Jak umírá hrdina

Vypadalo to, že bitva brzy skončí. Ale štěstí bylo na straně nepřátel. Ani s pomocí z Listové se nedařilo porazit Kamenou. Na nejvyšší budově stál chlapec a rozhlížel se, jak to vypadá s boji v okolí. Jestli to takhle půjde dál, tak prohrají. Měl jedinou možnost. Nevěděl, jestli to bude fungovat tak, jak by mělo, ale nebyla jiná možnost. Musí zachránit svoji vesnici. I přesto, že ho to bude stát život. Musí to udělat. Je přece Kazekage. Nemůže dovolit, aby jeho vesnice padla. Musí to udělat, prostě musí. Udělal několik pečetí a zhluboka se nadechl. Svou ruku přiložil na břicho, kde se skrývala pečeť zadržující Jednoocasého. V ten okamžik se její část uvolnila. Chlapcovo tělo začal postupně zahalovat písek. Nejeden bojující shinoby se otáčel za vírem písku, který vznikl na střeše. Když se písek uklidnil, mnohým přeběhl mráz po zádech. To co viděli jim téměř vzalo dech. Byl zpátky. I když ne zcela úplně, Shukaku byl zčásti volný. Teď nastane skutečná bitva.

O pár hodin později.

Seděl zády opřený o zeď. Cítil bolest po celém těle. Ztěžka se mu dýchalo. S námahou otevřel oči. Všude kolem sebe viděl krev. Opatrně se rozhlédl kolem sebe. Už bylo po bitvě. Všude ležela mrtvá těla. Těla nepřátel, jeho přátel i lidí jemu blízkých. Přímo před sebou spatřil ležet tělo svého bratra. Do očí se mu vedraly (nevim jestli je to slovo dobře. A velké díky Minatce za opravení ) slzy. Ten pohled mu rozerval srdce na tisíc dalších kousíčků. Svého staršího bratra měl opravdu rád. Nemohl uvěřit, že patří k těm, co padli za záchranu vesnice. Pokusil se postavit, chtěl ještě naposledy vidět jeho tvář, než taky zemře. Ale tělo mu vypovědělo službu. Opřel hlavu o zeď a sotva dýchal. Umírá. Na rameni ucítil něčí ruku. Pohlédl do tváře své sestry. V jejích očích viděl vyděšený výraz. Mezi mrtvými těly se pohybovalo několik shinobi a hledali ty, co jsou stále naživu. Přiběhla k nim Sakura a začala ho léčit. S námahou zvedl svou ruku a zastavil ji. Viděl její zmatený pohled.
„Sakuro, já.... umírám.“slova mu šla z úst jen velice z těžka.
„Gaaro, ty hlupáku. Cos to sakra udělal?“
„Te...Temari, já... musel. Ne.. nezbyla mi...,“ jeho další slova se ztratila v záchvatu kašle, „nebyla jiná možnost.“ Pohlédl své sestře do očí. Přes potoky slz v nich viděl obrovský smutek a strach.
„Ses..setřičko..vyhráli jsme?“
„Ano. Po tom co se objevil Shukaku se někteří shinobi dali na útěk, jiní pokračovali v boji. Jednoocasý postupně likvidoval všechny nepřátelé. Nikdo z nás to nechápal, nezaútočil na nikoho z písečné. Pak, když bylo po všem, prostě, prostě se rozplynul v písek.“ Na Gaarově tváři se objevil náznak úsměvu. Přesně tak to mělo být. Uvolnil jen část démona, jeho životodárná část zůstala stále zapečetěné v něm. Znovu ho přemohl záchvat kašle s krví. Už mu nezbývá moc času. Každou chvíli zemře.
„Temari, ně..něco mi slib. Slib mi, že..že.. ochraňuj Písečnou. Nedovol... aby padla. Byl.. byl bych rád... kd..kdybys to byla ty... kdo bu..bude další Kazekage.“
„Slibuju ti, že ochráním naší vesnici! Nedovolím aby ji někdo zničil.“ Gaara se trochu zasmál.
„Víš.. splní se..mi sen..Vždycky.. jsem ...chtěl jsem umřít v bitvě..jako shinobi za … za záchranu něčeho, na … na čem mi záleží. Mám... mám tě rád, sestřičko.“ po těchto slovech stiskl Gaara Temařinu ruku, ale jeho stisk hned povolil. Tak zemřel Sabaku no Gaara, Kazekage Písečné vesnice.
„Ty bratříčku, ty si nezemřel jen jako shinobi. Zemřel jsi jako hrdina.!“