Můj život změnil Naruto - 20. kapitola - Docházejí výmluvy

Vzbudila se brzo ráno, i když neměla důvod vstávat, ve škole probíhaly opravy zrezlých potrubí a studenti dostali volno. Otevřela okno, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Kdyby v té chvíli nepohlédla dolů, nejspíš by se vůbec nic nestalo. Jenže na zemi leželo bezvládné tělo ninji s černými vlasy. Okamžitě vběhla do ložnice rodičů, aby se přesvědčila, že oba už odešli do práce. Pak vyběhla na zahradu a poklekla ke zraněnému. Jak dlouho už tu proboha leží?
„Itachi! Slyšíš mě? Vzbuď se, prosím!“
Ruka ninji se vymrštila, chytila dívku za límec u noční košile a rudé oči se rozzářily.
Rozhlédla se kolem sebe, ale neviděla nic krom bílé a černé barvy. Itachi se k ní blížil, ve stejném stavu, v jakém ho našla na zahradě. Černobílý svět… jeho genjutsu.
„To jsem přece já! Kimberly! Ty mě nepoznáváš?“
Ulevilo se jí, když iluze zmizela a ninja se rozkašlal. Nechal se od děvčete podepřít a ve stejné chvíli zaslechla Kim Sakuřin výkřik: „Sasuke! Né!“ Na čele okamžitě vyskočily kapičky potu. Jak se sem ti dva vůbec dostali?

Sakura ošetřovala svou tajnou lásku, zranění bratrů vypadala hrozivěji, než doopravdy byla. „Nedělej fóry, Sakuro, a pojď ho taky ošetřit!“ rozčilovala se černovláska už poněkolikáté. Růžovlasá kunoichi tvrdošíjně odmítala. „Jestli sis toho nevšimla, tak se nám celou dobu snaží pomoct a… au.“ Stará rána v rameni se ozvala.
„Hm, a tohle máš odkud?“ rýpla si ninja.
„To tě nemusí zajímat!“ namíchla se Kim a vykročila ke schodům. „Buď tý lásky a přestaň se chovat jako pitomá káča!“ Doběhla na půdu pro Kabuta, který ochotně přiložil ruku k dílu, protože ho těšilo vidět, že je nepostradatelný.

Uchihové s námahou otevřeli oči. Nad Sasukem se skláněla Sakura, její slzy mu padaly na košili. K Itachimu se posadila Kimberly a přesně se řídila Kabutovými pokyny. Bylo to jako hrát si na sestru a doktora. Brzy se přiřítil Lee s tím, že chce taky pomoci a bylo mu uloženo připravit snídani.
„Proč mne ošetřuješ?“ zasténal Itachi, jak se snažil přemáhat bolest.
„Já ne,“ pípla černovláska. „Jen pomáhám Kabutovi, neumím léčit. Ale docela ráda bych věděla, kdo s tím bojem začal.“
Uchiha se zatvářil divně. Sasuke stočil pohled k bratrovi a čekal, co odpoví. „Je pod mou úroveň hovořit o něčem takovém.“
„Dobře. Tak si to teda nech pro sebe.“
„Půjdu se podívat ještě na Sasukeho,“ usmál se Kabuto a šel zkontrolovat druhého pacienta.
„Kdo tě pustil?“ zavrčel černovlasý, jakmile se k němu mladík s brýlemi přiblížil.
„Odměna za dobré chování.“ Zavřel oči a usmál se. V té chvíli by ho nikdo nepovažoval za nebezpečného.
„Má podmínku,“ upřesnila Kimberly. „Jestli něco provede, maže zpátky na půdu.“ Otřásla se a pak se odvážila zeptat: „Orochimaru se sem nedostal, že ne?“
Mladý muž ve fialovém oblečení se rozesmál naplno. Když se uklidnil, řekl dívce svůj názor. „Mám takový dojem, že Orochimarovi-sama by se tu líbilo, on tak straně miluje chaos! Nechcete ho zkusit přivolat?“
„Jen to ne! Úplně by stačilo, kdyby se Narutovi splašil Kyuubi.“ Už jen z té představy jí vstávaly hrůzou vlasy na hlavě.
„Hej… černovlasá… na slovíčko…“ Kim se vrátila k ležícímu Itachimu. „Musím se nutně dostat na jedno místo. Objevil jsem stopu…“
„Kam chceš jít? Když se budeš moc namáhat, ty rány se otevřou!“ protestovala.
Zdravou rukou jí sevřel paži. „Na tom místě nezůstane dlouho. Uteče a už ho nenajdete! Nemáš na výběr…“ V očích se mu zablýsklo.
„To je vydírání, víš to?“ bědovala, ale nemělo to pražádnou odezvu. „Tak fajn! Ale jestli se něco stane… je to jenom tvoje vina.“ Obrátila se ke skupince. „Potřebuju někoho, kdo půjde se mnou.“ Se Sakurou se nemohlo počítat, brát s sebou Naruta nebylo bezpečné. Lee se hlásil, ale také mu nebylo vyhověno. „Kabuto… zbýváš jen ty. Navíc… jsi medik.“ Bylo rozhodnuto!

Ashley si dopřávala pravidelnou ranní očistu. Vana se už z poloviny zaplnila vodou a dívka si se zavřenýma očima vychutnávala horkou koupel. Právě se zvedla vedena rozhodnutím, že ze sebe spláchne mýdlovou pěnu. Měla ovšem nepříjemný pocit, že na ni někdo zírá. Omotala si ručník kolem hrudníku a očima hledala nepřítele.
„Hidane, ty úchyle! Koukej odsud vypadnout!“ zaječela a uchopila sprchovou páčku. „Nebojím se to použít! Já nenechám nikoho očumovat svoje vnady!“ Držela násadu a namířila ji přímo na nesmrtelného ninju. „To bylo poslední varování!“ Otočila páčkou.
„Co si to dovoluješ, ty šmíráku?“ Před Hidana se vrhl Kankurou a jeho záda byla rázem úplně mokrá.
„Jak to, že ji tak moc bráníš? Je to snad tvoje holka?“ pochechtával se bělovlasý.
„To záleží na ní,“ odvětil klidně. Kdyby se ohlédl, viděl by, jak zrzka celá zrudla v obličeji. Hidan udělal něco, co měla být nejspíš úklona, a zmizel. Ashley chvatně vylézala z vody a rychle se oblékala.
„Nechtěla jsem tě zlít,“ omlouvala se.
„Jsou i horší věci,“ mávl nad tím rukou. Bez kostýmu mu to strašně slušelo. Vypadal… jako docela obyčejný kluk. „Ale já jsem neměla…“
„Je to v pořádku, vážně se nemusíš omlouvat,“ prohlásil Kankurou a tvářil se přitom hrozně mile. Pozapomněla na to, že jí z vlasů ještě kape voda, a mladíka objala. Potlačované pocity se draly na povrch. Viděla, že se usmívá a oplácí jí polibky.
„Tak z toho už se nevykroutíte!“ vypískl Deidara a prohýbal se smíchy. Jeho výkřik přilákal Zetsua, za ním se přikradl Hidan, který se pak vzdálil, aby o pár minut později přitáhl ke koupelně Gaaru.
„No co! To jste nikdy neviděli, jak kluk líbá holku?“ zamračil se loutkář.
„Gratuluju,“ prohlásil mladík s červenými vlasy a pak se i on začal usmívat.

Žraločí muž si opět dopřával odpolední očistu. Tahle voda byla tak jiná… příjemná, neprozkoumaná. S oním divným světem si hlavu nenamáhal. Nikdo ho nehonil, byla to změna k nezaplacení.
„Vylez z té vody, Kisame!“ Známý hlas, ten člověk musel stát nedaleko něj.
Žralok se prudce otočil. Uviděl svého přítele, jak stojí na břehu. „Itachi?“ zamrkal nevěřícně a prohlédl si tu divnou trojici. Černovlasá dívka, která se prohýbala pod váhou ninji z Akatsuki. Mladík s brýlemi, který dával pozor, aby ani jeden z těch dvou neupadl a nakonec Uchiha, který se sotva vlekl.
„Kdo ti to provedl?“ vytřeštil zrak zabiják s modrou kůží a rychle vylézal z vody, oblékl si nepostradatelný plášť a uchopil do ruky Samehadu.
„Je mi dobře, Kisame.“ Černovlasý se rozkašlal. „Sbal si věci a pojď s námi.“
Žralok na malý okamžik zapochyboval. „Jak mám vědět, že to není přestrojení? Nebo iluze?“
Itachi přemýšlel, jak mu naznačit, že se nejedná o převlek. Nakonec ze sebe s námahou vypravil: „Jednou jsi mě opravdu naštval a já udělal jednu nepěknou věc. Určitá část tvého těla si to jistě ještě pamatuje.“
Kisame zrudl v obličeji a couvl. „Jejda! Promiň, Itachi. Já si fakt myslel, že si ze mě někdo dělá blázny! Jasně, že s váma půjdu!“ Hodil si svůj meč Samehadu na rameno a následoval podivou trojici.

Ashley zapípal mobil. Rychle si přečetla zprávu nahlas. „Kim řekla, že ti mám napsat tuhle zprávu. Zrovna před hodinou hlásili ve zprávách, že někdo vykradl banku v centru. Kim tu není, šla někam s tím chlapem, co si říká Itachi. Říkala, že ty si prý už nějak poradíš. Janett.“ Zrzka se obrátila k ninjům. „Je to jasný. Jdem se mrknout do banky!“

Skupinka mužů a jedna mladá žena nervózně postávali před budovou. „Možná je to chyták. Jdeme naslepo, ale to snad všichni víte.“ Odkašlala si. Pak začala vysvětlovat, jak provedou invazi. Byla však přerušena něčím přidušeným hlasem a zvoláním: „Deidaro-senpai!“
Ashley se samým překvapením posadila na chodník. Ninja v oranžové masce se chytil blonďatého ninji zezadu a nedalo se poznat, zda ho objímá anebo škrtí. Kanibal z Akatsuki mu poklepal na rameno. „Stačí, Tobi!“
Mužíček pustil Deidaru a vypískl: „Jé! Zetsu-san!“
Rusovláska se stále ještě vzpamatovávala. „Skvělý… on si nás našel sám.“
Hidan ji nekompromisně zvedl ze země. „Tak co bude? Nebo si pro Kakuzu půjdeme až večer?“ To dívku probralo. Rozdělili si úkoly a všichni najednou vkročili dovnitř.
Většina tušila, že rozhovor s Kakuzou, tedy pokud ho naleznou, nebude bezpečná záležitost. Gaara a Hidan šli spolu, Deidara byl obskakován oranžovým ninjou, Zetsu šel za nimi a tvářil se důstojně. Kankurou odběhl za svým bratrem. Ashley dorazila k přepážce a pomocí chytrých dotazů se snažila zjistit, jak by si v téhle bance mohla založit účet.

Píseční bratři a ninja s kosou, se kterou musel zacházet opravdu opatrně, nalezli záškodníka poměrně brzy. V pokoji za jednou dobře skrytou chodbou se hrabal v pytli s librami a snažil se najít nějaké mince.
„Jsem si to myslel, že budeš tady!“
„Hidane? Co tu k čertu děláš?“ Pak si teprve všiml zbytku ninjů. „Nepřátelé! Máš je za sebou!“
Nesmrtelný se uchechtl. „Zklidni se, není to dobré na srdce. V tomhle světě vládnou trochu jiný pravidla. Ty s tou tykví, víš, co máš dělat!“
„Trochu úcty bych prosil,“ zabručel Gaara, ale poslušně se vzdálil.

„Deidaro-senpai! Kde to vlastně jsme?“ Vvptával se zakuklenec.
„Na dovolený, Tobi. Jsme tady na dovolený, což znamená, že nebudeš nic vyvádět.“
„Tobi je hodný chlapec!“ vřískl, načež mu Zetsu vrazil pohlavek s připomínkou, že v bance se neplive, a hned potom si odplivl na podlahu.

Gaara došel až k Ashley a pošeptal jí do ucha, že ninja byl nalezen. Zrzka se ihned obrátila k pokladnímu. „Mohl byste mi říct, kde máte dámské toalety? Já opravdu nerada přerušuju náš rozhovor, ale…“
Muž prohlásil, že rozumí a popsal jí cestu. Zahnula za roh. „Tak a teď mě veď!“

Kakuzu našli za chvíli. Vlastně… ani nemuseli v těch chodbách tápat, stačilo jít za Hidanovým hlasem. „Jashine! Ty seš fakt tupec zabedněnej, Kakuzu! Nech ty prachy bejt, doma je stejně nemůžeš rozměnit!“
„Nekřič na mě, nejsem přece blbej!“
„No, začínám o tom silně pochybovat!“
Kankurou stál v rohu a dělal, že se ho to netýká.
„Tady jste!“ vydechla rusovláska.
„Tebe si jednou pošlu pro smrt!“ rýpl si Hidan. „Všechno ti děsně dlouho trvá.“
„Pche! Zetsu, Deidara a Tobi tu ještě nejsou, tak na mě nehulákej!“ Zrzka si to nenechala líbit.
„Tohle je Ashley, naše nová velitelka. O jejích dalších přednostech ti povím později…“ Víc neřekl, protože schytal od děvčete pořádnou facku.
„To by stačilo. Dokončíme náš plán,“ ušklíbla se, jako by se vůbec nic nestalo.

Rozběhla se chodbou a cestou se ohlížela po zbývající trojici. Pokladník byl překvapený tím, co mu dívka řekla. „Víte, musela jsem špatně zabočit… A úplně v rohu stál pytel s děsnou spoustou peněz. Nechybí vám náhodou, pane?“
„Mohly by to být… tedy chci říct, že se tam půjdu podívat.“
Dovedla muže až do chodby a pak mu ukázala správnou místnost. Kakuzu stál za Hidanem a smutně pozoroval, jak se zaměstnanec banky probírá hromadou natištěných bankovek. „Tahle chodba… jak je možné, že jsme si nevšimli… ale počkat, předtím jsme ty dveře nedokázali otevřít, i když uvnitř nikdo nebyl. Policie nás samozřejmě ujistila, že zloděj už v budově není, proto jsme nechali otevřeno…!“
„Taky to dalo dost zabrat,“ uchechtl se Kakuzu.
„Jako nálezci ztracených peněz vám náleží odměna, slečno…“
„Jsem dobře vychovaná, a proto chci, abyste můj podíl poskytl k charitativním účelům.“ Ignorovala Kakuzovo zoufalé úpění a tvářila se přitom jako ta nejzpůsobnější dívka na světě.
„Ehm, dobrá. Jak si přejete.“
„Děkuji. Ne, ven trefím.“ Nasadila milý úsměv a vykročila směrem k dámským toaletám, kterých už teď doopravdy bylo zapotřebí.

„Tobi! Okamžitě odtamtud vylez!“ běsnil Deidara a bušil do dveří. Uslyšel slabé chichotání. „Tam za ním nemůžeme a on to moc dobře ví, zmetek jeden mrňavej!“
„Pochybuju, že nás někdo uvidí,“ prohlásil Zetsu věcně, otevřel dveře dámských toalet a vytáhl ven vzpouzejícího se Tobiho, který prosil a sliboval, že už bude hodný.
„Kde se flákáte, Zetsu?“ zavolala na ně přibíhající Ashley, vrazila do nebohého Tobiho a pak už zajela do nejbližší kabinky. Kankurou a Gaara se postavili za zamračeného Deidaru, Hidan si hlídal kosu. Kakuzu je následoval s výrazem toho největšího mučedníka. „Svět bez peněz… to přece není žádnej život!“ Fňukal, dělal na podlaze louži, ale vůbec nikdo ho nelitoval.

Po návratu domů už na dívku čekala matka. „Kde jsi zase byla?“
Zrzka se zarazila. „Venku. Na procházce.“
„Před chvílí se tu stavila paní Peabodyová. Dones mi žákovskou knížku.“ Poslušně jí podala příslušný dokument. „Ty sis… zlepšila známky!“ vydechla její matka nevěřícně.
„Mělo to být překvápko!“ Ashley udělala kyselý obličej. „A mám hodně velkej hlad, tak by to dneska chtělo pořádnou porci.“
„A to se nebojíš, že si zkazíš figuru?“
„Radši budu tlustá. Hlavně, když mi zůstane chuť k jídlu.“

Uprostřed pokoje rusovlásky panoval čilý ruch. Ninjové se rvali o večeři.
„Hele, Zetsu, už to chápu, už je mi to jasný! Ty máš ty dvě odlišný půlky těla, protože jsi zároveň chlap i ženská. A tím je vyřešen problém dvojích toalet! No, tak se pochlub, kdypak budou malá Zetsuátka?“ Blonďáček si mnul ruce.
Kanibal z Akatsuki neměl daleko k výbuchu. „Ještě chvíli pokračuj, Deidaro, a vrazím ti svou masožravku tam, kde se ti to vůbec, ano vůbec, nebude líbit!“ procedil mezi zuby a znovu si ukousl ze svého namazaného krajíce chleba. Zrzka se smála a hlavu si opírala o Kankurouovu hruď. Nevadilo mu to, právě naopak. Tobi hlasitě mlaskal a po několika minutách byl rozvzteklenými členy Akatsuki vykázán na chodbu.
„Nevíte někdo, kam zmizel Kakuzu?“ Rusovláska větřila nějakou levárnu. Hidan se dušoval, že on o něm neví.
„Koupelna je volná, zlato!“
„Jasně mami!“ Střelila po ninjích ošklivým pohledem. „Jestli mě budete zase špehovat…“ Pohrozila jim pěstí a vyšla na chodbu. V místnosti odhrnula ručníky, napouštěla vodu a přitom si všimla postavy, která nestačila dost rychle zmizet.
„Jé, nazdar Kakuzu!“ Vrátila se opět k přerušené činnosti a pak vytřeštila oči. „Hej! Jak dlouho už tu vlastně seš?“ Pomalu jí začala docházet strašná pravda. „Ty… to snad není možný! Špehovat mojí mamku ve sprše! Ty seš ještě větší prasák, než ten Hidan!“ Nehodlala riskovat, vypustila vodu a jen si opláchla obličej. Takové zjištění bylo na ni přeci jen krapet silné.

Kimberly i přes Sakuřiny protesty sbalila ráno Sasukemu věci (to znamená jeho katanu) a vzala ho do školy. Ashley se obávala nejhoršího, proto vzala s sebou celou kumpanii.
„Tobi… a Kakuzu! Jsi fakt dobrá, Ash!“
„To nic nebylo,“ Uuhechtla se. „Radši mi řekni, cos prováděla s Itachim. Janett cosi zmínila.“
Kim se zaškaredila. „Víš dobře, že moje sestra je kecka. Jo, ale včera to u nás bylo veselý. Jen se zeptej tady Sasukeho, co ti dva prováděli,“ rýpla do černovlasého mladíka, který však zatvrzele odmítal vypovídat.
„Takže ti dva spolu bojovali na naší terase, uprostřed noci. Sasuke má nakonec jen pár škrábanců a pochroumanou nohu, ale Itachimu zůstalo pár otevřených ran. Takže ti ho předávám, dokud se nedoléčí, bydlí u vás.“
„Jasný. Pokud ho Tobi nebo Deidara nepřivedou k šílenství, mohl by to přežít.“
„Já něco vím a povím ti to, Kim.“ Blonďáček jí cosi pošeptal do ucha.
„To to musíš vykládat kdekomu?“ urazila se zrzka.
„Takže je to pravda?“ vykulila oči černovláska.
„Jo. Prostě jsem do toho tak nějak spadla.“

Den probíhal klidně, dokud se třída obou dívek nevrátila ze školních pozemků, kde proběhla další úděsná hodina tělesné výchovy.
„Mohli jsme s sebou vzít Leeho. Ten by si to vychutnal,“ zasupěla vyčerpaná rusovláska.
„Cvičil vůbec někdo z nich s náma?“
„Ani jeden. Zatracení ulejváci.“
V té chvíli se k nim otočil jejich učitel. „Sám bych váš dnešní výkon nedefinoval lépe!“
Jedna z dívek v duchu zaklela. „Ash, koukni…“
Před školou zastavila bílá dodávka a před ní postávali tři muži. „Rádi bychom mluvili s jistou Ashley Sommersovou.“
Profesor nakázal děvčeti, aby se po rozhovoru s těmi pány vrátilo do třídy.
„Žádám o dovolení, aby tu se mnou směla zůstat Kimberly.“
„Povolení uděleno! Ale přijďte včas!“
Ninjové se zastavili. Několik z nich už tuhle trojici znalo. Kankurou vztekle skřípal zuby, Sasuke se opíral o strom, Akatsuki přihlíželi. Zrzka počkala, až i poslední její spolužák zmizí ve školní budově a pak se rychlostí blesku vyšplhala na větev nejbližšího stromu. Kim doběhla ke stejné dřevině, zůstala stát před ní, připravena k útoku.
„Co tu chcete?“
„Půjdeš s námi!“ zahřměl jeden z mužů v bílém.
„Jestli ji chcete odvést, budete mít co do činění se mnou!“ zasyčela Kimberly a oči se jí zbarvily do ruda.
Sasuke se k ní přibelhal. „Nenechám tě vyžrat všechnu slávu!“
Za Ashley se vyšplhal Gaara se svou tykví. „Dělej přesně to, co ti řeknu.“ Přikývla.
„Kim! Už máme jen pět minut do zvonění!“
„Slečno, vy se do toho nepleťte! To s vámi nemá vůbec nic společného!“
„Říkám vám to pod dobrém, pánové. Zmizte!“
Rozběhli se ke stromu všichni najednou, ale byli sraženi zpátky. Zbylí ninjové se totiž zapojili do potyčky a muže odhodili.
Gaara otevřel svou tykev a začal tvořit pečetě. „Vystrašíme je. Dělej to, co já!“ Vypadalo to, jako by rusovláska vytvářela písek z nicoty, zvedal se za ní jako oblak.
Kimberliny oči se rozzářily, když se trojice pokusila o nový výpad. Jeden si všiml písku, další dva uhýbali před pohledem rozzuřeného děvčete, ale Kim se zatím nepodařilo dosáhnout toho, aby pohlédli do tváře Uchihovi. Jakmile se to povedlo, byli cizinci ztraceni.
„Zdrž je, než doběhnu do třídy. Zdá se, že profesor už zase zapomněl, že tohle byla poslední hodina.“
„Hm,“ zabručel Sasuke.
Ashley s Gaarou odvolali písek a rychle lezli ze stromu dolů. Vzápětí se z budovy vyvalil houf žáků a jako poslední Kimberly. „Nechte je sedět tady u toho stromu a mizíme odtud.“
„Skvělej nápad! Ale já se ještě dneska hodlám pomstít.“

Ashley a ninjové dorazili „domů“ v rozporuplné náladě. „Jsi rozhodnutá to udělat?“ zeptal se jí červenovlasý mladík, jako by se chtěl ujistit, že to dívka skutečně myslí vážně.
„Jen ať si vyzkouší, jaké je to lézt z baráku oknem. Já ji rozhodně šetřit nehodlám! Je to ten dům naproti našemu.“
„Dobrá. Jsem hned zpátky.“ Gaara se vytratil.
„Co jste provedli?“ zajímal se Deidara.
„To za chvíli uvidíš,“ ušklíbla se Ashley a vpustila ninji do domu.