Žánr

[i]Všude je krev. Spousta krve. Všechno a všichni mlčí. Jen křik malého dítěte se rozléhá dlouhou chodbou. Je zde cítit kovový pach rudé tekutiny. Jsou tu jen dvě osoby. Jedna mrtvá a jedna živá, která se ďábelsky směje na celý dům, nevadí ji, že právě zabil matku dvou dětí. Nevadí ji, že na ni doma čeká manžel a dvě malá děťátka.

Slastně se protáhnu a dvakrát zamrkám. Ještě nikdy jsem se necítila tak skvěle. Hlavní důvod bude asi ten, že jsem tu teprv krátce. Mé tělo je plné energie, a v hlavě jen jedna myšlenka: Zabít!

„Je mi líto Naruto! Nemám na výběr!“ Podíval se na něho Gara zlověstně. Naruto zhluboka polknul. Gaara složil ruce v pečetě. „Pouštní Rakev!“ Zařval dosti zřetelně a Naruta pomalu začal obtékat písek až ho úplně pohltil.
--------------
Když skupinka dorazila k Yamatovi domů, natáhnul se příslušník Anbu na svou pohovku v obýváku. Sakura si sedla na křeslo naproti Yamatovi a žena za maskou začala procházet byt.
„Co hledáte??“ Podivil se Yamato.

Typické ráno. Další den, kdy musí vstávat do práce. Slunce začalo pomalu vycházet a vytvářelo tak nádhernou siluetu vstávající Konohy.
Další nudný slunný den, který stráví za pultem při vaření a roznášení jídla. Další den, kdy Naruto bude hledat svůj lístek na ramen, nebo ho zase pozve Iruka?
„Jak stereotypní.“ Pomyslela si. Ayame, ještě rozespalá, dorazila ke svému pracovišti. Stejní zákazníci, stejná práce, tak únavné a nezáživné.
Kolem dvanácté hodiny přicházeli zákazníci a nebyl čas na skličující myšlenky.

Malý chlapec s vesnice si vesele hopsal po vesnici.
„Jsem genninem, jsem genninem!“ Prozpěvoval si.
Jeho kučeravé hnědé vlasy létaly ze strany na stranu, jaký byl vítr. Vlastně za to mohlo i jeho poskakování. Jaká jiná vesnice to mohla být než Suna, vesnice písku.

Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
**********************************************************************

Je tu další dílek a jelikož mi sem tam ujelo něco, co vypadá jako (nepodařený) vtip, tak to jako vtip prosím neberte. Děkuji za pochopení a s vydáváním dalších mých ff si budete muset počkat, moc se omlouvám, ale nic poslední dobou nestíhám.... :)

„Ach ….“ užasl dosti výřečný Kakashi a táhl za sebou Iruku, ála hadrová panna, k baru. Tam si sedli, nalili, popíjeli, připíjeli, a opíjeli. Pak se k nim přidal baleťák Jiraya a užíval si plnými doušky z jedné strany Saké a z druhé jeho fanbalet fanynku.

Tiché vrčení ve spoře osvětleném sále společně s kapkami padající vody byly jediné zvuky, které se ozývaly. Naruto vstoupil a trochu přivřel oči. Uviděl natolik známou mříž za níž byl vězněn démon v jeho těle. Pečeť, ošumtělý, zažloutlý starý lístek byla po stranách natrhlá a horní levý rožek odstával od studeného kovu. Naruto přistoupil blíže, když uviděl démonovi krvavě rudé oči, které se ležérně otevřely.

info Sakuru už nebaví, jak se Naruto se Sasukem věčně hádají a chce skončit v týmu. Kakashi se domluví s Asumou a dočasně prohodí v týmech Ino a Sakuru. Co z toho bude? No jedině katastrofa!

Povídku tvoří snowfox a Leonyda Styron

Omlovám se, že je to tak pozdě, ale za to je to o stránku a půl delší dílek. Tak doufám, že se vám bude líbit.

11.Kapitola
„Můžeme vyrazit,“ a všichni naráz vyrazila za Kakashim.
„Utvořte formaci,“ zavolal Kakashi na ostatní shinobi. Po chvíli už tvořili přesnou formaci jak jim to určil Kakashi. Najednou se Pakuun zastavil a všichni za ním.
„Co se děje?,“ zeptal se ho Kakashi.
„Ten pach z té látky končí tady. Dávejte si pozor jsou někde poblíž. Cítím je,“

Slzy…
Velké, studené, hořké slzy….
Stékají po mích rozpálených lících a zanechávají sotva znatelné, přesto však viditelné cestičky. Slzy… hořce odplouvající mou bolest, strach, zoufalství a beznaděj. Beznaděj a prázdnotu v mém srdci. Prázdnotu… kde jsi dříve býval Ty ! Vždycky jsi říkal že mě ochráníš,… že mě miluješ a nikdy neodejdeš ! Že tu budeš vždycky… se mnou a pro mě ! Říkal jsi že odmítáš zemřít než se staneš hokage. A teď ?

Sasuke to bude mít těžké - 5 – The Sasuke victory!
„Tos neměl dělat!“ Zařval Ridojimo a provedl pár pečetí. Poté spojil ruce a všude kolem se začala vířit elektřina. Junga a Suigetsa to dostalo na kolena.
„Malý děcka!“ Pousmál se Ridojimo a přešel k Suigetsovi. „Teď zemřeš!“
Ridojimo napřáhl rukou a zaútočil. Suigetsu se náhle vzbudil a chytil jeho ruku.
Útočník chtěl uskočit ale to se mu nepodařilo.
„Juugo teď!“ Zavelil Sui a Juugo se objevil před Ridojimem.

Vím, jsi teď strážným andělem,
při každém mém kroku.
Byl bych mnohem raději,
bys byl živ po mém boku.

Nedá se vyjádřit slovy,
ani ničím jiným.
Ztratit tě to nepřebolí,
ale kdo je viným?

Monstrum ve mně, vzalo mi tě,
za to ho teď proklínám.
Byl jsem sice malé dítě,
však stále na tě vzpomínám.

Teď už vím, že není hlavní,
mít přehršle síly.
Stačí hodně dřiny, potu,
to dovede tě k cíli.

Chci být ze všech nejlepší,
teď nejlepší je Pátá.
To mi ale nevadí,
chci být jako táta.

HIDAN
Já jsem Hidan a moje kosa,
hubená je jako vosa.
Těžko půjde popsat slovy,
jak jsem věrnej Jashinovi!
Nechtějte mě oddělat,
mohli byste prodělat!

KAKUZU
Jsem Kakuzu s pěti srdci,
budu mluvit rovnou k věci.
Nesahej mi na mý prachy,
bo tu budeš brečet strachy.
A nechtěj od mě dostat pěstí,
tady teď a hned,
nemusel bys při tvym štěstí
přežít, na to vem jed!

DEIDARA
Mé jméno je Deidara,
hrozně mě štvě Madara.
Jako Tobi šíří klepy,
že prej má jedno oko slepý.
A nechtějte mě dopálit,

info Naruto a Sasuke jsou za trest zavření v tělocvičně. Vyhecují se do té míry, že uzavřou sázku - budou mluvit třináct dní ve verších. Jak to dopadne? To nikdo neví

Tuto povídku pro vás píšou T.a.r.a.n.e.e, Leonyda Styron a Johnny Wolf

Vzkazuje Johnny Wolf:

Upozornění

Pro všechny, co tuhle povídku čtou,
ať si do paměti zapíšou:
Pokud při čtení došlo k šoku typu psychického,
nebo k poškození svalu mimického.
My jsme to nechtěli, my vás varovali,
a proto nechceme, abyste nás za to žalovali.

Povídka

Lin zděšeně poslouchala vyprávění své matky. Jak....jak je tohle možné? Zachvátila ji vlna smutku. Nechápala to. Vždyť tu ženu neznala, nepamatuje si na ni! Proč za ní teď musí truchlit?
„Takže ona zemřela?“ Uslyšela zdrcený Gaarův hlas.
Ona... ani nevyslovil její jméno! Náhle ji hlavou prolétla vzpomínka.
Aneki. Co to znamená? Tak ji nazývala Hanabi, že?
Záblesk.

Sen či skutočnosť?

„Kakashi-sensei...“ Hlavou mu preletelo niekoľko ich spoločných okamžikov...
Telom mu prebehla vlna energie. Vstal a nenávistne sa pozeral na krčiace sa monštrum. Zaťal päste.
„Áno... Kyuubi je tu!“
****

„Ak po mne už nič nehodíš, tak ti aj večeru donesiem,“ ozvalo sa spoza dverí.
Dievča za nimi sa len zamračilo a najedovane odvrklo: „A čo by som takého po tebe ešte mohla hodiť? Už mi to nič neostalo okrem postele a tú si zničiť nechcem. Taká hlúpa som neni.“

Vypadalo to, že bitva brzy skončí. Ale štěstí bylo na straně nepřátel. Ani s pomocí z Listové se nedařilo porazit Kamenou. Na nejvyšší budově stál chlapec a rozhlížel se, jak to vypadá s boji v okolí. Jestli to takhle půjde dál, tak prohrají. Měl jedinou možnost. Nevěděl, jestli to bude fungovat tak, jak by mělo, ale nebyla jiná možnost. Musí zachránit svoji vesnici. I přesto, že ho to bude stát život. Musí to udělat. Je přece Kazekage. Nemůže dovolit, aby jeho vesnice padla. Musí to udělat, prostě musí.

Temnota moja...

To, z čoho som zúfalý
je osud môj neblahý.
Padám do duše svojej
bez útechy tvojej.
Hľadím na tie prázdne oči
s pocitom, že všetko končí.
Koniec, to je to, čo chceš?
Alebo sa tomu zasmeješ?
Moja bolesť, to je tvoje šťastie,
pocit zúfalstva vo mne rastie.
Nedokážem takto ďalej žiť,
chceš to Ty však pochopiť?
Cesta moja, tá je plná bolesti,
je to horšie, akoby mi lámali kosti.
Kosť, tá sa časom zhojí,
to, čo je však v srdci, neprebolí.
To, z čoho mi srdce puká,
je ľahostajnosť tvoja krutá.

Řekl jsem úterý! A v úterý jsem to ještě stihl poslat vím že to asi vydají až zítra ale s tím nic nenadělám přes den nebyl čas nevadí tak si to užijte

Niki několik minut hleděla na spícího chlapce, naproti její posteli. Byl to příjemný pohled, který jí naplňoval optimizmem. Ten prcek byl strašně roztomilej. Sametové hnědé krátké vlásky zdobili jeho palici. Z toho tichého blahého pohledu jí ale vytrhl Mikonin hlas.