FF příběh - Cesta za rozbřeskem... 1. kapitola

,,Ještě vás to baví?“ ohlédlo se za sebe běžící děvče a vzápětí přidalo.
,,V Mizukageho jméně, zastav už konečně!“ vykřikl jeden ze skupiny ninjů, kteří ji už hodnou chvíli pronásledovali.
,,Kašlu na vás i toho vašeho Mizukageho! Nikdy se nevrátím! NIKDY! Snad jsem to řekla dost jasně!“
,,No tak, San. Tvoji rodiče by určitě nechtěli, aby jsi je opustila.“
Sanshi zamrazilo. Hlavou jí začalo proudit množství myšlenek. V jednom okamžiku byla na zahrádce, v dalším se jí vybavil výlet k vodopádům. Podvědomí jí ukázalo téměř všechny vzpomínky z dětství. Jenže všechny končily u toho,co se odehrálo minulou noc,tu nejhorší v jejím dosavadním životě...

„Mami?“
,,Ano zlatíčko?“
,,Neříkej mi zlatíčko, už dávno nejsem malá ...ale...“ sklopila oči a připadala si jako děvčátko, kterým kdysi bývala. Cítila se, jako když něco provedla a musí se přiznat. Přestože to nebyla její vina.
,,Tak copak se děje?“ zadívala se na ni vážně svýma oříškovýma očima její matka.
,,Je to asi vážné...myslím...myslím že někdo vyzradil naše tajemství.“
,,To doufám nemyslíš vážně!“ vykřikla Amien a potom pokračovala: ,,jak se to mohlo stát San...jak?“ nastala odmlka přerušovaná jen zvukem jejich dechu.
,,Ví to i otec?“
,,Myslím že ano“ odvětí San.
,,Tohle se nikdy nemělo stát! Víš co teď s námi bude?“
Sanshi zavrtí hlavou.
,,Tak já ti to povím. Nejdřív se to dozvědí všichni. Všichni se nás budou bát. Pak na nás pošlou ty své ninjy a ty nás zatknou. A když se tak stane, zabijí nás.“ obeznámila Amien svou dceru s jejich osudem.
,,Musíme pryč a to co nejdříve. Nejlépe hned teď.“ zamyslela se Amien.
,,Mami...počkej! Chtěla bych se ještě vidět s otcem...naposledy.“
,,No dobrá...snad to nebude tak zlé.“
V noci, když se konečně vrátil otec Shanshi, je ale čekalo překvapení.
,,Ray“ už jsi konečně doma. Kde si se tak dlouho zdržel? Ptala se Amien manžela.
,,U Mizukageho. Byl vyhlášený tajný stav ohrožení.“ suše odvětil muž.
,,Cože? Co se stalo?“
,,Ty to dobře víš! Netvař se jako svatá! Přijdou si pro vás a já nesmím dovolit,aby vás nenašli.“
,,Co se tu proboha děje?“ vystrčila hlavu z pokoje San.
,,San, ne! Nechoď sem! Uteč! Hned vypadni z domu a už se nevracej! Na co čekáš, běž!“ vykřikla Amien. San velmi rychle došlo o co tu jde. Než se křičící žena stihla rozběhnout za dcerou její manžel vytáhl kunai a probodl ji. Přímo před jejich dcerou zabil vlastní manželku. Přímo před Sanshi. Její oči se zalily slzami a dala se na útěk jak nejrychleji mohla. Ray neváhal a vyrazil za ní, dokončit své dílo. San se mu ale ztratila na kraji lesa. Za pár minut už ale měla v patách speciálně vycvičený team pěti ninjů z Vesnice ukryté v Mlze...

Sanshi z bolestivých myšlenek vytrhl letící kunai. Jen tak-tak se mu stačila vyhnout. Už byla otrávená z toho věčného útěku. Musí se jich zbavit hned tady a teď. Když zastavila, udělali to samé i její pronásledovatelé. Chvilku jen stála a zírala do země, kterou smáčely kapky jejích slz. Jeden z ninjů zjevně nemínil čekat a hodil pár kunaiů. V tom okamžiku se k nim San otočila čelem. Před ní jakoby mrknutím oka vyrostla stěna z vody, která zastavila letící zbraně. Nemínila dál čekat. Z vodní stěny vytvořila nespočet shurikenů a kunaiů, které mávnutím ruky poslala na své nepřátelé. I tak se jí podařilo zasáhnout jen jediného. Nový poměr sil je tedy 4:1. Dalších dvou se zbavila celkem rychle-utopila je uprostřed lesa. Zůstali jen dva. Ti na ni spustili lavinu útoků, kterým už téměř nestačila uhýbat-docházela jí chakra. Už se chystala zaútočit na muže, který jí stál v cestě, když se jí do tělo zapíchlo několik jehel. Podle jejich zelenkavého zbarvení bylo jasné, že jsou napuštěné jedem. San padla k zemi. Z úst jí vytékal pramínek krve a v očích měla vyděšený výraz. Tohle má být můj konec? Jak ubohé... Vzdychla a před očima se jí začalo zatmívat. Viděla už jen siluetu muže, ke kterému se zezadu přibližovalo neznámé děvče. O co jim de? Chtějí mě zabít, nebo mi zachránit krk? Než dostala odpověď na svou otázkum, upadla do bezvědomí.
Zatímco se zrzek sklonil k San, tiše promluvil na krátkovlasou dívku.
,,Postarej se o ty dva. Ale rychle. Na hraní není čas.“
Zatvářila se trochu zklamaně. Šéf moc dobře věděl o tom, jak ráda svoje oběti mučí v genjutsu. Vždyť je v něm lepší než její miláček. Zatřásla hlavou. Nemůžu mu tak říkat. Nemá to rád. Je to prostě Itachi. Tečka. Znuděně tedy udělala několik pečetí. Směrem od ní vystřelily dva proudy světélkující zelené chakry a zbývající ninjy probodly snáž než jakýkoli kunai. Nešťastníci ale byly naživu. Nezkušený pozorovatel by řekl,že se jim nic nestalo. Avšak zrzavý muž v černém plášti s rudýmy mráčky, který právě jemně vytahoval jehly z těla Sanshi moc dobře věděl o co jde. Někdy i jemu Hanako naháněla strach. Ale ani za nic by to nepřiznal. Pokradmu se podíval na její odhalená záda. Přesně jak si myslel. Její pečeť byla opět viditelná a svítila stejně jako její chakra. Právě z těch dvou vysávala jejich duše, které pak při rituálu odevzdá Bohu Smrti. Ten jí zato nechá ovládat Nibi no Nekomatu- dvouocasého démona iluzí. Když skončila, klekla si vedle něj a pozorně si prohlédla dívku.
,,Jsi si jistý, že ji k nám chceš? Je tak...obyčejná.“ řekla s povýšeností sobě vlastní. Možná proto se k sobě s Itachim tak hodí. Napadlo ho.
,,Ano Hanako, chci. A pokud vím, ještě pořád tuhle organizaci vedu já.“
,,No jo…gomen.“
,,Za jak dlouho se probere?“
,,Copak já vím? Ale podle toho, že už stejně sotva stála na nohou asi za dvě hodiny. Je to hodně slabý uspávací prostředek. Na tebe by neúčinkoval.“
Pain si Sanshi přehodí přes rameno a vydá se na cestu. Hanako ho následuje. Asi v polovině cesty jí to však nedá.
,,Šéfe?“
,,Co zase?“
,,S kým ji dáš do teamu? Doufám, že ne...“
,,Přesně tak! Budeš ji mít na starost ty.“
,,Tak to ti dlouho živá nevydrží!“

Autormi tohoto príbehu sú nexiska a Hanako