Podruhé ztatit - Zpráva od přítele 05

Tiché vrčení ve spoře osvětleném sále společně s kapkami padající vody byly jediné zvuky, které se ozývaly. Naruto vstoupil a trochu přivřel oči. Uviděl natolik známou mříž za níž byl vězněn démon v jeho těle. Pečeť, ošumtělý, zažloutlý starý lístek byla po stranách natrhlá a horní levý rožek odstával od studeného kovu. Naruto přistoupil blíže, když uviděl démonovi krvavě rudé oči, které se ležérně otevřely.
„Co po mě sakra chceš?“ Nečekal na nic a zlostně spustil, potichu, ale z dostatečnou dávkou hněvu v hlase. Kyuubi se pousmál a nechal tím tak ukázat pár jeho tesáků. Zavrtěl se a nakonec se rozplynul. Naruto jen udiveně hleděl, když se před ním začaly tvořit oranžové bubliny a ty se hromadily až do podoby liščí stvůry, která byla však polovinou svého těla v kleci. Naruto o krok poodstoupil, ale v jeho tváři už nehrálo překvapení ani zděšení.
„Utekli co. Oni a hlavně Uchiha Madara.“ Řekl a opět se ušklíbl.
„Nevím, proč se směješ, ty jsi v ohrožení stejně jako jiní. Madara tě využije a ty si nestačíš ani škrtnout.“ Řekl pobaveně Naruto a s démonem si hleděli do očí. Ani jedny neuhnuly.
„To je pravda.“ Zavrčel démon tiše. „Ale k tomu, aby mě mohl ovládnout, mě musí osvobodit. A to znamená…., že zemřeš.“ Řekl a dal se do tichého smíchu. „ Možná mě může ovládat, ale ne na vždy. Přeci je to jen prachničemný shinobi.“ Sděloval Kyuubi Narutovi s potěšením.
„Takže změna stran?“ Ušklíbl se naopak Naruto a čekal co mu odpoví. „Tys nechtěl být chycen.“
„Jo, to možná jo, ale od té doby co jsem se viděl s Orochimarem a zranil tu holku jsem neměl žádnou možnost si užít. Pusť mě ven. Najdu Madaru a Orochimara a skoncuji s nimi. Celá vesnice a tvá země bude v bezpečí. Stačí nenatrhnout tu pečeť!!“
„Nikdy!!!!“
„Baka!!!“
„Vrať se za své mříže a nechoď mi na oči ty démone!!“ Vykřikl Naruto a přistoupil ke Kyuubimu. Chytil bublinu, která ho tvořila a roztrhl ji stejně jako před tolika roky Sasuke.

Hinata společně s Nejim a některými s jejího klanu putovali chladnou nocí směrem k věznici. Putovali tiše a pokud možno v utajení, přesto však nezpomalovali. Než první sluneční paprsek protrhl noční oblohu dostali se k mohutné věži, za níž byl most, který vedl do věznice. Podle informací za chvíli měla také dorazit lékařská jednotka.
„Počkáme na mediky?“ Optal se Neji Hinaty.
„Myslím, že ne. Měli bychom jít napřed a pročistit to tam a zjednat pořádek. Tak aspoň budou mít medici bezpečné manévrování, než aby se pletli mezi boji a sami mohli být zraněni.“ Neji jen přikývnul na souhlas a vstoupil společně s ostatními do železné věže. Prošli jejími útrobami až narazili na dva ninji, kteří měli hlídku. Jeden z nich byl těžce zraněn a ležel na zemi.
„Dal jsem mu první pomoc, ale víc nesvedu.“ Řekl jeho parťák, který u něho klečel.
„Musí vydržet, za chvíli je tu lékařská jednotka a ta se o něj postará.“ Oznámil Neji.
„Vchod je zavřený?“ Podivil se jeden Hyuuga a poklepal na mříž a ocelová vrata.
„Zavřeli jsme ho až po tom úniku. Kdyby se ještě někdo chtěl dostat ven. Madarovi a spol to předtím samozřejmě nedělalo žádný problém.“ Řekl jim ninja a hlasitě oddychoval.
„Otevřete je prosím.“ Řekla Hinata a ninja se namáhavě zvedl. Pak zamířil do místnosti,které si předtím nikdo nevšimli. Slyšely nějaký hluk a za chvíli se železná mříž zvedla a vrata otevřely.

Skupinka na nic nečekala a opět vyrazila tmou na most pod nímž zela obrovská propast. Na východě se objevil první světlý pás, který oznamoval, že za chvíli vyjde slunce. Nic toho nedbali a pokračovali po dlouhém mostě až k druhé věži, která byla propojena s vězením. Proběhli jí bez nejmenších potíží a ocitli se v místnosti. Zde zapnuli byakugan a zastavili se.
„Tady je to čistý.“ Oznámil zcela nepotřebně Neji. Ostatní se zaměřili na místnost z celami před nimi.
„Je tam pár uprchlíků. Hlídka nejeví známky života. Většina cel je prázdná.“ Zašeptal se někdo spíše sám pro sebe.
„Fuusuki ty a Uruu zůstanete tady a počkáte na příchod mediků. Poté jim dělejte společnost a postarejte se o to, aby nebyli rušeni v práci.“
„Hai.“ Potvrdili oba a zbytek skupiny vpadl dveřmi do věznice.

Naruto se zpocený probudil a zjistil, že leží na stole ve své kanceláři. Shizune stála vedle něho a když viděla, že se konečně po tolika otřesech probudil oddechla si.
„Shizune? Co se děje?“ Zeptal se a snažil při tom dát do hlasu i chování aktivitu. Poslední co potřeboval bylo, aby lidé zjistili, že se zhroutil nebo že je na tom Hokage zle.
„Naruto-kun, dorazila zpráva od Kazekageho-sama.“ Řekla a podala mu papír na kterém byl vzkaz. Naruto se snažil zaostřit na rozmlžená písmenka a až po zatřesení hlavy se mu podařilo soustředit se na text.

Naruto,

Pomůžeme tvojí zemi a tobě najít ty uprchlé zločince. Právě jsme se z radou starších rozhodli učinit některé zásadní kroky na zvýšení ochranu země a naši ANBU prohledávají zemi a některé vyšlu i za hranice. Zároveň ti také posílám spolehlivého posla, který bude sloužit, jako pevnější spojení mezi námi dvěma. Předpokládám, že ostatním zemím jsi zprávu o téhle události nedal, bylo by to příliš nerozumné. Možná jsme se předtím při jejich zatčení moc unáhlili, měli jsme jednoho nechat v Konoze a druhého v Písečné až je chytíme. Na to je však teď brzy pomýšlet. Budu očekávat další tvoje tahy a zprávy.

P.S: Vše nejlepší k narozeninám a tvému dítěti. Promiň, že jsem chyběl. Dárek posílám po poslovi.

S pozdravem
Gaara.

Naruto se po přečtení pousmál. Vzpomínka na dítě mu opět vrátila trochu štěstí stejně tak jako na jeho přítele Gaaru. Nikdy se neoslovovali Kazekage-sama nebo Hokage-sama. Oslovovali se svými jmény, jako pravý přátelé.

„Hmm..“ odkašlala si Shizune a upozornila tak na svou přítomnost. Naruto k ní zvedl pohled. „Naruto-kun..možná by ses mělnit trochu vyspat. Hlášení z věznice ti přijdu oznámit, stejně tak, kdyby se něco závažného dělo.“
„Jo, asi máš pravdu Shizune.“ Řekl a zvedl se k odchodu. „Potřebuji trochu spánku.“

Naruto šel domů tichými prázdnými uličkami Konohy a vychutnával si čerství ranní vzduch. Slunce začínalo pomalu vycházet a zbarvovalo oblohu do červánkové. Vánek mu cuchal vlasy a on si to vše vychutnával. Člověk nikdy neví, jestli to není naposledy. Přišel až do Hyuuga čtvrti a vstoupil do domu. Potichu odhodil plášť a vydal se po schodech nahoru do ložnice. Pohlédl na postel, ale Hinata tam nebyla. Podivil se a prohledal celý dům. Volal její jméno, ale odpovědí mu bylo jen ticho. Nakonec se zastavil v kuchyni a nakrabatil čelo. Možná, že je jen u některého z příbuzných, pomyslel si napustil si sklenici z vodou, rozhodnutý na ni počkat.