Žánr

Shenai se jim omluvila a šla si lehnout. Otvírala opatrně dveře. Itachi ještě spal, když vešla, trhl sebou. Pozoroval ji přivřenýma očima. Když se k němu přiblížila, ucukl. Zaváhala. On se jí bojí? Položila mu svou ruku na srdce. „Já jsem pořád já,“ pousmála se a pak si vlezla do své postele.

N jako Naruto a H jako Hinata... jestli tohle nepochopíte, máte až nepřiměřeně bohaté rodiče. Nic proti

N: Šel jsem smutně...
Jednoho deštivého dne
Já šel jsem Konohou
Svou vnitřní tmou...
A v tom jsem tě uviděl
Slunce uprostřed toho všeho
Byla jsi tam a zářila jsi
Chtěl jsem se tě dotkout
Abych zjistil, jestli jsi vůbec skutečná
Protože taková dokonalost nemůže existovat
Ale Ty jsi zůstala
Pochopil jsem
Co jsme všechno spolu zažili
A všechny ty city, co k tobě cítím

Konečne sa dokázali stratiť všetkým prenásledovateľom. Prišiel zaslúžený odpočinok.
Chvíľu posedieť v zelenej tráve pri zurčiacom potôčiku.
TO JE TAK FÁJN...
Ľahol si s malým úsmevom do trávy Sasuke.
Soru a Ashiori riešia ich bývalú parťáčku a on si tu ležká v trávičke, v kľude a pokoji. Takto sa už dlho necítil. V teple na slniečku. Hľadel do modrého nebíčka, kým mu ten pohľad nezastala jej bledá tvár.
Zamračil sa na ňu, akoby bola z iného sveta.

„Po dlouhé době mise … nemůžu se dočkat. Chybělo mi to,“ řekla ještě než otevřeli dveře do pracovny Páté…………

5. Nová mise;Vzpomínky se vracejí!

Chytila za kliku a spolu s těma dvěma vešla dovnitř. Všichni už tu čekali jen na ně.
„Jste tu všichni ?“ přejela je Hokage očima a oni přikývli.

"Hinato, jsem tady. Zachráním tě!" Zakřičel Gaara. Viděla jeho tvář. Viděla ji po tak dlouhé době! Viděla, i když věděla, že už nikdy neuvidí....

Ve světle měsíce, nepravidelně pronikajícím skrze děravou střechou, se mihl stín. Byl to stín ženy, která se právě probrala ze sladkého sna. Byl to lehký pohyb, plný elánu a znovu nabyté síly. "Gaaro..." Špitla dívka do naprostého ticha. Navzdory tomu, jak byl sen krásný, to byl ale stále jen sen. Ne, její muž nepřijde. A i kdyby přišel, neuvidí ho. Proč? Protože se snažila chránit své dítě. Mateřský instinkt ji připravil o oči, svobodu, rodinu a možná i rozum.

Slza sněhu...

Dívka si tiše vzdychla a na při ledovém větru se otřásla zimou. Tenké kimono propouštělo všechen ten chlad a ona se marně snažila zahřát. Noc již dávno zahalila krajinu, přinášejíc sebou to mrazivé ticho, ale stále se obloha zdobila tou sytě tmavě modrou, jako by se její obvyklá temnota smíchala s odleskem bělostného sněhu, jehož měkká poduška pokrývala celý dvůr a zahradu jejího klanu…

Byla tma jako v pytli. Měsíc se schoval za mraky. Na samotě u lesa nikdo neslyšel výkřiky mladé ženy, volání o pomoc.
Zafoukal silný vítr a mraky tím odehnal. Měsíc byl v úplňku, tudíž osvětlil chatičku v lese odkud se ozýval zoufalý výkřik. Najednou hlas utichl. Byl slyšet jenom rámus. Někdo něco hledal.

"Ne to jsou jen obyčejní žáci.." oddychla si černovláska. V zadních lavicích totiž seděli tři žáci - žlutovlasý a modrooký chlapec, růžovovlasá a zelenooká dívka a třetí černovlasý a modro-černooký kluk. Koukali na sebe. Koukali by jistě ještě dlouho, kdyby učitel neřekl "No jistě. Já jsem úplně zapomněl..." zasmál se a pak se obrátil k právě příchozí "Pojď jsem ke mě... Ricky?" zeptal se pochybovačně.

A je tu další jednorázovka pochybného původu. :-D

Muž vystoupil na horu a pohlédl pod sebe. Bylo už šero a jemu se naskytl úžasný pohled na Konohu. Na vesnici, kterou před tolika lety opustil. Na tváři se mu objevil zatrpklý úsměv.
Jeho pohled spočinul na skále s hlavami Hokagů. Překvapeně se díval na pátou podobiznu. Znovu ten úsměv, když si vzpomněl, kdo to je. Dříve jí znal. Dříve. Dost se bál, aby ho ve vesnici přijali. Po tolika letech. A pak si vzpomněl na něho…

Po dlouhé době jsem napsala nějakou tu jednorázovku! Je na pár SasuSaku ... taková menší změna!

"Sakuro! Tsunade si tě vyžádala na speciální misi! Máš se u ní ihned dostavit!"

Touhle větou to vše začalo! Proč jen jsem tu misi neodmítla, přijala jsem ji i když jsem už na něj dávno zapomněla! Moje láska k němu po těch letech dočista zmizela ... tedy, aspoň jsem si to myslela!

Růžovlasá kunoichi utíkala rychle lesem aby co nejdříve našla to co hledala.

Byl další letní den v Konoze. Přestože bylo skvělé počasí, v Konoze panovala tísnivá atmosféra. Mezi lidmi se dalo zaslyšet, že byl vyhlášen tichý poplach. Občas byli vidět jednotky ANBU, jak pobíhají kolem. Dvakrát byly slyšet výbuchy směrem od Jižní brány. Dále se zaslechlo, že do boje se zapojila samotná Haruno Sakura, druhý rádce Hokage-sama.
Zaslechl to dokonce i Ten nejosamělejší človíček z vesnice. Ulicí se poflakoval malý kluk, dospělému člověku, by byl sotva po pás. Z obličeje mu stékali slzy a dopadali na zem.

„Tsunade-sama! Nesu další papíry!“ Shizune vešla do pracovny zvesela. Mistr Iruka udržoval své transformační jutsu pomocí chakry, ale hrozně se při tom potil.
„Kolik jich ještě bude?“
„Asi tak dvě hromádky.“ Asistentka Páté Hokage se mu přitočila za záda. „Jde ti to moc dobře. Vydrž to a dostaneš sladkou odměnu.“

„Au! Moje hlava!“ Mladý muž s vlasy černými jako uhel se vzbudil. Co dělá tady? Tohle není jeho pokoj! A proč tu spí Deidara? Itachi si toho ze včerejšího dne moc nepamatoval. Snad jen teplo Konanina těla, když se snažili tančit. Blonďák na opačné straně pokoje spokojeně pochrupoval. Uchiha se chtěl převalit, místo toho však vyjekl bolestí. Na čem to u všech čertů leží? Hřebíky… ne, hřeby! Polilo ho horko. Díky své neopatrnosti začal slabě krvácet.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 24 - 25

Hnědovláska se chytila rukou za břicho. Oči už zase dostaly normální barvu. Krev, zase ji viděla! Její temná minulost ji dohání! Kisame ji raději hned podepřel. Itachi si sedl na zem a vytáhl kunai z rány. „No viděli jste to? Ona na mě fakticky zaútočila!“ Nešlo mu to z hlavy. Navíc to byla opravdu dobře mířená rána. Ale vždyť ta holka není ninja a neovládá chakru, všichni to přece na vlastní oči viděli!
„Jau!“ Něco mu hmátlo po noze.

[center]Už když jsem byl malé škvrně, bavil mě tento koníček,
pracoval jsem na sobě a stal se mistrem ve šmírování holčiček,
na akademii potom starších paniček.
V té době Třetí byl naším senseiem
a vědíc o mé oblibě, nazýval mě gaunerem.
Šmíroval jsem každý den…..ve dne…v noci…..
bylo to mou drogou, nemohl jsem si nijak pomoci.
Ani jsem se o to nesnažil.
Teď jsem ve světě známý jako Zvrhlý poustevník,
rukou nad tím mávajíc, tvrdím, že zvědavost není hřích.
Pouze díky tajnému sledování, jsem významný pisatel,

Takže nejdřív úvod...
jako vždy u mě, přímá řeč kurzívou,
a novinka: myšlenky toudle divnou vyblitou barvou XD

POZOR:JEN PRO SILNÉ ŽALUDKY, PÁČ BYSTE MOHLI Z PÁRŮ MÍT ŠOK, ČI DOKONCE CHTÍT MĚ JAKO AUTORA TÉTO FFKY UŠKRTIT ČI JINAK ZABÍT...!

____________________________________

"Okvětní plátky rudé růže, lžíce lidských slz, sklenice červeného vína, lžíce olivového oleje, hrnek cukru, dvě snítky máty..."

Mé srdce již nebije.
Vždycky bilo pro tebe, ale tys mě zklamal. Byl jsi můj idol - můj vzor.
Byl jsi pro mě to největší na tomhle velikém světě.
Tvůj ůsměv mě dokázal dostat i z největšího smutku.
Ale teď se usmíváš na ni. Já jsem pro tebe přestala existovat.
Ptám se proč? Co ona má a já ne ?
Proč jsis vybral ji?
Proč jsem vždycky doufala...?
Proč jsem doufala že dostaneš rozum a ta osoba tě přestane zajímat?
Nejednám zbrkle, nikdy jsi téměř se mnou nepromluvil.
Byl jsi mé všechno. Ale teď jsi její.

Pro plný požitek z FFka je nutnost, představit si vše, co komentátoři řeknou. Pokud tak neučiníte, neručíme vám za zábavné čtení!

Komentátoři stojí před vstupními dveřmi nového aqvaparku v Konoze.
Pary: Dobrý den dámy a pánové, u dnešního ranního přenosu z nového Konožského Aqvaparku, který se za několik málo minut otevře a zahájí tak toto léto.
Kubby: Dnes vás zase budú sprevádzať Kubby a Pary pre konožské rádio SakéM3.

Jo tak jak sem řekla u série mi zase bloklo takže na vynahrazení!!! (já vim zas ty moje zbytečný kecy!!! ) Zkrátíme to : Doufám že se bude líbit!!!
***

Stojím tu... nepřítomně hledíc na pomalu zapadající Slunce... Po zašpiněné tváři mi tečou slzy a míchají se spolu s krví... Nesnažím se je zastavit... nechci je zastavit...
Je mi to jedno...

Je mi jedno, že mé rány hojně krvácejí...
Je mi jedno, že každou chvíli můžu zkolabovat...
Je mi všechno jedno... když tu nejsi Ty...