Žánr

Otevřela jsem oči. Všude trosky a uprostřed vesnice se objevil obrovský oranžový démon s devíti ocasy a podobou lišky. Vyběhla jsem na ulici. Nikdo v troskách nebyl až na jednoho vysokého muže. Měl tak normálně dlouhé blond vlasy (asi jako Naruto) a světle modré oči ( jako Narutovi). Na sobě měl černé triko a oranžové kalhoty( opět Narutův style). Vlastně vcelku vypadal jak dospělý Naruto. V rukou držel malé dítě se stejně žlutými vlasy. Po tváří mu stékala slza. Zeptala jsem se ho: „ Co se tu děje?“ Neodpovídal.

„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu.

…Naruto bojuje s jedním asi silným ninjou. Koncentrovala jsem svou chakru do rukou a udeřila ho do zad. Otočil se a srazil mě silnou paží směrem k nejbližšímu stromu, do kterého jsem se vší silou bouchla hlavou. Chvíli jsem vůbec nevnímala a po chvíli jsem se složila…

…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…

Už to byl týden co se Naruto dozvěděl o svém otci, nikomu o tom neřekl. Celý ten týden měl volno a tak mohl přemýšlet. Urovnal si vše co potřeboval.

Teď zrovna míří k budově Hokageho, Tsunade si ho nechala zavolat, kvůli nějaké misi. Když po vyzvání vstoupil, už tam byli ostatní členové týmu. Tedy Neji, TenTen a Lee.

Po třech letech si Orochimaru Sabura a Hiroki zavolal.
„Budem mít naší první společnou misi.Půjdem do Francie, přesnějc do Paříže. Vyrážíme zejtra ráno. V osum sraz tady. Cíl mise vám řeknu po cestě.“ Po těchto slovech jeOrochimaru poslal zase pryč.
„Když jsem přišla, tak jsem myslela, že tam stojí nějaká ženská! Jak se teď tři roky o nás nezajímal, tak jsem zapomněla na ten růžovej pásek s kytkama, kterej mu dal před třema rokama Yatako. Nečekala jsem, že si ho na sebe někdy vezme….“ řekla Hiroki.

„To je sranda poslouchat rozhovor dvou tupců. Já bych si na sebe nikdy nevzal růžovej pásek s kytkama.“ zasmál se Saburou
„Ne tak nahlas. Když mi můžeme slyšet je, tak oni můžou slyšet nás.“ šeptla Hiroki.
„Mně přijde docela hluchej, ale i kdyby nás slyšel, tak by si myslel, že je to jeho svědomí a ne že jsme to my.“ řekl Saburou, ale stejně trochu ztišil svůj hlas.
„Docela by mě zajímalo, co je to tady za smrad.“ ozvala se po chvíli Hiroki.
„To mě teda taky. Ale podívej, co mám.“ řekl Saburou a vytáhl z kapsy nějaký sprej.

poznámka: ta scéna před tim se mi jednou zdála, tak proto je tak divná:D

…tma, všude kolem mě…bolest mi proniká dále do těla…křičím…rozléhá se to celou temnotou…tma, po doznění křiku ustupuje…bolest také…kde to jsem, jak jsem se sem dostala a kdo vlastně jsem?!...honí se mi hlavou otázky, na které neznám odpověď…beznadějně se koukám okolo sebe a do očí se mi hrnou slzy…co mám dělat?...schloulila jsem se do klubíčka……

Iruka pozoroval Naruta, jak mizí za rohem ulice. Usmál se. Naruto s sebou vždy přinášel tu šťastnou náladu a nakazil každého, kdo byl poblíž. To na něm měl Iruka tolik rád.

Once upon a time
(je to moje prvotina, tak buďte trochu vlídní , možná se vám to bude zdát jako telenovela na pokračování, ale kámošce se to líbilo)

Blížil se soumrak. Slunce se připravovalo ke spánku a všechno živé s ním.
Dva ninjové, kteří strážili hlavní vchod do Skryté Listové, se chystali bránu s posledním paprskem slunce zavřít, jak se už tradovalo od prvního dne jejího vzniku. Ale něco jim v tom zabránilo!

„Vy se hádáte jako novomanželé!“ ozvalo se nečekaně a všichni se podívali na lůžko.

Vždy mu byla nablízku, i když si myslel, že je na všechno sám. Vždy v něj věřila, i když ho všichni ostatní podceňovali a vysmívali se mu. Přestože si Naruto myslel, že na něm nikomu nezaleží, jedna dívka mu už od samého začátku věřila.

,,Jau! Hej buď jemnější Itachi!“

,,Nevrť sebou jinak ho nevytáhnu!“

,,Tobě se to řekne! To já to mám zaražené v zadku!“

,,Už bych to vytáhl kdyby ses tolik nevrtil!“

,,Když to bolí! Jau! Kruci opatrně!“

,,Už to skoro je! Drž a nevrť se!“

,,Pospěš si, protože to fakt začíná bolet!“

,,TAK SE SAKRA NEVRŤ NARUTO!!“

,,Jahauuuu! Něžněji! Dělej jako bych byl tvoje holka!“

,,Já žádnou holku nemám zatraceně! No vidíš! Už je to venku, tak se přestaň svíjet!“

Takže, po dlhom čase je tu pokračovanie. Je mi ľúto že to toľko trvalo ale mám toho veľa...Takže čítajte a neomdlievajte pri tej hrôze...

3. Milujem ťa a nová misia
„Hej, Naruto, kam ma ťaháš?“ spýtala sa Hinata a červenala sa. Naruto ju ťahal do stredu miestnosti, kde ľudia tancovali nalepení na seba na nejaký slaďák. Hinate došlo, čo chce Naruto urobiť, takže už nebola červená ale bordová. Naruto zastal, otočil sa k Hinate a spýtal sa jej:
„Zatancujete si so mnou, madam? ()“

Naruto a Sakura sedí v Ichiraku rámen. Naruto snědl asi tak pět misek rámenu a pak se ptá Sakury jestli to jí právě řekne nikomu nepoví. Sakura se něj kouká ale pak řekne ,že ať je to cokoli nikomu to neřekne.
,,Sakuro pomůžeš mi s tréninkem chci se totiž naučit ovládat Kyubiho čakru vlastní silou abych nepotřeboval pomoc kapitána Yamata."
Sakura na něj nevěřícně zírala ale pak řekla: ,,A co chceš po mně abych udělala?"
,,Chci abys mně vyléčila kdybych byl v bezvědomí."
,,A kdy chceš začít?"
,,Třeba teď hned."

„TOBI!!!“ bolo počuť celým sídlom Akatsuki. Čo to spôsobilo? To sa dozviete za chvíľu.
„Čo hľadajú moje boxerky na tvojej hlave!“ zúril Pein pripravený Tobiho kedykoľvek zabiť.
„Tobi sa hral na superhrdinu so sempaiom!“ odvetil Tobi.
„Čo to táraš za blbosti?“ oboril sa na neho Pein.
„Hovorí pravdu.“ Dodal znechutene Deidara.
„Vám to načisto preskočilo? Čo hľadajú Kristepane Konanine tanga na tvojej hlave!“ zhrozene pozeral Pein na Deidaru, ktorý sa do superhrdinstva zažral, ale priznať si to nechcel.

,,Máš pravdu. Kvůli tomu jsem tě sem nezval. Koneckonců jsi už dost stará na to,abys věděla,jak se chovat."
,,Tak proč? Nenapínej mě!"
Posadí se proti němu na zábradlí. Do zad se jí opírá zapadající slunce a dává tak havraním vlasům zlatavý nádech.
,,Popravdě řečeno,by mě prostě zajímalo,kdo opravdu jsi."
,,Ale notak...snad bys mne nepodezíral. myslíš si snad,že jsem špeh? nebo jedna z Orochimarových příznivců?"
Postupně zvyšuje hlas. Kakshi si nejspíš uvědomí,že trochu přestřelil.
,,No dobře..."povzdechne si ,,necháme toho."

"Neji?!"
"Potřebuješ něco Tenten?"
"Víš Neji, mám menší problém."odpověděla s klesnoucím tónem a už už chtěla raději odejít směrem pryč.
"Počkej, řekni mi co se stalo. "
V tom se mezi ně přiřítil Lee:"Jo, Tenten, řekni co se stalo?"
To už Tenten neváhala ,vzala nohy na ramena a utíkala pryč. Ani se za sebou neohlídla. Zašla za roh a oddechla si. V tom se za ní někdo objevil.
"Tenten."
Lekla se a pomalu se otočila o sto osmdesát stupňů.
"Lee."vyjekla.
"No tak, sme přece kámoši,né, tak mi všechno řekni."

,,Ještě vás to baví?“ ohlédlo se za sebe běžící děvče a vzápětí přidalo.
,,V Mizukageho jméně, zastav už konečně!“ vykřikl jeden ze skupiny ninjů, kteří ji už hodnou chvíli pronásledovali.
,,Kašlu na vás i toho vašeho Mizukageho! Nikdy se nevrátím! NIKDY! Snad jsem to řekla dost jasně!“
,,No tak, San. Tvoji rodiče by určitě nechtěli, aby jsi je opustila.“