrůzostrašná tečka za krvavým bojem, který se zde v posledních pár hodinách odehrál.
Něco však bylo špatně…
Kyuubiho smích rázem ustal a jeho obří tlapy minuly svůj cíl. Kyuubi zavřel oči zmítaje se v obrovských křečích, jakoby sváděl boj se sebou samým.

Naruto sa prebudil už o šiestej ráno. Sám nevedel, prečo tak skoro vstáva, ale využil to, že skoršie vstal na to, aby sa pripravil na preskúšanie. Odchod z domu mu trval dlhšie, lebo nemohol nájsť kľúče, aby mohol zamknúť. Cestou sa zastavil na ramen. Už bol na mieste, kde mal byť preskúšaný. Ale oveľa skôr, ako tam mal byť. Tak zaspal.

„Kakashi, ty budeš bojovať s Narutom." hovorila Tsunade v kancelárii.
„Dobre. A čo Sasuke." odpovedal.
„S ním je všetko v poriadku."
„Nebolo by lepšie, keby bojovali tí dvaja spolu?."

Naruto si kľakol. Súdiac podľa stôp sú už blízko cieľa. Za ním sa objavili Neji, Lee a Shikamaru a po chvíľke aj Kiba s Akamarom.
„Kiba, choď dopredu. Už sme blízko.“ zavelil Naruto.
„Ako si želáte, Hokage – sama.“ Kiba vyrazil. Naruto zaťal ruku v päsť a zašepkal: „Sasuke.“ Dneska by ho prestal hľadať nebyť toho dňa.