Žánr

A jde se na Itachiho.
,,Sakra! Jak to Kakashi zvládal, když mám o dost víc chakry, než on?", nadával potichu Naruto, ležíce v nemocnici. Ovšem jeho hlavní problém byl úplně jinde: jak najít Akatsuki? Že je Orochimaru ve Zvučné, věděl už léta. O Kabutovi se poslední dobou mluvilo furt a všichni věděli, kde přibližně je. Ale Akatsuki? To je úplně něco jiného: často se o nich mluví, ale nikdo neví kde jsou. A ti kdo to ví, radši dělaj že neví.

,,Dobrou noc…“

36. kapitola: Poslední otázka

Sasuke stál v kuchyni Hedannina bytu a ona před ním. Znova se jí zeptal:
,,Jak jsi to myslela s tou sázkou?“ Myslel to ,Protože ses o mě vsadil!‘, u čehož nemohl najít smysl. Pochopila, co chce vědět. Bál se, aby mu znova nezmizela na střechu, protože nechtěla odpovědět. Kvůli tomu ji chtěl chytit za zápěstí.
Udělala krok dozadu, pořád se na něj dívala, ale její pohled nevypadal, jako by měla v úmyslu někam odejít.

Ahoj tak a už nám tu začíná tímto prvním dílem druhá série Nevědomosti Doufám, že budete mít alespň trošku radost, a že se vám to bude i líbit.

Tichá hrozba - 5.díl
Vím, že je to narychlo, ale já pak nemám čas, takže jsem sebou hodila, ikdyž nemám moc inspirace =D.

"Shikamarúúú!!! Poď mi podržať nákup!!!" zakričala Temari na Shikamarua, keď prišla domov z nákupu, namiesto privítania.
"To si to nemôže položiť na zem? By jej odpadli ruky? To je otrava, načo som si ju len bral?" pýtal sa Shikamaru sám seba, keď vyliezal z postele a keď išiel dole po schodoch.
"Shikamaru, pohni si, ty lenivý pes!" zrúkla už nedočkavá Temari, keď sa Shikamaru obajvil vo dverách.
Hodila na neho nákupné tašky a začala pobehovať po dome a zúfalo niečo hľadala. Shikamaru mal veru čo robiť aby mu to všetko nepopadalo.

Vzbudila se brzo ráno, i když neměla důvod vstávat, ve škole probíhaly opravy zrezlých potrubí a studenti dostali volno. Otevřela okno, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Kdyby v té chvíli nepohlédla dolů, nejspíš by se vůbec nic nestalo. Jenže na zemi leželo bezvládné tělo ninji s černými vlasy. Okamžitě vběhla do ložnice rodičů, aby se přesvědčila, že oba už odešli do práce. Pak vyběhla na zahradu a poklekla ke zraněnému. Jak dlouho už tu proboha leží?
„Itachi! Slyšíš mě? Vzbuď se, prosím!“

Tákže tento díl píše moje kámoška Zuzanka alias Hinata - sempai (dost známá autorka povídek na Konoze) a já se jdu vrhnout na další díl =).
Snad se vám tento díl bude líbit, protože mě se líbí moc .

"Umm! Už by jsem tam měli být!"pomyslela jsem si. Po očku jsem se otočila na Sousukeho. Povzdechla jsem si.

"Proč zrovna já?!"pomyslela jsem si utrápeně.

"Nad čím přemýšlíš?"ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou až jsem málem vrazila do kmenu stromu.

Další den už se tím přestal zabývat. Bojoval s Orochimarem, cvičil svoje smysly. Překvapilo ho, když viděl, jak k nim přichází brýlatý mladík a za ním důstojně kráčí bledá mladá žena.
„Jsme tady, Orochimaru-sama. Její schopnosti jsou mnohem lepší, než na začátku. Potlačil jste nějakou obavu, která ji oslabovala.“
„Skvěle. Sasuke, odpočiň si. Budu teď chvíli bojovat s ní.“
Kabuto pohlédl na černovlasého a uchechtl se. „Nežárli! Na tvou úroveň se nikdy nedostane.“ Jen něco zavrčel a přisedl si k němu.

„Co se stalo v tom údolí?“ vyzvídal Pein a přísně si Konan měřil.
„Uchiha využil toho, že jsem byla rozrušená a políbil mě!“ odsekla.
„A? Cos cítila?“
„No, rozhodně to s ženskýma umí,“ uchechtla se.
„Chceš, abych žárlil?“ podivil se velitel Akatsuki.
„Jestli se ti do toho chce, tak můžeš. Já jsem svobodná a můžu si dělat, co chci!“ prohlásila, vstala a opustila ložnici.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 52

Seděla na židli s hlavou sklopenou. „Moc se omlouvám, Hokage-sama.“
Vůdce Konohy kouřil z dýmky a propaloval děvče pohledem. „Nevím, co na to mám říct! Pokusila ses v aréně někoho zabít, napadla jsi členy ANBU a utekla z nemocnice. Vysvětli mi to.“
Lianna ještě chvíli mlčela. „Ničeho nelituji, Hokage-sama. V té aréně byl Orochimaru, přeměněný, ale ty oči nelhaly. Chtěla jsem se pomstít za to, co mi udělal. On… mě zničil, už to nejsem já.“

Zase mi nikdo nevěří, já se snad zblázním

A jsem tu s troječkou, doufám, že se budí líbit stejně jako ty předchozí. Pěkné čtení!

Název 01

Byl zamračený den a skoro celý den pršelo. Naruto ráno šel na ramen a déšť ho uvěznil v Ichiraku Ramen.
Házel do sebe už osmý ramen a stále neměl dost.
„Ten první ramen byl dobrý, ale ten druhý byl lepší. Ten třetí nic moc, možná to bylo tím, že jsem si spálil pusu. Ale ten čtvrtý, ten byl. Zase ten pátý, to bylo lahodné a ty nudle.“
A takhle stále přemýšlel a uvažoval, který ramen byl úplně nejlepší.
Když v tom vpadla nějaká osoba na Ichiraku.
Naruto se otočil. Osoba měla na sobě plášť a byla menšího vzrůstu.

Místnost, v níž bzučí Aleyino PC

Velice milá dívenka, která už stihla během dne splnit všechny své povinnosti, usedla k večeru ke své oblíbené zábavě… internetu. Už naskakuje první okénko. Zběžně prohlédla pár stránek a pak zamířila na místo, které jí vždy dokáže zvednout náladu – na Konohu.cz. Po prohlédnutí oblíbených odkazů se její pohled zastavil na obrovském tlačítku, velice příhodně černě orámovaném a zářícím slovy: Zde neklikejte!

SEN

Sakura šla za Narutem domů, ale když chtěla zaklepat, neměla na co. Dveře byli vylomené a leželi na zemi. Vešla dovnitř. Všude byl hrozně velký nepořádek, ale ne ten klasický Narutův, vypadalo to jako kdyby to tu někdo pěkně zřídil.

„Naruto kde jsi?“ volala Sakura a v ruce pevně svírala kunai.
Když se rozhlídla, všude po stěnách viděla hluboké škrábance. Jakoby od velkých drápů a v tom jí to došlo.
„Naruto!“ vykřikla a vyběhla ze dveří, ale hned se zastavila.

Po dosť dlhej prestávke, za ktorú sa ospravedlňujem, vám prinášam posledný diel Cigaretky. Tak si ju užite

Ták další dílek rozhodla sem se, že budu psát dál, ale ještě pořád jsem se do toho nevžila .... psaní mě baví, a chtěla bych se jednou psát spisovatelko nač mohu zapomenout .... ale psaní je skvělá věc a pak když si čtete krásné komentáře, těší to ještě víc ....

Cesta do Písečné s pár malými přestávkami uběhla rychle a ke všemu štěstí nenarazili na žádného nepřítele. Zanedlouho už procházeli ulicemi z písku. Zastavili před budovou, která výrazně převyšovala ty ostatní.

Štvrtá časť: Prebudenie

Kakashi spal dlho, predlho, aspoň jemu sa to tak zdalo, keď ho slnko zobudilo z náručia spánku. Chvíľu musel žmúriť, až dokiaľ si oči pozerajúce tak dlho do tmy neprivykli na svetlo. O chvíľu sa už rozhliadal po veľkej miestnosti, ktorá bola zároveň obývačkou, kuchyňou i spálňou. Všetko bolo z dreva: steny, strop, zariadenie i náradie. Pripomínalo mu to jeden z domčekov, na odpočívadlách, aké sa využívajú pri dlhších cestách.

Tretia časť: Návrat

Kakashi uvidel starca tak starého, že jeho vráskavá tvár mu pripomínala kôru storočného stromu, na ktorý v detstve rád liezol. Starec bol oblečený rovnako ako hokage. Farba starcových šiat bola šedá, rovnako ako jeho brada a vlasy. Jeho koža mala tiež šedastý nádych. Vyvolával dojem ducha, ktorý si na chvíľu odskočil z jedného z príbehov, ktoré Kakashimu rozprávala matka v mladosti. Miloval jej príbehy. Dokázala ich rozprávať tak nádherne, až veril, že sa skutočne stali.

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

„LANTIA-SAMA!!!“ ozývalo se chodbami redakce už dobrou hodinku a půl. Dotyčná osoba však byla bezpečně zalezlá v archivu, kde stohy starých novin poskytují skvělý úkryt. Nedělala nic jiného, než sledovala na přenosné mini televizi další díl svého oblíbeného seriálu. To je konec konců v pracovní době její oblíbená činnost.
„LANTIA-SAMA!!!“
Nejsem doma.

Tým 7 a tým 8 kráčeli pouští a rozhlíželi se. Nikde nic? Možná.
„Nejdeme už nějak dlouho?“
Broukl Naruto a unuděně si natáhl ruce za hlavu.
„Co bys čekal od toho,když půjdeme pouští? Tady máš jen písek,písek,kaktusy,písek…“
Ušklíbla se Sakura a sesadila tak naštvaného Naruta.
„Fajn,ale nemohlo by se něco stát? Třeba nějaká akce? Tohle je hrozná nuda!“
Vzdychl opět Naruto.
„Ale no tak,Naruto-san! Něco se určitě stane!“
Řekl Lee a udělal své typické gesto.
„Nevšimla sis něčeho?“