Vyjímka z pravidel (11. Kapitola)

,,Máš pravdu. Kvůli tomu jsem tě sem nezval. Koneckonců jsi už dost stará na to,abys věděla,jak se chovat."
,,Tak proč? Nenapínej mě!"
Posadí se proti němu na zábradlí. Do zad se jí opírá zapadající slunce a dává tak havraním vlasům zlatavý nádech.
,,Popravdě řečeno,by mě prostě zajímalo,kdo opravdu jsi."
,,Ale notak...snad bys mne nepodezíral. myslíš si snad,že jsem špeh? nebo jedna z Orochimarových příznivců?"
Postupně zvyšuje hlas. Kakshi si nejspíš uvědomí,že trochu přestřelil.
,,No dobře..."povzdechne si ,,necháme toho."
Otáčí se a chce odejít. Hanako seskočí ze zábradlí a postaví se mu do cesty.
,,Tak to ne! Takhle snadno se mě nezbavíš. Už jsem kvůli tobě změnila plány na večer."
Zaraženě se na ni podívá.
,,A co s tebou mám dělat?" Ne že bych nevěděl...Ale to by nejspíš neprošlo. Napadne ho a sjede ji pohledem.
,,Jak to mám vědět? To tys mě pozval tak něco vymysli." Vyplázne na něj jazyk.
,,Co večeře?"
,,Hm...to by asi šlo. Ale platíš!"
,,Mám snad na výběr?"
******
Položila hůlky na prázdný talř. Kakashi dojedl už notnou chvíli před ní a od toho okamžiku ji soustředěně pozoroval. Z jejího výrazu se však nedalo vyčíst,zda jí to vadí nebo ne.
Zívla.
,,A co teď?"
,,Teď? nezdá se ti,že jsi trochu náročná?"
,,Malinko" uculila se a udělala nejnevinější oči jaké zvládla. nejspíš se jí podařili,jak usoudila z toho,že Kakashi mírně znachověl a raději zavolal na obsluhu,že bude platit.
Vyšli ven. Obloha už se zbarvila do tmaně inkoustova a byla poseta zářivými hvězdami.
Procházali bok po boku téměř prázdnými ulicemi,když Kakashi najednou promluvil:
,,No,maximálně tě můžu pozvat ke mně na čaj." Ani nečekal,že by souhlasila. Vždyť se to přece naprosto nehodí. Je o dost starší a navíc...
,,Jasně!" Usmála se.
Musel si přiznat,že v překvapování lidí je téměř tak dobrá jako Naruto.
********
Nechal ji,aby se posadila na polštář k nízkému stolku v obýváku.
,,Tah jaký bys chtěla? Mám tu bílý,zelený,černý...."
Skočila mu do řeči: ,,Saké bys neměl?"
,,S-saké? Vždyť ti není jednadvacet!"
,,Nebuď staromódní....Prosím..."
,,Jestli se to někdo doví...jestli se to někdo doví..." Brumlal si pro sebe,ale přezto se z kuchyně vrátil s láhví rýžového vína.
Po několika sklenkách,kdy začala být koneverzace uvolněnější a Kakashi čím dál častěji v rozpacích se na chvilku omluvil.měl v plánu se ve svém pokoji převléct a trochu uklidnit. nedokázal si vysvětlit jakto,že na něj má ta genninka takový vliv.
Po pár mnutách už se sama začala nudit. Tiše se šla podívat,kde je Kakashi tak dlouho. Snažila se bezhlučně otevřít posuvné dveře,což se jí také podařilo a proklouzla k němu do pokoje. Stál k ní zády a byl do půli těla nahý. Slabé světlo s ulice mu dopadalo na tělo a zvýrazňovalo tak každý jeho sval.
Otočil se a až teď si jí všiml. Z jeho pohledu si uvědomila,že vstoupila do samotného centra jeho soukromí,že překročila pomyslnou hranici. Cítila,že se dotkla jeho zranitelného místa. Pokud věděla,nikdo ho neviděl bez masky...
Přistoupil k ní a nadzvedl jí vzadu vlasy. Pochopila,že překročila práh pokoje,ve kterém vše patřilo jen jemu,včetně jí v okamžiku kdy vstoupila. Couvla a přitiskla se zády ke zdi. Pokoušela se tvářit jakoby nic. Kakshi s eopřel jednou rukou o zeď a druhou jí položil na týl. Palcem ji jemně hladil po krku a tváři.
,,Srdce ti buší jako splašenému zajíci. Snad se nebojíš...? Máš strach,že si se chytla do pasti?"
,,Nech mě být..."
hanako se tlačila na zeď,ale byl tak blízko,že blíž snad ani být nemohl. Měla o co si koledovala. Byla přišpendlena ke zdi vysokým a silným mužem. Ona všek nebyla z těch,kdo se vzdává.
,,Říkám ti,nech mě!"
,,Až budu chtít..."
Nečekala. Opřela se do něj silou,kterou jen dokázala,ale snad byla po raním boji ještě vyčerpaná,snad za to mohlo vypité saké. Nic nezmohla. Jeho ruka jí skouzla po zádech dolů. Přitislk si ji pevně k sobě. Z jeho obětí nebylo úniku.
,,Milá Hanako,ty jsi mi ale pořádně zavařila,víš to?" Nikdo předtím se jí takto nezmocnil. Zatmělo se jí před očima. Nevěděla,co s eto s ní děje,stačila si jen uvědomit,že klesá na měkkou postel.