Žánr

„Hej Sasuke!“ zavolala Sakura za odcházejícím mužem.
„Ano?“ otočil se tázavě.
„Oběd bude na půl jedné,“ oznámila věcně Sakura a zamířila zpět do domu.
„Jistě,“ pronesl otráveně Sasuke. Jako kdyby mu to neříkala už u snídaně.

Frozen

Když slunce zapadlo a nastala chladná, sametově černá noc, nebyl snad nikdo, kdo by byl touhle dobou venku.
Snad...ale co když přece?
Dívala se na domeček v samém zákoutí malé vesničky. Bylo tam jen jedno okénko. Jen jedno. Skrze něj byla schopna vidět mladého muže sedícího u stolu s olejovou lampičkou čtoucího jí napsaný dopis.

[center][i]Mladík sedící na židli se pečlivě rozhlédl.

The Truth beneath the Rose

Jak dlouho? Jak dlouho už žije s tou hrůzostrašnou bytostí v sobě? Má ještě vůbec nějakou naději žít jako člověk? Možná ano, možná ne. Jenže...co se tím změní? Všechno, co zažila, ji bude do konce života pronásledovat. I když se snažila, nedokázala mu zabránit zabíjet. Nemohla...protože on byl silnější.

Popis: Tak konečně se dostáváme na konec a studio stojí a vy diváci spolu se mnou můžete uvítat našeho posledního Bijuu, který je právem nazýván Král Bijuu a právem si ho zaslouží a tady ho máme…
Prosím přivítejte Kyuubiho…
*moderátorka naznačí pohyb rukou a na pódium vchází majestátně sám Kyuubi a publikum nadšeně tleská*

Bol chladný, daždivý večer. Oblohu preťal veľký blesk. Po ulici bežalo mladé dievča v letných žltých šatách. Vlasy malo mokré od dažďa a po lícach jej tiekli slzy. Rukou si ich utrela, ale nemalo to žiadny účinok. Dievčina prišla pred malý kopec a zahľadela sa naň. Po chvíli uvažovania naň vyšla. Postavila sa a roztiahla ruky. Hlavu zodvihla k nebu a vychutnávala si, ako jej kvapky dažďa stekali po tvári. Milovala ten pocit. Vdaždi sa cítila úplne volná, slobodná. V ňom zabudla na všetky starosti ktoré ju trápili, ale predsa sa cítila osamelá.

Takže věnované naší milé Zakofilce, Charlie a věřte, že sem si s tím
musela!!!xDDD dát DOST práce xDDD ...já vím není to moc velká romantika, ale já při tom poslouchala ost z Tristana a Isoldy, tak to tomu dalo trochu říz ...jinak to tmavé jsou myšlenky a taky v půlce narazíte na barevně psané, chtěla sem, aby to mělo efetk, tak se to psala do sebe, a aby se to rozlišilo použila se barevné písmo, takže hnědé je Zaki a zelené Dosu...

"Zaki, pospěš si!" Okřikl svého druha.
"Už nemůžu, běžíme už tak dlouho, potřebuju oddych Dosu!"

[i]Ležela jsem sama v trávě a pozorovala sametově tmavou oblohu. Byla dnes v noci posetá nespočtem hvězd. Měsíc jasně svítil a ozařoval tak klidnou noční krajinu.
Zhluboka jsem se nadechla a nasála tak do plic chladný, ale i přesto příjemný noční vzduch. Pomalu jsem zavřela oči a zaposlouchala se do tiché písně cvrčků. Poslouchala jsem jen ji a snažila se tak z hlavy vypustit úplně všechny myšlenky, protože za ten den jich mou hlavou proběhlo nespočet...

Popis: Uff, jsem ráda, že studio je v použivatelném stavu a milé publikum, kteří vydrželi až sem bych chtěla pogratulovat a můžete si zatleskat…
*publikum tleská*
A je mou milou povinností vám představit našeho předposledního Bijuu, který má určitě něco říci a už nebudu zabírat čas a prosím na podium Yamata no Orochi, který pro svou velikost se musel zmenšit…
*na pódium vchází i tak velký Bijuu*

Uchihové se učí vařit, aneb, proč byl klan Uchiha vyvražděn
(ten konec by to možná chtělo předělat, ale co...)
Jednoho dne šel Udo(FF) s pekáčem přez Konohu. Zastavil u Shidočiných (FF) dveří.
"Hele Shidoki, co jsem uvařil." řekl hrdě. Shidoki sikryticky prohlédla hnědou kaši a málem dostala infarkt, když Udo vytáhl z kapsi lžičku, aby ochutnala. Nabrala si špičku lžíce a pomalu se s ní blžila k ústům. Před očima jí proběhl celý život.
"Je to... docela dbrý." řekla a plivla za dveřmi jídlo do květináče.

„Sasuke!“
Vše co zbylo po vesnici, byl obyčejný kouř a prach, zříceniny. Síla, jež se zde střetávala byla skutečně silná, což si uvědomoval i on. Hrdina … Hrdina všech, hrdina příběhu, říkejte mu jak chcete. Někteří by jej možná nazvali naivním blonďákem, jiní pro změnu neuvěřitelně pozitivní osobou. S jeho vlasy si pohrával větřík, modré oči zaplnily slzy. Teprve teď si uvědomoval, jak to může všechno dopadnout.
„Proč to sa*ra … ?!“ křikl naježeně.

[center][b]Je nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem, že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,

Popis: Tak jsem ráda, že studio ještě stojí a uvedli jsme ho do provozuschopného stavu a je mi ctí zde přivítat dalšího již sedmého Bijuu, který je na rozdíl od všech Bijuu…
*podívá se na Kaku a jeho pohled naznačuje, že pokud se pokusí zmínit o jeho velikosti, tak ji ublíží*
No… nebudu otálet a na pódiu přivítejte Schichibi no Kaku…
*publikum zatleská*

JSEM TU UŽ ROK! Bojte se, třeste se!

[color=Darkred]Postrčila papír k němu. Uchopil ho do rukou a zamyslel se.

Tmavá noc, černá noc, nebezpečná noc. Prší a déšť jemně otírá můj ustaraný obličej, ale starost a obavy z něj nesmyje. Stojím v tmavém koutu v rohu ulice a můj bezútěšný pohled míří na lampu v protější ulici. Široko daleko je to jediný zdroj osvětlení. I měsíc tuhle noc radši nevyšel.

[center][b]Sen zvláštnu podobu máva,
keď ho chceš vychutnať do sýta
Ten čo sa vždy len schovával

Všechno na světě, co jsem viděl svýma dětskýma očima, se pohybovalo ve stereotypu. Svým způsobem jsem už vlastně nebyl děcko, ale cítilo se tak moje tělo a mí rodiče mi to připomínali tím, co dělali. Už mě nebavil ten otáčející se kolotoč, kdy jenom čekáte, až se zastaví a budete moci vystoupit z těch železných popruhů.
A pak se to jednoho dne stalo. Zpřetrhal jsem řetězy svého kolotoče a konečně se cítil jako muž. Ten den kdy se to stalo, nikdy nezapomenu, začalo to jako každý jiný den a skončilo událostí, která změnila srdce všech, které jsem znal.

Stála jsem u Tsunade v kanceláři a poslouchala její rozkazy.
,,Musíš hned jít a přivést zbytek týmu, budete mít misi.“ řekla mi rychle.
,,Hai.“ kývla jsem.