Život s Akatsuki - 15. kapitola - Kouzelnické triky

Shenai se jim omluvila a šla si lehnout. Otvírala opatrně dveře. Itachi ještě spal, když vešla, trhl sebou. Pozoroval ji přivřenýma očima. Když se k němu přiblížila, ucukl. Zaváhala. On se jí bojí? Položila mu svou ruku na srdce. „Já jsem pořád já,“ pousmála se a pak si vlezla do své postele.
Sledoval ji, teď už se uklidnil. Byla to jen chvilková slabost, nic víc. Chvíli na ni zíral, jak klidně oddechuje, pak nad ní natáhl ruku. Toužil chytit ten její krk a zadusit ji, byl by pokoj! Ne, na to nemá sílu! Zklamaně stáhl ruku zpátky a zachumlal se do peřiny.

„Ty, Hidane? Co na to říkáš?“ Kakuzu se škrábal na hlavě.
„Na co konkrétně?“
„No, že naše Shenai je psychopatka.“
„Tak na to ti dám jedinou možnou odpověď! Musíme ji to odnaučit. Když už jsme si my zkazili život, nemusí si ho zbabrat ještě ona!“
„Mně se můj život líbí!“ namítl Kakuzu.
Hidan se chytil za hlavu. „Jasně, že tobě to vyhovuje! Ty nechceš mít děti, oženit se a hospodařit v baráčku někde na samotě. Už ti to dochází?“
„Jo, už jo.“ Za chvíli se Kakuzu opět ozval: „A jak jí to teda chceš odnaučit?“
„No, to musíme ještě domyslet!“

Shenai ráno chodila jako tělo bez duše. Kupodivu se jí ujal Zetsu. „Netrap se.“
„Já musím. Vy ze mě máte strach.“
Potlačil smích. „Promiň mi tu upřímnost, ale to je směšné! Ty by ses totiž měla bát nás.“
„Ale vypadá to tak. Všichni se tváří divně,“ posmutněla.
„Jen nás to drobet zaskočilo, to je všechno.“
„Tak ráda bych ti věřila,“ zašeptala brunetka.
Ninja v brnění, co vypadalo jako masožravá kytka, pomrkával z jednoho koutu úkrytu do druhého. „Já jsem kanibal,“ řekl opatrně.
„Vím,“ zabručela.
„Dřív jsem musel mít pořád nějakou oběť. Ale naučil jsem se ovládat! Teď už někoho sním jedině, když to přikáže náš velkej Šéf.“
„Dáváš mi naději. Díky, Zetsu.“

„Shenai? Pamatuješ si ještě, co jsem ti kdysi slíbil?“ Dívka se pokoušela vzpomenout si, ale nějak se jí to nedařilo. „Že až budu mít náladu, ukážu ti…“
„Kouzelnický trik?“ Nebyla si úplně jistá.
„Jo. Tak nástup!“ pobídl ji Hidan a vyšli společně ven. Kakuzu už na ně čekal. „Takže… uvidíš, co jsi určitě ještě neviděla. A strejda Hidan bude dokonce tak hodnej, že ti půjčí svou kosu.“ Strčil jí ten životu nebezpečný nástroj do ruky.
„Co s tím?“
Nesmrtelný ninja natáhl před sebe ruku. Kakuzu se spokojeně pochichtával. „Sekni mi do ní.“
„Cože?“ vyděsila se Shenai.
„No bez toho to nejde!“ rozchechtal se Hidan.

Deidara byl nucen opět trávit čas s Tobim. Dneska to už bylo skutečně k nevydržení. „Děláš to schválně, že jo, Tobi? Řekni to!“
Skrček se postavil do pozoru. „Tobi to dělá schválně!“
„Fakticky?“ Deidara kontroloval, zda se mu nezvedá krevní tlak. To se totiž klidně může stát i v jeho věku.
„Ne,“ pípl Tobi.
„Tak proč to říkáš?“
„Ale vždyť jste chtěl, abych to řekl, Deidaro-senpai!“ spráskl ruce Tobi.
Ubohý Tobi! Jestli já tě nezaškrtím do tří minut, tak už vážně nevím. Deidara zavrčel a honem hledal něco, co by po tom (dnes až příliš tupém) stvoření mohl hodit. „Musím si někam odskočit,“ zamumlal. „Počkej tu, Tobi.“
„A já nemůžu jít s vámi?“
Blonďatý ninja obrátil oči v sloup a v duchu počítal do deseti. „Do křoví za mnou teda nepolezeš,“ ušklíbl se nakonec.
Vykonal, co měl a mezitím usilovně přemýšlel, co provést s Tobim, aby aspoň dneska byl trochu použitelný. V závěru plánování se mu po tváři rozlil ďábelský úsměv. Spojil ruce a zašeptal: „Henge.“

Maskovaný ninja seděl v trávě a tvářil se smutně.
„Kde je Deidara? Myslel jsem, že jste tu spolu.“
„On… odešel dělat něco… vrátí se za chvíli, Zetsu-san.“
„Tak fajn.“ Mlsně se olízl. „Já totiž… mám velký hlad.“
Skrček se usmál. „Skočím pro něco do úkrytu!“
„Ne, Tobi!“ zarazil ho Zetsu a tvářil se vážně. „Mám na mysli úplně jiný druh hladu.“ Zatvářil se skutečně hrozivě. Tobi se na něj stále díval, netušil nic zlého. Zetsu směle pokračoval: „Už to nemůžu vydržet, víš? Dostávám chutě a právě teď jsi ty moje… sváča!“

Lesem se prohnal strašlivý jekot. Shenai, která se právě chopila Hidanovy kosy, se lekla a sekla vedle. Nezdálo se, že by ho to nějak zvlášť znepokojovalo. „Holka, ty seš ale nemehlo! Řek jsem ruku a ty sekneš nohu,“ zavrtěl hlavou Hidan. „Ale neva. Kakuzu, jdem na to!“
„Jo jo, šitíčko je po ruce. Operace zahájena!“ Vytáhl jehlu a nitě a pustil se do sešívání.
Shenai by ráda odvrátila hlavu, ale opět uviděla krev. Odhodila kosu a začala se třást.
„Copak?“ podivil se Hidan, který seděl v podřepu, aby to měl Kakuzu jednodušší.
„Já… zase to udělám! Nechci nikomu ublížit!“ Pokoušel se o ni hysterický záchvat.
„Vem do ruky ten kunai. No tak, šup,“ pobídl ji nesmrtelný ninja.
„To bude ještě horší,“ špitla, ale poslechla. Měla pocit, že se jí rozskočí hlava, když držela v ruce zbraň a přitom nemohla odtrhnout zrak od krvavé louže na zemi.
„A teďka ho vrhni po tom stromě. Není to člověk, tak ho klidně můžeš zasáhnout.“
Vypískla, zavřela oči a hodila zbraň. Ozval se divný přiškrcený zvuk. Vzápětí se zpod kůry vynořila Zetsuova hlava, krátil si tudy cestu. „Těsný!“ vydechl. Kakuzu dokončil práci a vrhl se k Shenai, která se zhroutila na zem, hlavu v dlaních.
Zetsu se tvářil pohoršeně. „Málem mě trefila.“
„Tak nemáš stát v cestě!“ zachechtal se Hidan.
„A co tu s ní vůbec provádíte?“
„Když už to musíš vědět, odnaučujeme ji zabijácký chování.“
Jedna polovina Zetsuovy tváře vztekle skřípala zuby, druhá vypadala udiveně. „Dost pochybuju, že se od vás dvou něčemu naučí. Dyť jste ti nejkrutější zabijáci na světě! A to ji chcete odnaučovat vražednickýmu chování?“ Zakroutil nechápavě hlavou.
„Jo. Neradi bychom, aby nám to děvče někdo odpravil, kdyby to na ni zase přišlo.“ Začali se hádat.
Kakuzu se snažil Shenai přesvědčit, aby se zas postavila na nohy. „Je to v pohodě. Prostě… princip je takovej, že jakmile bys chtěla někoho napadnout, znič něco jinýho, třeba nábytek. Hrozně to pomáhá. A časem si na to zvykneš a přijde ti to samozřejmý.“
„Pomůže to?“ Upřela na něj uslzené oči.
„Věříš mi, ne? Mně osobně to děsně pomáhá.“
Kývla hlavou.
Hidan a Zetsu ještě nebyli s hádkou u konce.
„Přiznávám, že má jistej skrytej talent, co se týče zabíjení nevinných, ale je moc mladá na to, aby se z ní stal vraždící maniak!“
„Jenže když ji budeš nutit překonávat to tímhle způsobem, dokáže tak akorát velký…“
Jekot se ozval znovu, tentokrát ještě silněji než předtím.
„To znělo jako Tobi!“ zděsil se Zetsu.
„Tímhle směrem,“ ukázala mu Shenai a on se okamžitě rozběhl pryč.

Naskytl se mu velice zvláštní pohled. Nejdříve poněkud strnule zíral na své dvojče, pak jeho oči vyhledaly vyděšeného Tobiho, který se krčil na stromě. „Co je to tu?“ Našel opět ztracenou řeč. Druhý Zetsu se rozchechtal a přeměnil se zpátky na Deidaru.
„Proč ho strašíš?“ Zelený ninja mávl rukou směrem k Tobimu.
„Asi jsem doufal, že strach mu dodá víc inteligence.“
„Abych si do tebe nekous,“ zavrčel Zetsu a začal blonďáka peskovat. „Takhle ho neděs! Mohl bys mu způsobit nějakou psychickou újmu!“
Deidara jen předstíral, že ho poslouchá. To snad může být ještě horší, než je to teď? Nežertuj tímhle způsobem, Zetsu. „Už můžeš slézt dolů, Tobi!“ Skrček jen vrtěl hlavou. Vypadalo to, že nesleze. „Byla to jen legrace! Přece sis nemyslel, že by tě Zetsu vážně chtěl sežrat? Dyť bys mu ani nechutnal.“

„No vidíš. Však my z tebe ještě uděláme spořádaný děvče,“ chechtal se Kakuzu.
„Ale já jsem zkažená holka,“ uchechtla se Shenai. Všechny to rozesmálo.

Vešla do místnosti, která se už pár dní nazývala předsíní. Itachi si hrál s ohýnkem. Ani nevzhlédl od své zábavy, poznal, že přišla. „Aby bylo jasno, včera jsem z tebe neměl strach, šlo jen o chvilkovou slabost,“ zabručel.
Posadila se k němu, nezkoušel ji odehnat. „Prozradíš mi, jak to děláš?“
„Ne,“ řekl a uhasil oheň.
„Ani kdybych tě poprosila?“
„Přestaň loudit! Tohle umím jenom já a svý umění nevystavuju na odiv každýmu.“
Sklonila hlavu. „No… chtěla jsem to zkusit.“
Vlastně by nebylo od věci zjistit, jestli v týhle holce nedřímá něco divného. Pořád mu nedávalo smysl, že ho napadla zbraní. A ten výraz… plný nenávisti. „Fajn, ukážu ti to. Dívej se pozorně.“ Nejdřív jí předvedl své ohnivé jutsu, po kterém vzplál prostředek ohniště. Pak sebral ze země starou přikrývku a opět plameny uhasil. Sledovala ho a vzrušením jí plály tváře. Ukázal jí, jak má udělat pečetě. „A pak už jen plivneš,“ ukončil svůj výklad. Čekal, byl zvědavý.
„Takhle?“ Udělala přesně to, co jí řekl a podařilo se jí vyplivnout ohnivou slinu. Jiskřička zablikotala a zhasla. Itachi nakrabatil čelo. Čím dál lepší! Takže nějaké nadání na ninja techniky by bylo.
„Proč se tváříš takhle?“ vyptávala se.
„V životě jsem nic horšího neviděl, proto.“
„Aha.“ Nevadilo jí to. Stejně tušila, že to nezvládne.