Minulost si nevybírá - 8. kapitola - Ten, který zmizel

Další den už se tím přestal zabývat. Bojoval s Orochimarem, cvičil svoje smysly. Překvapilo ho, když viděl, jak k nim přichází brýlatý mladík a za ním důstojně kráčí bledá mladá žena.
„Jsme tady, Orochimaru-sama. Její schopnosti jsou mnohem lepší, než na začátku. Potlačil jste nějakou obavu, která ji oslabovala.“
„Skvěle. Sasuke, odpočiň si. Budu teď chvíli bojovat s ní.“
Kabuto pohlédl na černovlasého a uchechtl se. „Nežárli! Na tvou úroveň se nikdy nedostane.“ Jen něco zavrčel a přisedl si k němu.
Shenai předstoupila před hadího muže. Už dávno nenosila chakrové náramky, nyní byla zcela pod kontrolou Orochimarovy techniky, nebylo to tedy potřeba. Ninja proti ní vystartoval, pohrával si s ní, Sasuke ten pohled znal až příliš dobře.
„Umí už mnohem lépe uhýbat, ale Orochimaru-sama na ni bude vždy příliš rychlý.“
Bylo znát, že ji dlouhovlasý muž šetří, avšak několikrát se mu ji podařilo zranit. Teď ji zahnal do úzkých. Vytvořila pečetě a on musel uhnout. Sasuke při pohledu na ten útok sevřel ruce v pěst. Hadí ninja vypustil z rukou hady, kteří dívku okamžitě sevřeli. „Ještě to není ono. Ale uznávám, že se snaží,“ prohlásil a uvolnil své hadí spoutání.
„Nemělo by se to už ale déle odkládat, Orochimaru-sama! Už brzy vyprší čas.“
„To je pravda. Přines mi tedy lejstro. Pošleme do Akatsuki pozvánku.“ Nehezky se zachechtal.
Kabuto se s Orochimarem znovu setkal o několik minut později. „Jak si myslíš, že to dopadne?“
„Jsou to profesionální zabijáci. Předpokládám, že až uvidí, že se ta dívka obrátila proti nim, její život neušetří,“ mínil mladík s brýlemi.
„Uvidíme. Až dostaneš odpověď, připrav se. Vyrazíme hned další den. Jen my… tři.“
„Chápu. Umíte předvídat, jako byste věděl, že jsem vám chtěl navrhnout, abychom ho nebrali s sebou.“
„Je to bezvýznamný úkol, nač ho tím tedy zatěžovat?“ ušklíbl se Orochimaru.

Deidara seděl v prázdném pokoji a znovu hleděl na obrázek, přemýšlel. Už je to několik měsíců, co jsme opustili úkryt. Kdepak teď asi jsi, Shenai?
„Ten mizera!“ zaslechl z haly Itachiho křik.
Rázem byl na nohou. „O co jde?“
„Píše nám Orochimaru!“ zaškaredil se černovlasý.
„Dej to sem!“ Blonďáček mu vytrhl z ruky vzkaz, a jak se blížil ke konci sdělení, rudnul v obličeji čím dál víc. „Parchante…!“ ucedil nakonec.
„Svolám ostatní a ukážeme to Šéfovi.“
„Souhlasím, Itachi,“ přikývl Deidara.

Kabuto zaklepal, bylo mu dovoleno vejít. Položil podnos s jídlem na stůl. Hadí ninja právě odpočíval. „Tváříte se nějak spokojeně. To už jste odeslal ten dopis?“
„Ach, ano. Při jeho sepisování jsem se úžasně bavil. Předpokládám, že mne Akatsuki opravdu rádi uvidí.“
„Radil jsem vám už několikrát, abyste nepíchal do vosího hnízda, Orochimaru-sama.“
„Poslechl jsem tě, ale jen napůl.“ Rozchechtal se. „Původně jsem chtěl ono tajemné sdělení adresovat Uchihovi a připsat tam větu: Mám tvého bratra a hodlám ho využít… ale nakonec jsem od toho upustil.“
„Tak si tedy počkáme na odpověď,“ ušklíbl se Kabuto.

Pein hleděl z jednoho ninji na druhého a pak od nich převzal Orochimarův vzkaz. „Posílám pozdrav všem z Akatsuki,“ četl nahlas. „Velice rád bych se sešel ve skalnatém údolí na jižní hranici Země blesku a projednal některé věci. Budu tam čekat na vašeho vyslance… sám. Odpovězte co nejrychleji, spěchám. A na závěr… Upřímnou soustrast za to, že jste přišli o Sasoriho. Podepsán Orochimaru.“ Pein dočetl.
„Trochu pozdě, ne?“ namítla modrovláska.
„Ticho, Konan!“ okřikli ji Deidara se Zetsuem.
„Tohle mi na Orochimara nesedí.“ Pein si prohrábl vlasy. „Něco chystá, to je zřejmé. Konan a Tobi zůstanou v sídle, my ostatní půjdeme na sjednané místo. Nevěřím, že by tam doopravdy přišel sám.“ Obrátil se k ninjům. „Sbalte si věci! Musíme tam být dřív, než on!“

Kabuto se spokojeným výrazem předával odpověď od Akatsuki.
„Buď tam včas? Hm. Stručné a výstižné. Bude to nesmírně zajímavé setkání,“ ušklíbl se Orochimaru. „Kabuto, nadešel čas.“ Přikývl, že rozumí. Sasuke vykoukl za sloupem, ale hadí ninja už o něm dávno věděl. „Odcházíme za dva dny. Buď připraven.“ Slova směřovala k černovlasému, který v duchu jásal. Takže na něj nezapomněli. Konečně se dočká!

Členové Akatsuki dorazili do skrytého údolí, jak nejrychleji to bylo možné.
„Nikdo tu není.“
„Máš pravdu, Zetsu. Celé tohle místo působí klidně,“ přitakal Itachi.
„Moment… slyším kroky. Schovejte se!“ zavelel Pein.

Sasuke se probudil. Vůbec neměl představu, kolik by mohlo být hodin. Stačila chvilka, aby zjistil, že někdo zamkl dveře od jeho pokoje. Nenechal se tím vyvést z míry, vzal do ruky katanu a rozsekal s ní dřevo. „Hloupé triky! Příště si budou muset vymyslet lepší,“ ušklíbl se a pak mu všechno došlo. Přece by ho v ložnici nezamkli bez důvodu. Okamžitě začal prohledávat chodby a místnosti. „Orochimaru!“ Zaúpěl, když zjistil, že byl oklamán. V úkrytu nikdo nezůstal. Kabuto, ta dívka a jeho nový mistr zmizeli. „Nechal jsem se tak snadno obelstít! Jsem pěknej pitomec!“ procedil mezi zuby, ale bylo už pozdě. Uskutečnili svůj plán bez něj.

Orochimaru se objevil mezi stromy. „Tak rád vidím staré známé!“ pronesl přehnaně veselým hlasem.
„Jak je možný, že o nás ví?“ zabručel Hidan.
„Když už nás odhalil, tak se mu ukážeme.“
Vylezli z křoví a stoupli si k sobě. Zůstal stát na místě a chvíli si je prohlížel.
„Je vás tu víc, jak vidím. Nevadí, také jsem blafoval a přivedl si společnost.“
Za ním se objevili další dva lidé. Vysoký mladík v brýlích v oblečení laděném do fialova a dívka s nepřirozeně bledým obličejem, dlouhými hnědými vlasy a nazelenalýma očima.
„To snad ne!“ zděsil se Kisame.
„Bohužel, tlačí mne čas, tak se nezdržím dlouho.“ Orochimaru se zašklebil a vzápětí se on i druhý muž vypařili. Hadí ninja se zjevil za dívkou a než zmizel mezi stromy, zašeptal jí do ucha: „Zabij!“
Sáhla po zbrani. Ninjové ji pozorně sledovali.
„Co jsi s ní udělal, ty jeden…!“
„Klid, Deidaro!“ Kakuzu mu sevřel rameno a obrátil se k Vůdci. „Nezasahujte do boje, Šéfe. Nechte nás to vyřídit.“ Byl tou prosbou zaskočen, ale souhlasil. Ninjové utvořili hlouček.
„Tohle bych si nikdy nepomyslel!“ zaúpěl Zetsu.
„Otázka je, co teď budeme dělat?“
„Buďte hlavně opatrní. V tom přívěsku je hrozivá ničívá síla,“ připomněl jim nesmrtelný ninja.
„Tak jsi jí ho neměl dávat, Hidane!“
„Ztište se. Nechceme jí přeci ublížit. Itachi, Kisame, jeden z vás ji musí chytit.“

Připravili se. Orochimaru a Kabuto dívku sledovali zpovzdálí. Ta stále očekávala útok s kunaiem v ruce.
„Skryjte se, Šéfe! Bude tu horko!“ prohlásil Deidara, zatímco si už tvaroval zvířátka z jílu. Zahlédla ten pohyb. První živé bombičky směřovaly k cíli.
„Katsu!“
Ozvala se strašlivá rána. „Co děláš? Bouchlo mi to pod nohou!“ rozčílil se Zetsu, plášť měl malinko ohořelý, jak uskakoval stranou.
„To já ne!“ bránil se Deidara a s hrůzou v očích zíral na Shenai, která se opět připravovala na útok. Kakuzu po ní začal vrhat svá srdce na provazu, hbitě uskakovala.
„Co to s ní proved?“ nechápal Kisame.
Oháněla se zbraněmi víc než dobře, dokonce už od ní utržili i pár ran. Hidan odhodil kosu a šel po ní jen pěstmi.
Zetsu promýšlel taktiku, když si všiml, co děvče chystá. „Honem zpátky! Nežertuju!“
Dokončila sled pečetí a ze země vyrazily dlouhé listy masožravé rostliny. Kisame sekl po jejím květu Samehadou, která se vzpříčila kytce ve chřtánu.
„Kisame, zdrhni! Bouchne to!“ Deidara mu poslal na pomoc jílovou myšku. „Poslechni! Samehadě se nic nestane!“
Zetsu se snažil odlákat Shenainu pozornost. Všichni byli z té její proměny stále ještě otřeseni. Uskočila, když k ní vyrazily úponky. Sekla po nich, ale to nestačilo. V očích se jí zablesklo. „Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Zdálo se, jako by údolí vzplálo. Itachi na Shenai fascinovaně hleděl.
„Dělej něco! Kisame to nezvládne!“ Deidara do něj vrazil ze strany, aby se probral.
Začínalo to být nebezpečné. Teď už jim bylo jasné, že se dívce podařilo ovládnout techniky, které ji sami naučili. Blonďatý ninja vzdal výrobu jílových zvířátek a pokoušel se odlákat její pozornost. Pein je sledoval a nechápal to, stejně tak Kabuto. „Proč se jí snaží neublížit, Orochimaru-sama?“
„Jsou to slaboši. Pojď, ona je nezvládne. Vracíme se!“ Oba se ještě nějakou dobu dívali, poté zmizeli a spěchali do úkrytu.

„Co je tohle za kytku, Zetsu?“ vyptával se Kisame, zatímco s ní zápolil.
„Moje tajná technika,“ přiznal zelený ninja.
„Ty jsi vážně kus vola!“ nechal se slyšet Kakuzu.
„A kdo to moh vědět?“ namíchl se Zetsu.
Hidanovi se podařilo dostat dívku na zem. „Teď máš šanci, Itachi!“ křikl bělovlasý na Uchihu. Ten už neváhal a uvěznil Shenai v genjustu. Hidan přikývl a omráčil ji.
Pein k nim doběhl. „Odkud je ta kunoichi?“ Nevšiml si, že nesmrtelný ninja schovává do kapsy oválný přívěsek, který strhl dívce z krku. Krčili rameny. „K ničemu nám není!“ podotkl Vůdce. „Zlikvidovat!“
Ninjové ji obklopili. „Víte, Šéfe…“
„Tý holky…“
„… se nikdo z nás ani nedotkne!“
Zíral na ně, nic nechápal. „Co jste to řekli?“ Ujistil se, že ho nešálí sluch.
„Nevím, co Orochimaru udělal, ale… tohle je naše Shenai,“ řekl Deidara a ostatní přikývli na znamení souhlasu.